Život, boj a smrt pod sedmi vlajkami (5)

Autor: Václav Vlk st. 🕔︎︎ 👁︎ 21.499

Pod francouzskou vlajkou - Čechoslováci 1918-20

Jak jsem již napsal v úvodu, první světová válka byla vlastně sérií mnoha různých válek na mnoha různých bojištích a za různých podmínek. Na Blízkém východě válčili Arabové a beduíni za podpory Anglie proti Osmanům-Turkům, jejichž velitelský sbor a armádu vedli Němci. A kde po porážce Spojenců v klasické válce u Gallipoli nakonec plukovník Thomas Edward Lawrence, známý jako Lawrence z Arábie, „vyrobil“ arabské povstání a Osmany porazil. Východní evropská fronta se podobala nejvíce tomu, na co se generální štáby připravovaly - přesuny vojsk, manévrování armádami, což fungovalo až do bolševického povstání připraveného a organizovaného společně leninskými bolševiky a německým generálním štábem. Mistrovský politický trik, takzvaný Brestlitevský mír z 3. března 1918, měl umožnit přesunout německé a rakouské jednotky na západní frontu, ale přišel příliš pozdě.

Válka na západní frontě je dodnes neskutečnou ukázkou toho, jak se vždy generálové připravují na minulou válku a často nejsou schopni vůbec pochopit, že se něco změnilo. Vypukla zákopová válka, v které idiotští generálové a politici hnali řady vojáků útokem na kulometná hnízda. Nebyli schopni vymyslet nic jiného než „opotřebovací válku“, tedy „mlýnek na lidské maso“, a stále a stále dodávat „kanonenfutr“. Bez jakéhokoli viditelného úspěchu. S nadějí, že hromady mrtvol zdecimují psychiku a síly nepřítele a ten po vyčerpání zásob vojáků a střeliva podlehne. Tento způsob boje používala např. také pěchota v řadách osmanských vojsk (řízených německými důstojníky) až do své porážky. Jako poslední je praktikovala Rudá armáda za II. světové války, do té doby, než okopírovala – kryta většími materiálními zdroji a zázemím - taktiku „Blitzkrieg“ a za použití tanků a letectva válku vyhrála. Idiotsky vedená 1. světová válka na západní frontě vedla k milionům mrtvých. Včetně tisíců Čechů a Slováků.

Francouzské čs. legie - vznik a zánik Roty Nazdar

Reklama

Vypuknutí války uvítaly demokratické české spolky (Sokol, Rovnost aj.) ve Francii s nadšením. Nejvýznamnější úlohu na počátku války sehráli pařížští Češi. První jejich organizaci založil v době svého vyhnanství už v roce 1862 J. V. Frič (Česko-moravská beseda). Důležitým činitelem na počátku války byli krajané, kteří ještě zůstali státními příslušníky habsburské monarchie. Byli postaveni před problém, zda mají poslechnout výzvu mobilizačních vyhlášek a vrátit se do Rakouska-Uherska.


Válka u Amiens 1918

Ovšem žádné nadšení nad občany Rakouska neprojevovaly úřady Francie, a tak s nimi bylo zpočátku zacházeno jako s „nepřátelskými osobami“, včetně internování a občas i zadržení pro podezření ze „špionáže“. Podobně se chovaly i úřady Velké Británie, kde bylo 50 Čechů internováno. Zahraniční Češi spojovali s vítězstvím Dohody i rozbití Rakouska-Uherska a svobodu pro český národ. Významným Slovákem, snad jedním z nejvýznačnějších při vytváření ČSR, byl generál PhDr. Milan Rastislav Štefánik - generál francouzské armády a vědec, pilot a diplomat, který pomáhal vytvářet čs. legie a bojoval například na srbské frontě na straně Srbů.

Mnozí význační Češi vstoupili dobrovolně do francouzské armády, celkem několik set. V roce 1914 například odchází dobrovolně na frontu slavný český malíř František Kupka, v bitvě u řeky Aisne je raněn. Je vyznamenán Řádem důstojníka Čestné legie a získá hodnost kapitána. Pomáhá organizovat československé legie ve Francii, po návratu do Paříže, kde zakládá tzv. Českou kolonii, jejímž předsedou je později zvolen. Dobrý a podrobnější popis naleznete zde a zde.

Jsem zvědav, zda paní Meda Mládková, která právě teď dovezla do Prahy kolekci Kupkových obrazů, na výstavě vzpomene, že Kupka byl nejen vynikající malíř, ale i statečný voják.

Pro „obyčejné Čechy“ vše začalo v Paříži dílně pana Zahrádky. Nejprve nábor dobrovolců do tzv. „Légion des Volontaires Tchéques“ a vzápětí poté cvičení nastoupivších dobrovolců v zahradách Palais Royal. Nábor a výcvik se povedl a Čechoslováci byli přijati do francouzské armády. Příkladným disciplinovaným vystupováním, prostoupeným vlasteneckým cítěním, které, jak psal dobový tisk, je vysoko odlišovalo od ostatních příslušníků jiných národností, v té době do Cizinecké legie vstupujících. Jak řekl starý kronikář: „Tak již tehdy vydobyli si Čechové v očích důstojníků (francouzských legií) tu čest a právo vytvořiti vlastní útvar národní, místo aby byli roztroušeni náhodně v různých setninách.

Reklama


Rota Nazdar Muži jdoucí na smrt

Na samostatnou jednotku to však bylo málo, a tak byli zařazeni do cizinecké legie. V rámci 2. pochodového cizineckého pluku elitní Marocké divize vytvořili českou rotu (Compagnie Nazdar). Rota čítala 250 mužů rozdělených ve čtyři čety po cca 60 mužích. Velel jí až do konce kapitán Marie Léon Joseph Salop. Jejich oblečení, zrekonstruované Klubem válečné historie Rota Nazdar, ještě víceméně připomínalo vojáky 19. století. Rota Nazdar jako součást marocké divize prošla náročným výcvikem v Bayonne. Slavnostní odchod na frontu byl přehlídkou ukázněnosti a také jistou kuriozitou, protože se jednalo o jedinou jednotku Cizinecké legie složenou z příslušníků jednoho národa. V Cizinecké legii sloužili jako vojáci zásadně cizinci, důstojníky byli až na výjimky Francouzi.

Kvality čs. vojáků a důstojníků přesvědčily vedení Francouzů, takže za II. světové války sloužily desítky československých důstojníků v Cizinecké legii a v jednotkách Svobodných Francouzů. (Viz Seznam československých důstojníků sloužících s povolením prezidenta republiky v armádě Svobodné Francie)

Od podzimu 1914 byli naši krajané na frontě v Champagni. 10. 11. 1914 se ocitla rota Nazdar poprvé v zákopech tváří v tvář Němcům na pravém křídle úseku Sillery v Bois des Zouaves (obec Verzenay u Remeše), kde měla rota prvního raněného, dobrovolníka Karla Zajíce. 13. 11 zaujala rota Nazdar postavení severně dvora Les Marquises ferme. Zde naši prožívali první krušné zkušenosti zákopové války až do jara 1915. 11. 12. zde ztratila rota prvého padlého, když v předním zákopu u dvora Les Marquises byl střelen do plic nejmladší dobrovolec český 16letý Lumír Březovský. Boje a ostřelování pokračovaly, postupně měla rota aktivnější úkoly. 16. 3. 1915 se zmocnili prvního svého zajatce při noční hlídce před posicemi.


Rota Nazdar 1914

Počátkem dubna 1915, v rámci konání příprav k tak řečené „druhé bitvě v Artois“, byla Marocká divise dána k disposici 33. armádnímu sboru generála Pétaina. Úsek Marocké divise vymezen byl v šíři 1400 m v úseku Berthonval - La Targette (7 km severně od města Arrasu). Za časných ranních hodin 29. 4. 1915 nastoupil prapor do první linie. Celou šíři 700 m plukovního úseku u Berthonvalu (což byl v zákopové válce dlouhý úsek) obsadil prvosledový prapor C s rotou C1 Nazdar na svém pravém křídle.

Cílem zamýšleného útoku byla kóta 140 na hřebenu Falaise de Vimy v hloubce 5 km(!) od předních francouzských posic. Před útočícími vojáky bylo několik pásem (podle místa dvě až pět) husté zákopové sítě opěrného bodu nazvaného Ouvrages Blancs. Dále bylo nutno dobýt opevněné vesnice La Targette a Neuville Saint – Vaast, překročit arraskou státní silnici a teprve poté po táhlém svahu dosáhnout zmíněného hřebenu. Byl to dosti šílený úkol, ale běžný v I. světové válce.

Reklama


Rota Nazdar 1914

Rota Nazdar šla v čele pluku a tvořila zároveň pravé křídlo útoku nejen Marocké divize, ale celého 33. armádního sboru. Na takové úseky jsou dávány nejlepší jednotky. Dle slovníku Cizinecké legie i dle vlastních výroků našich dobrovolců „měli tu čest jíti první“. Což však znamenalo také „čest první zemřít“.

V průběhu boje ztratila rota Nazdar kontakt se svým pravým sousedem, 156. pěším plukem, z důvodu jeho pomalejšího postupu a dostala se pod silnou boční palbu. Na obranu byly nasazeny dvě kulometné čety Hotchkiss, z nichž jedné velel český poručík Dostál (jeden ze dvou prvních českých důstojníků Cizinecké legie). Nasadil své kulomety tak, aby kryl pravý bok naší roty a paralyzoval nepřátelskou kulometnou palbu z Neuville Saint – Vaast, přičemž jeho četa utrpěla velké ztráty a on sám padl. Děsivé boje s Němci pokračovaly.

Před útokem na kótu 123 velel již praporu C s Českou rotou poslední přeživší důstojník podporučík Sauzey. Pod jeho velením postupoval pak prapor C vpřed k Falaise de Vimy udržuje kontakt se 7. plukem Marockých střelců. Mužstvo ostatních praporů pluku bylo strženo houževnatým nasazením praporu C a postupovalo za ním přes sílící odvetnou palbu a posilovalo jeho prořídlé řady a celý pluk Cizinecké legie nezastavil svůj postup. V 11.30 dopoledne pak prapor C s českou rotou Nazdar v čele dobyl kóty 140 na Falaise de Vimy, přičemž padl i podporučík Sauzey a prapor zůstal bez důstojníků. Přesto po zajištění dobyté posice část roty Nazdar postupovala dále pod velením českých poddůstojníků a dosáhla ještě lesíka 800 m severovýchodně od kóty 140.


Nástup čs. legionářů u Cognacu

V té době podařilo se také ve spolupráci se 156. pěším plukem dobytí vesnice La Targette a poloviny vesnice Neuville Saint – Vaast. Podařilo se také odvrátit odpolední nepřátelský protiútok na hřebenu Falaise de Vimy. Takto dosažené posice pak zůstaly v podstatě nezměněny a v 9 hodin večer byla Marocká divise stažena, úsek při tom předán 8. pluku Zuávů.

Rota Nazdar dobyla ve skvělém útoku tři německé linie zákopů. Tak skončil tento den vítězstvím pro naše barvy, ale za jakou cenu. Ztráty, které rota Nazdar utrpěla, byly strašné. Z původního počtu 250 důstojníků a mužů naší roty zůstalo po boji 75 vojínů. 42 padlo a ostatní byli raněni. V tomto vítězném boji ztratil II. pochodový prapor 1. pluku Cizinecké legie ze 75 důstojníků 50, z 3822 poddůstojníků a mužstva 1889 padlých a raněných. U praporu C pak z důstojníků nezůstal ani jeden a z 925 vojínů zbyla asi třetina. Ze zbylého počtu bylo možno sestavit toliko 2. četu 1. roty, která však na důkaz vážnosti, kterou si vydobyla u Arrasu, byla postavena jako ryze česká a její velení převzal čerstvě povýšený podporučík Štafl. Malá komunita krajanů (Rota Nazdar) tak byla téměř vybita již v r. 1915. Do konce války prošlo touto rotou na 600 Čechů, z nichž jen 50 se dožilo konce války bez zranění.

Abychom lépe pochopili nadšení a étos Čechů bojujících až „do smrti“ za svoji vlast a za svoji čest, ponechám další líčení o čs. legionářích a Češích v Cizinecké legii za I. světové války bez úprav, tak jak jej popsali naši dědové. Bude-li se vám to zdát nadnesené, je to spíše dnešní poněkud zakyslou dobou.

Dlouho si žijeme v míru a pohodě, až nám vše zevšednělo. Naši dědové a pradědové to mysleli a činili smrtelně vážně:

17/I. 1916 konala se u vesnice Largny v prostoru městečka Crépy - en - Valois slavnost u příležitosti dekorování českých dobrovolců ruskými georgijevskými kříži a medailemi. Celkem bylo vyznamenáno: 4 čeští poddůstojníci ruskými georgijevskými kříži a 18 českých vojínů georgijevskými medailemi. Dekorování provedl ruský generál Žilinskij, šéf ruské vojenské mise ve Francii v přítomnosti několika francouzských generálů za zvuků ruské a francouzské hymny. Dále pronesl k českým dobrovolníkům osobní projev jménem ruského panovníka jako uznání jejich obětí, přinášených v zájmu svobody Čechů, slovanstva a Francie. Poté se konala přehlídka pochodového pluku Cizinecké Legie před generálem Žilinským a všemi dekorovanými českými dobrovolci.

Přesto, že Čechů zůstala v té době ve francouzské armádě pouhá hrstka, jejich jméno zaskvělo se opět v plném lesku zejména po bojích o obec Belloy - en - Santerre v průběhu ofensivy na řece Somme v červenci 1916.

Pluk Cizinecké Legie dobyl 3/VII. 1916 vesnici Belloy - en - Santerre a opevnil se v ní. Celou noc poté trvaly prudké německé protiútoky ze tří stran obklopené vesnice, neboť nepřítel byl odhodlán zmocniti se vesnice stůj co stůj a na některých místech podařilo se mu vniknouti až do zákopů na okraji vesnice, kde poté docházelo ke krvavým bojům muže proti muži. A tehdy, v tak vážném okamžiku, vyznamenala se 2. česká četa 1. roty 1. pochodového pluku Cizinecké Legie. Naši dobrovolci uviděli, že sousední četa legionářů byla Němci vzata do zajetí a uvědomili si, že by to mohlo znamenati porážku celého pluku a ztrátu vesnice. Bez rozmýšlení a za strašného řevu vyřítili se Čechové ze zákopů a napadli nepřítele z boku. Tento jejich odvážný čin měl dalekosáhlých následků. Německý pěší prapor zakolísal a v nastálé panice nejen že se podařilo osvoboditi všechny zajaté legionáře, ale nadto četa vzala sama do zajetí přes šedesát Němců, mezi nimi i jednoho důstojníka. Tato zdánlivě nepatrná episoda rozhodla o dalším průběhu boje, neboť otřesený nepřítel dal se na ústup, zanechav dalších pokusů o ovládnutí vesnice. Belloy - en - Santerre zůstala již natrvalo francouzských rukou.

Česká četa byla za svůj odvážný čin okamžitě vyznamenána, její pozdější citace v rozkaze X. francouzské armády zdůrazňuje nadšení, odvahu a vlastenectví, jakož i nenávist k nepříteli a pohrdáním nebezpečím v boji. Nutno říci, že jsou to vlastnosti, které české dobrovolce proslavily na všech frontách světové války.

Hrdinou pro nás i celou Francii se stal praporečník Roty Nazdar Karel Bezdíček, který padl s praporem v ruce dne 9. 5. 1915 u Artois – Neuville St. Waasat jako první a také poslední český praporečník v této válce. V roce 1925 mu byl v Sezemicích odhalen pomník. V Sezemicích ostatně žila řada významných osobností odboje, vedle praporečníka roty Nazdar ve Francii z I. odboje Karel Bezdíček i hrdina II. odboje kapitán Alfréd Bartoš, velitel výsadku Silver A. který uskutečnil atentát na Heydricha.

O životě a smrti praporečníka napsal Rudolf Robl knihu: Praporečník Karel Bezdíček.


Zákopová válka

Po vykrvácení Roty Nazdar trvalo ještě nějakou dobu odstranění francouzských administrativních překážek pro vznik čs. legií ve Francii. Později byl obnoven nábor dobrovolníků a hlavně přijely tři transporty legionářů z Ruska, čeští zajatci a přeběhlíci z rakouské armády do Itálie a skupina vojáků-legionářů ze Srbska i početné skupiny krajanů z USA. V červnu 1918 vzniká Čsl. brigáda ve Francii o 2 plucích, která se úspěšně účastnila bojů na frontě. Legionáři se zúčastnili těch nejtěžších bojů, například na Sommě, kde jsou zachyceni čs. legionáři přišlí z Ruska – proto ty nápisy na fotografiích. Počet padlých však narůstal.

Po vzniku ČSR byla v prosinci 1918 čs. legionářská jednotka přeorganizována na divizi a při odesílání do vlasti měla již 4 pluky. Ty pak měly významnou úlohu při obsazování a dobývání území ČSR od německých separatistů a maďarských vojsk.


Praporečník Bezdíček

Význam a vynikající pověst Roty Nazdar vedly k jejímu obnovení s novými čs. vojáky. Hraničářský prapor 2 „Roty Nazdar“ vznikl 27. února 1920 z vojáků rakouského 2. mysliveckého praporu složeného z Čechů z Hradce Králové, vojáků v bojích zocelených na italské frontě na Soči - ovšem na rakouské straně! Italská strana pak umožnila některým českým jednotkám - a to nejen legiím - po pádu Rakouska přejít i s výzbrojí do vznikající ČSR, zatímco rakouská armáda se demoralizovaná v podstatě rozpadla. A to včetně německých vojáků ze vzbouřeneckých provincií v pohraničí ČSR, v tzv. Deutschböhmen, kteří naprosto zklamali své soukmenovce.


Čs. legionáři ve Francii

Po vzniku Československa se v souvislosti s vyhrocenou politickou situací na Trutnovsku a Broumovsku nová „Rota Nazdar“ podílela společně s čs. bezpečnostními orgány na zajištění klidu a pořádku v Krkonoších i celém Podkrkonoší. Na sklonku roku 1920 byl prapor rozmístěn v Trutnově (velitelství praporu společně s technickou, náhradní a kulometnou rotou), v Broumově (1. a 3. rota) a ve Vrchlabí (2. rota). Prapor měl tehdy celkem 25 důstojníků, 12 rotmistrů a 718 mužů.


Čs. leg. průzkum dobytého zákopu

V říjnu 1921 prapor úspěšně provedl mobilizaci, vyhlášenou jako odezvu na karlistický puč v Uhrách. Karlistický puč byl pokus Maďarů nastolit Karla I. Habsburského alespoň na maďarský trůn. Karel I. se nejprve okolo velikonoc 1921 inkognito vrátil do Budapešti a byl vyhnán. 20. října 1921 se pokusil znovu o uchopení moci a ze Sopronu, kde na něj čekala část armády, se pokusil dobýt Budapešť. Odešel s nepořízenou.


Hroby a hřbitov roty Nazdar

Mezitím se u nás situace stabilizovala a francoužští a italští legionáři i čeští vojáci z k. u. k armády vytvořili první základní sílu nové republiky k překvapení všech – spojenců i nepřátel.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více