Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku

Autor: Bc. Vendula Krumlová 🕔︎︎ 👁︎ 19.844

2. Právní rámec konfiskace

V této kapitole se chci zabývat základním právním rámcem změny vlastnických práv v poválečném Československu, zhodnotit jeho ucelenost, případnou chaotičnost. Na základě těchto východisek, chci později poukázat, jak konfiskace probíhala v Rumburku.

Odsun byl připravovaný několik let, ale plány, jak naložit s německým majetkem, vznikaly až těsně před koncem války. Aby byl získán čas pro konečné řešení, byla do majetkových hodnot nejdřív zavedena národní správa. Následné zabrání sudetoněmeckého majetku bez náhrady proběhla na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Jak nalezneme v práci Hlušičkové: „Znárodnění v říjnu 1945 vyřešilo s konečnou platností otázku dočasnosti národních správ jako formy a způsobu řízení klíčového průmyslu ve prospěch státního vlastnictví a dělnické třídy. V oblasti středního a drobného průmyslového podnikání tyto otázky souběžně řešil dekret o konfiskaci.[70] Výrazný vliv na poválečný vývoj mělo vytvoření vlády Národní fronty Čechů a Slováků na počátku dubna 1945. Komunisté zde měli silné pozice, ale především celým politickým spektrem byl přijat revoluční program navržený, vypracovaný zástupci KSČ a to tzv. Košický vládní program. Článek v periodiku Rudý Sever uvádí, že pro komunistickou stranu je vládní program prvním vítězstvím dlouholetého boje, kdy se dostávají k politické moci.[71] Vládní program v ekonomické a majetkoprávní oblasti začal být realizován i v legislativě. Program počítal s tím, že stanovení národních správ, provádění konfiskací, následné nakládání se zkonfiskovaným majetkem bude svěřeno národním výborům[72] (v oblastech, kde je převaha „státně nespolehlivého“ obyvatelstva, komisím). Výbory měly být pověřeny prozatímní správou území pro přechodné období. Jako prozatímním orgánům jim zřejmě demokratické strany nevěnovaly dostatek pozornosti. Postupně začali mít v národních výborech převažující zastoupení komunisté. Rozhodnutí výborů pak jistě měla stranické zabarvení.

Reklama

Nejdříve byla do majetkových podstat zavedena národní správa. Jak uvádí Kuklík: „Vládní program národní správy časově neomezoval, a vláda tedy měla mít dostatek času následná opatření připravit. O osudu zajištěného majetku tak ještě nebylo definitivně rozhodnuto.[73] Dále uvádí, že existovaly v podstatě jen tři možnosti následného postupu. Buď bylo možné majetek z národní správy propustit (provést jeho restituci), navrátit původnímu vlastníkovi, nebo jej konfiskovat či znárodnit.[74] V otázce následného postupu s majetkem pod národní správou je podle mne možné spatřit první velké neshody politických sil. Další politické rozpory se nachází v nakládání s již zkonfiskovaným průmyslovým majetkem. Jak k tomu poznamenává Hlušičková: „Ve vztahu k průmyslovým konfiskátům a jejich dalšímu osudu to fakticky znamenalo konkrétní boj o každý podnik nebo závod, který měl být zachován ve prospěch soukromého majitele a na úkor znárodněného hospodářství.[75]

Vycházím z hypotézy, že ustanovení národních správců i následná konfiskace probíhala nesystémově, nárazově. Budu se snažit poukázat především na nedostatky dekretů, které podle mne souvisí s rychlostí přijetí daných opatření, s napjatou situací po válce, s politickými boji. Chci poukázat na nejasné vymezení pojmů a s tím související svévoli pověřených orgánů (národních výborů). K provedení mimo to existovala řada vyhlášek a směrnic. Je tak podle mne patrné, že pokud byly pravomoci přeneseny na místní úroveň, nemohla být vždy dostatečná kontrola jejich rozhodnutí. Orgány, které rozhodovaly o nespolehlivosti osob, získaly velkou pravomoc.

Prvním dekretem, který se týkal majetkových poměrů, byl dekret č. 5/1945 Sb. Ten upravoval několik vzájemně spojených otázek. V úvodním ustanovení prohlásil jakékoliv majetkové převody uzavřené po 29. září 1938 pod tlakem okupace za neplatné.[76] Umožnil tak, jak uvádí Němeček, provedení poválečných restitucí.[77] Kuklík v souvislosti s tím ovšem dodává, že realizace úvodního ustanovení přinesla v praxi značné obtíže a nejasnosti a tak národní výbory příliš podniky postiženým osobám nevracely.[78] Dále dekret zaváděl národní správu, která znamenala omezení výkonu vlastnických práv.[79] Pod národní správu se dával majetek osob „státně nespolehlivých[80] a dále byla národní správa zavedena do podniků, kde toho vyžadoval „plynulý chod výroby a hospodářského života.[81] Podle mne pojmy užité v dekretech nejsou lehce uchopitelné. S tím souhlasí i Kuklík: „Řada v dekretech použitých pojmů (státně nespolehlivé osoby, zrádci, kolaboranti) a jejich aplikace v praxi reflektuje dobu vypjatých nacionálních vášní bezprostředně poválečného období a v řadě případů byly dekrety zneužity i na případy, na které se vztahovat neměly.[82] Nejasnosti pojmů mohly využívat i odbory. Ty odmítaly například spolupracovat s původními vlastníky podniků pro jejich údajnou asociálnost. Národní správa se pak uvalila z důvodu „plynulého chodu výroby a hospodářského života.[83] Kuklík upozorňuje, že pokud se správa zaváděla z tohoto důvodu, šlo o majetek osob, které jinak byly osobami „státně spolehlivými.[84] Národní správa se pak zavedla i do podniků, kterých se formálně netýkala. Kuklík dodává: „Tato politika odborů byla koordinována s politikou KSČ.[85] Hlušičková navíc uvádí, že ještě dříve, než byl dekret podepsán a publikován docházelo v procesu osvobozování v řadě podniků k revolučnímu zřizování národních správ, a dekret tak mnohdy jen právně kodifikoval faktický stav.[86] S tím souvisel i základní požadavek vlády, aby k zavedení správy došlo co nejdříve. Jak k tomu dodává Hlušičková. Vzhledem k nedostatečnému aparátu, nemohl být každý případ posuzován jednotlivě ani co do důvodu pro zavedení správy, ani co do vhodnosti osob vybraných za národní správce.[87]

Svým dosahem nejrozsáhlejší, a tím pádem zřejmě nejdůležitějším konfiskačním dekretem, byl dekret č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Je potřeba vymezit okruh subjektů, na které se konfiskace vztahovala, na koho se aplikovat neměla. Konfiskaci bez náhrady podléhal majetek movitý i nemovitý, zejména i majetková práva, který byl ke dni skončení okupace ve vlastnictví „státně nespolehlivých“ osob.[88] Konfiskace se týkala podniků, které svým rozsahem nespadaly pod znárodňovací dekrety,[89] v rámci politických bojů o moc však sehráli významnou roli. Jan Kuklík na základě dekretů uvádí: „Nekonfiskoval se majetek Němců a Maďarů, kteří byli považování za antifašisty.[90] Dále byla z konfiskace vyjmuta část movitého majetku, který měl sloužit k zabezpečení životních potřeb těchto osob.[91] V další části se dekret zabýval Fondem národní obnovy. Kuklík uvádí, že úkolem fondů bylo zajišťovat prozatímní správu konfiskovaného majetku, zabývat se jeho přídělem.[92] Fond národní obnovy měl ovšem stanovit jen rámcový plán přídělu. Přídělem jednotlivých konfiskátů byly pověřeny opět výbory. Byla to právě KSČ, která využívala svých pozic a snažila se pomocí přídělu zkonfiskovaného majetku zajistit politickou podporu v pohraničí. V rámci nakládání s průmyslovými konfiskáty pak Hlušičková označuje následný vývoj za spor mezi dělnickou třídou a buržoazií o to, zda část průmyslových konfiskátů přejde zpět do rukou soukromých majitelů, nebo zda budou konfiskáty jako celek přičleněny ke znárodněnému sektoru hospodářství.[93] Pro představu o rozsahu konfiskovaného průmyslového majetku Hlušičková uvádí: „Šlo zhruba o 3931 středních a větších továren se 13% osob zaměstnaných v průmyslu, které představovaly asi 1/3 veškerého průmyslového potenciálu země.[94]

Podle mne obhajobou myšlenky zabrání majetku bez náhrady byla skutečnost, že většina Němců se za války stala stoupenci nacistického režimu, členy strany NSDAP.[95] Byla jim tak připsána spoluvina za křivdy, které se českému národu děly za války. Jak nalezneme v dekretech prezidenta, zabavuje se majetek „zrádců a nepřátel republiky.[96] Pokud Němci byli zařazeni mezi vlastizrádce, zabavení majetku činilo pro ně trest. Neměli tak nárok na náhradu a z této myšlenky podle mne vychází i tvrzení, že nemají ani právo nárokovat si majetkové hodnoty nazpět.[97] Tuto domněnku potvrzuje i Kaplan: „Majetek odsunutých Němců považovala ČSR za součást nepřátelského majetku. Jeho výši odborníci odhadovali na 94 – 106 miliard korun.[98]

Nejasnost pojmů, požadavek rychlého provedení přijatého řešení a nedostatečná kontrola pověřených orgánů způsobily obrovský chaos v ustanovení národních správ, ve výběru národních správců. I následná konfiskace se na základě přijetí koncepce o kolektivní vině týkala jistě i Němců, kterých neměla. Komunisticky laděné národní výbory přidělovaly majetek za účelem získání politické podpory ve volbách. Průmyslové konfiskáty se snažily zařadit ke státním podnikům. V poválečné době chyběl dohled nad pověřenými orgány, ty nad sebou neměly žádnou hrozbu sankce a mohly bez problémů obcházet pravidla.

Poznámky

[70] HLUŠIČKOVÁ, Růžena. 1983. Boj o průmyslové konfiskáty v Československu 1945 – 1948. Praha : Práce, 1983. s. 41.

Reklama

[71] POKORNÝ, V. Čím je pro komunistickou stranu program vlády. Rudý sever.23.6.1945, roč. 1, č. 3, str. 2.

[72] Národní výbory vznikly na základě ústavního dekretu č. 18/1944 Úř. věst. čsl, o národních výborech a prozatímním Národním shromáždění, ze dne 4. prosince 1944. Měly se stát novým typem orgánů lidové moci a správy a nahradit dosavadní systém správy a samosprávy

[73] KUKLÍK, Jan. 2010. Znárodněné Československo. Praha : Auditorium, 2010. s. 138.

[74] KUKLÍK, Jan. 2010. Znárodněné Československo. Praha : Auditorium, 2010. s. 141.

[75] HLUŠIČKOVÁ, Růžena. 1983. Boj o průmyslové konfiskáty v Československu 1945 – 1948. Praha : Práce, 1983. s. 45.

[76] Dekret č.5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a útvarů, §1(1). (online). (cit.2011-03-05). http://klempera.tripod.com/5_1945.htm.

[77] NĚMEČEK Jan a kol. 2002. Cesta k dekretům a odsunu Němců. Praha : Baronet, 2002. s. 89.

[78] Cit dle KUKLÍK, Jan. 2002. Mýty a realita tzv. Benešových dekretů. Praha : Linde, 2002. s. 299.

[79] Vyslovený názor Nejvyššího soudu ČR z listopadu 2008 označuje vlastníkovi ponechaný stav za „holé vlastnictví.“ Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.11. 2008, čj. komp. 3/2008-63, (online). (cit.2011- 04-01). www.nssoud.cz.

[80] Dekret č.5/1945 Sb. §2(1). (online). (cit.2011-03-05). http://klempera.tripod.com/5_1945.htm.

Reklama

[81] Dekret č.5/1945 Sb. §3. (online). (cit.2011-04-01). http://klempera.tripod.com/5_1945.htm.

[82] KUKLÍK, Jan. 2002. Mýty a realita tzv. Benešových dekretů. Praha : Linde, 2002. s. 290.

[83] Dekret č.5/1945 Sb. §3 (online). (cit.2011-03-05). http://klempera.tripod.com/5_1945.htm.

[84] KUKLÍK, Jan. 2010. Znárodněné Československo. Praha : Auditorium, 2010. s. 144.

[85] KUKLÍK, Jan. 2010. Znárodněné Československo. Praha : Auditorium, 2010. s. 145

[86] HLUŠIČKOVÁ, Růžena. 1983. Boj o průmyslové konfiskáty v Československu 1945 – 1948. Praha : Práce, 1983. s. 28.

[87] HLUŠIČKOVÁ, Růžena. 1983. Boj o průmyslové konfiskáty v Československu 1945 – 1948. Praha : Práce, 1983. s. 31.

[88] Bližsí vymezení viz dekret č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, §1 . (online). (cit.2011-04-01). http://klempera.tripod.com/108_1945.htm

[89] Znárodnění z roku 1945 se týkalo všech bank a pojišťoven, klíčového průmyslu a ostatních závodů s více než pěti sty zaměstnanci.

[90] KUKLÍK, Jan. 2002. Mýty a realita tzv. Benešových dekretů. Praha : Linde, 2002. s. 290.

[91] Dekret č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, §2, (1). (online). (cit.2011-04-01). http://klempera.tripod.com/108_1945.htm.

[92] KUKLÍK, Jan. 2002. Mýty a realita tzv. Benešových dekretů. Praha : Linde, 2002. s. 319.

[93] HLUŠIČKOVÁ, Růžena. 1983. Boj o průmyslové konfiskáty v Československu 1945 – 1948. Praha : Práce, 1983. s. 44.

[94] HLUŠIČKOVÁ, Růžena. 1983. Boj o průmyslové konfiskáty v Československu 1945 – 1948. Praha : Práce, 1983. s. 41.

[95] Zkratka NSDAP označuje Národně socialistickou německou dělnickou stranu, která byla krajně pravicově zaměřená. V jejím čele stál Adolf Hitler, hlavní iniciátor 2. světové války.

[96] Viz. například dekret č. 12/1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, §1 (1). (online). (cit.2011-04-01). http://www.psp.cz/docs/laws/dek/121945.html.

[97] Touto problematikou se ve svém článku zabývá Charlles Schiller. Uvádí, že jedině konfiskace na základě dekretu z 25. října 1945 (Němci již byli po odnárodnění pouze němečtí státní příslušníci) porušila mezinárodní právo konfiskace a uděluje tak Německu nárok na uplatnění náhrad. V souladu se současným stavem práva státu dědictví však Česká republika není povinna platit Německu jakékoliv odškodnění. SCHILLER, Charles A.1994. Closing a chapter of history: Germany's right to compensation for the Sudetenland. Case Western Reserve Journal of International Law. Spring/Summer1994, vol. 26, no. 2/3, p. 401. (cit.2011-03-05). www.ebsco.com.

[98] KAPLAN, Karel. 2004. Československo v poválečné Evropě. Praha : Karolinum, 2004. s. 193.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více