Různé druhy válčení

Autor: Ota Ulč 🕔︎︎ 👁︎ 13.908

Příčiny, okolnosti vzniku konfliktu, kdo a proti komu. Nyní máme válku proti terorismu, kde nepřítelem se stal fenomén bez adresy. Jak do takového se strefovat? Skeptici takové úsilí přirovnávají ke snaze potírat kouření, rakovinu, obezitu.

Jakousi pomůckou se snaží být mezinárodní právo s pravidly, v mnohém málo aktuálními. Rozlišuje civilians a combattants - příslušníky ozbrojených sil, mezi nimiž zvláštní kategorii tvoří non-combattants (lékaři. veterináři, polní kuráti). Ti všichni v případě zajetí se stávají POW (prisoners of war).

Reklama

V takové situaci šaty vskutku dělají člověka a rozhodnou jeho osud. Na status POW má podle kodexů ze začátku 20. století nárok pouze osoba, která padne do zajetí v uniformě své země, s označením hodnosti a přislušnosti k organizované jednotce a se zbraní nijak tajenou. V civilu a zejména v přestrojení do nepřátelské uniformy dotyčný je pokládán za špiona, za což ho oprávněně čeká trest smrti (například takový byl za 2. světové války osud pochytaných německých bojovníků v amerických uniformách s posláním věnovat se diverzi na západní frontě).

Commandos jsou speciální jednotky shozené do týlu nepřítele k sabotážním úkolům. Mají nárok na status POW jen za předpokladu, že se své úkoly snažili splnit v uniformě své země, nikoliv v uniformě nepřítele, v civilu či jiném matoucím přestrojení.

Zvláštní kategorii tvoří irregular forces - příslušníci povstaleckých armád, belligerents a insurgents, partyzáni, guerilly, též mercenaries (žoldáci“ - nepříliš lichotivé české označení) a cizí dobrovolníci, příslušníci jiných států. Definice „osoby věnující se vojenskému řemeslu za peníze“ nestačí, jak by měl potvrdit kterýkoliv voják z povolání. Ve francouzské cizinecké legii rekruti nepřísahají věrnost Francii, ale legii (Legio - patria nostra), ač tedy je to Francie, která vysloužilcům, včetně mnohých v České republice žijících, vyplácí penzi. Gurkhové z Nepálu, legendární bojovníci ve službách britského Veličenstva, se proslavili v mnoha válkách. Jejich žold, posílaný směrem k Himalájím, je pro mnohé rodiny tím hlavním zdrojem obživy.

Zmínku si též zaslouží několik esesáckých divizí, s národnostmi od Albánců po Tibeťany. Mnohé zlákala propaganda, dobrodružství, u jiných, zejména z řad válečných zajatců, se o dobrovolnosti právem dalo pochybovat.

Ideologičtí dobrovolníci“ (nikoliv tedy „ideologičtí žoldáci“ - pořádný to oxymoron) se ve značném množství zúčastnili občanské války ve Španělsku (1936-1939). Z počtu víc než 40 000 osob jich 15 000 zahynulo.

Partyzán v převlečení za sedláčka v černém pyžamu (Vietnam) byl chráněn svou anonymitou, kdežto jeho americký nepřítel v uniformě byl pěkně viditelný a strefitelný.

Zásluhou tlaku ze zemí Třetího světa došlo ke značnému zpolitizování této záležitosti. Zástupci zejména afrických zemí na foru OSN odmítají respektovat ona pravidla ze začátku 20. století, a prosazují beztrestnost bojovníků za dekolonizaci dnes již téměř neexistujících kolonií.

Reklama

- - -

Max Boot, významný vojenský historik, je autorem právě vyšlého důkladného díla s názvem Invisible Armies: An Epic History of Guerilla Warfare from Ancient Times to the Present (Liveright, 2013). Součástí jeho výzkumu se staly riskantní cesty s pobytem v Kolumbii, Libanonu, na palestinském území, na Filipínách, na bojištích v Iráku a Afghánistánu. V historickém kontextu - porovnáním válečných střetů - počtem značně vítězí ony konflikty neregulérní, nepatřičné. Již ve 22. století před Kristem došlo k zániku Akkadian císařství v Mezopotamii, nynější půdě irácké. Antický Řím se musel potýkat s účinnými útoky barbarských kmenů nijak handicapován názory mediálních zdrojů a tehdejšího veřejného mínění.

Tento historik, poté co se vypořádal se čtyřmi tisíciletími v podstatě neregulérních konfliktů, se dostává do osmnáctého století, doby povstání proti všemožným nepravostem - americká revoluce proti britské nadvládě, boje na Iberském poloostrově proti Napoleonovi, Řekové ve snaze zbavit se otomanského jha, úspěšné povstání otroků na Haiti, jež vedlo ke zrodu té druhé nejstarší a dosud beznadějně si nejhůř počínající svobodné republiky v západní hemisféře.

Po druhé světové válce se uskutečnily různé občanské války, z nichž tou nejvýznamnější byla čínská, spolu s Mao Ce-tungovou učebnicí (On Guerrilla Warfare“ - anglická verze). Z koloniálních mocností Velká Británie si počínala zdatněji (Malajsie) než Francie (Alžírsko). Autor odhaduje, že v období 1775 až 1945 pouhá jedna čtvrtina povstaleckých pokusů se zdařila. V televizním interview, na otázku, které že prozatím bylo nejposlednější střetnutí, v němž se utkali protivníci s použitím standardních zbraní včetně tanků, Boot jmenoval pouze pět dní v srpnu 2008 trvající válku mezi Gruzií a posovětským Ruskem.

Jak bojovat, jak komunikovat s al-Kajdou? Úspěch jakékoliv protipovstalecké akce závisí na několika faktorech. Jedním z nich je zapomenout na standardní taktiku, tak jak se ji velitelé naučili ve vojenských akademiích, a co nejvíc se pokusit o vytvoření legitimní vlády, kterou by většina obyvatelstva měla důvod podpořit. To zřejmě dosud není kýžený stav Afghánistánu - války teď již té nejdelší v historii Ameriky. Odborníci odhadují, aby aspoň 20 000 příslušníků zahraničních armád vypomáhalo s potřebným tréninkem mužstva a rovněž zabránilo nynějšímu stavu, že nepřítel (Taliban) bude nadále nacházet bezpečný útulek, přístřeší na území údajného amerického spojence (Pákistán), což prozatím vede k jeho bombardování americkým spojencem - oni drones, bezpilotní letadla. Hodně sakramentský zádrhel k rozuzlení. Další a patrně ještě závažnější faktory k neprospěchu západních liberálních demokracií: krátká schopnost soustředění, nedostatečná trpělivost jejich domácího obyvatelstva, též neochota tolerovat informace o nekončících výdajích a ztrátách vlastních životů.

Krizových ohnisek neubývá - spíš naopak: Írán, Sýrie, Egypt, Bahrain, Somálsko a teď jako prozatím zcela nejposlednejší pouštní republika Mali. Tam fanatičtí radikálové zavedli režim podle středověkých šária předpisů, teror značný. Potrestali i univerzitu v Timbuktu spálením vzácných knih. Dostavila se Francie se svými tanky a fanatici zmizeli, v poušti k nenalezení.

- - -

Reklama

Zaznamenání si zaslouží aspoň dva unikátní muži - oba regulérní důstojníci počínající si velmi neregulérním způsobem:

T. E. Lawrence - onen Lawrence of Arabia se světovou reputací (film 1962, Peter O'Toole), narozen v roce 1888 ve Walesu jako nemanželský syn sira Thomase Chapmana, zemřel ve věku 46 roků, zabil se na motorce. Oxfordský graduant, obor historie, archeologie, zdatný polyglot, 1916-1918 se angažoval v arabské revoltě proti chřadnoucí turecké nadvládě. Bojoval pod velením Emira Faisala, se souhlasem nového britského velitele (Egyptian Expeditionary Force), jímž byl sir Edmund Allenby. Slib na zřízení arabské samostatnosti, zásluhou tajné britsko-francouzské dohody (Sykes-Picot) nedodržen, francouzské jednotky se zmocnily Damašku, Lawrence s hodností plukovníka končí znechucen svou vojenskou kariéru.

Méně slavný, ale neméně pozoruhodný byl jeho vzdálený, o generaci mladší bratranec Orge Wingate, narozen 1903, zahynul v Barmě za nevysvětlených okolností v roce 1944. Rovněž britský důstojník, za druhé světové války prosazovatel rovněž neortodoxního způsobu válčení. Jeden z prvních pionýrů speciálních operací, podílel se na akcích v týlu nepřítele - proti Arabům v Palestině, proti Italům v Habeši, proti Japoncům v Barmě. Excentrik, mnohonásobně statečnější a inteligentnější než řada jeho představených, a tudíž o to víc jimi nenáviděný. „Popularita je známkou slabosti“ - jedno z jeho populárních rčení.

V roce 1936 převelen do Palestiny, v době, kdy Britové byli zřetelně proarabští a protižidovští, což ho po bližším seznámení s místní situací přimělo počínat si přesně opačným způsobem. Při přestřelce pětkrát zasažen, s příkladným klidem Angličana pokračoval ve vydávání rozkazů v angličtině a hebrejštině. „Dominující osobnost, nakazil nás svým fanatismem a vírou,“ tak ho hodnotil spolubojovník Moshe Dayan.

V roce 1940 Itálie vyhlásila válku Británii a Wingate byl pověřen doprovodem habešského císaře Haile Selassieho ze Súdánu zpět do vlasti, okupované italskou armádou v počtu 300 000 mužů. Ti měli k dispozici tanky, dělostřelectvo, letectvo.

Nic takového Wingate neměl, na cestu se vydal s 1600 domorodými vojáky, 60 Brity a 20 000 velbloudy. Pořádal noční přepady, šálil Italy falešnýmí zprávami, s výsledkem, že se mu podařilo zabít 1500 nepřátel a desetkrát tolik jich zajmout.

Jeho největším výkonem bylo vytvoření tzv. Wingate's Circus, skládajícího se ze 3000 tzv. Chindits, dobrovolníků nasazených hluboko do zázemí japonského nepřítele, v džungli v Barmě, v hanebných podmínkách a s mimořádnou neschopností RAF je zásobovat (příklad: dostalo se jim obohacení v podobě zásilky skotských sukní, falešných zubů a monoklů.)

Plno kluzáků (gliders) dopadlo nevalně. Buď se zřítily v Indii, nebo na nesprávných místech v okupované Barmě, nebo se už nikdy nenašly. Bombardovací letoun s Wingatem narazil do svahu.

Churchill komentoval jeho smrt způsobem, jakému se říká glowing tribute - zářící pocta.

Zdroj:
http://www.otaulc.com/

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více