Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: severoafrické bojiště

Autor: Gebirgsjäger 🕔︎︎ 👁︎ 17.577

Strategická situace

Na podzim 1940, když se Luftwaffe nepodařilo porazit RAF v „bitvě o Británii“ a plán invaze na britské ostrovy se stal nereálným, začalo německé velení hledat jiné bojiště, kde by mohlo Britům zasadit drtivý úder. Pozornost Němců se logicky upřela na východní Středomoří, kde bylo dobytí Suezského průplavu jedním z prioritních cílů válečného námořnictva, a na severní Afriku. Tam Britové vytlačili Italy od Egyptských hranic a porazili je v Kyrenaice. K záchraně situace na severoafrickém bojišti se Hitler rozhodl v rámci operace „Sonnenblume“ vyslat Italům na pomoc improvizované uskupení pozemního vojska. 6. února 1941 jmenoval generála Erwina Rommela velitelem všech pozemních jednotek v severní Africe. Jeho úkolem bylo zastavit britský postup do Tripoliska a po dokončení příprav vytlačit Brity z Kyrenaiky. Rommel dorazil do Tripolisu 12. února a o týden později převzal velení nad uskupením, které Hitler osobně nazval Německým africkým sborem (Deutsches Afrika Korps).

Britské vrchní velení mezitím rozhodlo, že oblast Kyrenaiky bude kryta pouze minimem sil, protože většina vojsk Commonwealthu v této oblasti bude soustředěna v Egyptě a připravena k přesunu do Řecka. Tím byly britské síly, které předtím vyhnaly italská vojska z východní části Libye, minimalizovány a určeny k pouhému krytí prostoru. V té době se však první Rommelovy jednotky  dostaly do Tripoliska a byly okamžitě vyslány do obranných pozic na východě.

Zpravodajské operace v severní Africe

Reklama

Německá zpravodajská služba se začala zajímat o severní Afriku dávno před tím, než první Rommelův voják vstoupil na africkou půdu. Počátkem roku 1940 zahájilo zvláštní komando Abwehru operaci s krycím názvem „Dora“. Skupina specialistů z různých vědních oborů (geodetů, geologů, meteorologů a expertů na budování silnic) zahájila ze Střední Libye vojenský průzkum střední a severní Afriky. Kromě shromažďování materiálů pro zpracování a doplnění podrobných map oblasti měla za úkol prověřit možnost průniku přes poušť k Nilu. Po zahájení operace „Sonnenblume“ pak Abwehr vyslal zvláštní hlídky složené z  příslušníků útvaru „Brandenburg“, které pronikaly do pohraniční oblasti mezi Libyí a Francouzskou rovníkovou Afrikou, pročesávaly pouštní oblasti a používaly stezky, které znali jen beduíni. Měly nalézt sjízdné trasy pro Afrikakorps, po nichž by protivníka obešel a následně ho obklíčil.

Rommelovy počáteční úspěchy na severoafrickém bojišti umožnily z velké míry i kvalitní zpravodajské informace, získané díky odposlechům a dešifrováním britské radiové komunikace. Rota kapitána Alfreda Seebohma, Fernmeldaufklärung Kompanie, sestavená ze zkušených radistů, dobře ovládajících anglický jazyk, zajišťovala pro Afrikakorps radiový průzkum a odposlech od dubna 1941 do července 1942. Zpravodajské přehledy od Seebohmových lidí byly pro Rommela nejdůležitějším zdrojem informací. K dispozici je měl krátce poté, co byly odvysílány a po doplnění poznatky z výslechu zajatců a ukořistěných dokumentů podávaly obraz o situaci a záměrech protivníka, a Rommel toho dokázal plně využít.

Britským průzkumníkům se nakonec podařilo Seebohmovo odposlechové středisko u Tell el-Eisa vypátrat a 10. července 1942 nad ránem na ně zaútočili vojáci z 9. australské pěší divize za podpory dělostřelectva. Němci, bránící se jen lehkými zbraněmi, brzy přesile podlehli a do zajetí se dostali kapitán Seebohm, jeho zástupce a 71 vojáků jednotky. Těžce raněný Seebohm po několika dnech zemřel ve vojenské nemocnici.

Britští zpravodajci podrobně vyhodnotili ukořistěné dokumenty. Mezi nimi byl úplný přehled britských kódů, krycí názvy jednotek a jiné cenné zpravodajské materiály. Kromě toho získali důkaz, že Němci a Italové dokáží běžně rozluštit depeše zašifrované americkým „Black code“. To vysvětlilo záhadu, které se už dlouho pokoušela přijít na kloub britská kontrarozvědka. Ta měla podezření, že  úspěchy Afrikakorpsu je možno vysvětlit pouze tím, že Rommel zakládá své bojové plány na podrobné znalosti rozkazů britského velitelství. Německého špiona v britských řadách se však nikdy nepodařilo vypátrat. Ten totiž neexistoval. Němci jednoduše zachycovali a dešifrovali podrobné zprávy, které do Washingtonu odesílal americký vojenský atašé plukovník Bonner Fellers. Když USA vstoupily do války, získal Fellers přístup k nejcitlivějším informacím. Svým nadřízeným referoval o síle jednotek, případně o jejich posílení, o bojové morálce, ale také o výzbroji, o plánech tažení. Hodnotil taktiku jednotlivých velitelů, psal o strategické situaci v oblasti Středomoří, o konvojích, které měly doplnit stavy, výzbroj a výstroj britských jednotek. Všechny tyto informace měl tedy Rommel prakticky okamžitě k dispozici. Němci se dostali ke  kódu díky italskému agentovi na americkém velvyslanectví, kterému se podařilo ofotografovat kódové tabulky.  Šéf italské tajné služby pak předal jejich kopii svému příteli Canarisovi a Rommel mohl dostávat zprávy o stavu britských jednotek a plánech velení prostřednictvím amerického diplomata.

Američané po tomto odhalení smozřejmě změnili kódy a Rommel  tak den ze dne jako by oslepl a ohluchl. Britové šli ještě dál - některé šifry ponechali a do svých zpráv vpašovali dezinformace ke zmatení protivníka.  Brigádní generál Scott, který vedl vyhodnocování materiálů ukořistěných Seeboldově jednotce, později prohlásil, že „tato kořist měla dalekosáhlé důsledky nejen pro další boje v severní Africe, ale i pro boje na Sicílii, v Itálii a ve svých důsledcích i pro invazi v Normandii“.

Po prozkoumání dokumentů ukořistěných u Tell el-Eisa se Britové poprvé dozvěděli o další německé zpravodajské operaci - akci „Kondor“.

Reklama

Historie této akce začala už na konci třicátých let v Bejrůtu. Vietnamská prostitutka Su Yan, pracující zde pro admirála Canarise, získala pro službu v Abwehru Johna Epplera. Jeho rodiče pocházeli z Německa, ale usadili se v Alexandrii, kde se John také narodil. Jeho otec zemřel a matka se provdala za egyptského advokáta, který sympatizoval s Němci a nenáviděl Brity, kteří tehdy vládli Egyptu. John Eppler byl stejného názoru. Proto se ochotně nechal naverbovat k Abwehru, prodělal výcvik, získal důstojnickou hodnost a pracoval v oddělení pro Blízký východ. Když Rommel požádal Canarise o agenty schopné získat spolehlivé informace o záměrech britského vrchního velení, Eppler se stal vedoucím operace „Kondor“. Měl k tomu ty nejlepší předpoklady - vyznal se v místních poměrech a v Káhiře byl jako doma.

V dubnu 1942 se Eppler objevil v Tripolisu vybaven dvěma výkonnými vysílačkami a padesáti tisíci liber (ty, jak se nakonec ukázalo, byly vyrobeny v padělatelské dílně koncentračního tábora Sachsenhausen). Krátce po příjezdu se setkal s dalšími dvěma členy svého komanda - hrabětem Lásló Almázsym a Sandstedem. Almászy, původem Maďar, pracoval dlouhá léta pro Kartografický institut egyptské vlády, stal se uznávaným pouštním specialistou a v Káhiře získal mnoho přátel. Německá rozvědka ho získala ke spolupráci a jmenovala ho kapitánem Luftwaffe. Sandstede byl též odborníkem Abwehru na Blízký východ, kde řadu let působil jako  expert na ropných polích. S Almászyho pomocí se Eppler a Sandstede vydali na dva tisíce kilometrů dlouhou cestu přes poušť do Egypta, kam dorazili začátkem června. Najali si obytný člun na Nilu. Eppler hrál s úspěchem mladého bohatého Egypťana Husseina Gafara, Sandstede potřeštěného Američana irského původu Petera Monkastera.  Krátce po příjezdu navázal Eppler styk s nejslavnější egyptskou břišní tanečnicí Hekmeth Fahmí, arabskou nacionalistkou. Ta pracovala jako vyzvědačka pro Muslimské bratrastvo a egyptskou organizaci „Hnutí svobodných důstojníků“.  Proto mohla Epplera seznámit s generálem Azizem el Masrím a egyptským důstojníkem Anvarem Sadatem, pozdějším prezidentem Egypta. S nimi plánovali organizaci egyptského povstání - chtěli využít chaosu, který vznikne, až bude Rommel před branami Káhiry. Obdivovaná Hekmeth Fahmí udržovala milostné vztahy s mnoha britskými důstojníky, od kterých získávala znamenitý zpravodajský materiál. Ten Sandstede předával vysílačkou centrále wehrmachtu v Athénách a odtud dostával zprávy Rommel. Hekhmetiným  nejcennějším zdrojem informací byl důstojník britského velitelství v Káhiře major Brown. Nejdůležitější materiály od něj získala, když se s ní přišel rozloučit před odjezdem na frontu. Nasypala mu do koktejlu prášek na spaní, a když usnul, zavolala Epplera, který ofotografoval dokumenty z jeho brašny. Němci tak získali hlášení o posilách pro britskou 8. armádu, složení nové tankové brigády a seznam výzbroje a munice, který je na cestě do El Alamejnu.

Britskou kontrarozvědku nakonec k Epplerovi přivedly padělané libry, kterými platil svůj bohémský život v Káhiře, a milostný vztah s půvabnou bardámou Yvette. Ta byla agentkou židovské špionážní organizace Jewish Agency, která za války spolupracovala s Brity. 10. července byli Eppler se Sandstedem zatčeni. Vyšetřování  přivedlo Military Intelligence k Hekmeth Fahmí a vojenská policie nakonec zatkla i majora Browna. Tomu za jeho nedbalost, která dopomohla nepříteli ke straregicky důležitým zprávám, hrozil trest smrti.

Operace „Kondor“ však zatčením jejích protagonistů neskončila. Její poslední dějiství režírovala britská rozvědka.  Díky Yvettě získala Epplerovu šifru a tak mohla Rommelovi poslat zprávu: „Volá Kondor. Dostali jsme informaci ze spolehlivého zdroje, že 8. armáda plánuje rozhodující bitvu o Egypt u Alam Halfy. Očekává posily. Proto není dostatečně obranyschopná“. Roli v této dezinformační hře dostal i major Brown. Příslušníci rozvědky připravili mapy, na nichž je oblast s tekutými písky -  proláklina Ragil vedoucí k Alam Halfa - označena jako sjízdná. Dali je do pouzdra v průzkumném džípu, za volant posadili Browna v polní uniformě a odvezli ho k německým pozicím v poušti. Vůz po chvíli vybuchl. Vypadalo to, že zabloudil a najel na minu, ale ve skutečnosti se jednalo o popravu zrádce Browna a o jeho poslední službu vlasti. Mapy tak skončily v německých rukou a bitva u Alam Halfy proběhla přesně podle plánu britského velení.

Tak jako Rommel spoléhal při plánování svých operací na Seeboldovy odposlechy, informace od amerického atašé a zprávy od Epplera, britské velení mělo k dispozici materiály získané při operaci „Ultra“ - dešifrování německých depeší v Bletchley Parku. Většinou byly užitečné, v  jednom případě se však staly Britům osudnými. V květnu 1941 byl vyslán generál Paulus na inspekci Rommelových jednotek. Ve své zprávě pro generální štáb, kterou v Bletchley Parku zachytili, Paulus v rozporu se skutečností podcenil sílu Afrikakorpsu. Churchill tak dospěl  k závěru, že omezené britské zdroje postačují k zahájení ofenzivních operací k vyproštění obklíčeného Tobruku a donutil generála Wawela k zahájení útočných akcí, které on sám považoval za předčasné.

Rommel se nikdy nedozvěděl, že u Alam Halfy naletěl na pečlivě zrežírovanou zpravodajskou hru. I při jeho pozdější porážce u El Alamejnu sehrálasvou roli zpravodajská služba. Před bitvou dostal Rommel  zprávu o konvoji italských lodí s životně důležitým nákladem munice a pohonných hmot, směřujícím k africkému pobřeží. Jenomže zprávu si přetli i v Bletchley Parku. Již dříve  Britové potopili mnoho lodí, jejichž pozici prozradily rozluštěné depeše. Aby se neprozradil zdroj vědomostí, poslíalo britské letectvo ve všech případech  nad konvoj osamělé letadlo, které lodě jakoby náhodou objevilo. Tentokrát však nebylo možné toto pravidlo dodržet, nad jižní oblastí Středozemního moře byla totiž hustá mlha. Letouny z britské základny na Maltě objevily (někdy s pomocí osvětlovacích raket) a zničily všechny lodě konvoje. Německé velení bylo přesvědčeno, že došlo ke zradě, jinak by Britové nemohli konvoj v mlze objevit. Vrchní velitel německých vojsk ve Středomoří Kesselring poslal okamžitě do Berlína depeši, ve které žádal přísné vyšetření, a kromě toho požadoval prošetření spolehlivosti německých šifer a kódů. V Bletchley Parku zachytili i tuto Kesselringovu depeši. Pro odvedení pozornosti od operace „Ultra“ odeslala káhirská služebna Military Intelligence smyšlenému příjemci do Neapole zprávu zašifrovanou kódem, o kterém britská rozvědka věděla, že ho Abwehr dokáže rozluštit. Zpráva obsahovala poděkování neexistující skupině agentů za informace o konvoji pro Rommela, který se podařilo zničit. „Děkovný dopis“ způsobil poplach. Italská zpravodajská služba, policie, gestapo a agenti Abwehru se pustili do pátrání po neexistujících agentech. Tajemství „Ultra“ bylo zachráněno.

Po deseti dnech urputných bojů rozbila 8. armáda německé pozice u El Alamejnu. Spojenci převzali definitivně iniciativu na severoafrickém bojišti.

Zdroje:
Borovička, V.P.: Přísně tajné šifry
Latimer, J.: Tobruk 1941
Hoyt, E.P.: Boje v severní Africe
Carell, P.: Lišky pouště
Kurowski, F.: Baulehr-Batallion 800 z.b.v. Brandenburg
Brož, J.: Hitlerovo špionážní eso a Abwehr
Deighton, L.: Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více