Operace Greif (Ardeny 1944)

Autor: Gebirgsjäger 🕔︎︎ 👁︎ 34.935

Situace

16. září 1944 oznámil Hitler svému operačnímu štábu ve Vlčím doupěti: „Učinil jsem závažné rozhodnutí. Zahájím ofenzivu... z Arden, s cílem Antverpy“. Podle Hitlerovy vize by obsazením Antverp Spojenci ztratili možnost využívat tento přístav pro dopravu zásob pro ofenzivu do Německa. To by znamenalo zdržení této ofenzivy o mnoho měsíců. Průlom Ardenami by odřízl druhou britskou a kanadskou první armádu od amerických postavení dále na jih, mohly by tak být obklíčeny a zničeny. Tím by se poměr sil na západní frontě vyrovnal, mohla by být podniknuta protiofenziva na východě proti Rudé armádě a rostoucí síla tajných zbraní by Hitlerovi umožnila zvrátit průběh války. Hitler dal této operaci názen Wacht am Rhein (Stráž na Rýnu), později byl název změněn na Herbstnebel (Podzimní mlha). Operace počítala s nasazením třiceti divizí - osmnácti pěších a dvanácti tankových či mechanizovaných. Hlavnímu úderu měla předcházet operace Greif - nasazení zvláštních jednotek pod vedením Hitlerova oblíbence Otto Skorzenyho, muže, jenž zachránil Mussoliniho. Úkolem Skorzenyho jednotek bylo dobýt mosty přes řeku Másu a zabránit jejich zničení, záškodnickými akcemi přerušovat spojení, šířit zmatek a paniku v americkém týlu.


Otto Skorzeny

Plánování a příprava

Reklama

Hodinu po půlnoci 26. října opouští vůdcův hlavní stan dálnopis. Je určen všem jednotkám wehrmachtu, válečného námořnictva, luftwaffe a zbraní SS:

Vůdce nařídil postavit zvláštní jednotku pro nasazení v průzkumné a speciální operaci v západním prostoru o síle asi dvou praporů.

Všechny ukořistěné uniformy armády USA, předměty výstroje, zbraně a vozidla musí být předány této jednotce a všechny jednotky wehrmachtu, válečného námořnictva, luftwaffe a zbraní SS nahlásí dobrovolníky vhodné pro zvláštní nasazení, kteří ovládají anglický jazyk a americký dialekt, zvláště důležité jsou znalosti odborného vojenského názvosloví.

S rozkazem ihned seznámit všechny jednotky a pracoviště.

Dobrovolníci se budou hlásit u jednotky Obersturmbannführera Skorzenyho ve Friedenthalu u Berlína.

Rozkaz podepsal polní maršál Keitel

Skorzeny byl z této indiskrece zlostí bez sebe. Bylo mu jasné, že tento rozkaz se dostane do rukou spojeneckým zpravodajcům . Napsal do vůdcova hlavního stanu protest se žádostí o odvolání operace. Nikdo ale neměl odvahu jít s dopisem za Hitlerem, příprava operace proto pokračovala.

Reklama

Podle Skorzenyho předpokladů již o 5 dní později znala obsah tohoto dálnopisu spojenecká zpravodajská služba, ale nikdo nevěděl, co s tím má dělat, a tak byla celá věc odložena.

Základem tohoto rozkazu je Hitlerův nápad, inspirovaný spojeneckými akcemi speciálních jednotek v Africe a v říjnu 1944 v Cáchách. 22. října ho prodiskutoval ve svém hlavním stanu s SS-Obersturmbannführerem Otto Skorzenym. Tento Rakušan vstoupil do Leibstandarte Adolf Hitler v roce 1939, přes kariéru technického důstojníka zakotvil v zahraniční SD a od té doby řídil sabotážní jednotky a komanda.

Hitler mu vydal rozkaz postavit zvláštní jednotku Panzerbrigade 150. Její příslušníci se mají v amerických uniformách a na amerických vozidlech na začátku ofenzivy vmísit mezi ustupující Američany a dostat se s nimi až k mostům na řece Maas. Tyto mosty mají udržet až do příchodu útočících německých divizí a tím zabezpečit rychlý postup k Antverpám.

Jako předvoj je ještě vytvořeno jedno zvláštní komando. Jeho příslušníci mají za úkol v amerických uniformách nepozorovaně překročit spojenecké linie a v americkém týlu vést průzkum, provádět sabotážní akce a tím ulehčit postup německým jednotkám.

To celé dostalo název Greif.

Plánované počty celé brigády: 3300 mužů - 2 tankové roty s 10 Shermany a tři průzkumné roty, každá s 10 obrněnými vozidly.

Reklama

Celkem se přihlásilo asi 2000 dobrovolníků, z nichž zůstalo jen 600 vybraných s uspokojivou znalostí jazyka, dobře anglicky jich umělo jen asi 50.

Skorzeny izoloval vybrané dobrovolníky na tankovém cvičišti v Grafenwohr u Norinberka a pod hrozbou trestu smrti jim přikázal naprostou mlčenlivost o svém výcviku. Ten spočíval drilování amerického vojenského slangu, sledování amerických filmů, aby si osvojili reálie. Museli se naučit americkému vojenskému vystupování, žvýkat žvýkačky, brát všechno ležérně. Byli dokonce na krátký čas posláni do amerických zajateckých táborů. Museli se z nich prostě stát praví Yankeeové.

Kromě toho se samozřejmě museli zdokonalit ve výcviku ve stylu amerických komandos. Ten spočíval ve sportovním výcviku, boji zblízka, ženijním a spojovacím výcviku...

Byly sehnány jen 2 tanky Sherman a několik spojeneckých průzkumných vozidel. Nakonec musel Skorzeny nakamuflovat německá bojová vozidla tak, aby alespoň z dálky připomínala americkou techniku.

Z mužů mluvících výbornou angličtinou byla sestavena rota pojmenovaná podle jejího velitele, kapitána Stielaua. Sestávala ze tří skupin:

Sabotážní skupina určená k přepadů mostů, muničních skladů a skladů PHM.

Komando určené k ničení spojovacích prostředků, přestřihávání telefonních vedení, přepadům radiových uzlů a šíření falešných hlášení.

Půzkumná skupina, která pronikne co nejdále na západ s cílem zjišťovat a hlásit výzbroj, přesuny nepřítele, předávat nepříteli klamná hlášení, měnit silniční ukazatele a značení minových polí.

Průběh operace

Přesně v 5:30 hodin 16. prosince 1944 se po celé téměř 160 km dlouhé frontě v belgických Ardenách rozeřvalo na dva tisíce německých děl všech ráží. Po půlhodinové dělostřelecké přípravě začal pozemní útok. Už v 7:00 hodin bylo jasné, že mohutné dělostřelecké ostřelování bylo méně účinné, než se předpokládalo. Američané se drželi a útok postupoval jen pomalu. Už v poledne bylo Skorzenymu jasné, že předpokládaného zhroucení celé fronty se nepodařilo dosáhnout. Bylo mu naprosto jasné, že ho při operaci Greif čekají problémy. Její úspěch závisel na tom, aby německá vojska již prvního dne dosáhla čistého průlomu. A to se očividně nepodařilo. Nejrozumnější by bylo celou operaci Greif odvolat. Tu ale nařídil sám Hitler...

Zatímco se Skorzeny strachoval o osud jeho osmi skupin na džípech z roty kapitána Stielaua, které překročily frontu předešlého večera, ty pronikly americkými liniemi a pustily se do ničivého díla. Veliteli jedné ze skupin se podařilo obrátit americký prapor o 3000 mužích na špatnou cestu, zatímco jeho podřízení strhávali silniční směrovky a přeštipovali telefonní kabely. Další skupina, kterou zastavila obrněná kolona, předstírala hrůzu tak přesvědčivě, že se americké tanky obrátily a ujely do zápolí. Další posádce džípu se podařilo přerušit hlavní kabel spojující Bradleyho velitelství v Lucemburku s velitelstvím americké První armády ve Spa.

Ne všichni muži kapitána Stielaua byli tak úspěšní. Sotva dvacet kilometrů od životně důležitého mostu přes Maasu zadržela americká vojenská policie osádku džípu, která neznala heslo. Při prohlídce džípu našli policisté německé výplatní knížky a diverzní materiál. Němci při výslechu uvedli, že jsou členy rekognoskační skupiny dlouhého dosahu pod vedením Otto Skorzenyho. Několik hodin nato zajali Američaní další skupinu „amerických vojáků“ jedoucí na samohybném děle, protože se jim nezdálo jejich oblečení a tvrdili, že jsou od roty „E“, ačkoli u amerického motorizovaného vojska roty nejsou.

Jedna ze skupin se stala obětí nehody, když řidič džípu zastavil u americké čerpací stanice, jelikož měl skoro prázdnou nádrž, a zcela bez ostychu žádal:„Petrol,please.“ Americká armáda však nepoužívá pro benzin britský výraz petrol, ale gas. A už vůbec nikdo neříká „prosím, zvlášť když má naspěch. Když se americký voják nedůvěřivě zeptal, odkud vlastně jsou, řidič se snažil ujet, ale dostal smyk a narazil do protijedoucího náklaďáku. Když vojákům v převráceném džípu přispěchali Američané na pomoc, zpozorovali, že pod americkými uniformami mají německé. Jeden z vyslýchaných vojáků pak „doznal“ to, o čem si myslel, že je pravým cílem operace - unést Eisenhowera a zbavit se i ostatních spojeneckých velitelů.

Šéf kontrarozvědky americké skupiny armád byl panikář. Vzpomněl si na zachycený Keitelův dálnopis a usoudil, že se mezi Američany vmísilo 1000 nepravých, načež vyhlásil po celé délce fronty všeobecný poplach za účelem pátrání po převlečených Němcích.

Ale ať byli zabiti, zajati nebo unikli, účinnost akce mužů kapitána Stielaoua byla zdrcující. Ikdyž jich prostě bylo málo na to, aby mohli zvládnout všechny sabotážní úkoly, které se jim později přisuzovaly, stejně jim Spojenci přiřkli na konto každou kolonu, která zabloudila. Ve spojeneckém prostoru za frontou se rozběhla náročná antisabotážní akce a celou Francii a Belgii zachvátila vlna strachu z německých špiónů. Radio Calais hlásilo, že bylo zajato 250 Němců oblečených v amerických uniformách. Skorzeny, který zprávu slyšel, se smál, protože věděl, že pokud je toto číslo správné, museli Spojenci zatknout některé ze svých vlastních vojáků. Rok nato se jako válečný zajatec s některými takto zatčenými Američany setkal. Jeden americký kapitán byl uvězněn, protože měl na nohou německé holínky. Dva muže zajali, protože jim nechutnalo jídlo z americké vojenské kuchyně. Generál Bruce Clarke byl zadržen na dobu 5 hodin. Vojenští policisté mu nevěřili, že je americký generál: „Nevykládej vtipy, Ty jsi přece jedním ze Skorzenyho hochů!

Daily Telegraph psal, že za německými liniemi byly vysazeny anglicky mluvící německé ženy s úkolem svádět spojenecké vojáky a pak je zabíjet. Kolují fámy, že v kanalizačním systému Paříže se ukrývají německá komanda, která, jakmile se německý předvoj přiblíží, obsadí přes noc Paříž. Rozneslo se, že by se mělo pátrat po „nejnebezpečnějším muži Evropy“, který jde po Montgomerym a Eisenhowerovi. Zanedlouho jako by půlka armády nedělala nic jiného, než pátrala po záškodnících a vyzvědačích. Výsledkem toho bylo, že příslušníci bezpečnostní služby Eisenhowera přestěhovali na velitelství do Versailles, kde ho několik dní drželi skoro jako vězně.

Druhého dne ofenzivy si Skorzeny musel připustit, že operace, jak ji naplánoval původně, nemá šanci na úspěch. Předpokládaný průlom na jeho úseku fronty se nezdařil. Dne 18. prosince požádal Seppa Dietricha, velitele Šesté armády SS, aby ho zprostil původního úkolu a dovolil mu mu využít jeho 150. pancéřové armády k normálnímu boji, třeba jako pěší jednotku, protože brigáda byla prakticky bez obrněných prostředků.

Z 8 týmů Stielauovy roty se jich vrací zpátky pouze 5. Z 16 přeživších mužů jsou 10. ledna 1945 vytvořena tři družstva. Tentokrát mají plnit svůj úkol pěšky. Poněvadž německý letecký průzkum nemá žádnou šanci, musí oni provést průzkum prostorů rozmístění nepřítele těsně za frontou, odkud je očekávána spojenecká ofenziva.

Konce války se dožili pouze čtyři muži z roty Stielau.

Zhodnocení

Tak jako celá ofenziva v Ardenách, i operace Greif byla naplánována megalomansky a při současném poměru sil neměla šanci na úspěch. Jinak tomu ovšem bylo s rotou Stielau. Bez ohledu na ideologická klišé o fanatických nacistech její příslušníci prokázali, že i nepočetná zvláštní jednotka může při správném nasazení způsobit nepříteli velké škody.
Podle Haagské konvence je při bojové akci zakázáno „zneužít vládní národní vlajku nebo vojenský odznak či uniformu nepřítele“. Proto byli téměř všichni němečtí vojáci zajatí v amerických uniformách považováni za špiony a zastřeleni.
Skorzeny byl po válce souzen jako válečný zločinec. Jedním z bodů obžaloby bylo i používání amerických uniforem vojáky pod jeho velením v Ardenách a údajný pokus o únos Eisenhowera. Nakonec však byl však uznán nevinným ve všech bodech obžaloby. Protože jeho propuštění z vězení bylo stále oddalováno, uprchl v roce 1948 z vězení a uchýlil se do Argentiny.

Zdroje:
Otto Skorzeny: Mé velitelské operace
Charles Whiting: Ardeny - Tajná válka
Charles Whiting: Skorzeny - Nejnebezpečnější muž Evropy
Robert Leckie: Sága 2. světové války
John Keegan: Druhá světová válka
Janusz Piekalkiewicz: Špióni, agenti, vojáci
Obrázky:
http://olive-drab.com/od_history_ww2_ops_battles_1944bulge.php
http://www.20juli1944.de/biographie/otto_skorzeny.html

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více