Stingray

Autor: Martin Smíšek 🕔︎︎ 👁︎ 18.256

Lehký tank Stingray vznikl jako soukromá iniciativa společnosti Cadillac Cage primárně zaměřená na vývoz. Rozhodnutí firmy zahájit vývoj Stingraye (a financovat ho z vlastních zdrojů) bylo nepochybně ovlivněno plány amerického pozemního vojska. US Army tehdy začala definovat technicko-taktické parametry programu AGS (Armored Gun System), což měl být lehký tank, který by ve výzbroji 82. výsadkové divize nahradil stárnoucí stroje M551 Sheridan.

Tank pro export

Stingray byl koncipován jako bojový systém určený pro armády, které požadovaly prostředek s palebnou silou hlavního bojového tanku, ale s větší taktickou mobilitou a snadnější přepravitelností vzduchem. K prioritám konstrukce vozu proto patřily výkonný kanón ráže 105 mm schopný používat standardní munici zavedenou v armádách NATO, vysoká průchodivost terénem, velký jízdní dosah, nízká silueta pro zvýšení schopnosti přežít na bojišti a použití již existujících komponentů. Tank měl být schopen přepravy v letounu C-130 Hercules. První práce na koncepční studii nového vozidla se rozeběhly v lednu 1983. Praktický vývoj podvozkové části začal v září téhož roku a výroba prototypu korby byla zahájena v únoru 1984. Konstrukční práce na věži byly spuštěny v polovině roku 1983. Její maketa byla veřejně představena již na vojenském veletrhu AUSA (Association of the United States Army) konaném ve stejném roce ve Spojených státech. Prototyp věže byl dokončen v červnu 1984 a pro první sérii zkoušek spojených s ostrými střelbami byl namontován na tanku M551. Podvozek Stingraye bez věže podstoupil úvodní jízdní zkoušky v srpnu 1984. O dva měsíce později bylo zkompletované vozidlo veřejnosti poprvé představeno na dalším ročníku vojenského veletrhu AUSA. Druhý prototyp již zcela odpovídal sériovému provedení a byl dokončen v polovině roku 1986.

Reklama


O nově vyvinutý lehký tank se mezitím začali zajímat první potenciální zákazníci. Na začátku roku 1986 tak první prototyp Stingraye absolvoval zkoušky v Thajsku. Stejný exemplář byl zkraje roku 1987 předveden představitelům malajské armády.

Silná výzbroj, slabé pancéřování

Lehký tank Stingray je konvenční koncepce se čtyřčlennou osádkou. Stanoviště řidiče se nachází uprostřed přední části korby. Zbylí členové mají svá pracoviště ve věži: nabíječ vlevo a velitel vpravo. Střelec sedí níže před velitelem. Řidičův příklop je vybaven třemi periskopy, z nichž jedním je kombinovaný denní/noční pozorovací přístroj. Všechny tři periskopy zajišťují výhled směrem vpřed v rozsahu 120°. Pro zvýšení pasivní ochrany je možné na boky a zadní část řidičského prostoru zavěsit protistřepinové koberce. V přední části obou boků korby se nachází vnitřní schránky pro přepravu dodatečného nářadí nebo materiálu. Přístup do těchto prostorů je umožněn prostřednictvím dvojice vík umístěných na čele korby.

Korba i věž jsou svařence vyrobené z pancéřové oceli Cadloy, což je obchodní značka pro slitinu, kterou si společnost Cadillac Cage nechala registrovat v lednu 1979. Čelo a přední část boků korby i věže jsou navržené tak, aby odolaly zásahům ze sovětského těžkého kulometu KPVT ráže 14,5 mm. Zbylé partie korby i věže mají zastavit průbojnou munici ráže 7,62 mm. Jedinou vyjímkou jsou pravděpodobně příklopy velitele a nabíječe ve věži tanku, které údajně zajišťují ochranu jen proti vzdušnému výbuchu dělostřelecké munice ráže 105 mm ve vzdálenosti 30 metrů. Věž byla navržena tak, aby mohla být instalována také na lehkých tancích M551 Sheridan, M41A1 Walker Bulldog a kolovém obrněném vozidle LAV-300. Z tohoto důvodu byl její hmotností limit hned na počátku stanoven na 5 040 kg, přičemž její prstenec musel mít průměr 1,85 m. Dalším omezujícím faktorem byla výška. Věž musela být relativně nízká, aby se celý tank vešel do nákladového prostoru letounu C-130 Hercules, zároveň ale musela mít dostatečnou výšku, aby pojala závěr kanónu v zadní úvrati při střelbě na minimálním náměru. Na zádi věže je umístěn koš na přepravu výstroje osádky a držáky na dva kanystry. Zadní část jejích boků navíc zaujímají držáky na náhradní články pásů.

Hlavní výzbroj tanku tvoří modifikovaný britský kanón L7A3 LRF ráže 105 mm s drážkovým vývrtem hlavně. Zbraň vyráběná společností Royal Ordnance váží přibližně 1,3 tuny a její hlaveň má délku 52 ráží. Je schopná používat celou škálu klasické 105mm munice zavedené v ozbrojených silách zemí NATO: podkaliberní rotačně stabilizovanou, podkaliberní šípově stabilizovanou, kumulativní, tříštivou, kartáčovou, s výtržným účinkem, zadýmovací nebo cvičnou. Kanón L7A3 LRF použitý ve Stingrayi se od standardní zbraně této verze lišil dodatečnou úsťovou brzdou a novým ejektorem. Nové bylo taktéž brzdovratné ústrojí s delším zákluzem. To mělo spolu s úsťovou brzdou redukovat síly vznikající při střelbě, díky čemuž mohlo být uložení kanónu ve věži menší a lehčí. Po zkouškách prvního prototypového tanku byla hlaveň vybavena úsťovým referenčním systémem. L7A3 LRF je stabilizován ve dvou rovinách za pomoci elektrohydraulického stabilizátoru. Pohon věže a hlavní zbraně je taktéž elektrohydraulický. Odměr je celokruhový, náměr se pohybuje v hodnotách od -7,5° do +20°. Odměr věže lze měnit rychlostí 30°/s, v jemném režimu se jedná o hodnotu 1,4°/s. Rychlost natáčení kanónu činí 40°/s. V nouzovém režimu lze kanón a věž ovládat pomocí manuální zálohy. Tank by měl být schopen účinně ničit cíle na vzdálenost 3000 metrů.

Prototyp během zkoušek v Thajsku

Reklama

L7A3 LRF má k dispozici celkem 36 nábojů, 28 z nich je přepravováno v korbě, po čtrnácti po obou bocích řidičského prostoru. Zbylých osm je umístěno ve věži, z toho tři pro okamžité použití se nachází ve vertikálním zásobníku vlevo vedle kanónu, na úrovni jeho závěru. Pod závěrem hlavní zbraně se nachází vak pro pětici spotřebovaných nábojek. Na levém boku věže je umístěn příklop, jehož prostřednictvím lze do tanku vkládat náboje do kanónu, nebo vyhazovat prázdné nábojky. Na obou bocích věže jsou namontovány dva čtyřnásobné granátomety pro zadýmovací granáty. Uvnitř vozidla je přepravováno dalších šestnáct náhradních zadýmovacích granátů.

Sekundární výzbroj tvoří spřažený kulomet M240 ráže 7,62 mm montovaný po levé straně kanónu. Zásoba munice k okamžitému použití činí 400 nábojů. Ve věži je přepravováno dalších 2000 kusů munice ráže 7,62 mm, které jsou umístěny v deseti zásobnících. Přebití kulometu by mělo nabíječi trvat 7 sekund. Protiletadlovou výzbroj tvoří kulomet M2HB ráže 12,7 mm lafetovaný před příklopem velitele tanku. „Padesátka“ je opatřena zásobníkem na 100 nábojů. Dalších 1000 nábojů ráže 12,7 mm je uloženo v nitru vozidla.

Rychlost je život

Nepříliš silnou balistickou ochranu tanku měla kompenzovat jeho účinná a přesná výzbroj spolu s vysokou pohyblivostí a průchodivostí v terénu. Tank je vybaven systémem řízení palby DFCS od britské společnosti Marconi. Hlavní zaměřovač střelce je typu M36E1. Jedná se o kombinovaný denní/noční přístroj s integrovaným laserovým dálkoměrem vyráběný společností Optic-Electronic. Denní kanál zaměřovače má sedminásobné zvětšení při zorném poli 10°. Noční kanál se zesilovačem jasu má osminásobné zvětšení a zorný úhel 8°. Velitel tanku má k dispozici kombinovaný denní/noční přístroj NV52, jehož výrobcem je taktéž Optic-Electronic. Pro celokruhové pozorování je stanoviště velitele opatřeno sedmi periskopy.

Stingray při nočních střelbách

Motor-převodový prostor zaujímá zadní partie vozidla. Pohon tanku zajišťuje dvoutaktní vznětový vidlicový osmiválec Detroit Diesel 8V-92TA o maximální výkonu 399 kW při 2300 ot/min. Jeho zdvihový objem činí 12,06 l. Motor je vybaven dvěma turbodmychadly AIResearch TV8101. Druhou částí powerpacku je automatická převodovka typu XTG-411-2A od společnosti Allison Transmission se čtyřmi rychlostmi pro jízdu vpřed a dvěma vzad. Planetový koncový převod měl převodový poměr 4. Motor uděloval tanku na silnici maximální rychlost 69 km/h. Zrychlení z 0 na 32 km/h dosahovalo v ideálním případě hodnoty 6 sekund.

Palivová nádrž o objemu 757 litrů se nacházela mezi motor-převodovým prostorem a bojovým prostorem osádky. Toto množství nafty tanku zajišťovalo maximální jízdní dosah 483 km (při rychlosti 40 km/h).

Reklama

Šest párů pojezdových kol je odpruženo pomocí torzních tyčí. První, druhý a šestý pár je navíc opatřen hydraulickými omezovači zdvihu. Podpůrné kladky byly kompletně převzaty z obstarožního amerického lehkého tanku M41 Walker Bulldog. Pásy mají šířku 380 mm. Nominální napětí elektrické sítě vozidla má hodnotu 24 V. Šestice akumulátorů je umístěna na levém boku korby. Standardně nabízené protipožární zařízení vozidla bylo manuální, tvořené dvěma přenosnými hasicími přístroji s Halonem. Na přání zákazníka bylo možné stroj vybavit automatickým systémem, který jako hasivo používal taktéž Halon. Stingray mohl být vybaven individuálním systémem ochrany proti zbraním hromadného ničení typu M13A1.

Thajská džungle

Navzdory přáním svého výrobce (po fúzi v roce 1986 přejmenovaného na Cadillac Cage Textron) americké pozemní vojsko vozidla Stingray do své výzbroje nikdy nezavedlo. Zbrojní program Armored Gun System byl v devadesátých letech nakonec kompletně zrušen. Jediným uživatelem těchto lehkých tanků se stal pouze Kongthap Bok Thai – Královská thajská armáda. V říjnu 1987 podepsala společnost Cadillac Cage Textron smlouvu na dodávku 106 tanků pro potřeby thajského pozemního vojska za částku 150 milionů USD. První sériový Stingray byl dokončen v prosinci 1988 a hned po zkompletování zamířil do Thajska. Poslední lehké tanky byly Královské thajské armádě dodány na počátku roku 1990. Ve své době se jednalo o nejmodernější tank ve výzbroji thajského pozemního vojska, přičemž tento status si udržuje prakticky až do dnešních dní.

Dnes již klasický snímek skákajícího Stingraye z výzbroje thajské armády

Na konci osmdesátých let nebyl Stingray jediným významným zbrojním programem Královské thajské armády. Ve stejné době do Thajska mířilo také značné množství čínských tanků Typ 69 a obrněných transportérů Typ 85. Po navázání diplomatických vztahů mezi Thajským královstvím a Čínskou lidovou republikou v polovině sedmdesátých let se podařilo Thajcům přesvědčit čínské vedení, aby přestalo podporovat thajské komunistické povstalce. V důsledku toho byla Thajská lidová osvobozenecká armáda velmi rychle paralyzována. Jako protislužbu se thajští politici rozhodli nakoupit část nové výzbroje pro pozemní vojsko právě v ČLR. Pořizovací cena za tento materiál byla sice velmi nízká, ale jak thajští vojáci na vlastní kůži záhy poznali, kvalita čínské výzbroje byla otřesná. V období kolem roku 1997 proto ani jeden z tanků Type 69 nebyl v provozuschopném stavu. Zprávy o nízké úrovni čínských zbraní tak zanedlouho začaly plnit stránky thajského denního tisku.

Avšak mediální „komplikace“ v polovině devadesátých let zaznamenal i americký Stingray. Po zhruba pěti letech provozu je u jednoho tankového útvaru thajského pozemního vojska začaly sužovat technické problémy, k nimž patřily hlavně trhliny koreb a věží, jež se vyskytly u 44 vozidel. Místní noviny začaly být zanedlouho zaplněny bombastickými zprávami o tom, jak thajská armáda nakoupila „prototypy nevyzkoušené v boji“. Zároveň se objevila podezření, že nákup amerických tanků se uskutečnil jen díky korupci vrcholných armádních funkcionářů v čele s bývalým náčelníkem generálního štábu. Do Thajska se následně vypravil technický tým společnosti Textron Marine & Land Systems (od roku 1994 následník Cadillac Cage Textron), aby zjistil, co se s tanky vlastně stalo. Američané zakrátko odhalili, že příčinou technických problémů byl fakt, že se Stingraye používaly „dosud neočekávaným způsobem“ – thajští tankisté s nimi pořádali neoficiální závody ve skocích do výšky. „Nejlepší“ výkony se pohybovaly kolem hodnoty 2 metrů. Výrobce se nakonec rozhodl nabídnout opravu vozidel zadarmo, čehož thajská armáda náležitě využila.

Konflikt o chrámy

Vzhledem k nevyřízeným pohraničním sporům s okolními státy neměla na thajské Stingraye čekat vždy jen poklidná mírová služba. V červnu 2008 se mezi Thajskem a Kambodžou vyhrotil stoletý územní svár o oblast kolem středověkého chrámu Preah Vihear s rozlohou 4,6 km2. Příležitostné přestřelky mezi thajskými a kambodžskými patrolami se v srpnu téhož roku rozšířily do sektoru kolem chrámového komplexu Ta Moan ležícímu zhruba 150 km od Preah Vihear. Napětí eskalovalo v únoru, dubnu a květnu 2011, kdy se na sporném území rozhořely boje mezi thajskou a kambodžskou pěchotou, kterou na obou stranách podporovaly děla a raketomety. Obě armády do oblasti vyslaly také svoji tankovou techniku. Na straně Kambodže se jednalo o stroje T-55A před nedávnem dodané ze Srbska (část z těchto vozidel byla vyrobena v Československu). Thajská 2. armáda kontrovala tím nejlepším, co se nacházelo v jejím arzenálu – vozidly Stingray a M60A3 TTS Patton. Obrněnci na obou stranách prováděly ve sporné oblasti hlídkovou činnost. K žádným tankovým soubojům mezi oběma stranami nakonec nedošlo. Situaci se podařilo následně uklidnit, když 4. května 2011 oba státy souhlasily s oboustranným příměřím. V prosinci téhož roku se Thajsko a Kambodža dohodly na stažení svých vojsk ze sporné oblasti, k čemuž došlo v červenci 2012.

Tanky Stingray na cvičení v roce 2012

Lehké tanky Stingray dnes slouží v řadách dvou útvarů Královské thajské armády. Prvním z nich je 6. jezdecký prapor podřízený 3. jezdecké divizi ze sestavy 2. armády, která je zodpovědná za obranu severovýchodních oblastí Thajska. Stingraye se dále nachází v arzenálu 26. jezdeckého praporu náležejícího do řad 1. jezdecké divize. Ta je součástí 3. armády, jež zajišťuje ochranu severu a severozápadu thajského území.

Technicko-taktická data tanku Stingray
Osádka 4
Hmotnosti a rozměry
Bojová hmotnost 20 185kg
Celková délka 9 271 mm
Délka korby 6 299 mm
Celková šířka 2 718 mm
Celková výška 2 540 mm
Světlá výška 457 mm
Měrný tlak 0,0703 MPa
Pohon
Motor Detroit Diesel 8V-92TA - vznětový, kapalinou chlazený - maximální výkon: 399 kW při 2300 ot/min
Převodovka XTG-411-2A - automatická - počet stupňů: 4+2
Výkony  
Rychlost na silnici 69 km/h
Zrychlení z 0 na 32 km/h 6 s
Jízdní dosah na silnici 483 km
Překonávání překážek
Svah 27°
Boční náklon 18°
Překročivost 2,13 m
Výstupnost 0,76 m
Brodivost 1,07 m
Výzbroj
Hlavní L7A3 LRF - ráže: 105 mm - kadence: maximálně 10 ran/min - munice: 36 nábojů - náměr: -7,5° do +20°
Vedlejší spřažený kulomet M240 - ráže: 7,62 mm - munice: 2400 nábojů   protiletadlový kulomet M2HB - ráže: 12,7 mm - munice: 1100 nábojů

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 10/2013 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více