Na španělském nebi - Bloch MB 210

Autor: Miroslav Šnajdr 🕔︎︎ 👁︎ 22.507

Pozici nejmodernějšího republikánského bombardéru před příchodem sovětských Tupolevů SB získal francouzský dvoumotorový typ Bloch MB 210. V porovnání s další francouzskou konstrukcí, hornoplošníkem Potez 54, šlo o celokovové letadlo klasického uspořádání, tedy samonosný dolnoplošník. Dobrý dojem poněkud kazila pro tehdejší výrobky firmy Société des Avions Marcel Bloch charakteristická hranatost trupu. Bohužel, malé množství z Francie dodaných MB 210 neumožnilo sehrát tomuto bombardovacímu typu ve Španělsku významnější roli.

Je zajímavé, že Bloch MB 210 původné vzni­kal jako plovákový torpédový bombardér určený pro výzbroj francouzského námoř­ního letectva. Požadavky na takový stroj 1'Aéronauuque Návale vypsalo roku 1932. Firma jeho vývoj zahájila z vlastní iniciativy jako privátní konstrukci. Projektanti využili některé konstrukční prvky použité na Blochu MB 200 (podobný byl zejména trup obdélní­kového průřezu), nicméně nový stroj byl na rozdíl od svého předchůdce, hornoplošníku, samonosným dolnoplošníkem.

Reklama


Nehoda Blochu MB 210, Lérida 1937. Pravděpodobně jde o snímek stroje, který poškodil během přistání československý pilot Jan Ferák

Stavba prototypu začala v Courbevoie. Stroj MB 210 N° 01 byl 27. července 1934 přesunut do Villacoublay a poprvé vzlétl 24. listopadu téhož roku. Pohonnou jednotku tvořila dvo­jice protiběžných motorů Gnome-Rhóne 14Kdrs/Kgrs, dávajících vzletový výkon 559 kW. Stroj působil poměrné dobrým dojmem, až na pevný podvozek ukrytý ve vel­kých kalhotových kapotách. Po některých úpravách podstoupil ve zkušebním středisku CEMA (Centre ďEssais du Matéríel Aéríerí) v Cazaux od 14. února do 13. května 1935 vojenské zkoušky. Nosil výsostné znaky předepsané u francouzského námořního letectva (s vepsanou kotvou) a na směrovce označení zahrnující číslo N° 1, tedy bez oné prototypové nuly obvyklé u francouzských zkušebních strojů. Protože námořní letectvo požadovalo pro své torpédové bombardéry vodní konfiguraci, prošel později MB 210 N° 01 náležitou úpravou a obdržel dvojici celokovových plováků. V této podobě byl zalétán v lednu 1936. Ke stavbě osmi objednaných sériových exemplářů plovákové verze MB 218 pro l'Aéronautique Navale však nakonec nedošlo.

Paralelně s prototypem MB 210 N° 01 v Courbevoie vznikal také stroj MB 211 N° 1. Pohonnou jednotku tvořila dvojice kapalinou chlaze­ných řadových dvanáctiválců Hispano-Suiza 12 Ybrs-l o výkonu 632 kW Ještě před zalétáním stroj, opatřený označením francouz­ského námořnictva, v listopadu 1934 předvedli na leteckém salonu v Paříži. Stroj již byl opatřen zatahovacím podvozkem. K úvod­nímu letu ve Villacoublay odstar­toval až 29. srpna 1935.

Vzhledem k tomu, že MB 210 N° 01 představoval značné zlep­šení oproti bombardérúm, slouží­cím v té době u Armée de l'Air (LeO 20, Bloch 200), došlo k jeho objednávce v rámci modernizačního programu Pian I právě pro francouzské vojenské letectvo. V září a říjnu 1935 byla objednána stavba 80 sériových strojů v noční bombardovací roli MB 210 BN4 (Bombardier de nuit quadriplace, tedy čtyřmístný noční bombardér).


Bloch MB 210 španělského republikánského letectva

Pro Armée de l'Air postavili v Courbevoie letoun, upravený podle jeho představ. Značený Bloch MB 210 N° 1 (měl tedy stejné číslo, jaké nesl na směrovce „námořní" první prototyp) vzlétl 12. prosince 1935 a 27. ledna následují­cího roku dorazil do CEMA. Měl zatahovací podvozek, silnější motory Gnome-Rhóne 14 Kirs/Kjrs Mistral Major o výkonu 639 kW, elek­trické startéry a stavitelné třílisté vrtule Ratier. Vyznačoval se kvalitním vybavením (radio­stanicí, kyslíkovými dýchači, přístroji pro let bez vidu). Noční provoz mělo usnadnit užití radiogoniometru (goniopřijímače).

První smlouvu na 80 letadel si rozdělily firmy Marcel Bloch (25 kusů), Potez-CAMS (25) a Hanriot (30). Úvodní letoun převzalo francouzské vojenské letectvo (přesněji pře­jímací organizace CRAS) v srpnu 1936. Séri­ové letouny zastupovaly až po MB 210 N° 51 (postavený firmou Hanriot v Bourges v listo­padu 1936) původní čtyřmístnou konfiguraci BN4. Poté výroba přešla na pětimístné prove­dení BN5 (přibyl jeden střelec). Hned na začátku výroby byla zavedena důležitá zlep­šení, výrazně upravující letové vlastnosti: od druhého stroje měly MB 210 zvětšené vzepětí křídel a od čtvrtého stroje nižší, avšak účinnější SOP.

Reklama

Zařazování do výzbroje francouzského letectva (první jednotkou se roku 1936 stala GB 11/21) v druhé polovině 30. let 20. století provázela řada havárií. Osádky Armée de l'Air měly totiž zprvu problémy s ovládáním nových letounů. Příčinou byla jak moderní konstrukce (zatahovací podvozky, stavitelné vrtule, vysoká přistávací rychlost), tak některé technické nedostatky. Problémy působilo hlavně neustálé přehřívání pohonných jedno­tek Gnome-Rhóne 14Kirs/Kjrs. Zlepšení při­neslo pozdější nahrazení nespolehlivých motorů kvalitnějšími a také silnějšími Gnome-Rhòne 14N (dvojice 14N 10/11 nebo 14N 20/21). Letouny sloužící ve Španělsku ovšem samozřejmě představovaly původní prove­dení.

Pro francouzský stát vzniklo celkem 257 MB 210 na základě objednávek z let 1935 až 1937. Stavěly je firmy Marcel Bloch. Potez-CAMS, Hanriot, Renault. ANF Les Mureaux a Breguet. Výroba dobíhala po znárodnění v továrnách SNCASO. SNCAO a SNCAC a skončila až na začátku roku 1939 dohotovením stroje N° 257 v továrně SNCAC (Hanriot). Zalétán byl v Bourges 19. března. Dalších deset letounů se v druhé polovině 30. let stavělo pro rumun­ského zákazníka (dodány byly roku 1938) a několik letounů firma Hanriot vyrobila pro republikánské Španělsko.


Tento MB 210 používala v roce 1937 bombardovací skupina GB 11/51 Armée de l'Air

MB 210 tvořily na začátku 2. světové války základ výzbroje bombardovací složky Armée de l'Air. Ze 33 bombardovacích skupin půso­bilo v září 1939 s tímto typem plných 12. Během „podivné války" ovšem vyřazování stárnoucího typu výrazné pokročilo, a 5. června 1940 pak měly MB 210 společně s modernějšími typy v metropoli ve stavu pouze tři skupiny. Letoun sice do té doby výrazně zastaral, ale jeho velký dostup, kte­rým suverénně překonával často modernější typy (například britský Wellington či německý He 111H), nadále budil respekt. Osádkám, zejména těm méně zkušeným, nabízel pří­jemné letové vlastnosti, včetně velmi dobré stability. Na denní akce svou nízkou rychlostí pochopitelné nestačil, ale v noci se dobře uplatnil a řada francouzských letců mu při nočních akcích dávala přednost před výkon­nějšími LeO 451.

MB 210 BN4 byl čtyřmístný dvoumotorový samonosný dolnoplošník celokovové kon­strukce s krytou kabinou osádky a zatahovacím podvozkem záďového typu. Trup měl obdélníkový průřez, jeho konstrukce se sklá­dala z přehrad a nosného potahu (z vnitřní strany byl vyztužen profily tvaru „U"). Podle zásad tehdejší tzv. francouzské konstrukční školy sice nevynikal aerodynamickými tvary, ale byl bohatě prosklený a na tehdejší dobu poskytoval osádce (navigátor, dva piloti a stře­lec) dobře a účelně řešená pracovišté. Sou­částí vybavení byl autopilot, radiostanice, palubní telefon, radiogoniometr. Nosný systém tvořilo třídílné celokovové křídlo (centroplán a dvě vnější dvounosníkové části s charakteristickým vzepětím a šípovitou náběžnou hranou). K pohonu sloužila dvo­jice protiběžných, vzduchem chlazených dvouhvězdicových motorů Gnome-Rhóne 14Kirs/Kjrs s reduktorem o výkonu 639 kW. Roztáčely třílisté kovové, elektricky stavitelné vrtule Ratier. V centroplánu křídla byly umís­těny samosvorné palivové nádrže, což v té době představovalo nepříliš rozšířenou novinku. Kvalitně byla řešena defenzivní výzbroj. Skládala se (u francouzských strojů) ze tří pohyblivých kulometů MAC 1934 ráže 7,7 mm. Jeden kulomet se nacházel v příďové, manuálně ovládané střelecké věži A, druhý byl umístěn ve hřbetní polozatažitelné, manu­álně ovládané střelecké věži B a třetí v mechanicky výsuvné střelecké věži model 1935 pod trupem. Pumy do celkové hmotnosti 1 600 kg byly neseny v trupové pumovnici a na vněj­ších závěsnících pod trupem a křídlem. Uplat­ňovaly se různé kombinace (například deset pum po 64 kg, 16 pum po 50 kg, ale také jedna 1OOOkg puma doplněná dvěma či třemi 200kg pumami).

Úvodní Bloch MB 210 se do republikán­ského Španělska dostal již v létě 1936. Poté, co 8. srpna vstoupilo ve Francii v platnost embargo na dodávky letounů pro republikány, museli sympatizanti španělské vlády hledat jiné cesty na realizaci dodávek. Na jednu při­padla skupina představitelů státní letecké dopravní společnosti Air France, technický ředitel Edouard Serre, Col. Victor Poirier a zkušební pilot společnosti, Lionel de Marmier. Air France totiž objednala u firmy Mar­cel Bloch sérii dvoumotorových dopravních letounů Bloch MB 220. Jejich konstrukce do značné míry vycházela z nočního bornbardéru MB 210, jehož první sériový stroj právě dokončili u firmy Hanriot. Bombardér byl odeslán 29. července na zkušební základnu Armée de l'Air ve Villacoublay k testům u CEMA. Lionel de Marmier získal, s odvolá­ním na zmíněnou podobnost mezi oběma typy, povolení k okružnímu letu Francií po trase vedoucí přes Tbulouse-Montaudran a Bordeaux. Oficiálně se hodlal seznámit s letovými vlastnostmi MB 210, ve skutečnosti jej však hodlal „unést" do Španělska!


Španělská osádka před B loche m MB 210, Lérida, duben 1937

Lionel de Marmier skutečné 26. srpna vzlétl se zbrusu novým MB 210 N° 1 z Tou­louse, avšak poté změnil kurs a zamířil do katalánské Barcelony. Přistál na místním letišti El Prat. Odtud pak španělský pilot stroj přelétl na madridskou základnu Cuatro Vientos, k vyzbrojení. Republikánská vláda se poté pochopitelně s Francouzi finančně vyrovnala a vše bylo urovnáno. Úlet tehdy nejmodernějšího francouzského bombardéru do Španěl­ska nezůstal utajen a již 27. srpna o něm refe­rovaly pravicové noviny ,L'Action Française".

Reklama

MB 210 N° 1 do Španělska dorazil bez výzbroje. Kulomety, zastaralé zbraně Vickers ráže 7,7 mm, obdržel až na místě, v dílnách na letišti Cuatro Vientos. Bojově s ním začaly létat španělské osádky z letiště Barajas. Někdy zmiňovaná služba tohoto bombardéru v řa­dách Malrauxovy Escuadrilíy Espaňa se neza­kládá na pravdě.

Okamžitě se projevily problémy s přehří­váním pohonných jednotek. Potrápily osádku, v jejímž čele stál cap. Joaquín Mellado Pascual, již při druhé akci bombardéru, 31. srpna. Stroj měl zaútočit na povstalecké cíle ve Valladolidu, ale cíle nedosáhl kvůli nárůstu teploty v jednom motoru. Pumy proto svrhl na Avilu a poté se vrátil na jeden motor do Bara­jas. Cap. Mellado tehdy mimochodem patřil mezi nejlepši piloty vícemotorových letounů v republikánském Aviación Militar. Před vál­kou působil jako náměstek ředitele a šéf administrativy státní letecké dopravní společ­nosti LAPE.

Bloch MB 210 N° 1 tedy prošel bojovým křtem na centrální frontě, kde postupovala k Madridu vojska povstalecké Frankovy africké armády. Zasáhl zde do bojů v prostoru Talavery de la Reina. Druhého září podnikl do této oblasti akci, doprovázen jedním Dewoitinem 372. Velitelem Blochu byl tentokrát cap. Antonio Urzáiz Gutmán. Svrhl náklad 70kg pum na povstalecké jednotky u Talavery de la Reina. Během akce unikl dvouplošné nepřá­telské stíhačce, identifikované osádkou jako Heinkel nebo Fury. Ve skutečnosti jej stíhalo nacionalistické eso, cap. Joaquín Garda Morato, sedlající německými interventy zapůjčenou stíhačku Heinkel He 51B-1. Na centrálním bojišti se podílel ještě na dalších akcích, přičemž vždy letěl doprovázen jedním Dewoitinem 372.


Bloch MB 210 ze stavu Escuadrilly "Marcel Bloch ", patřící do Grupo de Bombardeo Noctumo (nazývaného také Grupo N° 11), Lérida, 1937

Zajímavé operace se MB 210 zúčastnil 26. září 1936. Podnikl nálet na povstalecké křižníky Canarias a Baleares, kotvící na základně na pobřeží Biskajského zálivu ve Fenol. Při této příležitosti jej pilotoval cap. Felix Sampli Fernandez de Granda a jako druhý pilot letěl Enrique Vázquez Conlledo (další bývalý civilní pilot španělské letecké dopravní spo­lečnosti LAPE.). Pro nálet bombardér pře­místili od Madridu na asturijské letiště Llanes v izolované severní republikánské enklávě. Akce skončila bez většího efektu. Bombardér svrhl pouze dvě pumy; jedna dopadla do moře a druhá explodovala ve starém haram­pádí na dvoře loděnice Sociedad Española de Construcción Naval de Ferrol. Povstalci se bránili protiletadlovou palbou, vedenou také z lodí. Po skončeni náletu se Bloch opět vrátil k Madridu.

V říjnu 1936 šly do Španělska další tři, továrnou Hanriot vyrobené MB 210. Tentokrát ne vzduchem, nýbrž demontované v bednách na korbách nákladních automobilů. Do Bar­celony dorazily (podle povstalecké výzvědné služby) v polovině listopadu. Zhruba o měsíc později pak přišly tři další, opět demontované bombardéry, postavené stejným výrobcem. Letouny nedostaly u výrobce francouzská vojenská sériová čísla a předpokládá se, že byly postaveny speciálně pro republikánské Španělsko. Jejich dodávka byla výsledkem tlaku, pod který se dostalo vedení firmy Han­riot, určené (podobně jako další francouzští letečtí výrobci) ke znárodnění, ze strany míst­ních socialistických politiků, v čele s mini­strem letectví Pierrem Cotem. Dodávka byla zorganizována za pomoci leteckého inženýra firmy Hanriot Borise Leska a samotného Mar­cela Blocha.

Bohužel, republikáni měli z dodáni šesti poměrně kvalitních bombardérů jen ome­zený prospěch. Smontování letounů se totiž ukázalo nad síly pracovníků dílen na barcelonském letišti El Prát de Llobregat. Dokázali do konce roku 1936 sestavit pouze jediný MB 210, definitivně dokončený v první třetině ledna 1937 a poté odeslaný k vyzbrojení na letiště Los Alcázares. Pět ostatních poté repub­likáni přemístili do dílen SAF N° 2 v Alcanta­rille (Murcii). Zde zůstaly nedokončeny až do závěru občanské války, kdy je ukořistili vítězní povstalci.


Oba hlavní zástupci francouzské bombardovací školy ve Španělsku. V popředí Potez 54, za ním Bloch MB 210

V lednu 1937 byl do Španělska dodán ještě jeden bombardér tohoto typu, opět postavený firmou Hanriot. Na místo určení tentokrát putoval vzduchem, ovládán americkým námezdním pilotem, Vincentem Minorem Schmidtem.

Již na podzim 1936 začali republikáni pro Blochy MB 210 organizovat v Barceloně novou jednotku, Grupo, Marcel Bloch''. Když se však ukázalo, že demontované stroje nebudou včas sestaveny, z plánu sešlo. V únoru 1937 byla dvojice bojeschopných Blochů (stroj sesta­vený v El Prat de Uobregat a letoun přelétnutý z Francie Schmidtem) zařazena do výzbroje nové Escuadrilly "Marcel Bloch". Letka byla záhy začleněna do Grupo de Bombardeo Nocturno (skupina nočních bombardérů), nazývaného také Grupo N° 11. vytvářeného od ledna téhož roku. Podobně jako Potezy 540 a 542 byly také MB 210 v té době u republi­kánského letectva označeny pomocí velkých bíých písmen na SOP (známé je písmeno M).

MB 210 Escuadrilly "Marcel Bloch" byly nyní umístěny na letišti Cerler a působily na bojišti v Aragónu. Zde s typem začal létat také známý československý letec Jan Ferák. S jed­ním MB 210 dokonce havaroval, když (někdy před svým sestřelením za řízením Potezu 540, ke kterému došlo 31. května 1937) přistál v Léridě pouze s jedním vysunutým podvoz­kovým kolem. Bombardér utržil vážné poško­zení a musel být zrušen.

Zdá se, že republikánské letectvo poté využívalo dva poslední MB 210, které roku 1937 obdržely označení BB-001 a BB-002. První z nich byl zařazen do letecké školy vícemotorových letounů Escuela de Polimotores, sídlící na letišti La Rabasa (Alicante), a poté v Ibtana (Murcia). Zmiňuje jej jediný doku­ment, datovaný do 28. května 1938. Tento stroj nejspíše skončil při nějaké havárii.

Delší službou se mohl pochlubit MB 210 BB-002. Po službě u zrušené Escuadrilly "Mar­cel Bloch" se na konci roku 1937 dostal do výzbroje Escuadrilly mixta de polimotores (smíšené letky vfcemotorových letounů). Pat­řila do nové Escuadra Mixta N°7de Defensa de Costas, vzniklé na konci listopadu téhož roku. Jak napovídá název, eskadra sdružovala letouny (převážně nižší bojové hodnoty) určené k obraně republikánského pobřeží Středozemního moře. MB 210 jednotka využí­vala z letiště Manises u Valencie hlavně k transportním a dopravním letům. Roku 1938 byla letka přeznačena na Escuadrilla de Transportes a nadále provozovala také Bloch. Poté, co povstalci pronikli k pobřeží Středozemního moře a oddělili tak Katalánsko od zbytku republikány kontrolovaného území, zajišťoval MB 210 noční dopravní lety přes nepřátelský koridor mezi levantským letištěm Albacete a katalánským Reusem.

MB 210 BB-002 se nicméně nakonec přece jen vrátil k plnohodnotné bojové službě. V říjnu 1938 jej velení republikánského letec­tva přemístilo do El Carmolí, odkud obnovil lety při ochraně pobřeží. V noci 6. prosince se pak zúčastnil náletu na Motril. Během akce došlo k poruše motoru a bombardér musel přistát v Almérii. Odtud následujícího dne přelétl k opravám do El Carmolí. Do konce konfliktu však již nevzlétl.

Celkem tedy bylo do Španělska dodáno osm Blochů MB 210. Z nich se do aktivní bojové činnosti zapojily pouze tři. Nacionalisté na konci konfliktu ukořistili Alcantarille pět nedokončených bombardérů, které nechali sešrotovat. Poškozený letoun BB-002, který jim padl do rukou v El Carmolí, odeslali k opravě do dílen v Albacete. Nakonec byl i tento stroj roku 1942 zrušen, aniž by došlo k jeho opětovnému uvedení do letuschopného stavu.

TTD:

Block MB 210 BN4  
Rozpětí: 22,85 m
Délka: 18,84 m
Výška: 6,70 m
Nosná plocha: 62.70 m2
Hmotnost prázdného letounu: 6400 kg
Vzletová hmotnost: 10 200 kg
Max. rychlost (ve výšce 4000 m): 320 km/h
Cest. rychlost (ve výšce 3500 m): 239 km/h
Dostup: 9850 m
Dolet: 1690 km

 

Rozpětí: 22,85 m Délka: 18,84 m Výška: 6,70 m Nosná plocha: 62.70 m2 Hmotnost prázdného letounu: 6400 kg Vzletová hmotnost: 10 200 kg Max. rychlost (ve výšce 4000 m): 320 km/h Cest. rychlost (ve výšce 3500 m): 239 km/h Dostup: 9850 m Dolet: 1690 km

Zdroje (výbér):
Howsoa G: Arms for Spain. The Untold Story of the Sparush Civil War. London;
Howson, G: Aircraň of the Sparush Civil War 1936-39. London 1990;
Saiz Cidoncha. G: Aviación Republicana. Historia de las Fuerzas Aérea de la República Espanola (1931-1939), Madrid;
Enciclopedia de la Aviacion Militar Espanola Torno tV Madrid

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 2/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více