Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Úvod

Autor: Gebirgsjäger 🕔︎︎ 👁︎ 21.307

Žádnou válku nelze vést bez včasného a řádného zpravodajství
John Churchill, vévoda z Marlborough (1650-1722)

Od doby, kdy lidé mezi sebou válčí, hraje významnou roli i sběr a vyhodnocování zpravodajských informací. Ne náhodou je špionáž považována za druhé nejstarší řemeslo na světě.

Reklama

Prvním známým zpravodajským hlášením je hliněná tabulka z roku 3200 před naším letopočtem, popisující složení a rozmístění vojsk v Sumeru a přilehlých oblastech. Egyptští faraonové z dvanácté dynastie ve snaze zabránit núbijským nájezdům vysílali do pouště průzkumné hlídky. Ve čtyři tisíce let staré zprávě jedné z takových hlídek, která se zachovala na papyru nalezeném v Thébách, se píše: „Narazili jsme na stopy 32 mužů a 3 oslů“.

Římská říše věnovala vždy velkou péči získávání tajných informací. Za ovládnutí Galie César vděčil dokonalému využití zpravodajských informací ve stejné míře jako vojenské síle svých legií. O tom, že již v době galských válek (v 1. století n.l.) bylo římské vojenské zpravodajství dobře organizované, svědčí názvy jednotlivých typů průzkumných hlídek: procursatores se zabývali ohledáním terénu bezprostředně před hlavním vojem, exploratores byli vysíláni na větší vzdálenost do nepřátelskéno území a speculatores se zabýval špionáží v nepřátelském týlu.

Zpravodajské informace byly životně důležité pro všechny vojevůdce napříč dějinami válečnictví. Bez ohledu na to, jaké technologie měli velitelé v dané době k dispozici (zda se mohli spolehnou pouze na smysly svých zvědů a předávání informací prostřednictvém poslů, nebo mohli využít letecký a družicový průzkum a elektronicky zašifrované zprávy předávat pomocí satelitního spojení) úspěch zpravodajské operace vždy závisel na kvalitě a důvěryhodnosti získaných informací.

Nejobvyklejší formou získávání zpravodajských informací je lidské zpravodajství (human intelligence, „humint“). Nejjednodušší obranou proti němu je utajování. Sovětský svaz za Stalinovy vlády dovedl toto umění k dokonalosti. Omezeno bylo rozšiřování i tak běžných materiálů jako mapy, telefonní seznamy a plány měst a ulic. Sovětská utajovací mánie přivedla po vpádu do SSSR německé polní velitele k naprostému zoufalství. Nejen že neměli hodnověrné informace o síle a organizaci Rudé armády a její výzbroji, nemohli se spolehnout ani na geografické informace. Tam, kde měly být podle map zpevněné silnice, nalezli prašné cesty ve stepi, měnící se po dešti v nesjízdné blátivé úvozy.

Náročnější obranou proti lidskému zpravodajství je dezinformace. K dokonalosti ji dovedli zejména Britové za druhé světové války. Při operaci „Mincemeat“ (Mleté maso) přesvědčili německé velení, že invaze do Evropy v červenci 1943 nebude směřovat na Sicílii a do Itálie, ale na pobřeží Sardinie a Řecka. Příslušníci zpravodajského oddělení admirality získali v márnici mrtvolu mladého muže, vyrobili mu dokonalou identitu majora královkého námořnictva a s kurýrní brašnou plnou tajných materiálů jej jako oběť letecké havárie „podstrčili“ Němcům. Když se pak Spojenci vylodili na Sicílii, pro Hitlera a většinu jeho generálů to bylo překvapení. Největší zpravodajská dezinformace všech dob pak proběhla při přípravě „Dne D“ - vylodění v Normandii.
Spojencům se podařilo přesvědčit Abwehr, že hlavním vpád do Normandie má jen odlákat pozornost od hlavního cíle invaze - Pas de Calais. Když pak v červnu 1942 Němci pochopili, že cílem invaze je Normandie, bylo už pozdě.

Součástí dezinformačních operací je i „obracení“ nepřátelských agentů. Britská kontrarozvědka odhalila za druhé světové války prakticky všechna agenty Abwehru vysazené do Británie. Někteří byli popraveni, ale většina byla využita k promyšlené dezinformační kampani (operace „Double cross“). Naproti tomu Abwehr použil úspěšně obdobné metody při potírání hnutí odporu v Holandsku (operace „Nordpol“).

Další formou získávání zpravodajských informací je zachycování zpráv předávaných spojovacím prostředky - signální zpravodajství (signal intelligence, „sigint“), obvykle vyžadující dešifrování. Operace „Ultra“, úspěšné luštění německých šifer za druhé světové války, výrazně napomohla Spojencům k vítězství v Evropě. Na druhou stranu - přílišná závislost na tomto zdroji zpravodajských informací se Spojencům vymstila v zimě roku 1944. Před ofenzivou v Ardenách nařídil Hitler radiový klid a německý útok proto Spojence nepříjemně překvapil.

Reklama

I velmi kvalitní zpravodajské informace nemohou samy o sobě napomoci k vítězství, pokud je vojevůdce ignoruje. V září roku 1944 britský generálporučík Browning odmítl při plánování operace „Market Garden“ brát v úvahu důkazy o přítomnosti tankové divize SS u Arnhemu. Zpravodajského důstojníka, který mu důkazy předložil, okamžitě odvolal a odeslal na zdravotní dovolenou. Britští a polští výsadkáři tak zaplatili strašlivou cenu za Browningovu snahu prosadit své plány bez ohledu na zpravodajství.

Obrovské ztráty, které způsobili Němci Rudé armádě při invazi do SSSR, zavinil Stalin tím, že odmítal důkazy o přípravě nacistů k útoku. V roce 1941 přitom Sovětský svaz disponoval největší a nejvýkonnější zpravodajskou službou na světě.

V dobách studené války došlo k prudkému rozvoji informačních technologií a s tím související „inflaci“ zpravodajských informací. Proto nabývá na důležitosti požadavek jejich správného vyhodnocení. Za války ve Vietnamu měli Američané k dispozici obrovské množství leteckých fotografií, kterým nikdo nevěnoval pozornost. Krabice plné obrazových zpravodajských informací se staly symbolem selhání americké vojenské rozvědky. Ta nebyla schopna zvládnout velké množství informací, kterýni disponovala, vyhodnotit je a prezentovat svým nadřízeným.

Jedním z největších, ne-li vůbec nejhorším zpravodajským selháním v americké historii byl útok al-Kaiidy na Světové obchodní centrum a Pentagon. Podle vyšetřovací zprávy Senátního zpravodajského výboru měly americké zpravodajské služby k dispozici důkazy o chystaném útoku, byly však jednotlivými agenturami ignorovány, špatně vyhodnoceny nebo prostě nebyly předávány.

Je chybou, pokud se zpravodajské služby věnují pouze sběru velkého množství kvalitních informací a správně je utřídí, ale nedokážou na jejich základě vyhodnotit záměry protivníka. Během zpravodajské porady NATO v roce 1979, která byla přeplněna obrázky sovětských tanků, děl, lodí, letadel a řízených střel, nejvyšší spojenecký velitel konstatoval: „Takže mají početní převahu“. „Ano, pane“, odpověděl nadšeně referující zpravodajský důstojník. „A využijí toho?“ následovala tichá otázka. Sklíčený zpravodajský důstojník odpověděl: „Takovou informaci nemáme, pane“, pak se rozzářil: „ale mohl by, pane!
Někdy je těžké nemít soucit s veliteli, kterým se dostává rad na takové úrovni.

Jako součást obecného povědomí se již ustálila představa, že kvalitní zpravodajství je hlavním předpokladem k dosažení vítězství ve vojenských operacích. Skutečnosti by však lépe odpovídal názor, že zpravodajství je sice v zásadě nezbytný, avšak nikoli nejdůležitější nástroj k dosažení vítězství. O výsledku ve válce rozhodne vždycky boj, a v boji vždy váží síla více než informovanost. Každý vojevůdce však před bitvou potřebuje znát odpověď na otázku, kterou si často kladl vévoda z Wellingtonu: „Co se asi nachází na opačné straně kopce?

Zdroje:
Keegan,J.: Zpravodajské služby ve válce
Volkmann,E.: Dějiny špionáže
Hughes-Wilson,J.: Velké omyly vojenských zpravodajských služeb
Borovička,V.P.: Přísně tajné šifry
Pielkakiewicz,J.: Historie světové špionáže
Brož,J.: Hitlerovo špionážní eso a Abwehr

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více