DD - Akizuki

Akizuki class
秋月型 / あきづきがた
     
Název:
Name:
Akizuki Akizuki class
Originální název:
Original Name:
秋月型 / あきづきがた
Kategorie:
Category:
torpédoborec Destroyer
Období výroby:
Production Period:
30.06.1940-08.05.1945
Přehled vyrobených plavidel:
Summary of Built Boats:
Akizuki
Teruzuki
Suzucuki
Hacuzuki
Nízuki
Wakacuki
Šimocuki


Fujuzuki
Harucuki
Joizuki
Nacuzuki


Mičizuki 1)
Hanazuki
Uživatelské státy:
User states:
Poznámka:
Note:
1) stavba zastavena 1) construction stopped
Zdroje:
Sources:
http://military.sakura.ne.jp/ ; http://wikipedia.org/



upravil : FiBe
URL : https://www.valka.cz/DD-Akizuki-t14714#55607 Verze : 0

Třída Akizuki




Třída Akizuki (秋月型 / あきづきがた / Akizuki-gata) byla tvořena celkem dvanácti dokončenými plavidly - torpédoborci 1. třídy (一等駆逐艦 / いっとうくちくかん / ittó-kučikukan) japonského císařského námořnictva, které byly stavěny v letech 1940-1945, a to ve třech sériích. Původní záměr předpokládal, že se bude jednat o doprovodná protiletadlová plavidla a teprve později byla do návrhu zapracována instalace čtyřhlavňového torpédometu, čímž vznikla třída patrně nejlepších a největších japonských torpédoborců ve druhé světové válce. V císařském námořnictvu byly jednotky této třídy označovány jako "torpédoborce typu 2" (乙型駆逐艦 / おつがたくちくかん / otsu-gata-kučikukan / angl. Type B Destroyer).
Čtyři jednotky z celkem dvanácti byly dokončeny příliš pozdě, než aby se stihly zapojit do bojů druhé světové války. Následně po japonské kapitulaci byly tyto čtyři jednotky předány spojencům. Z osmi zbývajících jednotek bylo šest potopeno v rámci námořních bojů. Dvě zbývající jednotky (Suzucuki a Fujuzuki) zastihla kapitulace Japonska poškozené a po ní byly potopeny jako vlnolamy. Všechny jednotky byly pojmenované názvy nějak se vztahující k Měsíci. Japonský znak 月 (cuki / gecu / gacu) znamená Měsíc i měsíc.


Vznik a pozadí vývoje


Koncepce projektu rychlého protiletadlového plavidla určeného pro doprovod operačních svazů letadlových lodí je třeba zařadit do období před druhou světovou válkou a byla vypracována na základě analýzy působení japonského námořního letectva v druhé čínsko–japonské válce.
Na koncepci nových plavidel měla podstatný vliv i konstrukce britských specializovaných protiletadlových křižníků u Royal Navy, konkrétně třída Dido. Zásadní rozdíl v japonské koncepci ale představoval fakt, že se Japonci rozhodli použít jako základ pro protiletadlové plavidlo nikoliv křižník, ale torpédoborec. Hlavním důvodem pro toto rozhodnutí, byla absence úspěšného typu moderního lehkého křižníku, který by mělo japonské námořnictvo k dispozici koncem třicátých let a z ekonomických důvodů také hrála roli délka a náročnost na kapacity japonských loděnic při stavbě lehkých křižníků. V roce 1938 byl navržen nový 10 cm protiletadlový kanón typ 98 s délkou hlavně 65 ráží. Po sérii zkoušek, ve kterých se prokázaly nesporné kvality nově vyvinuté zbraně, byla tato zvolena jako hlavní výzbroj nové třídy plavidel.
Původní návrh z července 1938 počítal s výtlakem 2.200 tun, rychlostí až 35 uzlů a výzbrojí 4x II 10 cm protiletadlový kanon typ 98 a 2x II 25 mm protiletadlový automatický kanón typ 96. Velice neobvyklý byl také fakt, že návrh nepočítal s instalací torpédové výzbroje, což bylo u japonských torpédoborců i křižníků velmi neobvyklé. Další návrh vzniknuvší v září 1938 již počítal, vzhledem ke zvýšení výtlaku na 2 350 tun s omezením maximální rychlosti na 33 uzlů a předpokládal instalaci torpédometů. Konečnou podobu dostal projekt, nyní označovaný jako F 51, v dubnu roku 1939. Podle něho mělo plavidlo mít výtlak 2 700 tun, což jej přibližovalo starším japonským lehkým křižníkům. Například lehký křižník Júbari měl výtlak 2.890 tun. Co se výtlaku týče, tak byly za druhé světové války jednotky třídy Akizuki největšími japonskými torpédoborci a třetími největšími torpédoborci na světě (po francouzské třídě Mogador a sovětském plavidle Taškent). Počátkem roku 1939 byla v rámci „programu čtvrtého kruhu“ schválena stavba prvních jednotek podle projektu F 51, která probíhala současně se stavbou jednotek třídy Júgumo. Do května 1943 bylo postaveno celkem šest jednotek s trupovými čísly 104 až 109. Předpokládaná cena jednoho plavidla v roce 1939 byla stanovena na 12 090 000 jenů. Po první sérii měla výstavba pokračovat podle modifikovaného projektu F 53, který se od F 51 lišil zjednodušením konstrukce, upraveným tvarem přídě a modifikovaným tvarem můstku. Předpokládaná cena jednotky projektu F 53 se měla vyšplhat až na 17 820 400 jenů. Projekt F 53 z roku 1941 se dále dělil na dvě podtřídy: Šimocuki a Fujuzuki (čísla 360 až 364) a Mičizuki (365 až 369). Z této série se ale bojů zúčastnily už jenom Šimocuki a Fujuzuki. Další čtyři jednotky, včetně jedné z podtřídy Mičizuki, byly dokončeny příliš pozdě a před koncem války se zabývaly výcvikem ve Vnitřním moři, případně se pouze zúčastnily bojů s letouny útočícími na zbytky císařského námořnictva v japonských domácích vodách. Mičizuki se koncem války podařilo dokončit pouze ze 16% a stavba zbývajících tří jednotek byla zrušena úplně, a to 14. prosince 1944. Materiál a zdroje byly posléze využity na stavbu sebevražedných člunů Šinjó a Kaiten. Podle původních plánů japonského námořnictva měla v následující fázi výstavby pokračovat stavba dalších osmi jednotek (777 až 785), podle jiných zdrojů dokonce až šestnácti: 770-785). Vzhledem ke strategické situaci, v níž se Japonsko v té době nacházelo, byl původní program z roku 1942 nahrazen dne 30. června 1942 plánem na stavbu 22 jednotek (5061 až 5083) podle modifikovaného programu z roku 1942. Celý projekt z roku 1942 byl ale nejprve 9. června 1944 redukován na pět jednotek (5061 až 5065) a posléze 14. prosince 1944 zrušen úplně.


Design


Je nesporným faktem, že nová třída japonských torpédoborců Akizuki, znamenala nevídaný skok ve velikosti a tonáži japonských torpédových plavidel. Například souběžně stavěné jednotky třídy Júgumo byly o 15 metrů na vodorysce kratší o 0,8 metru užší a o 1180 tun plného výtlaku lehčí. Rapidní zvětšení trupu pak poskytlo novým plavidlům dostatečně stabilní základnu pro umístění čtyř dvouhlavňových věží hlavních baterií. Ty byly umístěny po dvou na přídi a zádi. Dělové věže číslo dvě na přídi a tři na zádi byly umístěny v superpozici. Siluetu, charakterizující tuto třídu, vytvářel především jediný komín, odvádějící spaliny ze všech kotlů, přičemž všechny předchozí japonské konstrukce měly vždy komíny dva.


Uspořádání pohonné soustavy i přesto, že byl zásadně prodloužen trup plavidla, zůstalo u nového typu zcela zachováno, jako u předchozích jednotek tříd Kageró a Júgumo. Přidanou délku trupu využívala barbeta druhé dělové věže na přídi. Všechny jednotky předchozích tříd měly na přídi pouze jednu dělovou věž. Střední část plavidla zabíraly počítáno od přídě dvě kotelny: přední č. 1 o délce 17 metrů a zadní č. 2 o délce 9,2 metrů a dvě strojovny: přední č. 1 o délce 13 metrů a zadní č. 2 o délce 12,3 metrů. Dva kotle, vytvářející přehřátou páru o tlaku 30 kg/cm2 a teplotě 350°C typu Ro-gó Kanpon šiki, byly umístěny v přední kotelně. Zadní kotelna obsahovala pouze jeden kotel stejného typu. Přední strojovna byla umístěna na levoboku, pohánějíc levý lodní šroub. Pravý šroub byl poháněn turbínami umístěnými v zadní strojovně. Každá strojovna byla vybavena jednou sestavou parních turbín Kanpon o stejném složení a zapojení, jakou disponovala plavidla předchozích tříd Kageró a Júgumo. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké, jedné středotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které doplňovaly jedna vysokotlaká a jedna nízkotlaká turbína v každé sestavě pro plavbu cestovní rychlostí. Každá sestava disponovala výkonem 26 000 ks (15 445,5 kW), ovšem rychlost otáček lodního šroubu byla snížena na 340 otáček za minutu. Hlavní palivové nádrže byly umístěny v dvojitém dně plavidla. Prostor na pravoboku na úrovni přední strojovny a na levoboku na úrovni zadní strojovny vyplňovaly další palivové nádrže. Na plavidlech byly umístěny i další nádrže, takže celková kapacita nádrží byla nadprůměrných 25 % standardního výtlaku celé lodi.


Výzbroj


Hlavní lodní hlavňovou výzbroj tvořilo osm víceúčelových 10 cm protiletadlových kanonů typ 98. Tato děla byla podle všech parametrů pravděpodobně lepší než americké 127 mm L/38 kanony Mark 12, avšak postrádala výhodu řízení palby radarem a střelby municí s přibližovacími zapalovači. 10 cm protiletadlový kanon typ 98 byl od počátku konstruován jako protiletadlová zbraň, proto nedocházelo u žádné z jednotek třídy Akizuki k demontáži některé z věží hlavních baterií ve prospěch 25 mm protiletadlový automatických kanonů typ 96 protiletadlových rychlopalných kanonů, jako u většiny plavidel starších tříd. Všechny jednotky tak nesly čtyři dvouhlavňové věže po celou dobu služby v nezměněné konfiguraci.


Protiletadlová pomocná výzbroj


Při výstavbě v japonských loděnicích byla plavidla zpočátku vybavovaná pouze dvěma dvouhlavňovými 25 mm protiletadlový automatický kanon typ 96, které byly umístěny na plošině mezi komínem a torpédometem. Ve středu této plošiny se nacházel 2,5 m dálkoměr. Později byl počet 25 mm protiletadlových automatických kanonů typ 96 navyšován a nové jednotky vstupovaly do služby již s posílenou výzbrojí.


Protiponorková výzbroj


Zpočátku byla pro protiponorkový boj plavidla vybavena pouze dvěma dvouhlavňovými vrhači hlubinných pum typu 94 na zádi, které byly v průběhu války navyšovány až na šest hlavní.
Plavidla také disponovala až šesti skluzy pro hlubinné nálože pro 72 hlubinných pum.


Torpédová výzbroj


Čtyřhlavňový 610 mm torpédomet typu 92 model 4, o jehož rotaci se staral motor poháněný stlačeným vzduchem, tvořil torpédovou výzbroj plavidel třídy Akizuki. Torpédomet byl umístěn nad přední strojovnou, mezi protiletadlovou plošinou za komínem a zadní nástavbou. Lodě byly vybaveny čtyřmi torpédy nabitými přímo v torpédometu a další čtyři kusy mohly být uskladněny na podavači za torpédometem na levé straně zadní nástavby. Jednalo se o Torpéda typu 93 tedy obávaná "Dlouhá kopí".


Radiolokátory


Japonsko v radarové technice dosti zaostávalo za Spojenci. Až v roce 1942 byly první experimentální radiolokátory nainstalovány na některá plavidla císařského námořnictva a na třídě Akizuki se první radar objevil na torpédoborcích Nízuki, Suzucuki a Hacuzuki. Byly to přehledové radary proti vzdušným i hladinovým cílům a to buďto metrový 21 Gó, nebo centimetrový 22 Gó. Radar 21 Gó disponoval otočnou anténu buď modelu 6 o rozměrech 3,6 x 2 metry, nebo modelu 7 o rozměrech 3,6 x 3 metry a jeho instalace je doložena minimálně na jednotkách Akizuki, Suzucuki, Hacuzuki a Fujuzuki. Radar 22 Gó byl vybaven anténou ve tvaru dvou trychtýřů a později. na jednotkách třídy Akizuki nahradil radar 21 Gó. Tyto radary byly umístěny na plošině upraveného předního stožáru. V roce 1944 byla zavedena instalace metrového přehledového radaru proti vzdušným cílům typu 13 Gó. Jedna anténa byla instalována na přední stranu zadního stožáru a některé jednotky byly vybaveny i druhou aparaturou na předním stožáru nad radarem 22 Gó.


Modifikace


Po zkušenostech z námořních bojů a zejména s přibývající spojeneckou převahou jak v hladinových plavidlech, tak zejména ve vzduchu, byla plavidla modifikována na základně požadavků námořních velitelů. Zejména byla posilována pomocná protiletadlová výzbroj spočívající v instalaci dalších 25 mm protiletadlových automatických kanonů typ 96. Dvouhlavňové 25 mm sestavy byly nahrazeny tříhlavňovými. Od roku 1943 se objevily další protiletadlové sestavy 25 mm trojčat. U podtřídy Akizuki se nacházela po stranách komína, zatímco na Šimocuki, Fujuzuki (a Mičizuki) na platformě umístěné za torpédometem. V roce 1944 bylo na místo zadního dálkoměru montováno páté 25 mm stanoviště. Později byla přídána další protiletadlová stanoviště pro 25 mm trojčata montovaná na bocích můstku. Kromě trojitých sestav byly také na palubu instalovány 25 mm kanóny v jednohlavňovém provedení. Od poloviny roku 1944 se také na některých plavidlech objevovaly čtyři 13 mm těžké kulomety typ 93. U podtříd Šimocuki a Fujuzuki také došlo k dalším úpravám a zjednodušení konstrukce, například změnou tvaru přídě. Změny postihly i můstek protažením prostředního patra až ke stožáru.


Závěrem


I přes skutečnost, že v jednotkách třídy Akizuki získalo císařské námořnictvo vynikající plavidla, která se vyrovnala nebo předčila své protivníky, je třeba říci, že zaostávala za svými americkými protějšky tříd Fletcher a Allen M. Sumner v radarové, protiponorkové i protiletadlové výzbroji. Jejich opticky zaměřované 10 cm protiletadlové kanony typ 98 a 25 mm protiletadlové automatické kanony typ 96 se v protiletadlovém boji nemohly měřit s americkými radarem zaměřovanými 127 mm L/38 kanon Mark 12 a 40 mm L/56 kanon Mark 1/2, které používaly munici s přibližovacími zapalovači. Jako jedny z mála japonských lodí netrpěly jednotky třídy Akizuki přetížením nástaveb, disponovaly vynikajícími plavebními vlastnostmi a představovaly to nejlepší, co v dané kategorii japonský loďařský průmysl vyprodukoval.



zdroje:
wunderwaffe.narod.ru
cs.wikipedia.org
www.globalsecurity.org
https://www.ijnyard.com/2009/07/23-akizuki-class/
https://homepage2.nifty.com/nishidah/e/stc0431.htm
www.geocities.co.jp
https://www.combinedfleet.com/akizuk_n.htm
https://www.combinedfleet.com/akizuk_t.htm
https://www.combinedfleet.com/teruzu_t.htm
https://www.combinedfleet.com/suzuts_t.htm
https://www.combinedfleet.com/yoizuk_t.htm
https://www.warshipsww2.eu/shipsplus

DD - Akizuki - Řez střední částí lodi

Řez střední částí lodi
DD - Akizuki - Schéma ventilace kotelen a strojoven

Schéma ventilace kotelen a strojoven
DD - Akizuki - Schéma torpédometu a jeho ovládání

Schéma torpédometu a jeho ovládání
DD - Akizuki - Umístění radiolokátorů

Umístění radiolokátorů
URL : https://www.valka.cz/DD-Akizuki-t14714#486749 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více