Československo a jeho vojenská pomoc státu Izrael v prvním období jeho samostatné existence VII

Autor: Jaromír Vykoukal 🕔︎︎ 👁︎ 27.468

Československý podíl na formování personální složky izraelské armády

 

Kapitola první: Československý podíl na výcviku izraelských vojáků, úvod

Židovské ozbrojené síly, které od samého počátku musely čelit přesile svých protivníků, bojovaly z rozhodností odsouzenců k smrti. Od samého počátku všem bojovníkům bylo jasné, že nebojují jen o svůj nový stát, ale že možná čelí možnému vyhlazení všech Židů v jejich části Palestiny. Naštěstí na tom nebyli úplně špatně. Do služby okamžitě nastoupili všichni zdraví muži, kteří v řadách spojenců absolvovali boje proti německým armádám a jejich spojencům. A nebylo jich málo. Chaim Herzog ve své knize o arabsko-izraelských válkách uvádí, že válečné zkušenosti u různých zbraní mělo asi 30 000 izraelských mužů a žen. I poválečná imigrace, která pozůstávala i z mnoha zkušených vojáků, nezaváhala a zařadila se, kam bylo potřeba. Ale pořád to bylo málo. Arabské armády byly zezadu řízeny zkušenými profesionály z armád Velké Británie, Francie a dokonce i poraženého Německa.

Reklama

Pro nově se ustavující izraelskou armádu bylo životně důležité zajistit výcvik vojenských specialistů, kteří by zvládli nově zakoupenou a do jednotek dodávanou techniku a zbraně. To by bojovou použitelnost nové armády zvýšilo o celé řády.

Pomohla částečně Itálie, ale ta výcvik izraelských vojáků pouze tolerovala. Rozhodující slovo a skutky padly ze strany naší země. Naše armáda měla v té době sama vážné potíže, ale bylo rozhodnuto, že i přes tuto nesnáz bude ve prospěch Izraele vyčleněno:
- část kapacit vojenských škol a výcvikových středisek
- potřebný počet zkušených instruktorů i ověřený způsob výcviku

Do kurzů přicházeli jak bojovníci Hagany odvelení do nich přímo z bojových sestav, tak i lidé z evropských i mimoevropských zemí. Bylo příznačné, že do leteckých kursů nastupovali i vojáci, kteří před nástupem sloužili ve spojeneckých leteckých silách - RAF, USAAF, SAAF, ale také z naší armády, Polska, Maďarska a Rumunska.
Nábor zajišťovaly židovské organizace, které se zaměřovaly na mladé studenty - čerstvé absolventy vysokých škol, absolventy odborných technických škol a zejména na československé vojáky v činné službě. Jakoby už zde Izraelci mysleli na budoucnost a chtěli si zajistit co nejvyšší vzdělanost nových specialistů.

Od samého počátku bylo potřeba řešit:
- soustřeďování izraelských vojáků a židovských dobrovolníků
- jejich vybavení a péči o jejich rodiny
- co nejlepší utajení
- jazykové bariéry
- majetkové a právní záležitosti spojené s předpokládanou emigrací do Izraele
Podle požadavků izraelské strany bylo zahájeno školení a přecvičení :
- pilotů a leteckých specialistů
- instruktorů výsadkového výcviku
- tankistů

Pro všechny kursy platila stejná pravidla:
- vždy platily československé služební předpisy
- platila určená velitelská podřízenost
- platila i jednotná kázeňská pravomoc
Všeobecně platilo, že každý náš občan pracující v tomto souboru kursů měl statut vojenské osoby, a tedy jasně stanovená práva a povinnosti, materiální, finanční, zdravotní a jiné zabezpečení.
Při zajištění stravování příslušníků Hagany platily stejné stravovací normy jako pro naše vojáky. Výstroj byla stejná a finanční náležitosti zajistila spádová vojenská hospodářská správa.
Podařilo se vyřešit i zúčtování výdajů spojených s výcvikem. Tedy s:
- nákupem pohonných hmot pro pozemní ale hlavně leteckou techniku
- spotřebovanou municí všech druhů
- amortizací výcvikové techniky
- škody a ztráty vzniklé při výcviku, tedy letecké havárie a katastrofy, dopravní nehody podobně.

Reklama

Jednotlivé kursy byly členěny na menší jednotky a skupiny pod vedením vnitřních velitelů z řad frekventantů. Kursy byly organizační součástí vojenských školních a výcvikových zařízení jako jejich školní či výcvikové letky, čety družstva a skupiny. Vše řídil kvalitní velitelský a instruktorský sbor.

Kapitola druhá: Pomoc při budování personální složky izraelského letectva.

Izraelské letectvo, běžně známé jako: חיל האוויר Chel ha-Avir, doslova „Letecký sbor“; anglicky: Israeli Air Force, IAF čili hezky česky izraelské vzdušné síly, je letecká složka Izraelských obranných sil. Patří k jedněm z nejlepších a nejefektivnějších leteckých armád na světě. Založeno bylo a to je kupodivu konstatováno všemi zainteresovanými osobnostmi, zejména díky válečné pomoci z naší země mezi lety 1947 a 1948.

Izraelské letectvo bylo založeno ihned po vyhlášení izraelské nezávislosti v roce 1948 a vypuknutí války s jeho arabskými sousedy. Předchůdcem Chel ha-Aviru byl Šerut Avir, což bylo letecké křídlo pozemní organizace Hagana. Šerut Avir byla založena v listopadu 1947, pouhé dva týdny před schválením Plánu OSN na rozdělení Palestiny. Ten rozděloval Britský mandát na židovský a arabský stát. Vznikla proto, že si představitele Hagany uvědomili, že je třeba, aby měl židovský stát leteckou obranu. Byla založena doslova na zelené louce a v porovnání s leteckými složkami armád sousedních států byla bezvýznamná. V okamžik vyhlášení nezávislosti Státu Izrael v květnu 1948 měla Šerut Avir pouhých 25 letounů. Většina z těchto letounů pocházela z Avironu, prvních židovských aerolinek v Palestině, které byly založeny roku 1936. Přestože Aviron nebyl součástí Hagany, úzce s ní spolupracoval v oblastech výzkumu. V období konce roku 1947 a poloviny 1948, kdy tlak mezi Židy a Araby vedl k Válce za nezávislost převedl Aviron všechny své letouny pod vzniknuvší Šerut Avir.
Ihned po vyhlášení nezávislosti byl Šerut Avir přetvořen na Chel ha-Avir.


Takto vypadá nyní vlajka a kruhová znak izraelského letectva

Vzhledem k embargu na dovoz zbraní bylo hlavním problémem při jeho vzniku získat jakoukoliv bojovou techniku. Zpočátku se proto skládalo především z různě získaných civilních dopravních letounů, dodatečně upravených pro bojové akce a až postupně byly získány druhoválečné vojenské letouny, sestavené například z vraků britských vojenských letounů, které byly v oblasti na vrakovištích - takto bylo získáno několik kusů letounů Supermarine Spitfire či propašované do Izraele ze zahraničí. Pomoc naší země proto v prvním období existence židovského státu byla nemírně významná.


Neznámý pilot Šerut Aviru v roce v červenci 1948

Výcvik pilotů a leteckých specialistů.

První letadla, která Izrael z československých dodávek dostal, byly letouny S-199. Byly to letouny své doby a byly to stroje ne zrovna vydařené. Ale byly zde a bylo potřeba na nich bojovat. Jelikož to byl náš poválečný výrobek, je logické, že je mimo naši zemi nikdo neznal. Jiná situace byla u letounů Spitfire, ale i zde bylo mnoho adeptů, kteří je nikdy neměli možnost pilotovat a mnoho z nich je ani nevidělo.
Naše armáda to, co se týká letectva, neměla lehké. Z velkých plánů – měli jsme mít 8 leteckých divizí, zůstaly trosky. V době, kterou se zabýváme, naše letectvo mělo asi 200 bojeschopných stíhacích a bitevních letadel. Bojoví piloti se přeškolovali na letouny S-199, což měl být nosný typ stroje v našem letectvu. Chybělo všechno, včetně odborného pozemního personálu. Krizová situace s piloty byla navíc umocněna začínající perzekucí všech vojáků, kteří bojovali za války na západní frontě.
Jenže i přes toto všechno se začalo intenzivně cvičit. Vše rozjednal nám už známý Otto Felix. Po ustavení nového státu byl povolán a vyslán do Československa. Jeho zásluhou byla 5. května 1948 dojednána dohoda o základním rámci přeškolení a výcviku. Za českou stanu se podíleli: předseda vlády Klement Gottwald, ministr národní obrany Ludvík Svoboda a náčelník generálního štábu Bohumil Boček.

Reklama

Bylo dojednáno:

- přeškolit určené zkušené piloty na letouny S-199 které se už chystaly v Kunovicích na cestu do Palestiny v počtu 30 až 35 pilotů
- vyškolit z 35 rekrutů piloty pro kurýrní a dopravní letecké služby a po výběru pokračovat v doškolení na piloty bojové.
- na Vojenské odborné škole leteckých mechaniků v Liberci vyškolit pozemní technický personál. Tedy zbrojíře, motoráře, krajkaře a skládače padáků. Předpokládaný počet tedy byl 70 lidí
- na Letecké spojovací škole v Chrudimi vyškolit spojovací specialisty a pozemní naváděcí personál v předpokládaném počtu do 30 lidí
Za vše ujednané převzal odpovědnost generál letectva Alois Vicherek a jeho náčelník štábu brigádní generál Josef Hanuš odpovídal za konkrétní provedení.
Vše mělo proběhnout podle zkrácených intenzivních osnov platných a vyzkoušených ve válce. Na zahájení všichni absolvovali intenzivní základní vojenský výcvik. Pro každý kurs byla vydána speciální odborná směrnice platná pro všechny účastníky. Takový to byl vytvořen základní rámec, ale výsledek předčil nakonec všechna očekávání.

První pilotní kurs.

První kurs se rozběhl v květnu na letišti V Českých Budějovicích, u 5. leteckého pluku spadajícího pod II. letecký sbor. Velká část létajícího a velitelského personálu prodělala válku v sestavě 312. československé stíhací perutě.

Do tohoto kursu nastoupili ti, co už měli pilotní výcvik. Mnoho z nich bylo velmi zkušených bojovníků a nebyl pro ně problém se seznámit s novými stroji, výstrojí a výzbrojí. Byli to piloti s válečnou leteckou praxí u vícero druhů letectva. Po přeškolení bylo rozhodnuto takto:
- část pilotů bude pokračovat v přeškolení na Spitfiry
- část pilotů zůstane a budou pracovat jako instruktoři na všech místech kde školení probíhá nebo probíhat bude
- část pilotů přelétla do Kunovic a odtud byly dopraveni do Izraele a zapojili se do bojů.

Pokud jde o stíhací piloty, tak u Leteckého pluku 5 v Českých Budějovicích mezi květnem a říjnem 1948 proběhl výcvikový kurz, jímž prošlo 33 izraelských stíhačů. Finální fáze jejich výcviku probíhala na strojích S- 199, někteří prodělali užší specifikaci výcviku na Spitfirech označovaných jako S-89. O tomto vojenském tělese, které zodpovídalo za velkou část výcviku stíhacích pilotů pro Izrael, se musím rozepsat podrobněji.

5. letecký pluk byl součástí 2. letecké divize, která byla na základě nařízení Velitelství letectva, platným od 28. října 1945 ustavena na základě 312. stíhací perutě. Peruť byla rozdělena na dvě části, které se staly základem dvou nově budovaných stíhacích pluků. Na jejich plné vyzbrojení však Spitfiry nestačily, takže na nich zpravidla létaly jen první letky pluků.
Velitelství 2. letecké divize vzniklo 28. října 1945 při reorganizaci 312. stíhací peruti. Od září 1945 bylo umístěno v Českých Budějovicích. Divizi postupně veleli:
plk. Jaroslav Hlaďo říjen 1945 až únor 1948,
plk. Jan Čermák únor až březen 1948 a
plk. Jan Klán červen až červenec 1948
Součástí divize byly Letecký pluk 4 a Letecký pluk 5, vyzbrojené Spitfiry LF.Mk.IXE u nás označen jako S-89. Oba pluky však od února 1947 existovaly pouze jako administrativní velitelství, neboť většina osazenstva divize byla začleněna do nově zřízeného Stíhacího výcvikového střediska České Budějovice. Středisko se v březnu 1949 se přesunulo na letišti Tri Duby u Zvolena na Slovensku, zabezpečujícího přecvičení všech stíhacích pilotů na letoun S-199. Po splnění tohoto úkolu bylo velitelství divize v rámci snižování počtu velitelských struktur 15. února 1950 zrušeno. Divize tedy měla dvě vyšší jednotky:

Letecký pluk 4, působící s čestným názvem Letce Vašátka což byl nejúspěšnější československý stíhač v bitvě o Francii. Vašátko se později v Anglii stal prvním velitelem československého stíhacího křídla, v jehož čele padl v boji, de jure vznikl 28. října 1945 z letky „A“ 312. stíhací peruti. Byl umístěn na letišti Planá u Českých Budějovic, od června 1949 pak na letišti Plzeň-Bory, a jeho velitelem byl podplukovník Václav Raba. Ve výzbroji pluku se nacházely letouny S-89, roku 1947 obdržel jako první letouny S-199 a CS-199. Pluk byl 1. května 1950 přečíslován na Letecký pluk 6 a o měsíc později, počátkem června 1950 pak byl zrušen.

Nás ale z důvodu akce „Důvěrné Izrael“ zajímá více Letecký pluk 5, který vznikl 28. října 1945 z letky „B“ 312. stíhací peruti. Byl dislokován na letišti Planá u Českých Budějovic, od června 1949 pak na letišti Plzeň-Bory. V době kdy probíhaly letecké kursy pro Haganu, veleli pluku tito důstojníci:

nadporučík Jindřich Bílek od května 1948 do června 1948
podplukovník Jan Klán od června 1948 do února 1949

Pluk měl k dispozici letouny S-89, které však v únoru 1947 téměř beze zbytku přešly k nově vytvořenému Stíhacímu výcvikovému středisku České Budějovice a do výzbroje pluku se dostaly letouny S-199 a CS-199, jež mu zůstaly až do léta 1951, kdy přešel na proudové letouny S-102 tedy známé stroje MiG-15. Pluk se počátkem padesátých let stal součástí letectva protivzdušné obrany státu a existoval až do listopadu 1991, kdy byl zrušen.

Součástí této divize se tedy stalo i Stíhací výcvikové středisko v Českých Budějovicích. Stíhacích výcvikové středisko bylo ustaveno 1. února 1947 při velitelství 2. letecké divize v Českých Budějovicích. Zde procházeli výcvikem zejména mladí, již doma vycvičení piloti. Po obvyklých rozletech na dvouplošnících Bückerech Bü 131D označovaných C-4 a C-104 a dolnoplošnících Bü 181B označených C-6 a C-106, létali frekventanti Stíhacího výcvikového střediska na Aradech Ar 96B označovaných C-2. Z těchto strojů potom přecházeli na cvičně-bojové CS-199 a z nich pak na bojové S-199, respektive na Spitfiry LF.Mk.IXE označované S-89.

Stíhací výcvikové středisko fungovalo v Českých Budějovicích do března 1949, kdy bylo přesunuto na Tri Duby na Slovensko. V té době však již éra Spitfirů v Československu končila. Jednak bylo rozhodnuto o přezbrojení stíhacích jednotek československého letectva na stíhačky S-199, jednak byl v běhu export Spitfirů do Izraele, po jehož ukončení tato letadla z naší země zmizela.

Zde je seznam účastníků kursu Českých Budějovicích:

ANDREWS Stanley, dobrovolník USAAF, zařazen do 103. Tajeset, sestřelen 20. října 1948
ANTIN ( Sid Antein), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset
AURGENTINE (Rudi Aurgarten), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset
BEN (Pinchas, Ben Porat), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset
BLOCH Leslie (Lionel), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset, nezvěstný od 17. října 1948
COHEN Eddie (Eduard), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset, sestřelen 28. května 1948
COHEN Sidney (Sidi), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset, velitel letky
FINKEL Aaron
FLINT
FRANKEL
FREEMAN
GOLDSTEIN Chaim, dobrovolník USAAF, zařazen do Tajeset Negev, zástupce velitele letky
LEVETT Gordon, (Gidion Levavi), dobrovolník RAF, zařazen do 101. Tajeset, později se stal velitelem 103.Tajeset
HAIM (Zakov Ben Chaim)
HENENSON, dobrovolník USAAF
HORWICH, (Horwitz)
ICKOWITZ
JACOBS Sidney ( Sandy), na obrázku co následuje fotografie z letiště


Letiště Hatzor, leden-únor 1949, Spitfire „bílá 19“ (2019). V kabině Sandy Jacobs, rukou mu potřásá Yaakov Dori, první izraelský Náčelník štábu izraelských obranných sil - Hagany

LENARD (Lenart Luis), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset
LICHTER George (Peschikin), dobrovolník USAAF, vedoucí kursů pilotů v akci „Důvěrné Izrael
LICHTMAN Giddy, zařazen do 101. Tajeset
MEGEE Chris
MANN Maurice( Maurry), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset, nezvěstný od 17. října 1948
MEIRI
MONIS Leo (Moonitz Norman Artur), dobrovolník USAAF
POMERANTZ Samuel (Sam), dobrovolník USAAF, zahynul 18. nebo 22. prosince 1948
RUBENFELD (Rubenfield C., někdy jako Robie), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset,
RUCH Arnold
SENIOR Boris, dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset,
SHAGAM
WEECKMAN Robert Leslie (Vickman) dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset, nezvěstný od 9. září 1948
WIESENBERG
WEIZMAN Ezer, dobrovolník RAF, zařazen do 101. Tajeset, později velitel izraelského letectva byl jmenován v pozdějším období vrchním velitelem izraelského letectva, kterému velel od července 1958 do dubna 1966, tedy 8 let. Jeho další kariéra jej vedla k funkci ministra obrany a nakonec izraelského prezidenta.


Zde je fotografie Ezera Weizmana jako velitele izraelského letectva generálem Jicchakem Rabinem. Něco více se o tomto letci dovíme ve třetí kapitole

Tato jména jsou jména, která byla uvedena na tehdy relevantních seznamech a jde o jména převážně krycí. V závorkách jsou uvedena jména tak, jak se uvádí v literatuře či jak je upřesnili pamětníci. Podle výpovědí pamětníků, zejména plukovníka Nori Harela, plukovníka Gazita který prošel druhým kursem jako Schwartzman Haim Izaiho a Elijahu Faingersche tento kurz absolvovali také:

MODI Alon, dobrovolník RAF, zařazen do 101. Tajeset, její první velitel, padl v boji 17. října 1948
ALPERSTEIN Hugo
SEGEN Leslie
POMERANTZ William
KENER Misha
HANSEN

Zcela jistě jsou v tomto seznamu uvedeni, ale pod krycími jmény a podle údajů vojenské sekce historie izraelského letectva v kursu byli zařazeni:

AMERI Nachman
KENER Michael
HANNSON Itzchak

Průměrné nálety hodin vzhledem k tomu, že šlo pouze o přeškolovací kurs, šlo přece o zkušené letce, mnohdy válečné veterány nebyl velké. Na letadlech C-2 se nalétalo od dvaceti minut u Maurice Manna po 13 hodin u Haima. Asi to bylo dáno tím, kolik podle názorů instruktorů bylo potřeba. Na letounech CS-199 byl už nálet malý – od jedné letové hodiny po maximálně 3 hodiny a 20 minut. Na bojových letounech S-199 byl nálet od 25 minut u pilota Lichtmana po 5 hodin a 40 minut u pilota Goldsteina.
Bylo to poměrně individuální, ale výsledek se dostavil. Krátce po ukončení výcviku první piloti na letounech S-199 odcestovali do Izraele a ihned se na čerstvě smontovaných letadlech dopravených sem leteckou cestou zapojili do boje.

V prvních vlnách do bojů v Izraeli nastoupili:
Rudi Auergeten, Gidi Lichtman, B. Semoi, G. Levett, Ezer Weizman, Sidney Cohen, C. Rubenfeld, Luis Lenart, Sid Antein.

Dne 29. května 1948, odstartovala čtveřice izraelských S-199 na svůj první bojový let. Byly to právě smontované první 4 kusy dopravené do Izraele. Každý z těchto letounů měl pod trupem zavěšeny dvě 70 kg pumy. Jedním z pilotů této mise byl i Ezer Weizman. Čtveřice pilotů zaútočila na egyptskou motorizovanou kolonu, která postupovala na Tel-Aviv a byla od města vzdálena pouhých 30 km. Egyptské síly čítaly stovky vozidel, včetně deseti tanků. Shozené 70 kg bomby a palubní zbraně nenapáchaly egyptské straně nějaké výrazné škody, ale účinek na morálku egyptských vojáků byl rozhodující. Egyptský postup na Tel-Aviv byl zastaven.
Izraelci při této akci utrpěli také ztráty. O jeden letoun i s pilotem je připravila protiletadlová palba nepřítele. Druhý stroj byl těžce poškozen při přistání, pilotovi se naštěstí nic nestalo.
Následující obrázek ukazuje letiště Herzlia, a to Bena Guriona s piloty 101. tajeset.

Uprostřed v tmavých brýlích stojí legenda rodícího se izraelského letectva, a to další „náš“ pilot Mordechai „Modi“ Alon, který se vyznamenal jiným způsobem. Tento muž je autorem prvního dvojitého sestřelu nepřátelských letadel dne 3. června 1948. V té době už byl velitelem nově vytvořené 101. perutě. Při návratu z bitevní mise spatřil dvojici egyptských Dakot, nouzově upravených na bombardovací, jak nerušeně plní svoje úkoly nad Tel-Avivem. I přes přítomnost stíhacího doprovodu, skládajícího se ze čtyř egyptských Spitfirů, oba improvizované „bombardéry“ sestřelil. Výše uvedené podrobnosti a další zajímavé informace jsou zde: http://folprecht.blog.idnes.cz/c/65986/Letadla-pro-Izrael.html


Unikátní fotografie: Mordechai „Modi“ Alon se blíží ke své první oběti

Co se týká tohoto kursu lze říci, že byl překvapivě úspěšný a jeho účastnící díky pestrému a událostmi nabitému programu prokázali překvapivě dobré výsledky.

- osmi z nich bylo do spisů uvedeno, že jsou způsobilí pro velení letek a dva dokonce pro velení perutí. Zde se pozitivně promítly válečné zkušenosti frekventantů, hodnocení znělo „výtečně

- osmnáct z nich bylo hodnoceno jako způsobilí pro velení letkám, hodnocení znělo „velmi dobře

- tři s hodnocením dobře mohly bojovat jako stíhači a

- čtyři z nich zůstali a pokračovali v kursu na Spitfirech.

Na těchto skvělých výsledcích se podíleli jak skvělé předpoklady frekventantů tak i vysoce profesionální práce našich instruktorů.
Potřeba rychlého nasazení těchto pilotů pro obranu Izraele bohužel neumožnila procvičit vše, co by bylo potřeba. Proto nebylo absolvováno:
- ostré bojové střelby ani bombardování
- výškové lety
- létání ve skupinách
Tato cvičení tito muži absolvovali až v rámci bojového nasazení. Pravda je, že letouny S-199 díky intenzitě nasazení jako bitevních letounů zaznamenali značné ztráty. Jejich piloti potom bojovali na jiných strojích.

2.1.2. Druhý pilotní kurs

Druhý kurs byl zahájen na počátku července 1948 u Letecké vojenské akademie v Hradci Králové.pod názvem „ Zvláštní Školení u LVA
Účastníky bylo 12 Izraelců se zkušenostmi z dosavadního civilního létání jako dopravní piloti nebo piloti sportovní s malou praxí. K nim později přibyl třináctý Izraelec. Jejich výcvik měl tedy charakter pokračovacího pilotního výcviku.
Byl to asi hodně našlapaný kurs. Než byl celá kurs přemístěn ke dni 8. září 1948 do Českých Budějovic, těchto 13 frekventantů nalétalo :
367 hodin za dvojitého řízení a
573 hodin samostatných letů
To dává průměr 74 hodin na jednoho frekventanta. To je úctyhodné číslo. Tato etapa výcviku byla zakončena několikadenní ostrou střelbou a bombardováním na letišti Milovice
Výsledky:
5 frekventantů hodnoceno výtečně
5 frekventantů hodnoceno velmi dobře
5 frekventantů hodnoceno dobře
V hlášeních se vždy vyzdvihuje vysoká motivovanost a neuvěřitelně pevná morálka těchto izraelských občanů. Jejich český velitel, praporčík letectva Jaroslav Lovětínský o nich napsal, že jejich jediným přáním je se co nejrychleji vycvičit a být zařazeni do boje.

Bohužel spěch si vybral i daň. Naštěstí ne na životech, ale je pravda že od 20. července do 2. záři 1948 zde v rámci tohoto kursu došlo k několika leteckým nehodám.

20.7.1948 nezvládl přistání Maxmilian Ruff a propadl se s letounem C-2B.521 tr.č. A-171 asi z výšky 1,5m. Letoun byl hodně poškozen (vyvrácený podvozek, proražená náběžná hrana, zlomená vrtule atd.), ale byl opraven.
20.7.1948 Solomo Marmoresh DI po přistání předčasně stočil letoun C-2B.531 mimo dráhu. Letoun byl také hodně poškozen (téměř shodně jako předchozí stroj) a byl také opraven.
21.7.1948 nezvládl pilot Zivel Cvi větší odskočení při přistání letounu C-2B.516. Letoun skončil s vyvráceným podvozkem, zlomenou vrtulí a ohnutým motorovým ložem. Byl opraven.
23.7.1948 začal za letu vynechávat motor letounu C-2B.623 tr.č. A-123. Pilot Daniel Aloni po ztrátě orientace zvolil nouzové přistání do pole JZ od obce Chotělice. Pilot opustil letoun, ale nevypnul požární kohout ani magneta a letoun shořel.
17.8.1948 při nočním létání zatáhl omylem pilot Moshe Sidi podvozek letounu C-2B.582 a ten sednul na břicho. Došlo k uražení vrtule, deformaci klapek, a poškození pravého křídla. Letoun byl opraven.
20.8.1948 opět sednul letoun na břicho. Pilot Maxmilian Ruff zapomněl při přistání vysunout podvozek letounu C-2B.584 tr.č. A-194. Opět došlo k uražení vrtule, dále byl poškozen olejový chladič. Letoun byl opraven.
23.8.1948 byl na letišti v Hradci Králové pilot Ray Fuchs dlouhý při přistání s letounem C-2B.650, vyjel z dráhy a převrátil letoun. Byla uražena vrtule, poškozena směrovka a kabina letounu. Letoun byl ale i v tomto případě opraven.

Spitfiry začaly být postupně stahovány do Kunovic, kde byly připravovány na předání Izraeli. Při přeletu z Pardubic do Kunovic 30.8.1948 praskla při přistání pneumatika letounu S-89 tr.č. A-730 (výr.č. PL250). Tyto údaje jsem našel zde: http://www.pavpec.info/lva.html

Po přesunu do Českých Budějovic se pokračovalo na Spitfirech. Do přerušení kursu pět těchto frekventantů dospělo na těchto strojích až k samostatným letům.
Byli to tito muži:

Fine Moti
Litwitz Gerschen
Shapiro Daniel
Stern Tibryo
Schwatzmann Izaiha

Ostatní dosáhli kvalifikaci pro kurýrní lety a bylo jim doporučeno u domácích polních jednotek výcvik dokončit se zaměřením na stíhací létání.

Osobnost jejich velitele je důležitá. Takže pár slov o tomto muži.

Jaroslav Lovětínský se narodil 20. dubna 1917 v Gross Kadolz v dnešním Rakousku. Prošel československým legionem v Polsku. Byl zatčen NKVD a prošel několika tábory GULAG-u. Dne 9. března 1941 vstoupil do československé jednotky v Haifě, od 21. října 1942 působil jako pilot RAF u československé 311. bombardovací perutě. V osvobozeném Československu se stal 2. února 1946 rotmistrem z povolání a působil jako instruktor létání ve Vojenské letecké akademii v Hradci Králové. V roce 1949 byl propuštěn do zálohy a v roce 1953 ho začali trestně stíhat. Jak dopadl nevím, ale pracoval v různých zaměstnáních, dlouhá léta pracoval jako dělník v kosteleckém Osinku. Zemřel 14. července 1975.

Mimo něj zde byli jako učitelé létání určeni:
štábní rotmistr Ladislav Kuška od 25. 7. 1948 zastupovaný rotmistrem Josefem Medunou
dále zde bylo vyčleněno 30 leteckých mechaniků, 1 radiomechanik, 1 elektrikář
Denně bylo pro létání vyčleněno 10 letounů

Za stát Izrael jako instruktoři pracovali dva muži:
FUSCH Ray Murray, dobrovolník USAAF
KAPLAN Henry, dobrovolník USAAF

Zde je seznam frekventantů tohoto kursu:
ALONI Daniel
FINE MOTI – vlastním jménem Mordechai Hod, v letech velitel izraelských vzdušných sil, velitel při útoku na arabská letiště v Šestidenní válce.


Mordechai Hod, příslušník 101.Tajeset, v roce 1948, muž vlevo

FRIDMANNIS Jonas
GOLDENBERG David, bývalý poručík USAAF
LEWY Reuven
LITWITZ Reuven
MARMAROSCH Salamon
RUFF Maxmilián, vlastním jménem Mayer, pilot letecké společnosti ARKIA SCHWARTZMAN Haim Izaiha, v budoucnosti dosáhne velké kariéry a stane se velitelem letecké školy pro izraelské letectvo
SIDI Moshe, vlastním jménem Moyss
SHAPIRO Daniel, budoucí hlavní pilot izraelského vojenského letectva. Zde je obrázek s touto legendou izraelského letectva:


Na obrázku je Dani Shapira opřený o Spitfire „bílá 26“, na letišti Azion air strip, severně od pouště Negevu, rok 1949

A zbývají nám dva piloti a to jsou :
STERN Tibryo
ZIEBEL Zvi
A nakonec musíme uvést, že druhý z „našich“ pilotů dokázal to samé, co Ezer Weizman. Také Mordechai Hod se stal velitelem izraelského letectva. Mordechai Hod nebyl odchovancem RAF. Sloužil v řadách Palmachu a vstoupil do jeho letecké složky Šerut Avir. Tento voják pocházel z kibucu Deganja. Základ jeho kvalifikace bojového pilota byl tedy položen u nás v Československu. Jeho osobnost získala punc vysoké kvality účastí na jednom z přeletů Spitfirů do Izraele v rámci operace Velveta 2.
V padesátých letech absolvoval další výcvik na letecké škole RAF ve Velké Británii. I zde se ukázal jako skvělý pilot. Roky šly a Hod postupoval v kariéře. V roce 1956 vedl během sinajské války několik podpůrných misí, včetně doprovodu pro letadla s nákladem a výsadkáři. Za deset let po konfliktu povýšil ve své kariéře v letectvu. Stal se velitelem základny v roce 1957 a o tři roky později stál v čele všech operací izraelského letectva. Jen o rok později v roce 1961 byl povýšen na vedoucího oddělení leteckého Generálního štábu. V této funkci zůstal až do 27. dubna 1966, kdy se stal velitelem celého letectva. Ve funkci vystřídal Ezera Weismana

O něco více než rok po své práci, Hod čelil obrovskému dilema. Egyptský prezident Gamál Násir uzavřel Tiranskou úžinu, a Izrael čelil možnosti vést válku proti Egyptu, Jordánsku a Sýrii. Izrael proto zahájil operaci Focus, což byl otevřený letecký úder, který zahájil šestidenní válku. Vlny útoků začaly 5. Června 1967 v 7.45 ráno. Hodův úder nakonec pojal více než 500 letadlových vzletů, které připravily jen egyptské vzdušné síly o 309 letadel. Syrské letectvo přišlo o 57 strojů a jordánské o 30 strojů. Když začala pozemní válka, bylo jasné, kdo bude pánem nad frontovým nebem.
Bylo to právě Hodovo novátorské myšlení a odvaha přijmout riziko, které vedli k vypracování tohoto brilantního plánu na zahájení šestidenní války.


Zde je pěkná fotografie tohoto skvělého vojáka

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více