Ing. Jaroslav Holeček - samopaly vz. 23/25 a 24/26 (2. část)

Autor: Jiří Fencl 🕔︎︎ 👁︎ 27.917

Jaroslav Holeček se narodil 15. prosince 1923 v pražském Břevnově jako prvorozený syn Marie a Josefa Holečkových. Jeho mladší sestra Věnceslava se narodila 1. září 1926.

Životni osudy Ing. Jaroslava Holečka

Malý Jaroslav se už od útlého věku zajímal o stroje a motory, jeho otec ale chtěl, aby se po ukončení měšťanky vyučil řeznickému řemeslu. Proto nastoupil do učení ke strýci Antonínu Kohlíkovi v obci Ořech. Hned první den po nástupu prý ale měl porazit tele, se kterým si předtím chvíli hrál. To odmítl udělat a hned z učeni odešel. Řeznickému a uzenářskému řemeslu ho měl pak vyučit další, tentokrát smíchovský řezník, ani u něj ale Jaroslav nevydržel, protože se pro takové povolání nehodil; byl údajně velmi citlivý a měl rád zvířata. Naštěstí se mu pak podařilo přesvědčit otce, že pro něj bude lepší černé řemeslo, o které se zajímal už od dětství, a tak se začal učit u zámečnické firmy Šalamoun v Řeporyjích. Pan Šalamoun měl stejně starého syna, se kterým pak začal Jaroslav navštěvovat večerní strojní průmyslovku.

Reklama

Po vyučení (jeho tovaryšský list nese datum 23. prosince 1942) nastoupil do konstrukční kanceláře pana Chýleckého, která se specializovala na transportní zařízení, tady pracoval po celý zbytek 2. světové války.

Po válce nastoupil k základní vojenské službě do Staré Boleslavi. Na vojně se začal velmi intenzivně zajímat o zbraně všeho druhu, nejvíce ho ale zaujaly samopaly: během své základní vojenské služby postupně zpracoval několik originálních návrhů automatických zbraní. Jeho iniciativa a zájem o zbraně mu nakonec přinesly uznání: velitel útvaru mu zprostředkoval návštěvu na MNO, kde mohl předložit své návrhy. Ty zaujaly mjr. Malínského, který pak zprostředkoval setkání voj. Holečka s gen. Trejbalem. Rozkazem gen. Svobody pak byl Holeček v roce 1946 přeložen do VTO (Vojenský technický ústav) do oddělení pěchotních zbraní. Tam byla k dispozici rozsáhlá sbírka nejrůznějších modelů zbraní i vynikající odborníci z oblasti pěchotní výzbroje (např. gen. Šlechta, plk. Zelinka, plk. Švejk a mjr. Hrubeš). Velitelem voj. Holečka byl sám gen. Trejbal, který mu zajistil optimální podmínky, vlastní kancelář a jako přednostní úkol mu zadal, "kreslit samopaly". Už po třech měsících posuzovala údajně komise VTO tři zcela odlišné návrhy vojína Jaroslava Holečka:

- samopal se zákluznou hlavní, uzamčeným závěrem, dělenou nábojovou komorou a se zásobníkem v pažbě.

- samopal s polouzamčeným kruhovým (segmentovým) závěrem a se zásobníkem v pažbě,

- samopal s dynamickým přímočarým závěrem v ramenní opeře a se zásobníkem v předpažbí.

Po přezkoumání návrhů bylo rozhodnuto vyrobit samopal se segmentovým závěrem a výroba prototypů byla - včetně jeho autora - přidělena CZ. Po zkouškách prvního funkčního vzorku H/47 se od částečného uzamčení závěru upustilo a zkoušel se druhý přepracovaný vzorek. Pak ale, protože MNO vzneslo požadavek na speciální zbraň pro výsadkáře (a také proto, že se samopal neosvědčil, zvláště při střelbě dávkami), byl celý projekt H/47 opuštěn a (v té době už svobodník) Holeček, který po ukončení základní vojenské služby v roce 1947 přešel trvale do Strakonic, tam navrhl další pokusný krátký samopal H/p s celou řadou originálních a ve světě dosud neznámých prvků.


Konstrukční kancelář Ing. Chýleckého

Reklama

Souběžně totiž pracovaly na stejném úkolu dva silné konstrukční týmy: tým CZ pod vedením Františka Myšky a J. Kratochvíla pracoval - kromě H/47 a dalšího vývoje samopalu H/p -na dalších „potomcích" předválečné vývojové linie Myšková samopalu vz. 38. samopalech CZ 47/1 (CZ 147), CZ 47/11 (CZ 247). zatímco Zbrojovka Brno připravovala pro blížící se konkurz nejen samopal ZB 47 Václava Holka, ale také pražský samopal ZK 471 bratrů Josefa a Františka Kouckých. S těmito konstruktéry zvučných jmen se seznámil Holeček na výstavce prototypů nových zbraní, kterou „pro služební potřebu" uspořádali vojáci už v roce 1946 v budově MNO. Tam se sešly hlavní postavy konstrukčních kanceláří, tam také „všichni viděli všechno" a mohli bez potíží konfrontovat svoje nápady s nápady ostatních. Přestože Holeček už kreslil kulomet, dohodlo se údajně při této příležitosti s Václavem Holkem rozdělení polí působnosti: ZB a Holkovi zůstanou kulomety. CZ a Holeček se budou nadále věnovat jen samopalům.

Na vojenské přehlídce 9. května 1946 se ještě jako voják seznámil Holeček s Jiřinou Mazurovou z Ostrovce u Písku, se kterou se pak po třech letech také oženil, a 15. července 1949 se jim v Reporyjích narodila dcera Jiřina. Celá rodina pak během Holečkova „strakonického období" (tedy až do roku 1953) bydlela ve Strakonicích v bytě, který dostal od zbrojovky. Během tohoto období se Holeček opravdu činil. A byl také úspěšný: vždyť jen málokomu se dosud povedlo dostat do sériové výroby a do výzbroje hned tři zbraně!


Samopal CZ 247 se šachtou zásobníku otočenou dolů (nabíječka je v pažbě)

Už souběžně s prací na samopalu H/47 připravoval další zbraň, samopal CZ 247 (CZ 47/11). který konstrukčně vycházel ze samopalu vz. 38. Byla to klasická verze dlouhého samopalu, ale se zásobníkem otočným o 90° kolem osy hlavně, tedy pro střelbu z různých poloh zásobníku od svislé až do vodorovné: otočení umožňovalo pohodlnou (a krytou) střelbu vleže. Konstrukce se ukázala jako úspěšná, vyrobené prototypy se ctí obstály ve zkouškách a byla zde velká naděje na zavedení zbraně do armády. K zavedení ale nakonec nedošlo, protože byla zavedena další konstrukce Ing. Holečka (viz dále), a samopal byl uvolněn pro export. Podle dostupných pramenů se sériově vyrobilo nejméně 7 000 kusů (7 250) těchto zbraní, původně pro Pákistán. Z politických důvodů pak ale bylo jednání s Pákistánem zastaveno a o zbraň projevily zájem Egypt a Izrael. Těsně před odesláním zbraní do Egypta ale byla celá dodávka stornována, protože mezi Egyptem a Izraelem vypukla válka. Nakonec byly těmito zbraněmi vyzbrojeny hned po svém založení Lidové milice a nacházely se také ve výzbroji vojsk CO.

Holeček se ale během své strakonické éry více či méně podílel ještě na celé řadě jiných, mnohdy unikátních řešení, pro která ale ještě tehdy nedozrála vhodná doba. Jmenujme zde jen nejpodstatnější z nich.

Holečkovým dílem byl třeba samopal CZ 248 v ráži 7,62 mm, určený pro SSSR; měl dlouhou hlaveň, pouzdro a závěr ze samopalu CZ 148 a těsně před lučíkem originální sovětský zásobník.

Holečkův tým vytvořil i samopal CZ 347 ráže 7,62 mm Tokarev, vlastně starý známý CZ 247 na sovětský náboj.

Reklama

Svůj podíl měl Holeček také na vývoji univerzálního samopalu s otočným zásobníkem Jiřího „Malkuse" (Malkovského), určeného původně pro Egypt (a posléze Habeš). Malkovský osadil svoje pouzdro závěru Myškovým závěrem ze samopalu vz. 38 (včetně pojistky) a Holečkovou ramenní opěrkou. Samopal měl dlouhý zásobník pěchotní a krátký pro paraáutisty, z obchodu ale nakonec sešlo.


ČZ 247 se simulací obou krajních možných poloh zásobníku

V dokumentaci CZ existují také Holečkovy návrhy samopalu-útočné pušky na náboj Z-50 (7,62 x 45 mm) s předsuvnou hlavní a uzamčením závěru dvěma svislými válečky a krátkého výsadkářského kulometu s předsuvnou hlavní. Oba projekty však zůstaly jen v návrzích a nikdy se nevyrobily.

Univerzálnost a nápaditost Holečkovy invence dokládá i jeho pistole CZ 501 se závěrem částečně uzamčeným deformací nábojnice do mělkého zápichu komory. I tato zbraň vynikala extrémní jednoduchostí. Navrhl také jednohlavňovou brokovnici s podáváním na principu příčné posuvného zásobníku, která měla odstranit nevýhody automatických brokovnic: každá komora se mohla nabít jiným nábojem (například přímo při šoulačce). Zbraň měla konkurovat Brejchovu známému tříranovému brokovému automatu CZ.

Holeček se také snažil vyvinout signální náboje, které by bylo možno vystřelovat pomocí cvičného nebo i ostrého náboje ze samopalu podobné jako puškové granáty Tyto signální střely měly být jednosvětlicové, vicesvětlicové, střely s padáčkem. šrapnelové a zamlžovací. K vystřelování světlic měl sloužit po jejich nasunutí na hlaveň standardní ostrý náboj. Vývojové práce začaly v roce 1948. pokračovaly i v roce 1949 a zkoušelo se také vystřelování světlic z útočné pušky Stgw 44 a později „signálních střel rid" také útočnou puškou ráže 7,5 x 45 mm. Střely ale nikdy nesplňovaly všechny požadavky, takže kýženého úspěchu dosaženo nebylo.


Holečkův diplom strojního inženýra

Unikátním Holečkovým nápadem bylo vyvinout pro samopaly náboje bez nábojnic. Toto řešení totiž snižuje hmotnost náboje téměř na polovinu a výrazně tím zvyšuje palebný průměr (počet nábojů, nesených vojákem). Nábojů bez nábojnic o hmotnosti 8,42 g, u kterých jsou prachová náplň i roznětka uloženy v dutině střely, a pro které upravil jeden samopal CZ 247, se vystřílely celé stovky. Měly údajně dokonce ještě vyšší vQ než klasické 9mm střelivo.

A co o tomto technickém problému napsal o mnoho let později sám Jaroslav Holeček v materiálu Ohlas na článek Náboje bez nábojnic (SR 5/78,7/78)?

,Po pečlivých ekonomických rozborech se autor rozhodl pro řešeni náboje s prachovou náplni, uloženou v dutině střely, přestože má takové řešení výkon omezený velikosti-rozměry střely. Po prvních neúspěšných pokusech s olověnými střelami ráže 4,5 mm následovaly uspokojivé pokusy se střelami ocelovými a se střelami ráže 9 mm s výkonem zhruba odpovídajícím náboji 9 mm Para. Pro tento náboj byl upraven samopal CZ 247. Těsnění prodloužené nábojové komory řešil nejprve zalícovaný trn v čele závěru, později se zkoušelo těsnění komory labyrintem a nakonec tzv. rozpínacím pístem s pružnou vložkou a dutým rozpínacím pístem, které se ukázalo jako nejúčinnější. Několik stovek ran potvrdilo, že má nový náboj celkem vyhovující technické parametry (za střelou dokonce vyletovaly z hlavně i zbytky roznětky). V konečném stadiu se lisovalo tělo střely z materiálu 11 500 a normalizačně se žíhalo. Střelu vedly v hlavni dva zalisované měděné nákružky, roznětku chránilo proti nežádoucí iniciaci při nabíjení automatických zbraní její zapuštění do dna střely. Dutina střely příznivě ovlivňovala stabilizaci, obtížnější ale byla laborace."

Současně řešil Holeček pro tento náboj také konstrukci velmi jednoduchých zbraní s minimálním počtem dílů. O této konstrukci ve zmíněném materiálu napsal:

Jednoduchý náboj bez nábojnice umožňuje konstruovat zvlášt jednoduché zbraně (návrh samopalu počítá jen s 39 součástmi). Zbraň s předsuvnou hlavní funguje tlakem plynů na mezikruží, vytvořené zvětšením průměru vývrtu za nábojovou komorou. Při střelbě není třeba vyhazovat žádné zbytky náboje, k vytaženi eventuálně selhaného náboje slouží speciální vytahovač, zatlačený v tom případě do drážky u dna střely. Jinak připomíná zbraň svým designem známé samopaly vz. 23125 a 24126. Přesnost střelby, prověřená zkouškami funkčního vzorku, byla - především díky delší hlavni - lepší, než mají podobné zbraně ráže 9 mm Para a s pevnou hlavni. Kadence se pohybovala kolem 450 ran/min a bylo ji možno zvětšit až na 1000 ran/min, celková hmotnost zbraně činila jen 2,40 kg a celková délka (při délce hlavně 365 mm) činila 730/472 mm. Zásobník obsahoval klasických 32 nábojů. vo=400 m.sec-i." Pozn: Zkráceno a redakčně upraveno.


Výkres samopalu s předsuvnou hlavní, konstruovaného na beznábojnicové střelivo

Od beznábojnicového střeliva byl už jen krůček ke střelivu raketovému. Holeček zkonstruoval raketový pistolový náboj ráže 9 mm a údajně uvažoval i o puškovém náboji větší ráže. Myšlenka ale vojáky nezaujala. Až za šest let, zhruba kolem roku 1960, se pak vynořila jako "převratná novinka" americká raketová zbraň Gyrojet).

Zhruba v době pokusů s neznábojnicovým střelivem vyvinul Holeček také ohňomet. který bylo možno opět označit za převratnou novinku. Výkresy poslal na ministerstvo, kde se ale údajně ztratily. Nakreslil a poslal proto zbraň znovu, opět se ale nedočkal odpovědi. Až mnohem později viděl obrázek amerického vojáka s ohňometem, který se od jeho téměř nelišil. Popiska obrázku hovořila o nové, výtečné zbrani pro armádu USA.

A proč tak nadějný a invencí oplývající konstruktér Strakonice (a nejen Strakonice, ale celou oblast pěchotních zbraní, která ho tak zajímala) v roce 1953 opustil? Tady se dostupné informace diametrálně rozcházejí. Dcera Jaroslava Holečka Jiřina v otcové životopisu z roku 1998 píše: „V tomto roce dostal lákavou nabídku z Konstrukty Trenčín, která se také zabývala vývojem zbraní,'' Z Holečkových tehdejších spolupracovníků, s nimiž jsem v průběhu let hovořil, o něm vlastně nikdo nechtěl mluvit, s výjimkou jediného - pana Jiřího Čermáka. A ten zhodnotil tehdejší situaci kolem Holečka a jeho odchodu z CZ takto: "Když přijel do Strakonic plk Švejk. Holeček se k němu hned hlásil s tím. jaký má nový nápad (jednalo se právě o náboje bez nábojnic). Vedoucí Myška ale řekl, vždyť to tu udělal Čermák!'. A Holeček si pak zavedl Myšku k sobě do kanceláře, zavřel dveře a,... a ted si to spolu vyřídíme'. A snad mu i jednu pleskl (byl prý totiž velmi vznětlivý, rád a s každým se hádal a hned by se byl pral - snad proto, že v mládí boxoval; těžké rozmišky míval i s p. Polankou a J. Kratochvílem a neměli ho rádi ani lidé z dílny, kteří ho nevolali, ani když mu objevili nějakou chybu). Myška pak hned skočil k telefonu, zavolal bezpečáky a kádrováka a Holečka okamžitě přeložili někam do vzduchotechniky'."


Výkres pistole CZ 501

Pak zřejmě využil Holeček lákavé nabídky z Konstrukty Trenčín, kde následně pracoval až do roku 1963. Při zaměstnání tam také vystudoval šestiletou Slovenskou vysokou školu technickou v Bratislavě, strojnickou fakultu a obor strojařská technologie. Státní zkoušku úspěšné složil 28. 11. 1961, stejné datum nese i jeho diplom strojního inženýra.

V Trenčíně přivedla jeho manželka v roce 1954 na svět druhou dceru Jaroslavu a o rok později syna Jaroslava. Obě děti ale byly od nejútlejšího věku často nemocné, a proto s nimi matka odjela ke svým rodičům do Ostrovce u Písku. Dědeček tam pracoval na dráze jako výpravčí a babička, která byla v domácnosti, jí mohla s dětmi pomáhat. V roce 1957 se Holečkovým narodil v Písku druhý syn Miloslav. V Konstrukte pracoval Holeček v poněkud odlišné branži - dělostřelecké a raketové technice. Spolupracoval na střelách pro 130mm raketomet, konstruoval 105mm raketu proti nízkoleticím cílům (což byla v té době ojedinělá zbraň) a údajné spolupracoval i na dělostřelecké kapalinové raketě. Přesto mu zřejmé myšlenky na výzbroj pěšáka nedávaly spát.


Samopal CZ 247 rozložený k čištění

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 3/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více