Polské 15. září 1940

Autor: PhDr. Jan Michl, PhD. 🕔︎︎ 👁︎ 22.648

Jako první v čase 11.20 do bitvy zasáhl Sgt. Antoni Glowacki z 501. perutě. Jeho letka společně s 253. perutí měla v prostoru Maidstone napadnout formaci bombardérů Dornier Do 17, ale dříve než se piloti Hurricanů dostali k útoku, sami museli čelit doprovodným německým stíhačům na Bf 109. Antoni Glowackému nebylo nic platné, že už měl z předchozích bojů na kontě osm ověřených sestřelů. Sice stačil na jednoho z protivníků vystřelit, ale než mohl ověřit výsledky své střelby, inkasoval sám nespočet zásahů a byl rád, že s prostříleným strojem zvládl přistání na základně.


Mechanici 303. polské perutě se nechali zvěčnit počátkem října 1940 u letounu s nápisem „126 Adolfů“, který symbolizoval 126 ověřených sestřelů dosažených jednotkou během bitvy o Británii

Reklama

V 11.25 vzlétlo 13 Hurricanů polské 302. perutě v rámci tzv. Velkého křídla beznohého Douglase Badera směrem nad Londýn. Dále nechme vyprávět jednoho z účastníků, Juliana „Rocha“ Kowalského: „Letěl jsem nalevo od velitele S/L Satchella, Czerwiński vpravo. Proletěli jsme mraky a přimhouřenýma očima prohlížím oblohu. Na blankytně modrém nebi se rýsovaly bílé čáry, nejdříve rovné, poté stočené do širokých oblouků. Viděl jsem i divoké spirály, které posléze přecházely v černý kouř směřující k zemi. Čas od času vyrostl na obloze bílý padák, který mnohem pomalejším tempem dokresloval celkový dojem scenérie.

Boj už probíhá – říkám si v duchu – Spitfiry vítají Messery. Pod námi na bílé podušce mraků se jasně rýsují siluety německých bombardérů. Některé jsou už odraženy perutěmi Hurricanů, ale další a další od východu přilétají. Ve sluchátcích velký halas, ale já neposlouchám. Proč také? Vždyť nerozumím. Vtom slyším polštinu: ,Útok! Bijme ty zkurvysyny!‘ To asi bude Northolt – pomyslím si. Mají to blíž než my. Právě nad nimi přelétáváme. Strašný pohled! Jsem rád, že nejsem Němec. Letíme dál, když vtom slyším hlas Badera: ,Tally-ho!‘


Předseda polské exilové vlády generál Sikorski vyznamenává Józefa Jeku, jenž 15. září 1940 sestřelil jednu Bf 110 a celkem ve válce zaznamenal sedm a půl ověřených sestřelů

Celé křídlo na plný plyn útočí na mohutnou formaci bombardovacích Do 17. Rámuji si jeden Dornier do zaměřovače a z poměrně malé vzdálenosti střílím první dávku. Zasáhl jsem trup, ale nepřítel letěl nerušeně dál. Potřásl jsem hlavou a silným hlasem jsem se okřikl: ,Do motoru Rochu, do motoru!‘ Po další krátké dávce motor vybouchl, celé pravé křídlo se odlomilo a Němec v divoké vývrtce zapadl do mraků…“

Po divoké řeži a po návratu na letiště Duxford Poláci od 302. perutě bez vlastních ztrát nárokovali sedm jistých a dva pravděpodobné sestřely.Ve skutečnosti německé ztráty byly menší, protože na každý sestřelený Dornier útočilo několik stíhačů. Například stroj patřící jednotce KG 76 s kódovým označením F1+FH nárokovalo nezávisle na sobě devět pilotů!!!


Tadeusz Andruszków (v plovací vestě) s mechaniky 303. perutě. 15 září se podílel na sestřelení bombardéru Do 17. Padl 27. září 1940

Věta v Kowalského sluchátcích: „Útok! Bijme ty zkurvysyny!“ pocházela od mužů polské 303. perutě; 12 jich zaútočilo na jinou formaci Do 17, které chybně identifikovali jako Do 215. Než se ale dostali na účinný dostřel, z převýšení je napadly doprovodné stíhačky.Witold Lokuciewski z modrého roje Ludwika Paszkiewicze uhnul prudkou utaženou zatáčkou, ale ke svému překvapení po obratu zjistil, že letí v ústrety dalším formacím stíhaček Bf 109 a Bf 110. Jedna Bf 109 zamířila přímo k němu se zjevným úmyslem podstoupit čelní útok. Lokuciewski však nechtěl riskovat a přešel do levé zatáčky. Němec bez šance zaměřit neškodně proletěl kolem a Polák ho po krátké chvilce dostihl. Po dvou dávkách se z nepřítele začalo kouřit, když tu Lokuciewského napadlo ohlédnout se. Pozdě, Hurricane inkasoval sérii zásahů a pilot ucítil prudkou bolest v nohách. Instinktivně zapadl do spásné bílé tmy mraků. Pod mraky se rozhlédl a s hrůzou zpozoroval ohromnou díru po 20mm granátu v pravém křídle. Teplota chladicí kapaliny prudce rostla, ale Lokuciewski přece jen stačil doletět až na základnu v Northoltu. Přistával se zasunutými klapkami, protože ovládání nefungovalo. Okamžitě byl převezen s prostřelenýma nohama do nemocnice, ale při loučení s kamarády se na ně přece jen povzbudivě usmál a prohlásil: „Ale skopčáka jsem dostal!

Nárok Lokuciewského potvrdil třetí člen modrého roje Sgt. Wojciechowski, jenž zasažený Bf 109 sledoval až na zem, kde Uffz.Walburger z jednotky 2./JG 27 nouzově přistál a krátce nato putoval do zajetí. Poté Wojciechowski opět nabral výšku a společně s Tadeuszem Andruszkówem sestřelili jednu Do 17.

Reklama


Tři esa 303. perutě.Zleva: Sgt. Kazimierz Wunsche (5 sestřelů), Sgt. Stanislaw Karubin (6) a Sgt. Eugeniusz Szaposznikow (8)

Současně Jan Zumbach ze žlutého roje letěl na pomoc svému číslu Zdzislawu Hennebergovi, jenž čelil útoku dvou Bf 109. Jednu z nich zasáhl. Zasažený letoun přešel do střemhlavého letu a začal hořet. Poté se Zumbach ještě s jedním Hurricanem pokusil napadnout bombardéry, ale hned při první dávce mu došla munice. Zumbachem zachráněný Henneberg měl munice dostatek, takže se mu podařilo zasáhnout jeden Dornier do pravého motoru. Po další dávce začala hořet i palivová nádrž, což znamenalo definitivní konec nepřátelského letounu. Henneberg se odpoutal a namířil si to domů. Cestu mu však překřížila trojice Bf 109 směřující směrem ke Kanálu. Henneberg využil skutečnosti, že si ho Němci nevšimli, a zaútočil: „Palbu jsem zahájil na vzdálenost nějakých 250 m a spatřil jsem, jak jeden nepřátelský letoun začal kouřit a mírně klesat. Vystřelil jsem znovu.Tehdy letoun protivníka výrazně zpomalil a já jsem tak ze zkrácené vzdálenosti 130 m mohl z levé strany vystřelit třetí sérii. Nepřátelský letoun narazil do hladiny moře pod úhlem asi 30° a okolo 10 km od břehu.

Celkem Polákům z 303. perutě bylo po dopoledním boji přiznáno sedm sestřelených Bf 109 a dvě Do 17. Český příslušník perutě Josef František ještě přidal jednu Bf 110. Zvláště údaj o sedmi pokořených Bf 109 budí nedůvěru, ale i vzhledem k jediné ztrátě zraněného Lokuciewského se jednalo každopádně o velké vítězství. Polské úspěšné poledne ještě doplnil Marian Duryasz od 601. perutě, který jako člen červeného roje v čase 12.30 sestřelil poblíž Edenbridge jednu Do 17: „Letěl jsem jako červený 3 letky A, když jsme zaútočili na bombardéry. Provedli jsme čelní útok. Během útoku jeden uhnul a pokusil se uniknout v piké. Mraky se rychle blížily, a tak jsem na něj nepřetržitě střílel. Odhodil všechny pumy. Pozoroval jsem jeho pád do malého lesíka, kde explodoval velkým plamenem.

Odpolední vlna

Ve 14.15 opět vzlétl Big Wing Douglase Badera, jenž se skládal z kanadské 242., československé 310. a polské 302. perutě. Posledně jmenovaná peruť dala dohromady pouze sedm bojeschopných Hurricanů, které po nastoupání do výšky okamžitě zaútočily na jednu z formací Do 17. Vedoucí červeného roje Tadeusz Chlopik si však špatně útok naplánoval a s jedním z Dornierů se srazil. Jeho číslo Julian „Roch“ Kowalski zminimální vzdálenosti 20 m další Do 17 doslova rozstřílel. Třetí člen roje Stasio Lapka tak úspěšný nebyl, obranná střelba zapálila motor jeho letounu a Polák vyskočil na padáku. Boj však pro něj stejně skončil, protože si při dopadu zlomil nohu.


S/L Witold Urbanowicz (17 sestřelů), P/O Jan Zumbach (12), P/OMiroslaw Ferić (8) a F/O Zdzislaw Henneberg (8) krátce po převzetí britského vyznamenání DFC

Reklama

Julian Kowalski ještě před vyčerpáním munice stihl sestřelit svůj druhý Dornier a pak se rozhodl vrátit na základnu. Přistávací klapky nešly vysunout. Po dosednutí se letoun stočil doleva, protože pneumatika podvozku byla prostřelena. Přiběhnuvší mechanici 302. perutě se ho vyděšeně ptali: „Co se stalo? Kde je zbytek roje?“ Kowalski ještě v šoku nereagoval a nechápavě hledí na svůj děravý Hurricane. Mechanici si mezitím Kowalského prohlíželi, jako by v jeho kombinéze hledali díry po střelách. Celkem 68 průstřelů z kulometů, taková byla daň za útok na bombardéry z minimální vzdálenosti. Pilotůmz 302. perutě odpolední boj příliš nevyšel. Za cenu dvou jistých a dvou pravděpodobných sestřelů ztratili dvě stíhačky i s piloty. Další stroje utrpěly větší či menší poškození.


F/L Tadeusz Chlopik zahynul 15. září 1940 při srážce s Do 17

Ve stejnou dobu vzlétlo i devět strojů 303. perutě, která nabrala výšku 5500 m a nad Gravesendemse zapojila do boje s asi čtyřmi stovkami nepřátelských letounů.V této nepřehledné mele Sgt. Miroslaw Wojciechowski sestřelil Bf 109 patřící 1./LG 2, jehož pilot Uffz. Streibing přistál s padákem u Chathamu a padl do zajetí.Witold Urbanowicz, budoucí eso se 17 sestřely, připojil dva sestřelené bombardéry, které identifikoval jako Do 215: „Nepřátelská formace se rozpadla na trojice. Po delším pronásledování jsem vystřelil dávku ze vzdálenosti 200 m. V tu samou chvíli se nepřátelský letoun skryl do mraků. Po vypadnutí z mraků jsem znovu zaútočil z kratší vzdálenosti a po chvíli nepřítel spadl hořící do moře. Zaútočil jsem na dalšího ze 3/4 zezadu a po dlouhé dávce mu přestal pracovat jedenmotor, letoun začal ztrácet rychlost i výšku. Přesvědčil jsem se, že nemám za zády nepřátelského stíhače, a znovu jsem zaútočil ze vzdálenosti 150 m. Pozoroval jsem oheň i jeho pád do moře…

Další jistý sestřel hlásil pilot červeného roje Miroslaw Ferić: "Když jsem vystřílel asi polovinu munice na nepřátelské bombardéry, přiblížil jsem se na vzdálenost 100 až 80 m k jedné Bf 110. Po dávce vzplanula a nekontrolovaně zapadla do mraků. Jelikož mi došla munice, schoval jsem se do mraků a po několika minutách jsem přistál v Gravesendu, natankoval a přelétl na základnu…“ Z akce se nevrátil jediný pilot 303. perutě Sgt. Brzezowski, jehož zmizení se nikdy nepodařilo osvětlit.


F/O Julian Kowalski

Úspěšní však byli i Poláci mimo polské perutě. Například Sgt. Józef Jeka od 238. perutě získal ověřený sestřel jedné Bf 110. Boleslaw Wlasnowolski, toho času pilot 607. perutě a budoucí eso s pěti sestřely, poblíž Poole sestřelil Do 17: "Byl jsem červený 3, když jsem po pravé straně ve výšce 3600 m spatřil osamocený Do 17, letící nad pobřežím poblíž Poole. Dostihl jsem nepřátelský letoun, který náhle změnit kurz, zkoušel letět na různé strany, prolétával mraky, ale nic mu to nebylo platné, Vypálil jsem dvě dávky zezadu a trochu zespodu. Viděl jsem jeden motor v plamenech, když se na chvíli zanořil do mraků. Také jsem píchl mraky a pozoroval jeho pád až do moře…“

To Pawel Niemec od 17. perutě tolik úspěšný nebyl, i když ani pravděpodobný sestřel nelze nazvat neúspěchem. Ve 14.00 z Debdenu vzlétl, aby spolu s ostatními napadl formace bombardérů přilétajících od Calais a Boulogne. 17. peruť kroužila ve výšce 4500 m a čekala na nepřítele: „Byl jsem číslo 3 v modrém roji, když jsme zaútočili na skupinu asi 50 Dornierů s doprovodem Bf 110 za nimi a Bf 109 nad nimi.V roji jsme letěli jen dva, protože číslo 2 neodstartovalo. Zaútočil jsem z úhlu na jednu Do 17 a zahájil palbu na vzdálenost 300 m, ukončil jsem ji po přiblížení na vzdálenost 100 m. Z pravého motoru začal vycházet černý dým. Odpoutal jsem se, a když jsem se za chvíli ohlédl, dým byl mnohem hustší a zdálo se mi, že z motoru probleskují plameny. Tehdy jsem se připojil k dalším dvěma Hurricanům a vystřelil jsem na nejbližší Do 17, která se pokoušela schovat v mracích. Po krátké dávce ze 150 m jsem žádné zásahy nezpozoroval. Můj letoun odvetnou palbou nebyl zasažen.


Trosky Hurricanu 303.perutě po náletu na letiště Northolt z 6. září 1940

Patnáctého září 1940 večer se zhoršilo počasí, což omezilo letecké operace na dva dny a umožnilo oběma stranám doplnit ztráty a opravit poškozené stroje. Poláci měli důvod k oslavám, protože za cenu dvou životů získali 26 ověřených sestřelů (16 Do 17, resp. Do 215, osm Bf 109 a dvě Bf 110), čímž výrazně přispěli k porážce Luftwaffe, která 15. září 1940 ztratila 56 letounů. Pro Poláky bylo toto datum významné i tím, že přesně před rokem během německo-polské války jejich velení rezignovalo na boj o nebe nad Polskem a nařídilo ústup celého vojenského letectva do Rumunska.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 4/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více