北条 氏康

* 1515
+ 1571

Udžijasu Hódžó, syn Udžicuna Hódžó a vnuk Sóuna Hódžó, byl třetím vládnoucím pánem klanu Hódžó. Je považován za jednoho z předních šlechticů období Sengoku a současně za nejschopnějšího ze všech mužů, kteří kdy klanu Hódžó vládli. První bitvou, které se Udžijasu zúčastnil, byla roku 1530 bitva u Ozawahary. V té době mu bylo patnáct let.

První boje

Udžijasu Hódžó se narodil roku 1515. V patnácti letech se zúčastnil své první velké bitvy. Byla jí roku 1530 bitva u Ozawahary v provincii Musaši, ve které se Hódžóové postavili klanu Uesugi. Hódžóové tehdy zvítězili a klan mohl sice pomalu, ale přeci jen dále expandovat. Udžijasu u Ozawahary získal první praktické zkušenosti z velkého boje.

Roku 1537 se proti Hódžóům spojili Tomosada Ógigajacu, Haruudži Ašikaga a Norimasa Uesugi. Spojenými silami na hradě Kawagoe oblehli Udžijasuova mladšího bratra Cunanariho Hódžó. Ten byl nucen s pouhými třemi tisíci bojovníky, které se mu podařilo před útokem soustředit, čelit cca pětaosmdesáti tisícům nepřátel. Jeho otec, Udžicuna Hódžó, narychlo shromáždil cca osm tisíc bojovníků a bez meškání se vydal synovi na pomoc. Mezi bojovníky klanu byl i Cunanariho bratr Udžijasu.

Vyhlídky nebyly dobré. Proti pětaosmdesáti tisícům bojovníků ze tří klanů stálo jen tři tisíce mužů klanu Hódžó (v pevnosti) a cca osm tisíc bojovníků spěchajících je podpořit. Nepoměr sil byl veliký a situace vyžadovala nekonvenční řešení. Udžicuna Hódžó se proto rozhodl pro překvapivý noční útok. Učinil také opatření, které mělo celý útok zrychlit a eliminovat prodlevy v boji. Předně přikázal svým mužům, aby odložili zbroj. Tím sice snížil jejich „odolnost v boji“, ale získal na jejich rychlosti, což považoval v nočním boji za důležitější. Za druhé zakázal během útoku tradiční uřezávání hlav padlých významných nepřátel, které by útočící samuraje zdržovalo a odvádělo od boje.

Obléhatelé byli nočním útokem překvapeni a vyvedeni z míry. Nezahálel ani obléhaný Cunanari. Vypadl se svými bojovníky z hradu a také se obořil na nepřátele. Velké koaliční vojsko se ocitlo mezi dvěma klíny. Z hradu útočil Cunanari a směrem k pevnosti pak jeho otec Udžicuna s druhým synem Udžijasuem. Koalice tří klanů nevydržela a rozpadla se. Hódžóové nakonec v tomto boji zvítězili. Brilantním nočním útokem dobili velkého vítězství.

Hlavou klanu Hódžó

O čtyři roky později Udžicuna Hódžó umírá a novým pánem klanu Hódžó se stává v té době již zkušený Udžijasu. Situace po smrti Udžijasuova otce Udžicuna v roce 1541 se pokusil využít opět Tomosada Ógigajacu. Oblehl hrad Edo, který Hódžóové roku 1524 vybojovali na klanu Uesugi. Neuspěl ale a byl nucen se stáhnout.

Tou dobou již klan Hódžó ovládal pět provincií. Udžijasu v té době spravoval území větší než jeho otec či děd. Téměř nekončící boje, kterých se klan účastnil, ale zanechaly své následky. Aby Udžijasu podpořil rozvoj svého panství a zvýšil životní úroveň svých poddaných (čím by samozřejmě stouply i jeho zisky), reorganizoval správu svého panství a také přepracoval systém daní a dávek, které mu poddaní odváděli. Uvedené změny se osvědčily a přinesly své ovoce. Z Odawary se postupně stávalo důležité centrum obchodu, životní úroveň prostých lidí pomalu stoupala a moc klanu Hódžó rostla.

Tou dobou začal na východní hranici Udžijasuova panství znovu „harašit zbraněmi“ klan Satomi, nesmiřitelný protivník klanu Hódžó. Již před rokem 1538 se oba klany tvrdě střetly v bojích, které vyvrcholily bitvou u Kónodai (1538), ve které jednotky obou klanů vedli otcové současných protivníků (Udžicuna Hódžó a Jošitaka Satomi). V tzv. První bitvě u Kónodai se vítězství přiklonilo ke klanu Hódžó.

Udžijasu se střetl se svým nepřítelem, Jošihiro Satomim, ve stejných místech, kde kdysi zvítězil jeho otec. Hodlal spor konečně vyřešit a tak soustředil poměrně velkou armádu. Přivedl k bitvě téměř dvacet tisíc bojovníků. Proti němu stálo cca osm tisíc bojovníků klanu Satomi. Stejně jako v roce 1538 zvítězil v tzv. Druhé bitvě u Kónodai (1564) klan Hódžó. Udžijasu „neusnul na vavřínech“, nepolevil a tlačil na protivníka dál. Získal některá jeho území, ale nedokázal ho zničit zcela a pro vždy. Klan Satomi zůstal trnem v „boku“ klanu Hódžó až do roku 1590.

Udžijasu Hódžó a Uesugi Kenšin

Ve stejném období se klan Hódžó potýkal i s klanem Uesugi. V září roku 1560 Kenšin Uesugi zaútočil v Kantó na državy Hódžóů. Po několika menších potyčkách se ale stáhl zpět. V červnu roku 1561 Kenšin oblehl na dva měsíce Udžijasua v Odawaře. Když mu ale začaly docházet zásoby, byl nucen se opět stáhnout. V prosinci 1561 se pak oba protivníci utkali znovu. Bojovali u hradu Macujama v provincii Musaši. Ani tam ale nedošlo k výraznému vítězství ani jedné strany. Tak tomu bylo v podstatě i nadále.

Udžijasu s Kenšinem se „pošťuchovali“ téměř nestále, ale k rozhodující bitvě mezi nimi nikdy nedošlo. Obě strany se vlastně omezovaly na výpady jednoho proti druhému, obléhaly si navzájem pevnosti a zase se je pokoušely vyprostit z obležení. Udžijasu Hódžó a Kenšin Uesugi byli sice nepřátelé, ale jeden druhého se nesnažili (možná nemohli) zcela zničit. Nezúčastněnému pozorovateli by se mohlo zdát, že své soupeření považují za běžnou součást života a slouží jim k výcviku vlastních bojovníků. Kdyby při vzájemných potyčkách neumírali jejich muži, dalo by se říci, že je to vzájemné „pošťuchování“ vlastně bavilo. Jejich vzájemný vztah by se dal s trochou nadsázky přirovnat k dlouhodobé partii v nějaké společenské hře. Jeden druhému předváděl, co může učinit, čeho je schopen, ale ani jeden z nich jako by netoužil po konečném rozhodnutí.

Udžijasu Hódžó a Šingen Takeda

Naproti tomu vztah mezi klany Hódžó a Takeda, tedy spíše mezi vládnoucími Udžijasuem a Šingenem, byl podstatně složitější. Začínal relativním klidem, při kterém jeden hlídal druhého a odhadoval své možnosti, pokračoval totální válkou bez jasného vítěze a končil smírem, který ale pro klan Hódžó zajistil až Udžijasův nástupce Udžimasa (syn).

Že byl Šingen Takeda muž neposedný a ctižádostivý je všeobecně známo. Jen „sedět doma“ a hospodařit dlouho nevydržel. Roku 1568 se Takeda obrátil proti Imagawům. Daimjóem Imagawů byl v té době Udžizane, syn Jošimota Imagawy. Udžizane rozhodně nedosahoval kvalit svého otce Jošimota. Jeho politická nekompetentnost připravila klan Imagawa o cenného vazala - klan Macudaira (Tokugawa) a provincii Mikawu. Šingen využil situace a uzavřel dohodu s Iejasuem Tokugawou o rozdělení si zbytku Imagawových držav (dělit se měly provincie Tótómi a Suruga). Shoda Šingena a Iejasua však dlouho nevydržela.

Šingena v té době z povzdálí sledoval právě Udžijasu Hódžó. Zkoumal situaci, hodnotil rozložení sil a čekal na chvíli, kdy bude Šingen oslabený a on bude mít velkou šanci na rychlé vítězství. Ve druhé polovině roku 1568 dle něj taková chvíle nastala. Poslal tedy svá vojska, aby Šingena napadla a pokud možno rozdrtila. To se jim ale nepovedlo. Šingen neváhal a odpověděl roku 1569 invazí do provincie Sagami. Zaútočil na Hachigatu a hrad Takijama. Odrazili ho ale Udžijasuovi synové. Nakonec oblehl i hlavního města Hódžóů – Odawaru. Zásadního úspěchu však také nedosáhl. Během návratu Takedů domů do Kaie se je bojovníci klanu Hódžó ještě pokusili vlákat do léčky. To se jim ale nepovedlo. Takedovy jednotky z pasti vyklouzly a dostaly se bezpečně domů. Nebylo jasného vítěze ani poraženého. Válčilo se tedy dál.

Již nevládnu, ale stále rozhoduji!

Celé toto období v historii klanu Hódžó (mezi roky 1560 až 1571) je zajímavé i z jiného pohledu. Roku 1559 se totiž Udžijasu Hódžó oficiálně vzdal své pozice „hlavy“ klanu a moc převzal jeho syn Udžimasa. Bylo tomu tak ale jen před okolním světem. Ve skutečnosti vše řídil a o všem dále rozhodoval Udžijasu. Proč se tímto způsobem rozhodl „odejít z veřejného života“ není známo, ale jisté je, že otěže vlády držel pevně v rukou až do své smrti roku 1571.

Právě konflikt s Takedy je toho (dle mého názoru) důkazem. Dokud Udžijasu žil, klany Hódžó a Takeda spolu bojovaly bez vyhlídky na ukončení vzájemného nepřátelství. Když ale v roce 1571 Udžijasu zemřel, dokázal jeho syn Udžimasa s Šingenem poměrně brzy uzavřít mír. Zdá se tedy, že konflikt mezi Takedy a Hódžóy, který rozpoutala (jak už to v těchto případech bývá) touha po větší moci a vlivu, touha po územních ziscích a tím pádem i bohatství, přerostl časem v „čistě osobní souboj“ Udžijasu versus Šingen.

Závěrem...

Daimjó Udžijasu Hódžó, který zemřel roku 1571, je považován za jednoho z předních šlechticů své doby. Hovoří se o něm také jako o nejschopnějším ze všech pěti generací vládců klanu Hódžó. Byl výborný hospodář a spravedlivý vládce. Dobře si vedl i na „bitevním poli“. Jeho vladařské úspěchy jsou ale zastíněny pozdějším zánikem klanu Hódžó, na kterém už neměl podíl a o který se postaral další přední daimjó období Sengoku, Hidejoši Tojotomi.

Zdroje: 
TURNBULL, Stephen. War in Japan 1467-1615. Oxford : Osprey Publishing, 2002.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ud%C5%BEijasu_H%C3%B3d%C5%BE%C3%B3
http://cs.wikipedia.org/wiki/Obdob%C3%AD_Sengoku
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Ujiyasu_Hojo.jpg
http://www.samurai-archives.com/ujiyasu.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Musashi_Province
http://en.wikipedia.org/wiki/Takeda_Shingen
http://en.wikipedia.org/wiki/Uesugi_Kenshin