Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku

Autor: Bc. Vendula Krumlová 🕔︎︎ 👁︎ 23.703

4. Firma RINCO Werke průmyslový konfiskát

Moje výchozí hypotéza zní, že konfiskace neprobíhala podle jasně daného plánu, ale byla prováděna nárazově, nesystémově a dávala tak značný prostor pro různé nelegální převody majetku. Na příkladu firmy RINCO Werke se budu snažit svoji hypotézu prokázat. Budu se snažit odpovědět na otázky, proč došlo k uvalení národní správy, konfiskačnímu výměru a jaký byl ve výsledku osud podniku? Jaké pravomoci měli národní správci, kdo měl v rukou skutečnou moc při řízení podniku, při nakládání se zkonfiskovaným majetkem?

Založení firmy se váže již na datum 15. února 1924, kdy bylo vydáno živnostenské oprávnění na jméno Bekamo Motoren – Gesellschaft Kahler und Ruppe a podnik se měl týkat výroby benzínových motorů a elektrických přístrojů. V roce 1932 přešla firma do vlastnictví Bernharda Pollinga říšského Němce, změnila název na RINCO Motorwerke a věnovala se tovární výrobě benzínových a elektrických motorů.[170] Pro představu o předválečné velikosti podniku se v dostupných dokumentech k roku 1938 uvádí 150 zaměstnaných z toho 42 Němců, k roku 1939 je uveden počet 69 Němců, o počtu Čechů se ani nehovoří.[171] Tento podnik jsem si vybrala jako konkrétní příklad provedení konfiskace především z důvodu, že se domnívám, že pro válečné Německo byl nejdůležitějším podnikem v celém Šluknovském výběžku. Tuto domněnku jsem získala na základě zjištění, že při totálním nasazení dělníků za války do severočeského pohraničí byla většina dosazena právě do podniku RINCO Werke.[172]

Reklama

Firma za války pro nacistické Německo vyráběla zaměřovací přístroje, destrukční tančíky (Goliáš) a motorové pily pro vojsko.[173] Po válce, kdy se vrací především k předválečné výrobě, je podnik RINCO Werke jediným svého druhu v Československu a je tak označen za podnik státně nezbytný.[174] Důležitost podniku je patrná i z hlášení podaného již 16. července 1945 vedením podniku pro Okresní správní komisi: „Dovolujeme si Vám oznámiti, že jsme dnešního dne zahájili výrobu v motor. závodech Rinco v Rumburku jako první průmysl. podnik v pohraničí.[175] Podnik RINCO Werke motorové závody Bernhard Polling k.s. Rumburk ČSR se po válce vrátil zejména k předválečné výrobě. Pro porovnání výroby v čase nám poslouží podrobný seznam vyráběných výrobků, který uvádí, že k 1. říjnu 1939 podnik vyráběl benzinové a elektrické řetízkové pily a jejich součásti, válečná výroba k 1. říjnu 1944 obsahovala benzinové a elektrické řetízkové pily a jejich součásti pro vojenské účely, zaměřovače pro dělostřelectvo, cílové tanky, včetně benzinových motorů dvouválcových, součásti pro kulomety a nakonec po válce k 1. říjnu 1945 seznam uvádí benzinové a elektrické pily a jejich součásti (v případě, že budou dodávat pro naší armádu též ve vojenském vybavení), elektrické cídičky, elektrické sukovačky, sukovníky a zátkovníky, náhradní díly, řezné řetízky pro pily zahraničních značek, universální brousící stroj.[176] Mimo výrobních změn však bylo nutné provést v podniku i jiné úpravy. V rámci poválečných změn bylo potřeba zejména upravit majetkové poměry ve firmě a v duchu obnovy Československa odstranit zaměstnance německé národnosti. Podnik velikostí spadal do středního průmyslu a nevztahovaly se tak na něj znárodňovací dekrety.

Postup nakládání s tímto podnikem se nijak nelišil od jiných případů. Podnik původně komanditní společnost[177] byl nejprve dán pod národní správu. Důvodem byla správa podniku, která sloužila nacistickým Němcům a státní nespolehlivost bývalých majitelů Bernharda Pollinga (obchodník v Rumburku, ve firmě zaměstnán od 23. července 1940), Franka Hensela (obchodní ředitel v Berlíně), další komandita byla osoba americké státní příslušnosti Gladys Candler Baker.[178] Je zde tak patrné, že ne všichni společníci museli být podle vymezení osobami státně nespolehlivými. Osoba americké státní příslušnosti neměla, vzhledem k tomu že byla pouze komanditista,[179] právo na obchodním vedení podniku. Na podnik jako celek se uvalení národní správy vztahovalo.

Prvotní otázkou zůstává, jakým způsobem byli ustanoveni národní správci. Celý proces se skládal z několika dílčích kroků, z potvrzení od různých orgánů, kdy ovšem hlavní slovo měly opět výbory. Z dostupných materiálů se uchazeč mohl stát národním správcem na základě životopisu, potvrzení o odborné a praktické způsobilosti, potvrzení o čistém trestním rejstříku a následného osvědčení o státní spolehlivosti. Národní správci museli skládat místopřísežné prohlášení a slib[180] hospodařit se svěřeným majetkem dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.[181] Gerlach uvádí, že složení slibu bylo někdy vedeno jen formálně, jindy vůbec.[182] Dále museli písemně v rámci slibu potvrdit, že berou na vědomí, že pokud úmyslně nebo z hrubé nedbalosti poruší povinnosti vyplývající z jejich funkce, dopustí se podle §26 dekretu č. 5/1945 Sb. trestního přečinu. Čekal by je trest odejmutí svobody do 5 let nebo peněžitý trest do 10 000 000 Kč, případně částečné nebo úplné zabrání majetku.[183] Obchodní a živnostenská komora v Praze na základě předložených podkladů rozhodovala pouze o odborné a praktické způsobilosti podle § 16 dekretu č. 5/1945 Sb. Domnívám se, že centrální komora v Praze nemohla mít dostatečný přehled o tom, komu takové potvrzení o odborné způsobilosti uděluje, musela se opírat o poskytnuté neověřené údaje. Ohledně státní spolehlivosti muselo být předloženo potvrzení místního národního výboru bydliště žadatele.[184] Potvrzení o státní spolehlivosti se vydávalo především na základě potvrzení o národní a politické spolehlivosti předchozím zaměstnavatelem. I udělení tohoto potvrzení, tak záleželo především na dobré vůli jednotlivých osob. Připojeno bylo dále osvědčení o československém státním občanství a až ve finálním stádiu bylo vydáno vysvědčení o státní spolehlivosti národním výborem. Dále bylo nutno vystavit potvrzení o tom, že daná osoba není zapsána v rejstříku trestů, to činilo pro rumburské podniky státní zastupitelství v České Lípě.[185] Pokud uchazeči splnili uvedené podmínky, oprávněný orgán rozhodl o tom, komu udělí národní správu. Jak již bylo řečeno, z počátku v Rumburku rozhodovala Okresní správní komise. Později po volbách z května 1946, kdy získala vedoucí pozici komunistická strana, se změnila i správa v Rumburku a rozhodující roli získal národní výbor. Jak se píše v § 7 dekretu č. 5/1945 Sb. k zavedení národní správy jsou příslušní u podniků průmyslových, obchodních a jiných živnostenských při počtu zaměstnanců nad dvacet jedna Okresní národní výbory. Při určování počtu zaměstnanců rozhoduje normální provoz v roce 1943.[186] U firmy RINCO Werke se v seznamu státně nezbytných podniků uvádí k roku 1943 asi 550 zaměstnanců. [187] Je tak podle mne zřejmé, že pokud rozhodovali lidé věrni komunistické myšlence i pro národní správce bylo jedním z kritérií spolehlivosti politická orientace.

Z dostupných podkladů z archívu se domnívám, že zájem stát se národním správcem podniku RINCO Werke byl značný. V červnu 1945 přišlo několik žádostí o to stát se národním správcem této firmy, ne všichni ale mohli být úspěšní. Národní správci byli po jejich ustanovení povinni vykonat inventuru, předložit pokladniční zprávu, podrobnou zprávu o stavu podniku a opatřeních, které učinili za účelem zajištění řádného provozu. Průběh ustanovení národních správců byl následovný. Jako první byl dne 18. června 1945 vedením podniku pověřen Karel Hejcman.[188] Důležitější osobou byl ovšem Antonín Peschke[189], který byl jmenován samostatně prozatímním národním správcem jen o tři dny později 21. června 1945 Okresní správní komisí v Rumburku a nahradil tak Karla Hejcmana[190] Peschke byl zaměstnán v podniku RINCO Werke již od roku 1939. V rámci svého působení ve firmě byl dokonce vyslán i do Švédska.[191] Získal veškerá nutná osvědčení, dostalo se mu potvrzení o vhodnosti pro národní správu a následně mu byla také udělena. Byl oprávněn k hospodaření v běžném provozu, o úkony důležitější musel žádat o povolení příslušné orgány. Na ukázku takovým úkonem byla například i žádost o pronájem nebo zakoupení budov a pozemků Rutewe.[192] V tomto případě Okresní správní komise vyslovila negativní stanovisko.[193] Správu Antonína Peschkeho však doprovázelo mnoho nejasností. Byl obviněn, že začátkem dubna 1945 s bývalým majitel firmy B. Pollingem nechal vyvézt čtyři vagóny strojního zařízení v hodnotě jednoho milionu do Německa.[194] A tak se během své správy ocitl již v srpnu 1945 ve vyšetřovací vazbě. Pro nedostatek důkazů, a protože mu byli zaměstnanci nápomocni, došlo k jeho propuštění. Po druhé byl zatčen a podroben kriminálnímu vyšetřování v listopadu 1945. Mělo to být z důvodu jeho jak dřívější, tak i současné činnosti směřující proti zájmům československé republiky, dále byl označen za osobu národnosti německé, a tak státně nespolehlivé.[195] Je zvláštností, že dříve při udělení národní správy, získal potvrzení o československém státním občanství, o národní spolehlivosti. Jeho životopis plnila tvrzení o aktivním odporu proti nepříteli, hovořil o sobě jako o stoprocentním Čechovi. Podle vyšetřování byla potvrzení podvrhem a Peschke byl označen dokonce i za člena strany NSDAP.[196] Přes zvláštní okolnosti, které celý případ doprovázely, byl odsouzen rozsudkem ze dne 19. listopadu 1946.[197] V návaznosti na policejní vyšetřování byl Antonín Peschke dne 3. června 1946 vymazán[198] z pozice národního správce.[199] V důsledku policejního zajištění[200] Peschkeho byli prozatímními vedoucími stanoveni Josef Řípa a Karel Křehnáč. Při zvolení náhrady za Antonína Peschkeho měla velké slovo i závodní rada. Kritizovala správu Antonína Peschkeho, vypočítala nedostatky a budoucí nároky na vedení podniku, dokonce odmítla jednoho navrhovaného adepta Ludvíka Březinu. Březina měl již dříve vliv na fungování podniku jako zapůjčený komerční ředitel jinou firmou. Byl odmítnut, protože údajně nevedl podnik řádně, nefungovalo nákupní oddělení a později se objevily důsledky v nemožnosti dodávat objednané výrobky. Dále se měl vyhýbat spolupráci s dělnictvem, utlačovat mzdové podmínky osazenstva a dělnictvo v něj tak nemohlo mít důvěru. Posledním uvedeným důvodem bylo jeho manželství s Němkou. [201] Dle mého názoru, jsou zde již značně zřetelná komunistická idea nadřazenosti dělnictva. Národní správce musel přesně odpovídat jejich představám. Na jeho místo byli nakonec dosazeni dva národní správci, a to Karel Křehnáč pro technickou správu a Josef Řípa pro administrativní správu.[202] I u podniku RINCO Werke se tak skutečně potvrzuje, že závodní rada měla významné slovo při volbě národních správců. Pokud jejich činnost byla spjata s politikou KSČ, vybírali zřejmě z osob věrných komunistické straně. Řípa a Křehnáč byli jmenováni na doporučení závodní rady průmyslovým referentem při OSK v Rumburku a úřadu se ujímají 14. prosince 1945.[203]

Zároveň s počátkem jejich správy se spojovala nestabilní hospodářská situace podniku. Z toho důvodu firma musela zvýšit svůj provozní úvěr u Pražské úvěrní banky.[204] Ani tento krok, ale nepatřil k běžnému hospodaření v rámci podniku. Správci museli nejprve bance poskytnout potvrzení o důležitosti podniku, aby banka měla jistotu, že dojde ke splacení úvěru. Z ledna roku 1946 pochází potvrzeni o důležitosti podniku v rámci hospodářského plánu. Píše se: „ Fy RINCO motor. závody Bernhard Polling k.s. jest podnikem důležitým v rámci hospodářského plánu a nepomýšlí se zatím na jeho zrušení.[205] Následně, když úvěr povolila banka, museli zažádat u OSK, aby jim k úvěru dal také souhlas.[206] V souvislosti se špatnou hospodářskou situací v podniku proběhla dne 18. a 19. března 1946 u firmy RINCO Werke revize. Ta zjistila, že národní správa postrádá nezbytných zkušeností, jak organizačních tak i provozně – technických a bylo podle nich nezbytně nutné do vedení podniku dosadit odborníka, který by zaručil prosperitu závodu. Dále ministerstvo žádalo OSK, aby provedla odvolání správců Křehnáče a Řípy[207] V tomto období k odvolání však ještě nedochází. Výměr ke konfiskaci se datuje na 20. května 1946.[208] Konfiskační výměr byl tak jen utvrzením toho, že se podnik již nevrátí do rukou původního majitele. Jednou ze společnic konfiskovaného majetku však byla Gladys Candler Baker, americká státní občanka, komanditista podniky. Podle právní úpravy ji však zřejmě měla být poskytnut náhrada. Jak se píše v konfiskačním dekretu: „Při konfiskaci majetku osoby právnické přísluší poměrná náhrada osobám kapitálově na ní zúčastněným, pokud nespadají pod ustanovení § 1, odst. 1, zejména pokud jim nelze přičítati činnost a chování dotyčné právnické osoby .[209] K tomu, ale nedošlo.[210]

I po konfiskaci podnik dále vedli národní správci Křehnáč a Řípa. Vzhledem k tomu, že se v květnu 1946 uskutečnily volby, v kterých jasně zvítězila komunistická strana, další postup s konfiskovaným podnikem proběhl již podle plánu ministerstva hospodářství pod vedením komunistické strany. Nic tomu nezabránil ani návrh osazenstva z 20. července 1946 na združstevnění. Zaměstnanci tvrdili, že v zájmu podniku se považuje za nejlepší řešení združstevnění, a to s ohledem na zdejší poměry pokud jde o sociální strukturu osidlovaného pohraničí, hospodářský význam podniku a jeho výrobní způsobilost.[211] Návrh byl ale následně 24. července odmítnut s odůvodněním, že podle vládních míst je podnik určen ke znárodnění a povinností osazenstva je snažit se splnit úkoly, uložené ke splnění vládního programu.[212]

Národní správci (v té době Křehnáč a Řípa) zareagovali za dva dny omluvou a obhajobou, že jen spolupodepsali rezoluci, kdy združstevňovací akci vyvolala závodní rada spolu s osazenstvem.[213] Hájili se, že rozhodně nebyli strůjci nápadu ke združstevnění, nedali podnět ke združstevňování a nechtěli se stavět proti vládnímu programu.[214] Je tak patrné jaký respekt měli národní správci vůči výborům. Jejich pravomoci byli mizivé. Mohli činit vlastní rozhodnutí jen v banálních záležitostech.[215] Skutečnou moc měly v rukou výbory, národní správci nemohli rozhodovat bez svolení téměř o ničem. Byli jen prodlouženou rukou výborů, pro které bylo výhodnější, když se jim správci snažili vyjít vstříc, naplňovali jejich vize a podporovali komunistickou stranu. Národní výbory byly pod komunistickým vlivem, jejich plány měly podobu přirazení jednotlivých podniků ke státním. I přes malé pravomoci, jaké národní správce měl, byl o tuto pozici značný zájem. Souvisí to zřejmě s počáteční nadějí, že od národní správy dojde k samotnému převodu vlastnického práva. Ta však s přechodem ke komunismu a s odstraněním soukromého vlastnictví mizí.

Reklama

Podle výsledků porad u ministerstva průmyslu pochází již ze dne 23. října 1946 sdělení o záměru přiřadit podnik RINCO Werke ke státnímu podniku.[216] Byl tak doporučen k začlenění do národního podniku Pilana, Hulín. Vedení podniku Pilana informovala firmu Rinco o tomto úmyslu dopisem: „Máme zájem na tom, aby tento podnik znamenající ve své produkci vrchol českoslovanské pilařiny vzrůstal a dospěl co nerychleji ku konsolidaci po všech stránkách.[217] Ke konci roku 1946 se podniku podle hlášení průmyslového referenta opravdu dařilo: „Fa Rinco jest dnes jeden z nejlépe vedených podniků a dle provedené naší revise i kontrolního oddělení Pražské úvěrní banky jest vysoce rentabilní.[218] Z důvodu organizační a technické přípravy byl v dubnu 1947 určen národní správce, který byl již zainteresován právě ve státním podniku Pilana, byl jím František Janů.[219] V souvislosti s tím se dne 22. dubna 1947 provedl výmaz národních správců Křehnáče a Řípy.[220] Karel Křehnáč byl stanoven pověřencem závodu. Fungování podniku bylo již nyní pod taktovkou státního podniku Pilana, Hulín. Pak přichází únor 1948 a s ním i únorový převrat, zcela jasné převzetí moci komunistickou stranou. Podniku se dotkla tzv. „únorová očista“ a s tím související propouštění zaměstnanců. Do akčního výboru, který měl určit komu ze zaměstnanců dá výpověď, bylo po dohodě všech složek v závodě RINCO dne 27. února 1948 ustanoveno 14 osob. Jejich schůze se konala ještě ten samý den.[221] Hlášení: „Akční výbor naší firmy propustil z likvidovaného podniku, 21.6. 1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125. dnem 27.2. 1948 devět zaměstnanců včetně pověřence závodu Křehnáče Karla.[222] Oznamují, že očista nemá žádný vliv na plynulý chod podniku.[223] Zajímavé je odstoupení jednoho z členů akčního výboru Zdeňka Hejtmánka. Na schůzi proběhla poznámka, že pokud někdo nesouhlasí, může opustit místnost. Tím by samozřejmě usnadnil cestu k propuštění zaměstnanců. Hejtmánek tvrdil, že byl na straně těch, kteří nechtěli zaměstnance propustit z nějakých osobních, prestižních nebo stranických důvodu.[224] Je tak patrné, že neuznával systém, kterým proběhlo propouštění. Vyhazov dostali lidé, kteří nevyhovovali části akčního výboru. Hlavním důvodem bylo zřejmě jejich neztotožnění s komunistickou myšlenkou, s ideou rovnostářského komunistického státu. Po únoru 1948 pod vedením komunistické strany dochází v celém Československu ke koncentraci podniků. Některé jsou sloučeny, jiné přestěhovány, některé dokonce zrušeny. Jak nalezneme v záznamech z června 1948: „Dosavadní národní správce Frant. Janů, Hulín, způsob zastupování a znamenání se vymazuje.[225]

Podnik RINCO Werke byl zbaven národní správy a Fondem národní obnovy v Praze byl dne 18. června 1948 odevzdán do vlastnictví národnímu podniku Pilana v Hulíně. Stal se tak jeho odštěpným závodem.[226] Přiřazení ke státnímu podniku Pilana proběhlo na základě vládního programu, kdy tohoto cíle chtěla dosáhnout především komunistická strana a i zde, přes jistý odpor původních majitelů i odlišné názory zaměstnanců, dosáhla svého cíle. Ani jako odštěpný závod však neměla firma dlouhého trvání. Jak nalezneme ve spisech z archívu ze dne 22. dubna 1949: „Vymazuje se odštěpný závod v Rumburku pro nedostatek zákonných předpokladů.[227] Výroba podniku byla přesunuta částečně do Hulína a částečně do Kaplic. Závodní rada odštěpného závodu v Rumburku, tak žádala o zaslání seznamu pracovních příležitostí, aby mohla poskytnout alespoň někomu pracovní uplatnění.[228]

I u tohoto podniku je patrný přechod přes jednotlivé kroky ustanovení národních správců, přes schvalování jednotlivých úkonů národními výbory ke konečným komunistickým cílům, jak naložit s konfiskovaným majetkem. Přes odlišná stanoviska původních majitelů, zaměstnanců se prosadil vládní plán a v jeho rámci byla firma RINCO Werke začleněna pod státní podnik. Nakládání s majetkovými hodnotami v rámci podniku RINCO Werke se děje ku prospěchu představitelů levicové strany, pod vidinou odstranění soukromého vlastnictví, myšlenky plánovitého hospodářství. V popředí jsou stále zmiňovány bezpečnostní, národnostní důvody. Zabavení majetku se děje na základě odčinění křivd, národní správci jsou jmenování z řad „státně spolehlivých“ osob. Hospodářské otázky tak zůstávají v pozadí. Gerlach: „Nedostatek schopností a zkušeností se do budoucna podílel na destrukci pohraniční ekonomiky rovnou měrou.[229] Podnik, který před válkou prosperoval, za války byl nejdůležitějším podnikem ve Šluknovském výběžku a i těsně po válce byl státně nezbytným podnikem jediným svého druhu v celém Československu, zanikl.

Jak již bylo uvedeno, podnik se v předválečném období věnoval výrobě benzínových a elektrických motorů.[230] Předválečný počet zaměstnanců, který může vypovídat o jeho velikosti je 150 k roku 1938 (z toho 42 Němců), k roku 1939 je uveden jen počet německých zaměstnanců (69), o počtu Čechů se ani nehovoří. Firma nabyla největšího rozsahu během války, kdy byla důležitým dodavatelem výrobků pro německé vojsko. V době války měl podnik i nejvíce zaměstnanců za celou dobu svého provozu. K 31. prosinci 1943 se uvádí 600 zaměstnanců, z toho 500 Němců. Je tak zřejmé, že za války podnik značně zvýšil výrobu, hlášený obrat k roku 1944 je 4 926 600 RM (49 660 000 K).[231] Okamžitě po válce ovšem došlo ke změně výroby, k odstranění původního majitele a současně ředitele Bernharda Pollinga. V podrobném seznamu vyráběných výrobku se uvádí, že k 1. říjnu 1945 byly vyráběny benzinové a elektrické pily a jejich součásti (v případě, že by dodávali pro československou armádu též ve vojenském vybavení), elektrické cídičky, elektrické sukovačky, sukovníky a zátkovníky, náhradní díly, řezné řetízky pro pily zahraničních značek, universální brousící stroje.[232] K představě o poválečné velikosti podniku a národnostním složení zaměstnanců přispěje dokument věnovaný přehledu o podnikové činnosti. Zde se uvádí: „Dnem 21. června 1945 přešel podnik RINCO do národní správy. Tehdy bylo zaměstnáno v podniku 15 Čechů a 280 Němců, převážně na výrobě válečného materiálu.[233] Dokument označuje za jeden z hlavních úkolů intenzivní práci vedení podniku spolu s radou na tom, aby byly německé pracovní síly nahrazeny českými silami. Opět tu tak převažuje národnostní stránka přijatého řešení, hospodářské výsledky jsou dány do pozadí. V tomto dokumentu ovšem nalezneme i krátkou zmínku o tom, že z počátku byla pozice firmy s odchodem Němců ztížena. V souvislosti s tím jeden z archivních dokumentů z listopadu 1945 obsahuje jmenný seznam nepostradatelných německých zaměstnanců pro firmu RINCO s žádostí o jejich zachování. Jednalo se zejména o velmi kvalifikované pracovní síly, které bylo nezbytně potřeba v zájmu provozu tovární výroby.[234] Jak vyplývá z dostupných archivních záznamů, při odsunu mělo být dohlédnuto na to, aby se u státně nezbytných podniků (do kterých patřil i podnik RINCO Werke) do odsunu nedostali Němci odborníci.[235] Tomuto požadavku, tak bylo prozatím vyhověno.[236]

V době, kdy byl majetek pod národní správou, museli správci podávat pravidelná čtvrtletní hlášení. Je tak možné si v krátkém časovém období udělat poměrně ucelený obrázek o výkonnosti podniku, o národnostním složení zaměstnanců. První hlášení nalezené v archivu je za čtvrté čtvrtletí roku 1945. Finanční stav firmy RINCO, jako u všech pohraničních podniků, nebyl v tomto období uspokojivý. V hlášení bylo uvedeno, že tíživou situaci způsobilo odčerpání markových rezerv na vázané účty, dále údajná špatná správa Peschkeho, a dočasně i odchod německých zaměstnanců. Další problémy v hospodaření způsobily sjednané obchody za staré ceny, když už se vědělo o budoucím růstu cen.[237] Správce k 31. prosinci 1945 uvedl 213 zaměstnanců z toho bylo 117 Němců (z nich pouze 6 úředníků). Je tak patrné, jak moc se podnik oproti roku 1944 v počtu zaměstnanců zmenšil.[238] Po stránce technické správci plánovali výrobu cídiček, navijáků, universálních brousících strojů a různých dřevoobrábějících strojů, které v tuzemské výrobě chyběly.[239] Celkové hodnocení roku 1945 nebylo příliš úspěšné. Podnik měl za rok 1945 obrat 3 118 505 Kčs a byl ve ztrátě 1 067 347 Kčs.[240] Do příštího období odhadovali brutto obrat 13 000 000 Kčs. Špatná situace podniku však pokračovala i v prvním čtvrtletí 1946. Hlášení za první čtvrtletí roku 1946 uvádí, že obchodní podnikání se v uvedené době omezilo na tuzemsko, protože sjednaný rakouský partner nedodržel sjednané závazky. Dále správci oznamují, že vyhláškou ze dne 14. března 1946 byl zpětně (od 1. února) zvýšen plat zaměstnancům, což značně zatížilo podnik. Odbyt do zahraničí nebyl dobrý, a tak finanční situace podniku zůstávala neuspokojivá. Začátkem března museli národní správci zažádat o zvýšení úvěru Pražskou úvěrní banku o 500 000 Kčs tedy na 2 000 000 Kčs. Pracovní morálka u úřednictva byla v hlášení označena za dobrou, u dělnictva za horší. K 31. březnu 1946 zaměstnával podnik 201 zaměstnanců z toho 53 Němců (z nich 2 úředníci).[241] Ve výrobním programu z 2. ledna na rok 1946 správci uvádějí, že potřebují vyměnit celkem ještě asi 100 kvalifikovaných zaměstnanců. Na otázku, co brání tomu, aby uvedli výrobu do plného chodu, odpovídají: nedostatečný příděl plechů, nedodání uhlí a koksu, malé nebo žádné pochopení nadřízených úřadů, které mnohdy způsobí několikadenní ztrátu nebo nucené přesuzování výroby na jiný druh, přerušování dodávky proudu. Pak uvádí, že se v budoucnu má uskutečnit dodávka pil do zahraničí, například do Polska výměnou za sůl.[242] Následně se situace v podniku značně zlepšila. Vyhláška z března 1946, mluví o odsunu všech Němců i za cenu dočasných hospodářských změn. Důležitým hospodářským odvětvím měl být pouze ponechán čas, aby si za odborníky našly náhradu.[243]

V dostupných číselných podkladech týkajících se zaměstnanců však už k většímu odlivu z podniku RINCO nedochází. Hlášení z druhého čtvrtletí roku 1946 uvádí, že obrat se oproti prvnímu zvýšil cca o 90%.[244] V dokumentu o podnikové činnosti se pak k červnu 1946 uvádí, že přes prvotní značné obtíže se podařilo po roce usilovné práce získat krásné výsledky. V souvislosti s tím uvádí: „Počet Čechů stoupl z 15 duší na 150 a u Němců klesl z 280 na 7 zaměstnanců. Oproti roku 1945 se počet pracovních sil zmenšil o 125 lidí, stoupla výroba o plných 60%.[245] V tomto období se vyráběly především navijáky pro nakládání kulatiny a dřevoobrábějící nástroje (slovníky a zátkovníky). Po pilách byla malá poptávka. Národní správci udávali, že vyhlídky na odbyt zboží byly dobré, ze zahraničí po benzínových řetízkových pilách a z tuzemska byl značný zájem o elektrické pily. Z prosince pak ještě pochází tvrzení národních správců Křehnáče a Řípy, že poklesem německých pracovních sil neutrpěl závod nijak na prosperitě, naopak výroba a obraty v roce 1946 úměrně stoupali. Uvádí, že v roce 1946 bude obrat činit 13 500 000 Kčs.[246] Ke konci roku 1946 jsou opravdu vykazovány jen samé úspěchy, ze dne 16. prosince 1946 pochází hlášení průmyslového referenta: „Fa Rinco jest dnes jeden z nejlépe vedených podniků a dle provedené naší revise i kontrolního oddělení Pražské úvěrní banky jest vysoce rentabilní.[247] Skutečný obrat za rok 1946 byl sice menší než předpokládaný, přesto si podnik značně polepšil. Vykázaný obrat byl 11 937 090 Kčs, správci uvedli zisk 345 104 Kčs. Oproti ztrátovému roku 1945 si tak podnik značně polepšil i přes špatný začátek roku. K roku 1947 byla národní správa podniku RINCO vyzvána představit plánování na příštích šest let. Udávají ovšem, že mají plán jen na roky 1946 a 1947 na zbylé čtyři roky není možné plán určit. V rámci dvouletky správci nechtěli rozšiřovat výrobu, chtěli pouze připojit výrobu nástrojů. V plánu měli vyrobit na 1500 kusů benzínových pil, 1500 kusů elektrických pil, 2000 kusů brousících aparátů, 1000 kusů cídiček, 8000 kusů pilových řetězů. Do výroby se mělo zapojit cca 180 zaměstnanců.[248]

V následujícím období se podnik snažil naplnit svůj dvouletý plán. Počet zaměstnanců hlášený k 31. březnu 1947 byl 162, z toho 8 Němců (žádný úředník). Vykazovaný obrat činil 12 456 700 Kčs se ziskem 420 000 Kčs.[249] V následujícím období, po únoru 1948, podnik již zcela fungoval pod vedením státního podniku Pilana, Hulín.

Na základě jednotlivých čtvrtletních hlášení národních správců si dovolím tvrdit, že podnik přinejmenším krátkodobě úbytek německých pracovních síl pocítil. Je to zřejmé i ze ztížené situace podniku v roce 1945, v prvním čtvrtletí roku 1946, kdy docházelo k největším odsunům. Hlášení se od tohoto faktu snažili odvést pozornost uváděním jen kladných výsledků hospodaření a kladením důrazu na národnostní stránku přijatého řešení. Pokud již přišlo negativní stanovisko, bylo to formou letmé poznámky spolu s tvrzením, že tato překážka již byla nebo v brzké době bude překonána. Národní správci povětšinou chválili své úspěchy, uváděli, jak se zvyšuje obrat, jak odstranění německým dělníků nemá na provoz žádný negativní vliv. Na druhou stranu nalezneme i doklady toho, že firma neplnila daný plán, nezapočala včas s expedicí, měla zpoždění s dodávkami.[250] Proč tomu tak bylo, je v náznaku i uvedeno: „Z dosavadní situace jest zřejmo, že podnik mohl býti se svým programem z větší části hotov, kdyby vedení spočívalo v rukou zkušených odborníků, kteří by svoje zkušenosti dali podniku k disposici a ne se teprve učili, jak podnik vésti.[251] Potvrzuje se mi tu, že národní správci nebyli alespoň z počátku schopni vést podnik úspěšně.

Nadto se domnívám, že jednotlivá hlášení národních správců mohla být mírně zkreslena. Důvod je zřejmý, objevuje se zde problém „pána a správce,[252] kdy správce má informativní převahu a pán se tak na jeho výpověď musí spoléhat. Správce samozřejmě bude podávat veškerá hlášení ve svůj prospěch. Jednotlivé kontroly a realita však ukazují, že tomu tak vždy nemuselo být a němečtí odborníci, zaměstnanci podniku chyběli. Národní správci nemuseli dbát na prosperitu podniku, ale mohli se snažit zlepšit jen své postavení, svoji finanční situaci, jak je patrné na osobě Antonína Peschkeho. Postupně se snad situace stabilizovala, ale i přesto došlo k zániku podniku.

Poznámky

Reklama

[170] Žádost o výmaz starých živnostenských oprávnění a vydání nového živnostenského listu, 24. 10. 1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[171] Seznam průmyslových podniků státně nezbytných, 19. 2.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 119, inv. č. 356.

[172] SLÁVA, Bohuslav: Pamětní kniha města Rumburk, strojopis, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín). s. 2.

[173] Odvolání proti konfiskaci, 24.2.1950, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Dekonfiskační spisy, karton 94.

[174] Seznam průmyslových podniků státně nezbytných, 19. 2.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Seznam průmyslových podniků, karton 119, inv. č. 356.

[175] Oznámení o zahájení výroby, 16.7.1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[176] Výrobní program leden – prosinec 1946, 2.1.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[177] Právní úprava komanditní společnosti je obsažena v §93 až § 104 e) obchodního zákoníku. Zde je uvedeno v § 97 (1), že k obchodnímu vedení společnosti jsou oprávněni pouze komplementáři. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. (online). (cit.2011-03-05). http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obchzak/cast2h1d3.aspx.

[178] Opis: Základní hlášení národního správce průmyslového podniku, 19.5.1947, in: Státní okresní archív Děčín SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[179] Komanditista ručí za závazky společnosti do nesplacené výše svého vkladu. Nemá právo zasahovat do vedení podniku, pouze může kontrolovat jeho hospodaření.

[180] Ukázku slibu: „Já Josef Řípa, bytem v Rumburku – tř. marš. Stalina 15 slibuji na svou čest a svědomí, že svou funkci národního správce budu plniti svědomitě a s péčí řádného hospodáře v souladu s národními a hospodářskými zájmy republiky Československé.“ Protokol o vykonaném slibu národního správce, 14. 12. 1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[181] Sdělení Karla Hejcmana k okresní správní komisi, 22.6.1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[182] GERLACH, David. 2010. Jak rozdělit majetek. Sociální transformace části české společnosti v důsledku osídlení pohraničí. Dějiny a současnost. 32. 2010. č. 8. s. 15.

[183] Protokol o vykonaném slibu národního správce, 14. 12. 1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[184] Jmenování národním správcem ve smyslu §7 dekretu pres. republiky č. 5/1945 Sb. z. a n., 23.6.1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[185] Potvrzení o nezapsání v rejstříku trestů, 15.10. 1945 in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[186] Dekret č.5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a útvarů §7 (1) c) bb) (online). (cit.2011-03-05). http://klempera.tripod.com/5_1945.htm.

[187] Seznam průmyslových podniků státně nezbytných, 19. 2.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Seznam průmyslových podniků, karton 119, inv. č. 356.

[188] ZNV pověřuje Karla Hejcmana vedením podniku RINCO Werke, 18.6.1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[189] Jeho matka byla české národnosti, otec byl Němec.

[190] Jmenování prozatímního správce Antonína Peschkeho, 21.6. 1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[191] Podklady z archívu nám poskytují jeho ručně psaný životopis, kde o sobě hovoří jako o státně spolehlivé osobě, zdůrazňuje svůj aktivní odpor vůči německému obyvatelstvu, záchranu majetku firmy RINCO Werke. V rámci své mise ve Švédsku zachoval tajemství výroby podniku pro Československo, protože jak tvrdil: „Jako Čech jsem pevně věřil v obnovení Čsl – republiky a toto výrobní tajemství jsem v cizím státě nikomu nesvěřil.“ Ručně psaný životopis Peschkeho, 24. 10. 1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[192] Pronájem nebo zakoupení budov a pozemků fy. Rutewe, v Rumburku, Budišínská ul., 6.8.1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[193] Vyjádření k dotazu ze dne 6.8. 1945 ohledně zakoupení budov a pozemků fy Rutewe Rumburk, 17.8.1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[194] Národní správa firmy RINCO motorové závody v Rumburku podává níže uvedenou zprávu o situaci podniku.,16. 1. 1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[195] Národní správa firmy RINCO motorové závody v Rumburku podává níže uvedenou zprávu o situaci podniku. 16.1.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[196] Národní správa firmy RINCO motorové závody v Rumburku podává níže uvedenou zprávu o situaci podniku. 16.1.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[197] Trestní list Peschke, 24.2.1947, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 34, inv.č. 224. Trestem mu byl jeden rok těžkého žaláře, ztráta čtvrtina majetku ve prospěch státu, ztráta občanské cti na jeden rok, trest si navíc musel odpykat v nuceném pracovním táboře.

[198] V jednom z dokumentů se přímo uvádí: „Který byl pro nepořádky národní správy zbaven.“ Rozvázání smlouvy a zastoupení fy Rinco, Rumburk, 16.12.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[199] Změny při firmě již zapsané, 3.6.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[200] V dodatečném oznámení z února 1946 se navíc píše, že do podniku měl vložit určité částky peněz na jméno svého nevlastního bratra Františka Nekla. Ten byl ovšem již delší dobu nemocen, neschopen výdělku, nemajetný. Peschke byl proto obviněn, že peníze „získal nepoctivým způsobem s podstaty podniku, který mu byl svěřen do národní správy.“ Peschke Antonín z Rumburku, německý st. příslušník, dodatečné oznámení, 15. 2. 1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[201] Národní správa firmy RINCO motorové závody v Rumburku podává níže uvedenou zprávu o situaci podniku. 16.1.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[202] Změny při firmě již zapsané, 3. 6. 1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[203] Zápis o jmenování národním správcem, 14. 12. 1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[204] Žádost o zvýšení úvěru, 14. 1. 1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[205] Ověření důležitosti v rámci hospodářského plánu, 18. 1. 1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[206] Zvýšení provozního úvěru o 500 000 Kčs, 25. 1. 1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[207] Závody Rinco, Rumburk, jmenování nového národního správce, 3. 6. 1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[208] Konfiskační výměr, 20. 5. 1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 91.

[209] Mělo by tomu být na základě dekretu č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, §2 (4) . (online). (cit.2011-04-01). http://klempera.tripod.com/108_1945.htm

[210] Gladys Candler Baker se navíc roku 1950 odvolala proti konfiskaci podniku RINCO Werke. Jako americká státní občanka si nárokovala zrušení konfiskace nad firmou RINCO z důvodu, že nevyhovovala vymezení osob, kterým se měl majetek bez náhrady zabavit. ONV, ji ovšem nevyhověl. Zdůvodnil to tvrzením, že svým podílem 30% podporovala válečný průmysl nacistického Německa a projevila tak nepřátelské chování k ČSR a byly tak splněny podmínky §1, odst. 1, čís. 3 dekretu č. 108/1945 Sb. Je tak patrné, že i když nebyla oprávněna k vedení podniku a podle mne tak nemohla přímo podporovat válečnou výrobu, ONV jakkoliv zdůvodnil ve svůj prospěch, proč nemůže být zrušena konfiskace. Odvolání proti konfiskaci, 12.února 1950, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Dekonfiskační spisy, karton 94.

[211] Jednomyslný projev vůle osazenstva pro združstevnění, 20. 7. 1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[212] Odmítnutí usnesení osazenstva na združstevnění, 24.7. 1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[213] Karel Křehnáč i Josef Řípa žádají v prosinci 1946 o vyšší odměnu za národní správu. Svůj nárok odůvodňují tím, že se podnik podle nich zbavil přebytečných sil německé národnosti a zaměstnal síly skutečně potřebné. Stále je tak kladen důraz na národnostní opatření. Dále tvrdí, že poklesem německých pracovních sil neutrpěl závod nijak na prosperitě, naopak výroba a obraty v roce 1946 úměrně stoupali. Odměna jim zvýšena nebyla.

[214] Národní správa firmy Rinco nedala sama podnět ke združstevňování podniku, 26. 7. 1946 In: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[215] Museli podat například i žádost o přidělení pěti kovových dílenských skříní z likvidovaného podniku Kiesslich v Rumburku. Ani v tomto případě Okresním národním výborem vyhověno. Přidělení inventáře

[216] Vedení firmy Rinco - Rumburk, 23.10. 1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[217] Vedení firmy RINCO - Rumburk, 24.10.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[218] Rozvázání smlouvy o zastoupení fy Rinco, Rumburk , 16.12.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[219] Převzetí národní správy firmy Rinco Werke Františkem Janů, 23. 4. 1947, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[220] Změny při firmě již zapsané, 22.4.1947, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[221] Vyhláška ustanovení akčního výboru RINCO, 27.2.1948, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 63, inv. č. 315.

[222] Hlášení o propuštěných zaměstnanců z rozhodnutí Akčního výboru fy Pilana, závod Rumburk, 27.2.1948, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Agenda propouštění zaměstnanců, karton 63, inv. č. 315.

[223] Karel Křehnáč byl propuštěn na základě obvinění, že sabotoval snahy závodní rady o odsun Němců ze závodu RINCO. Dále údajně svým postupem zavinil, že se podnik dostal do velmi svízelné situace po stránce výrobního programu. Měl porušit výrobní tajemství, když dal výkresy nového typu výrobku k úpravě svému známému a nakonec se měl stavit záporně kvůli lidu a vlády. Výměr o rozvázání pracovního poměru byl pak odůvodněn skutečností, že Křehnáč se svým chováním postavil mimo kolektiv pracujících a že spoluzaměstnanci s ním proto odmítli pracovat. Závodní rada se s tímto stanoviskem ztotožnila, došlo k výpovědi bez dodržení výpovědní lhůty. Je zde již zcela patrná idea komunismu, nadřazenost kolektivu pracujících a nutnost odstranění každého, kdo vybočuje. Karel Křehnáč na výpověď zareagoval. Sepsal obhajobu, ke každému jménu, které postihla výpověď. K sobě uvedl, že si je vědom nezištné práce, kterou se snažil dělat co nejlépe a co nejsvědomitěji. Hlášení propuštěných zaměstnanců z rozhodnutí Akčního výboru fy Pilana, závod Rumburk, 27.2.1948, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 63, inv. č. 315.

[224] Vyhláška RINCO, 2.3.1948, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Agenda propouštění zaměstnanců, karton 63, inv. č. 315.

[225] Rušení národní správy, 18.6.1948, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[226] Změny při firmě již zapsané, 18.6.1948, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[227] Výmaz odštěpného závodu v Rumburku, 22. 4. 1949, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[228] Žádost o zaslání seznamu pracovních příležitostí pro naše zaměstnance v souvislosti přemísťování naší výroby, 9. 8. 1949, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[229] GERLACH, D. 2010. Jak rozdělit majetek. Sociální transformace části české společnosti v důsledku osídlení pohraničí. Dějiny a současnost 32, 2010, č. 8, s. 16.

[230] Žádost o výmaz starých živnostenských oprávnění a vydání nového živnostenského listu, 24. 10. 1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[231] Žádost o stanovení (novou úpravu) odměny za činnost národního správce, 21.12.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[232] Výrobní program leden – prosinec 1946, 2.1.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[233] Přehled o podnikové činnosti fy. RINCO, mot. Závody pod nár. správou v Rumburku, od června 1945 do konce června 1946, 20.7.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[234] Jmenný seznam nepostradatelných Němců, 17.11.1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[235] Seznam průmyslových podniků státně nezbytných, 19. 2.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 119, inv. č. 356.

[236] Vyjádření OSK ve věci odsunu nepostradatelných Němců, 20.11.1945, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[237] Národní správa firmy RINCO motorové závody v Rumburku podává níže uvedenou správu o situaci podniku, 16.1.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[238] Odbytový obrat za čtvrté čtvrtletí 1945 byl 2 699 003 Kčs, udávaná hodnota nevyřízených objednávek 4 832 790 Kčs.

[239] Národní správa firmy RINCO motorové závody v Rumburku podává níže uvedenou správu o situaci podniku, 16.1.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco

[240] Opis: Základní hlášení národního správce průmyslového podniku, 19.5.1947, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125

[241] Pravidelné hlášení národní správy za první čtvrtletí 1946, 24.4.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125. Odbytový obrat za toto období byl 1 168 524 Kčs, udávaná hodnota nevyřízených výrobku 3 000 000 Kčs.

[242] Výrobní program leden – prosinec 1946, 2.1.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[243] Odsun nepostradatelných německých pracovních sil v průmyslu a zemědělství, 11. 3.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 30, inv. č. 196.

[244] Pravidelné hlášení národní správy za první čtvrtletí 1946, 20.10.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125. Odbytový obrat za toto období se uvádí 2 096 182 Kčs, udávaná hodnota nevyřízených objednávek 2 000 000 Kčs.

[245] Přehled o podnikové činnosti fy. RINCO, mot. závody pod nár. správou v Rumburku, od června 1945 do konce června 1946, 20.7.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[246] Žádost o stanovení (novou úpravu) odměny za činnost národního správce, 21.12.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[247] Rozvázání smlouvy o zastoupení fy Rinco, Rumburk , 16.12.1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[248] Plán na dva roky, 25.9.1947, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[249] Pravidelné hlášení 8. 1. 1947, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[249] Rušení národní správy, 18.6.1948, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[250] Revize, 12.4. 1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1 945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[251] Nástroje, 3.6. 1946, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín), Okresní národní výbor Rumburk, 1945 - 1960, Rinco Werke, karton 125.

[252] Problém „pána a správce“ je problém, který vzniká u odděleného vlastnictví a řízení firmy, tuto problematiku zpracovává ve své publikaci například Robert Holman. HOLMAN, Robert. 2005.Ekonomie.4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. 710 s.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více