George Beurling - Posedlý bojem

Autor: PhDr. Jan Michl, PhD. 🕔︎︎ 👁︎ 23.909

Narodil se 6. prosince 1921 jako třetí dítě a první syn manželům Fredericku a Hetty Beurlingovým na předměstí Montrealu nesoucím povědomý název Verdun. Jeho otec se narodil ve Švédsku a živil se jako komerční malíř. Malý George vyrůstal v silně nábožensky založené rodině, což obnášelo časté návštěvy kostela a studium bible. Poblíž jeho domu se nacházelo letiště, na kterém od raného dětství fascinovaně sledoval letový provoz. Od šesti let denně chodil na letiště a navazoval kontakty s mnohými piloty a mechaniky. Netoužil ani tak po přátelství, spíš se chtěl touto cestou dostat do vzduchu. Muže tak dlouho bombardoval dotazy, až ho Ted Hogan vzal na let ve dvoumístném dvouplošníku. Georgovi bylo teprve 10 let a Hogan se stal jeho přítelem a učitelem. Od 14 let se Beurling učil létat, přičemž náklady na výcvik kryl prodejem novin a veškerou možnou prací na letišti. Na pilotní licenci však zatím pro příliš nízký věk nedosáhl. Jelikož ještě v Kanadě stále doznívala hospodářská krize, nebylo snadné v Montrealu najít práci. Proto se Beurling v roce 1938 vydal za štěstím do Toronta, kde potkal Smitha Langleyho provozujícího drobnou leteckou dopravu. George s ním létal jako druhý pilot v třímístném letounu Curtiss Robin, čímž si výrazně zlepšil navigační schopnosti.


Beurling s Tedem Hoganem

Reklama

Počátkem roku 1939 se George dověděl o skupině amerických dobrovolných pilotů, kteří poskytli své služby čínské vládě v boji proti Japoncům. Mladíka dychtícího po boji to přimělo vyžádat si od strýce 500 dolarů, které utratil za 50 letových hodin na letišti ve Vancouveru. S celkem 150 nalétanými hodinami se dostatečně sebevědomý George vydal na cestu do San Francisca, aby se přihlásil do čínsko-japonské války. Překročil přitom nelegálně kanadsko-americké hranice, za což byl zadržen a poslán zpět do Montrealu. 17letý Beurling však neztrácel naději a po německém vpádu do Polska v září 1939 chtěl vstoupit do RCAF – ale v náborové kanceláři byl odmítnut pro nedostatečnou kvalifikaci. Posléze se rozhodl dobrovolně vstoupit do finského letectva, avšak jeho otec mu odmítl dát souhlas, takže se nezapojil ani do zimní války.

Zdrcený Beurling zanevřel na celý svět. Naštěstí mu jeho přítel Ted Hogan doporučil odplout do Anglie a vstoupit přímo do RAF, která v době války přijímá do služeb každého zdravého mladíka. George tedy neváhal a na švédské lodi Valparaiso připlul do přístavu Clyde. V náborovém středisku RAF v Glasgow mu však oznámili, že bez platného rodného listu ho nemohou přijmout. George proto na stejné lodi absolvoval zpětnou plavbu do Kanady, nechal si tam vystavit rodný list a zase se vrátil do Anglie. Tím ztratil tři měsíce, ale nakonec byl přece jen 7. září 1940 do RAF přijat pod číslem 1267053.

O dva měsíce později začal výcvik v Devonu a posléze v Hendonu. Na jaře 1941 následovalo přeložení na výcvikovou základnu v Ternhillu. Beurling tak kráčel ve šlépějích svých hrdinů z dětství: Balla, McCuddena, Mannocka či Bishopa – legendárních stíhacích es z Velké války. Od začátku vynikal nad ostatními jak pilotním uměním a mimořádně přesnou střelbou, tak i jistou nedisciplinovaností.


C.202 Faleria Gelliho po nouzovém přistání na Gozu

Ani jemu se nevyhnuly havárie. Koncem roku 1940 havaroval při přistání s letounem Lysander a 2. července 1941 pro poruchu motoru musel i s instruktorem nouzově přistát v rybníku. V září 1941 konečně ukončil základní pilotní výcvik a byl přidělen k 57. OTU v Hawardenu, kde se pod vedením veterána bitvy o Anglii „Gingera“ Laceye připravoval na bojové létání se Spitfirem. Ještě před přímým vstupem do války se Beurling „dopustil“ prvního hrdinského činu, když se během bombardování Londýna stal svědkem těžkého poranění malého děvčátka. Poskytl jí první pomoc a pak ji v náručí odnesl na nejbližší ošetřovnu, kde jí doktor amputoval nohu. Celou dobu byl u ní a až do operace ji věnoval svou veškerou péči.

Vstup do bojů

V polovině prosince 1941 Beurling nastoupil ke kanadské 403. peruti, kde nejdříve létal nudné a únavné hlídky nad konvoji. Teprve v březnu 1942 začal létat stíhací doprovody bombardérů nad Francii a 24. března konečně absolvoval křest ohněm, když se poprvé setkal s nepřátelskými stíhači na obloze. Nováčkovská daň se projevila lehkým poškozením Beurlingova Spitfiru, se kterým bez větších potíží přistál v Manstonu. To 3. dubna byl při kolizi se spolubojovníkem během startu mnohem blíže smrti; naštěstí obě stíhačky o sebe jen lehce zavadily. V polovině dubna následovalo přeložení k 41. peruti, které velel Kanaďan Nobby Fee. Během operace Rodeo 9 byli stíhači 41. perutě z převýšení napadeni Němci od JG 26. George Beurling zareagoval trochu pozdě a inkasoval řadu zásahů do trupu a křídel. Prudce přitáhl a snažil se skrýt ve slunci: nepřátelé ho přelétli a George pohotově na jednoho z nich vystřelil. V důsledku předchozího poškození mu však střílely pouze dva kulomety v levém křídle. Přesto se mu podařilo nepřítele zasáhnout do nádrže, což potvrdily i záběry z fotokulometu. Beurlingovi to postačilo k zisku prvního úředně ověřeného sestřelu, ačkoliv německá strana v uvedeném boji neměla žádnou ztrátu. Pouze eso se 14 sestřely, Adolf Glunz, přistál na základně s prostřílenou Fw 190.

O dva dny později se 41. peruť střetla se stejnými protivníky poblíž St. Omeru: „Byl jsem Červená 4 v našem roji, když byla ohlášena přítomnost nepřátelských letounů. Zatočili jsme doleva a začali stoupat. Během manévru jsem spatřil Fw 190 chystající se zaútočit na Spitfiry pode mnou. Myslím, že se jednalo o Žlutý roj. Zatočil jsem k nim. Přerušil útok a snažil se uniknout střemhlavým letem k francouzskému pobřeží. Když jsem se přiblížil na vzdálenost 300–350 yd, zahájil jsem palbu z kulometů i kanonů. Pozoroval jsem zásahy na křídle i na trupu. Následovala exploze poblíž pilotní kabiny – dlouhý oranžový záblesk. Nepřátelský letoun kolmo klesal k pobřeží.“


Zraněný Beurling

Reklama

Beurlingovi byl nejdříve nárok uznán pouze jako pravděpodobný sestřel, ale později došlo k překvalifikování na jistý sestřel. Ve skutečnosti německý pilot bez problémů přistál s poškozeným letounem na základně. Hůře však dopadl vítěz, protože během boje se oddělil od roje, a ohrozil tak spolubojovníky. Hájil se tím, že zachránil Žlutý roj, ale od tohoto okamžiku ho kolegové začali považovat za „magora“, kterému jde pouze o sestřelování nepřátel a kterému nezáleží na bezpečnosti kamarádů. Beurling se ocitl v izolaci a naprosto frustrován využil nejbližší příležitosti opustit 41. peruť.

Jeden z pilotů směřujících do zámoří z důvodů blízkého porodu manželky musel 21. května 1942 zůstat v Anglii. Beurling ihned uvolněné místo obsadil a spolu s dalšími vyplul směrem na Gibraltar. Tam přestoupili na letadlovou loď HMS Eagle a vyrazili do Středomoří. Nikdo z nich netušil, jaká destinace je čeká. Teprve 9. června ráno se všichni dověděli, že letí na pomoc těžce bombardované Maltě. Beurling v pořádku přistál na letišti Ta-Qali a stal se příslušníkem 249. stíhací perutě. Po krátké aklimatizaci se zapojil do bojů, ale během června absolvoval pouze pět operačních letů, ze kterých vytěžil jednu poškozenou Bf 109. Vrcholné období na něj čekalo mezi 6.–29. červencem 1942, kdy mu bylo uznáno 15 sestřelů a sedm poškození nepřátelských letounů. Ještě pozoruhodnější je fakt, že ve 13 případech italské a německé prameny skutečně Beurlingův nárok na sestřel potvrzují. To samé platí o nárocích na poškození.

Malta

Beurling 6. července nárokoval sestřelené dvě stíhačky C.202 a jednu Bf 109; ve skutečnosti nejdříve sestřelil v plamenech Francesca Pecchiariho na stroji Macchi C.202 a vzápětí se to samé přihodilo i Romanu Paglianimu, ale na stíhačce Reggiane Re.2001. Ve večerních hodinách pak ještě na ohromnou vzdálenost 700 m sestřelil Antona Engelse od JG 77. George 8. července údajně sestřelil jednu Bf 109, ale ve skutečnosti zasáhl C.202, kterou dokázal zraněný por. Manlio Biccollini dovléci až na Sicílii. O dva dny později Beurling nejdříve sestřelil a zabil Hanse-Jürgena Frodiena od JG 53 a při dalším bojovém letu pokořil C.202 čet. Francesca Visentiho, jenž zraněný vyskočil na padáku a po třech hodinách ho z moře vyzvedl italský plovákový letoun.


Pplk. Aldo Quarantotti zahynul pod palbou Beurlingových zbraní 12. července 1942

Při dopoledním italsko-německém náletu 12. července Beurling severně od ostrova Gozo sestřelil por. Francesca Vichiho, jehož stíhačku Re.2001 chybně identifikoval jako C.202. Odpoledne se trojice Italů, pplk. Aldo Quarantotti, mjr. Antonio Patriarca a por. Carlo Seganti, vydala nad moře hledat nezvěstného Vichiho. Během pátrání Patriarca ztratil vizuální kontakt se svými spolubojovníky, a tak se na základnu vrátil sám. Svých dvou kamarádů se však už nikdy nedočkal. Oba zabil Beurling a podle pozdějších vzpomínek si to sadisticky vychutnal: „Ti kluci museli být naprosto soustředění na pátrání po jejich zatraceném parchantovi, protože si mě vůbec nevšimli. Jednoduše jsem se lehce přitočil za zadního ve dvojici a pokropil ho vteřinovou dávkou. Okamžitě z něho vyšlehly plameny a šel dolů. Bez dalšího váhání jsem vklouzl za toho druhého hocha. Dostal jsem se mu za ocas. Letěl jsem rychleji než on a asi 50 yd za ním. Už to vypadalo, že ho předletím. Viděl jsem každý detail jeho obličeje, protože pilot se otočil dozadu a zíral na mě přes křížek na mém zaměřovači. Jedna z mých kanonových střel ho zasáhla do tváře a úplně jeho hlavu odfoukla. Tělo se svezlo a pahýlem krku se zaklínilo do čelního štítku; krev tekla proudem po stěnách kokpitu. Úžasný pohled. Rudá krev stékala dolů po bílém trupu. Musím připustit, že jsem cítil intenzivní pocit zadostiučinění, když jsem jim vystřeloval mozek z hlavy.“

Po pár dnech bez úlovku se George opět dočkal 23. července, když palbou s velkým předsazením ustřelil křídlo stíhačce Re.2001 pilotované čet. Brunem Di Paulim, ačkoliv Ital byl přesvědčen, že ho sestřelilo protiletadlové dělostřelectvo. Tak jako tak byl vyloven z moře britským záchranným člunem a putoval do zajetí. O čtyři dny později stíhači RAF nezabránili bombardování Malty, ale dostihli nepřátelskou formaci při návratu. Nejdříve Beurling sestřelil C.202 čet. Faleria Gelliho, který s děravým chladičem nouzově přistál na Gozu. Poté zasáhl a zabil kpt. Furia Doglia Niclota, čímž přišlo italské letectvo o stíhací eso se šesti samostatnými sestřely. Kanadskému zabijákovi to však ještě nestačilo, a spustil se dolů na dvě níže letící stíhačky, které identifikoval jako Bf 109. Oba protivníky údajně zneškodnil, ale ve skutečnosti útočil na italské stíhačky Macchi, přičemž Ennio Tarantola utrpěl jen průstřel ruky a Alessandro Sicco se na základnu vrátil nezraněn.


S rodiči a bratrem je vítán v Ottawě (1943)

Úspěšný měsíc završil George 29. července, když byl spolu s ostatními při hlídce nad Maltou atakován skupinou Bf 109. Němci zaútočili ze slunce, takže je Beurling zpozoroval až na poslední chvíli. Nepřátelská dávka mu ustřelila překryt kabiny, ale to už se zavěsil za Bf 109, o které byl mylně přesvědčen, že ho zasáhla. Sekundová dávka postačila ke vzplanutí letounu. Nepřátelský pilot Karl-Heinz Witschke z 3./JG 77 se pokusil vyskočit na padáku, ale ten se mu nestačil naplnit vzduchem, takže náraz na mořskou hladinu nepřežil. S největší pravděpodobností však Beurlinga zasáhl npor. Geisshardt od téže jednotky jako Witschke, protože po návratu nárokoval Spitfire jako své 86. vítězství. S koncem měsíce skončilo i Beurlingovo zázračně úspěšné období, protože 8. srpna sice nárokoval sestřel Bf 109, ale vzápětí inkasoval zásah do motoru a musel neprodleně nouzově přistát na vyprahlé maltské zemi. Němci z JG 77 ve skutečnosti v uvedeném boji žádnou ztrátu nezaznamenali a naopak získali tři sestřely.

Reklama

Mezi 9.–14. říjnem 1942 sice získal dalších osm ověřených sestřelů, ale vzápětí po zisku posledního z nich inkasoval zásah i on. Střepiny ho zranily na pravé patě a na levé ruce. Letoun hořel, a proto i přes jisté potíže vyskočil na padáku. Za 20 min. ho z moře vytáhl záchranný člun, jehož velitel později vzpomínal: „Ihned poté co se dostal na palubu, měl největší starost z toho, že nemohl najít svou bibli. Rychle jsme to jeho kapesní vydání našli na hladině a podali mu ho. Od té chvíle byl už mnohem klidnější a vysvětloval, že je to dárek od matky a že by bez ní za žádných okolností nelétal…“ Podle německých záznamů mohl být Beurlingovým přemožitelem jeden z dvojice rtm. Riker (JG53), por. Von Lieres (JG27).

Zlobivé dítě

Těžce zraněný Beurling byl spolu s ostatními naložen do Liberatoru a vydal se na cestu zpět do Anglie. Při mezipřistání v Gibraltaru se však pilot po nezdařeném pokusu o přistání snažil znovu nabrat výšku, ale pro nedostatečnou rychlost se zřítil do nedalekého moře. Beurling i se sádrou na noze patřil k nemnohým přeživším, když ještě stačil zachránit život Američanovi jménem Art Roscoe, jenž nemohl pro svá zranění plavat. Tato událost i 27 uznaných sestřelů z Malty (18 potvrzuje druhá strana) přispěla k velké popularitě George „Screwballa“ Beurlinga mezi spojeneckými národy. On si výsluní slávy během zotavování užíval, ale už se nemohl dočkat, až se znovu zapojí do boje.

Nejdříve od 27. května 1943 působil v Anglii v Sutton Bridge jako střelecký instruktor, ale to ho nebavilo. Trochu adrenalinu přinesl omyl, když při jednom ze cvičných soubojů byly zbraně ve Spitfiru Boba Buckhama z nevysvětlitelných důvodů nabity ostrou municí, takže se mu nechtěně podařilo Beurlinga sestřelit. Ten musel vyskočit na padáku, ale z kolegiality jako důvod vzplanutí svého stroje označil závadu motoru. 24. června se mu zase při pokusu o přistání nevysunula jedna podvozková noha; sice se mu podařilo nouzově přistát a nezranit se, ale nadřízení ho radši přeložili k 61. OTU sídlící v Rednalu. Jeho žáci si ho sice pochvalovali pro jeho snahu je co nejvíce zasvětit do tajů střelby s předsazením, ale Beurling byl absencí boje frustrován a začal tak trochu „bojovat“ proti svým nadřízeným nedisciplinovaností.


V obležení žen

Byl proto raději nasazen do bojů na západní frontě, kde v řadách kanadské 403. perutě přidal 24. září 1943 na své konto jednu Fw 190. Jeho ego se však nesneslo s autoritou velitele křídla H. Godefroye. Vše vyvrcholilo v období zhoršeného počasí, kdy si Beurling krátil dlouhou chvíli létáním na cvičném dvouplošníku Tiger Moth. Godefroy mu zakázal létat pod 300 m, ale George dál létal v přízemní výšce. Když se ho velitel zeptal, proč neposlouchá jeho rozkazy, odpověděl Beurling, že si bude létat, kde chce a jak chce. Byl potrestán domácím vězením, ale tlak kanadského velení a veřejnosti mu zajistil 29. listopadu 1943 přeřazení k 412. peruti sídlící v Biggin Hillu.

Jestliže u předchozí štace vydržel George pouze měsíc a půl, pak zde se trpělivost velitelů protáhla na téměř čtyři měsíce. Jako velitel roje dokázal získat respekt a oddané přátelství svých podřízených, ale rozhodující se ukázal být jeho sklon k rebelství vůči nadřízeným. Nepomohl mu ani zisk dalšího sestřelu Fw 190 z 30. prosince 1943. Ignorování zákazů přimělo pplk. McNaira koncem března 1944 Beurlinga definitivně uzemnit a poslat ho do Kanady. Z řad RCAF byl na vlastní žádost formálně propuštěn 16. září 1944. Rozchod odůvodnil slovy, že nemůže bojovat proti Němcům a zároveň proti závisti svých nadřízených. Dlouho v médiích spekuloval, že vstoupí do čínského vojenského letectva a bude bojovat proti Japoncům. Občas probleskla zpráva, že vstoupí přímo do RAF nebo do amerického letectva, ale až do konce 2. světové války už do bojů nezasáhl. Možná z dlouhé chvíle se 29. listopadu 1944 oženil s Dianou Gardnerovou, dcerou vlivného kanadského obchodníka, ale svazek podle očekávání vydržel jen několik měsíců, protože krátce po svatbě navázal Beurling vztah s Vivian Stokesovou. Po válce se pokoušel uživit jako pojišťovák v Montrealu, ale pochopil, že to není práce pro něj. V roce 1947 šest měsíců pracoval jako letecký instruktor v Queubecu, aby si poté za tisíc dolarů koupil Tiger Moth, se kterým chtěl v Novém Skotsku provozovat vyhlídkové lety pro veřejnost. Jako vždy však Beurling porušoval předpisy, takže nedostal licenci od úřadů a jeho podnikání prošetřovala i policie.

V této tíživé situaci se Beurling rozhodl přihlásit k izraelskému letectvu, které shánělo zkušené válečné piloty pro válku o nezávislost. 3. května 1948 konečně v Římě obdržel pokyny k odletu do Palestiny. Dobrovolníci měli odletět 19. května ve třech letounech Norseman a Beurling měl tvořit osádku s Leonardem Cohenem. Pro technické problémy na motoru jejich letounu se ale start odložil na další den. 20. května Cohen s Beurlingem odstartovali z letiště Urbe, ale krátce po odlepení od země letoun náhle vzplanul a téměř kolmo vrazil do země. Osádka uhořela. Nezvyklý průběh havárie okamžitě vzbudil podezření, že došlo k sabotáži, protože Palestinci či Britové neměli zájem, aby za Izrael bojovala taková esa jako George Beurling. Ač se příčina havárie nikdy dostatečně nevysvětlila, stejně o několik let později izraelští agenti vypátrali a zabili britského agenta jménem Levingham, jenž měl kdysi za úkol zabránit příletu dobrovolníků do Palestiny. Ostatky Beurlinga byly nejdříve pohřbeny v Itálii, ale v roce 1950 došlo k převezení do Izraele, kde byl pohřben jako izraelský hrdina.

Je paradoxní, že Beurlingovi bylo v podstatě jedno, za koho bojuje: jemu šlo hlavně o boj jako takový a částečně i o peníze. Ostatně chvíli zvažoval, že se přihlásí do arabského letectva, protože mělo ve výzbroji jeho oblíbené Spitfiry.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 12/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více