Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 3. Období let 1934 – 1937

Autor: Ing. Martin Knotek 🕔︎︎ 👁︎ 21.766

3 Období let 1934 – 1937

Pro přehlednost vývoje předpokladů důležitých pro budování vzájemných vztahů mezi Velkou Británií a Sovětským svazem během třicátých let 20. století se diplomová práce individuálně zabývá politickou, ekonomickou a diplomatickou oblastí. Rozdělení a podrobnější přehled se pak na konci každé kapitoly soustředí na jejich shrnutí, které následně v závěru práce slouží k zodpovězení fundamentálních otázek analýzy diplomové práce.

3.1 Situace v Sovětském svazu v letech 1934 – 1937

Analyzuji období sovětských dějin, kdy byl v zemi realizován druhý pětiletý hospodářský plán, odeznívaly následky obrovského hladomoru a léta šíleného sovětského tempa kolektivizace a industrializace vystřídalo období systematických metod plánování a z počátku o něco přijatelnějšího společenského pořádku.[179]

Reklama

9.1.1 Politické a sociální poměry v zemi

Léta doprovázená plněním plánu druhé hospodářské pětiletky úspěšněji zvyšovala životní úroveň sovětského obyvatelstva než roky předešlé.[180] Utrpení občanů vystřídalo období mnohem přijatelnější k životu a společenskému pokroku v zemi.[181]

Sedmnácté setkání Ústředního výboru z února 1934 se považovalo za kongres vítězů, poněvadž sovětské rolnictvo bylo téměř celé zkolektivizováno.[182] V zemi tak docházelo ke kontinuálnímu udržování tempa zemědělské produkce a s ní přišlo i částečné zlepšení Stalinovi domácí politiky. Proces uvolňování sociálního napětí ve společnosti měl rozmanitou podobu. V obchodech se začalo objevovat mnohem více dostupného zboží, vydávaly se nové zákony, vládní dekrety volaly po nutnosti výstavby nových domů a sídlišť ve městech, určených především dělnické třídě.

Tab.17: Podíl kolektivizované zemědělské plochy v Sovětském svazu a půdy využitelné k osevu v letech 1934 – 1936

vždy k červenci daného roku

Reklama

1934183">[183]

1935

1936

% kolektivizované zemědělské oblasti

71,4 %

83,2 %

89,6 %

% kolektivizované půdy vhodné k osevu

87,4 %

94,1 %

-

Sotsialisticheskoe stroitelstvo SSSR, Moskva, 1934, s. 278

Reklama

V průběhu roku 1934 došlo k oživení kulturního prostředí v zemi.[184] Biografy začaly promítat první hudební komedie, otvíraly se lidové taneční lokály. V srpnu se uskutečnil první sjezd sovětských spisovatelů, a tak docházelo k názorům, že nastává doba kulturního obrození až liberalismu. Policejní pravomoc a libovůle vystřídala řada reformních opatření.[185] Většina osob dříve zadržená pro maličkosti či drobné přečiny byla propuštěna. Objevovaly se hlasy volající po prosazení myšlenek demokratizace sovětské ústavy. S nimi se rozvíjela i snaha sovětského lidu o demokratizaci volebního systému. Celková společenská atmosféra se v zemi hodně uvolnila. Sled dalších sociálních událostí v Rusku se ale začal poměrně očividně měnit s příchodem prvního prosince stejného roku.[186]

Tab.18: Vládní investice v letech 1934 – 1937 v milionech rublů

rok

investice v milionech rublů

1934

2 552

1935

2 984

1936

4 070

1937

3 621

Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 235 + data z nar. Khoz., 1960, s. 590

3.1.1.1 Boj s nepřáteli vlasti

I přesto, že se na počátku roku 1935 pokoušeli sovětští představitelé v čele se Stalinem oživovat domácí tradice v zemi[187], kulturní a sociální klid byl postupně nahrazován politikou tichého teroru[188]. Rozeběhlo se tak období, které se opět podepsalo na ztrátě statisíců nevinných lidských duší. Stalinovi teroristické čistky se šířily společností a likvidovaly především obyvatelstvo z nižších vrstev. Docházelo k vylučování a zatýkání velkého počtu jak členů strany, tak i nestraníků.[189] Lidé, obviněni ze šíření protistranických, kontrarevolučních pocitů a nálad, byli posíláni do táborů nucených prací či do vyhnanství.[190] Kulturní prostředí se stále více přetransformovávalo do protináboženských nálad. Každý začal mít obrovský strach, který se mnohonásobně doplnil pocity viny z přátelství či přímo příbuzenství se zatčenými. Stalinovi účinky politických a sociálních čistek vyvolaly v zemi obrovský chaos a spustily nevídaný řetězec hysterických obvinění a denunciací.[191] Počet zatčení rostl lineárně s počtem udání, a tak se i z klášterů či lázní stávaly prozatímní prostory pro vězněné. V roce 1936 došlo téměř k vybudování socialismu v zemi, a proto se v lednu následující roku, vyhlásila i nová sovětská ústava.[192]

10.1.1 Hospodářské podmínky v zemi

Zuřivá léta kolektivizačního a industrializačního boomu vystřídalo období dohlížející na větší hospodářský pořádek v zemi. Administrativními a systematické postupy plánování se projevily i v rámci plnění druhého pětiletého hospodářského plánu. Ten byl v tom, čeho se má celkově v Rusku dosáhnout, mnohem skromnější.[193]

Tab.19: Druhý pětiletý hospodářský plán a výsledky jeho provedení v milionech rublů

Rok

1932 – 1933, reálie

1937, plán

1937, reálie

národní důchod

4 550

10 200

9 630

hrubá průmyslová výroba

4 330

9 271

9 550

Hrubá zemědělská výroba

1 660

3 616

2012

počet zaměstnaných lidí

22,8 milionu

28,9 milionu

27 milionů

Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 225 + data z Promyshlennosť SSSR, Moskva, 1957

Nejlepší ekonomické výsledky byly v Sovětském svazu zaznamenány v letech 1934 – 1936 a to z velké míry díky dokončení projektů rozběhnutých v prvním pětiletém hospodářském plánu.[194] V tomto období také skončil přídělový systém, vzrůstaly zásoby spotřebního zboží a hodnota rublu se stabilizovala.

Tab.20: Plán versus realita pro rok 1935

 

uhlí

ocel

lokomotivy

nákladní automobily

osobní automobily

rok 1934

100 %

100 %

100 %

100 %

100 %

plán roku 1935

116 %

129 %

138 %

140 %

111 %

realizace plánu

97 %

106 %

105 %

104 %

112 %

Hubbard, L. E., A Capitalist Appraisal of the Soviet Union, s. 180

Tab.21: Plán versus realita pro rok 1936

 

uhlí

ocel

lokomotivy

nákladní automobily

osobní automobily

rok 1935

100 %

100 %

100 %

100 %

100 %

plán roku 1936

116 %

130 %

105 %

186 %

90 %

realizace plánu

92 %

99 %

82 %

92 %

92 %

Hubbard, L. E., A Capitalist Appraisal of the Soviet Union, s. 180

3.1.1.2 Průmyslová a zemědělská oblast národního hospodářství

Jak v zemědělské, tak hlavně v průmyslové oblasti národního hospodářství rostla produktivita práce i přesto, že se zaměstnávalo poměrně vysoké procento nekvalifikovaných dělníků.[195] Postupně se tak v Rusku začalo rozvíjet Stachanovské hnutí jako přední iniciátor zvyšování produktivity práce. Jeho záměrem a směřováním se staly podpory závodů, dosahování většího technického pokroku, výkonnosti a efektivnosti či snižování výrobních nákladů. I proto se zakládaly nové tréninkové školy, učňovská zařízení, konaly se kurzy pro zaměstnance provozované přímo zaměstnavateli. Největšího rozvoje a modernizace se v tomto období dočkala železniční doprava, potravinářský a textilní průmysl. Zahájily se výstavby nových pekáren, továren na balení masa a mražených výrobků, mnohem více spotřebního zboží bylo pro sovětské obyvatelstvo dostupné. Samotné hnutí vzniklo mimo socialistickou konkurenci a také údernické kampaně, které se rapidně objevovaly již v průběhu první hospodářské pětiletky. Nakonec však také spadlo do vládních spárů a tím pádem se rozšířilo i do jiných oblastí národního hospodářství.[196] V SSSR totiž stále více převládal názor, že čím vyšší produktivita, tím větší prosperita země a jednodušší válka s kapitalismem.[197] Účinek se měl projevit ve využívání veškerého dostupného vybavení a zařízení v co největší míře a v zintenzivnění a zproduktivnění pracovních kádrů. Hospodářská disciplína se zlepšovala také díky trestům, které hrozily za její porušování. Jednalo se jak o trestní postihy, tak i o administrativní pokuty. Lid ohrožovala i možnost vyloučení z odborů, což sebou přinášelo ztrátu výhod v podobě sociálního pojištění.

Zemědělské výrobě a zvýšení její efektivnosti bránila extrémně nepříznivá cenová struktura. V zemi totiž rostly výkupní ceny za bavlnu a další technické plodiny, velice se pak lišily peněžní hodnoty u živočišné výroby. K největšímu nárůstu cen došlo u výrobních prostředků skupovaných drobnými zemědělci, jelikož v rámci tohoto nárůstu vládní garnitura sledovala jediné – zkolektivizovat zbytek těchto rolníků. Arbitrární metody vyjednávání či jiné formy administrativních nátlaků pak akorát podlamovaly jejich ekonomickou motivaci.

3.1.1.3 Sovětský svaz a mezinárodní obchod

I přes minimální touhu sovětů dovážet zboží z kapitalistických zemí, již se na počátku roku 1934 pokoušel ministr pro zahraniční záležitosti Litvinov vyvrátit, výsledky obchodní bilance odpovídaly právě této skutečnosti.[198]

Tab.22: Sovětský export a import v letech 1935 – 1937 v milionech rublů

Rok

export (v milionech rublů)

import (v milionech rublů)

1935

1832

1018

1936

1609

1057

1937

1359

1352

Foreign Trade of the USSR for 20 years: 1918 – 1937 (Moscow: V/O Mezhdunarodnaya Kniga, 1939), p. 6, USSR, Ministry of Foreign Trade

V roce 1935 Sovětský svaz dosáhl nejnižšího dovozního objemu transakcí v zahraničním obchodě.[199] I přes řadu dalších uzavřených obchodních smluv se tak ruský izolacionismus vůči zahraničí pomalu stával mnohem rezistentnějším. V realizaci obchodní politiky se častěji než na počátku třicátých let objevovaly prvky antikapitalistického smýšlení.[200] Země se opírala o vzkvétající průmyslovou výrobu s výrazným zastoupením soběstačnosti v podobě bohatých nalezišť nerostných surovin.[201] Takto nastavená politická pravidla však činila velké obtíže sovětským diplomatům ve světě. Vyjednávání transferů v rámci dovozu moderních technologií a nových výrobních postupů do Sovětského svazu, na které se země zaměřovala v období let 1934 – 1937 nejvíce, pak byla stále častěji komplikovanější a stála ruské představitele velké množství sil. Sektor národního hospodářství, do kterého směřovaly stále větší zahraniční importy, a zasloužil si tak maximální pozornost Politbyra, byl ten zbrojní.

11.1.1 Diplomatické předpoklady v zemi

Z diplomatického pohledu analyzuji období, kdy se více než jindy opakovaně a velmi silně projevovaly obrovské rozpory mezi myšlenkami diplomatickými a vizemi zastupujícími realizaci zahraničně – obchodní politiky.

V průběhu roku 1934 došlo k posílení administrativní kontroly a centralizace kolem ministra pro zahraniční záležitosti Litvinova.[202] Princip jednotného řízení s hierarchickými tendencemi tak v resortu zahraničních věcí značně zesílil. Na všech zastupitelských úřadech, ať už domácím ministerském v Moskvě, tak především těch zahraničních, kooperovaly zástupci stranických organizací, s nimiž museli velvyslanci počítat a být přítomni i některých jejich schůzí. Mnoho komunistů bylo v průběhu třicátých let zklamáno hlavními myšlenkami zahraniční politiky SSSR, jelikož i když vycházely z boje proti vzrůstající moci Hitlera v Německu, stále více se odchylovaly od základních principů dělnického hnutí, tedy od antimilitarismu a boji proti imperialismu.

Po druhém květnu 1935, kdy Sovětský svaz podepsal smlouvu o spojenectví a vzájemné pomoci s Francií, věnoval následně svou největší diplomatickou pozornost situaci na Apeninské, respektive Pyrenejském poloostrově.[203]

Vlny stranických očist, které ovlivnily ruskou administrativu zejména v letech 1936 – 1937, se nevyhnuly ani komisariátu zahraničních věcí. Tento ústav, skládající se především z diplomatů, kteří žili a zastupovali zemi dlouho v cizině, měnil den ode dne svou tvář v rámci přání a nařízení Stalina zrealizovaných prostřednictvím Lidového komisariátu pro vnitřní záležitosti.[204] Došlo tak k početné kádrové obměně a získání kontroly nad fluktuací diplomatických vztahů mezi SSSR a zbytkem světa. Během tohoto období už Litvinov nebyl jen více či méně zasvěceným mužem zastírajícím a mlčícím o realitě domácí represe, ale i on se stal středem jejího zájmu. I přesto všechno však brutalita Velkého teroru nezasáhla diplomacii více než jiné sektory národního hospodářství.

3.2 Situace ve Velké Británii v letech 1934 – 1937

V rozboru se zabývám obdobím, kdy se země pomalu začínala zotavovat z následků Velké hospodářské deprese. I přes oživování vztahů na mezinárodní politické, obchodní a diplomatické scéně však v zemi stále panovala vládní opatření omezující dovoz zboží ze zemí mimo britské Impérium, a i proto se Británie nadále orientovala především na řešení vlastních domácích záležitostí, jimž dominoval boj skoncování s ohromnou nezaměstnaností.

12.1.1 Politické a sociální poměry v zemi

Ve Velké Británii až do června roku 1935 vládla druhá Národní koalice s předsedou vlády Macdonaldem, ministrem financí Chamberlainem a ministrem zahraničí Simonem. Toto politické uskupení, opírající se o vysokou podporu ze strany parlamentu, bylo v polovině roku, na základě výsledků všeobecných voleb vystřídáno nově vzniknuvší Národní vládou. Jejím předsedou se stal zástupce konzervativní strany Baldwin, na postu ministra financí i nadále působil Chamberlain a Simona v čele ministerstva zahraničí nahradil konzervativec Sir Samuel Hoare. Hlavní politické debaty, které v tomto období byly probírány, se týkaly dvou protichůdných názorů. Politické spektrum se rozdělilo na dvě skupiny, kdy jedna obhajovala nutnost vyzbrojování země ze strachu ze stále více nacistického Německa a střetávala se tak s neshodami pacifistů, jejichž zástupcem byl i předseda vlády Baldwin.[205]

Tab.23: Národní důchod Velké Británie v jednotlivých letech v milionech liber

rok

1934

1935

1936

1937

národní důchod

3713

3919

4151

4351

Bowley, A. L., Studies in the National Income, 1924 – 1938, s. 81

Základními vládními cíli se v průběhu třicátých let 20. století staly udržování a neporušování britského ekonomického systému, důraz na tradiční lidské svobody a práva, ale i prohlubování demokratického systému. To vše se následně projevilo ve zdokonalování sociálního systému v zemi a rozšiřování služeb pro méně privilegované a více sociálně potřebné.

Tab.24: Výdaje na sociální služby ve Velké Británii v letech 1934 – 1935 v milionech liber

rok

         

1934

1935

celkové příjmy vlády a orgánů místní správy

 

1037

1068

celkové výdaje vlády a orgánů místní správy

 

941

993

výdaje vlády a orgánů místní správy na sociální služby

376,2

382,4

Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 497

V průběhu měsíce května roku 1937 Národní vládu vystřídal nově zvolený vládní kabinet Nevilla Chamberlaina, jehož hlavním úkolem se stalo udržení světového míru, tedy řešení otázek vyzbrojování jednotlivých zemí a diplomatického vyjednávání s hlavními světovými mocnostmi. Do čela kabinetu se tedy usadil dřívější ministr financí, jehož na postu vystřídal navrátivší se Sir John Simon. Novým ministrem zahraničí se pro vyjednávání v nelehké mezinárodní situaci stal Anthony Eden.

13.1.1 Hospodářské podmínky v zemi

Nejdůležitějším faktorem při zotavování britského hospodářství se od konce roku 1933 stala vládní politika tzv. „levných peněz“, která nastartovala nárůst spotřeby domácností a zapříčinila se také o vzrůstající produktivitu práce.

3.2.1.1 Nezaměstnanost a průmyslová výroba

Klíčovým vládním bodem se v domácí politice stal boj s nezaměstnaností, která v předešlých letech v důsledku ekonomické krize dosáhla obrovských cifer.[206]

Tab.25: Nezaměstnanost ve Velké Británii

rok

procento nezaměstnaných

1934

16,6 %

1935

15,3 %[207]

1936

13 %

Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 433

Hnacím motorem a jakýmsi boomem se pro národní hospodářství v průběhu třicátých let stala výstavba nových domů a bytů, která v tomto období pohltila téměř polovinu částky všech vládních kapitálových investic.[208] Zaměření se na těžký průmysl se stavebním sektorem v čele poskytlo práci velkému procentu nezaměstnaných.[209] S rostoucí produktivitou práce se zvyšoval i národní důchod, a tak se v zemi rozšířila střední vrstva obyvatelstva a došlo ke zlepšení sociální pozice pracující třídy.

Tab.26: Produktivita ve zpracovatelském průmyslu ve Velké Británii (output na hlavu)

Rok

produktivita v %

1929

100 %

1934

111 %

1935

117 %

1936

120 %

1937

120 %

Mowat, L. Charles, Britain between the wars, s. 451

3.2.1.2 Velká Británie a mezinárodní obchod

Británie se i v průběhu třicátých let snažila chránit svůj domácí trh před dovozy ze zahraničí, a tak i nadále fungovala celá řada vládních omezení a importních restrikcí.[210] Obchodní transakce se pak z více než jedné třetiny orientovaly hlavně na smlouvy se státy v rámci britského Impéria.

Tab.27: Podíl britského obchodování v rámci Impéria a s ostatními zeměmi v letech 1934 – 1937

rok

1934

1935

1936211">[211]

1937

dovoz

       

z impéria

34,7 %

35,1 %

36,8 %

37,3 %

z ostatních zemí

62,9 %

62,4 %

60,8 %

60,6 %

vývoz

       

do impéria

42 %

43,3 %

44,4 %

44,2 %

do ostatních zemí

53,1 %

52 %

50,8 %

51,7 %

Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 437, ve statistikách není zahrnuto obchodování s Irským svobodným státem

V průběhu třicátých let představovaly více než čtvrtinu celkového vývozu textilní produkty, u strojírenských výrobků se export zasloužil zhruba o jednu třetinu.[212]

Tab.28: Podíl Velké Británie na světovém obchodu

rok

celkový podíl

dovozní podíl

vývozní podíl

1934

13,8 %

17,05 %

10,47 %

1935

13,9 %

17,46 %

11,08 %

1936

14,5 %

18,22 %

10,61 %

1937

13,6 %

17,03 %

9,87 %

Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 434

14.1.1 Diplomatické předpoklady v zemi

V průběhu třicátých let 20. století, zejména od roku 1935 a dále, lze britské mezinárodní vystupování charakterizovat tzv. přístupem „appeasement“, tedy politikou ustupování agresivním státům a stranám.[213] Britští vládní představitelé podporovali i nadále většinu myšlenek Ligy národů, avšak stále více sympatizovali i s bujícím nacismem v Evropě.[214]

Z diplomatického hlediska však musela Británie řešit i celou řadu záležitostí v rámci vlastního Impéria. Během roku 1934 se rozpoutala obchodní válka mezi Velkou Británií a Irskem, v důsledku toho, že Irský svobodný stát chtěl vystoupit z Commonwealthu.[215] V srpnu roku 1935 byl podepsán nejdelší britský parlamentní akt v historii země.[216] Velká Británie se zapojila i do řešení italsko – etiopské války, ve které však sledovala pouze vlastní užitky, když považovala italskou aktivitu ve východní Africe za ohrožení svých zájmů v celé oblasti Rudého moře.[217] Květen roku 1937, tedy po příchodu Chamberlainovy vlády k moci, pro Anglii z diplomatického hlediska znamenal obrovský obrat, jelikož britská vláda pokládala za svůj hlavní úkol dosáhnout vzájemného porozumění s fašistickými státy.[218] Chtěla s nimi proto uzavřít rozsáhlou dohodu s cílem nejen izolovat SSSR, ale zaměřit zcela proti němu i německou agresi.

3.3 Vzájemné vztahy Sovětského svazu a Velké Británie v letech 1934 – 1937

Formování vzájemných vztahů mezi Británií a Sovětským svazem se v průběhu třicátých let 20. století odvíjelo od řady mezinárodních setkání a vyjednávání, při kterých se řešily zejména otázky světového míru a bezpečnosti. Dočasná obchodní dohoda mezi SSSR a Velkou Británií z února roku 1934, která obnovila vzájemnou doložku nejvyšších výhod uzavřenou již roku 1930, přinesla prakticky nulové výsledky.[219]

Stále horlivěji se na počátku roku 1934 debatovalo o vstupu Ruska do Společnosti národů. Jeho přijetí však bylo opodstatněno celou řadou mezinárodních souhlasů. I proto od 17. dubna Francie opět zahájila jednání o tzv. „východním Locarnu“.[220] V červnu předala francouzská vláda návrh o vytvoření paktu anglické straně. Ve Velké Británii zapůsobila obava z možnosti uzavření čistě dvoustranné spojenecké smlouvy mezi Paříží a Moskvou, tedy mezi Barthouem a Litvinovem, a i proto 12. července zástupci britského ministerstva zahraničí sdělili zástupcům Polska, Německa a Itálie, že vláda jeho Veličenstva podporuje myšlenku budování „východního Locarna“ v Evropě.[221] Na anglický souhlas s realizací „východního Locarna“ se snažila 16. července stejného roku navázat i sovětská vláda.[222]

Čtrnáctého září 1934 sovětský ministr pro zahraniční záležitosti Litvinov vystoupil s prohlášením, které se o čtyři dny později uskutečnilo.[223] Dne 18. září se Sovětský svaz stal členem Společnosti národů. Jeho přistoupení bylo obhajováno zejména tím, že považoval Ligu národů za významnou organizaci podporující vybudování protiněmeckého seskupení evropských států a hájící tak kolektivní ochranu a světový mír. Se vstupem SSSR do této světové organizace se tak sovětům naskytly nové vhodné příležitosti jak v oblasti získávání informací, tak uplatňování vlastního vlivu. Těchto možností se ruští diplomaté snažili později také náležitě využít.

Mezi prvním až třetím únorem roku 1935 proběhla v Londýně anglo-francouzská jednání, během kterých se anglická vláda snažila přesvědčit francouzskou stranu, aby odmítla uzavření paktu „východního Locarna“.[224] Během tohoto období sovětští diplomaté neustále upozorňovali západní mocnosti, že se jim jejich politika povolnosti vůči vyzbrojování Německého státu může krutě vymstít.[225] Největší pozornost pak Sověty věnovaly Británii, jelikož londýnský vládní kabinet bez ohledu na národní zájmy vlastní země svým jednáním činil vše pro to, aby projekt „východního Locarna“ zhatil.

Výborným nástrojem pro ovlivňování veřejného mínění ve prospěch SSSR v západním světě se v tomto období staly tiskoviny.[226] Prostřednictvím médií se rozvíjely a rozšiřovaly sovětské mezinárodní styky v kapitalistickém světě. V rámci co nejširší distribuce vycházely zpravodajské, hospodářské či kulturní publikace i ve francouzském jazyce, který Litvinov vedle anglického považoval za klíčový. Rusové pokládali tiskoviny za nástroj umožňující informovat širokou veřejnost o výsledcích pětiletých hospodářských plánů či kontrolovat sdělení o diskusích a projevech ve Shromáždění i v Radě Společenství národů.

Tab.29: Zvláštní fondy ambasád na nábor informátorů a ovlivňování tisku v tis. rublů

Rok

země

celkové výdaje

výdaje na tisk

1935

Velká Británie

29 000

 

12 668

 

1936

Velká Británie

112 000

 

37 300

 

1935

Francie

105 000

 

101 500

 

1936

Francie

525 000

 

510 000

 

Dullinová, S., Stalinovi diplomaté v Evropě, str. 182

V březnu roku 1935 navštívil Moskvu budoucí britský ministr zahraničí Eden.[227] Byl také osobně přijat generálním tajemníkem komunistické Stalinem a předsedou rady sovětských lidových komisařů Vjačeslavem Michajlovičem Molotovem. Během rozhovorů se jednalo především o vybudování systému kolektivní bezpečnosti v Evropě s následným přijetím projektu „východního Locarna“ a o rozšiřování vzájemných vztahů mezi oběma zeměmi.[228] V diskusi zazněly hlavně obavy z agresivního chování fašistického Německa a kladl se důraz na jeho rostoucí zbrojení. Sověti se snažili Edena přesvědčit, že právě on je zástupcem státu, jenž hraje důležitou úlohu při zachování míru nejen v Evropě, ale i na celém světě.[229] Obě strany se zavázaly, že budou provádět politiku míru a kolektivní bezpečnosti.[230] Později se však ukázalo, že anglická diplomacie využila tohoto setkání jak jen k vytváření většího tlaku na Hitlerem ovládané Německo, tak zejména k eliminaci sbližování francouzsko – sovětských vztahů.[231]

V průběhu měsíce listopadu roku 1935 se mezi Moskvou a Londýnem mnohem více začaly upevňovat svazky v kontextu italsko – etiopského konfliktu, a i proto mezi 7. – 8. prosincem se uskutečnil v hlavním městě ostrovního státu Kongres o míru a přátelství se Sovětským svazem. V Evropě se totiž stále více šířila víra, že čím užší bude spolupráce mezi Anglií a Ruskem, tím lepší předpoklady vzniknou pro zachování celosvětové bez válečné harmonie.[232]

Z hospodářského hlediska lze rok 1935 považovat za období úspěšné co do počtu zorganizovaných světových veletrhů a výstav. Řady z nich se zúčastnili také zástupci Sovětského svazu, jejichž hlavním záměrem bylo informování široké veřejnosti o dobrém hospodářském stavu ruské ekonomiky.[233] Ta jako jedna z mála nezasažených hospodářskou krizí rostla v tomto období v důsledku plnění druhého hospodářského pětiletého plánu obrovským tempem. Hlavní důraz se pak při jednáních kladl na navýšení vývozů ze země. Britští obchodní partneři Sovětů si i přes bližší politické vztahy však i nadále zachovávali větší ekonomickou rezervovanost.

Tab.30: Velká Británie a obchodní bilance se Sovětským svazem v jednotlivých letech v milionech liber

Rok

hrubý dovoz

domácí vývoz

re - export

bilance

1934

17,3

3,6

3,9

- 9,8

1935234">[234]

21,8

3,5

6,2

- 12,1

1936

18,9

3,5

9,8

- 5,6

1937

29,1

3,1

16,4

- 9,6

Trade regulations and commercial policy of the UK, s. 210

V lednu roku 1936 sovětská delegace v rámci setkání zemí Ligy národů horlivě vystupovala vůči rozšíření ekonomických sankcí a opatření uvalených na naftu, která představovala důležitou část ruského vývozu do Itálie. I přesto si však sovětští zástupci nechtěli rozkmotřit vztahy s Francouzi ani s Angličany. Obávali se totiž toho, aby svým jednáním nevehnali Itálii do spárů Německa.[235] Při březnovém setkání Společnosti národů ve svém projevu sovětský lidový komisař pro zahraniční věci Litvinov pokoušel upozornit vlády západních mocností na to, že fašistické státy provádějí politiku, která ohrožuje bezpečnost jak Anglie, tak i Francie. Politika tzv. „nevměšování se“ se proto později může obrátit proti jejím samotným tvůrcům.[236]

Ve dnech 13. a 14 března se v Londýně uskutečnil druhý Kongres o míru a přátelství se Sovětským svazem.[237] O měsíc později došlo k navázání sovětského rublu na francouzský frank, a tak sovětská měna začala fluktuovat na světových trzích v přímé korelaci výkyvů francouzské národní měny. V červenci roku 1936 poskytla Británie Sovětskému svazu pětiletý obchodní úvěr[238], který na konci měsíce ztvrdilo podepsání nové obchodní dohody mezi oběma zeměmi.[239] V průběhu srpna se na mezinárodním diplomatickém poli stále více rozebírala nestabilita a nerozhodnost Francie, a tak jediná možnost zachování světového míru se opět naskýtala v prohloubení anglo – sovětského spojenectví. I na tento popud se následně přijala tzv. „politika neintervence a neutrality“.[240] Koncem září Politbyro rozhodlo, na základě Stalinovy pohnutky a přes námitky Litvinova[241], který chtěl udržet nastolenou anglo-francouzsko-sovětskou solidaritu, o zrušení neintervenční dohody i o poskytnutí vojenské pomoci republikánskému Španělsku[242], ve kterém v letech 1936 – 1939 řádila občanská válka. V listopadu 1936 se prohloubila vojensko - politická spolupráce tří světových militaristických sil v rámci uskupení Osy Berlín – Řím – Tokio.[243]

Již na konci roku 1936 byla i na mezinárodní scéně stále více parná Stalinova snaha o centralizaci a důkladnou kontrolu veškerých zahraničních styků.[244] Ze strany sovětského vedení totiž došlo k vydávání víz i pro cizince, což doposud měla v kompetenci příslušná velvyslanectví. Ministerstvo zahraničí tak ztratilo úplnou pravomoc jak nad kontrolou pohybu rezidentů, tak i cizinců. Politické čistky a zákazy výjezdů do ciziny pak stále více zpochybňovaly hlubší sovětskou snahu o integraci do Společenství národů.

Politika neintervence a neutrality, tedy nadržování agresi Německa a Itálie, v průběhu roku 1937 stále více komplikovala mezinárodní situaci.[245] Sovětský svaz i nadále soustřeďoval největší pozornost a úsilí směrem k reakcím vlád hlavních evropských mocností, tedy Anglie a Francie.[246] Stále více vyzýval k nutnosti realizace společných akcí při organizování obrany a udržování světového míru. Litvinov nespočet krát informoval, že není čas na jakékoli diplomatické ústupky[247] a nejdůležitější je společný a jednoznačný postoj proti vzrůstající agresi.[248] Ke konci roku však sovětští diplomaté ztratili značně důvěru v možnosti spolupráce s Francií, a tím spíše pak s Anglií. Jejich směřování a postoje k politice tzv. „appeasementu“ vůči Hitlerovi či zasahování do dění za španělskými hranicemi byly natolik zjevné, že sami sovětští diplomaté začínali o argumentech této spolupráce pochybovat.

Tab.31: Velká Británie a obchodní vztahy se Sovětským svazem v roce 1937

 

% sovětských exportů

% sovětských importů

Rok

1937

1937

obchod s VB

32,7 %

14,3 %

Abrams, M., Britain and her export trade, s. 158

3.4 Shrnutí informací pro období let 1934 – 1937

15.1.1 Politické a sociální poměry v obou zemích

Vycházíme – li z politické a sociální situace v Sovětském svazu pro rok 1934, hovoříme o časovém úseku třicátých let 20. století, který do ruské společnosti přinesl pocit uvolněnosti a pozitivních očekávání, avšak s minimálními prvky liberálního a demokratického přístupu. Řada reforem, která se uskutečnila v kulturním prostředí, dodávala občanům naději na budoucí lepší životní podmínky v zemi. Rozšíření nabídky spotřebního zboží v obchodech, budování a rozšiřování infrastruktury tomu byly jen důkazem. I přes tento započatý sociální boom se na konci roku 1934 situace začala opět extrémně měnit. Období klidu vystřídalo, zcela pod vedením Stalina, období strachu a sociálního napětí. Pronásledování nepřátel státu, policejní represe, politické a sociální čistky. To jsou atributy, které „zdobily“ zbytek tohoto období. Celá situace následně vykrystalizovala rokem 1937, který lze označovat přívlastkem Velkého stalinského teroru v zemi.

Vycházíme – li z politické a sociální situace v průběhu třicátých let 20. století ve Velké Británii, hovoříme o období, kdy se tento ostrovní stát nadále pomalu vzpamatovával z následků Velké hospodářské deprese. Země se snažila vrátit ke svým tradičním hodnotám a tento přístup se následně odrážel jak v její vnitřní, tak především mezinárodní politické tváři. Během tohoto období se nejprve Národní koalice, na základě všeobecných voleb z června roku 1935 přeměnila na Národní vládu, aby o necelé dva roky později byla vystřídána Chamberlainovým vládním kabinetem. S těmito politickými změnami v Británii přicházely i změny v postojích vůči stále se zhoršující mezinárodní situaci.[249] Domácí vládní důraz na boj s nezaměstnaností se na světové politické scéně střídal s nestabilními, nejednotnými názory a rozhodnutími hlavních představitelů země. Po odstoupení Baldwina z čela předsednictví anglické vlády a jeho nahrazení dalším konzervativcem, Chamberlainem, je v britském politickém chování zjevná další změna smýšlení během mezinárodních vyjednávání.[250] S příchodem Chamberlaina k moci se stále více uzavírala britská náruč k mezinárodnímu naslouchání a diskutování o možnostech vytvoření systému kolektivní bezpečnosti. Politické a sociální debaty orientovaly zcela svá ohniska zájmu na situaci na ostrovech a v britském Impériu. Chamberlain a jeho vládním kabinetem realizovaná politika se pak ubírala jen jedním směrem. A to směrem tzv. „appeasementu“ vůči největšímu vzrůstajícímu nebezpečí v Evropě, Německu.

16.1.1 Hospodářské podmínky v obou zemích

Byrokratický střet a konflikt zájmů mezi realizací hospodářské a diplomatické politiky byl v Sovětském svazu stěžejním znakem období let 1934 – 1937. Důraz na budování socialismu v zemi, podporovaný rozběhnutými procesy kolektivizace a industrializace, pocitem samostatnosti a hospodářské nezávislosti, byl v rozporu s názory diplomatických představitelů sovětského Impéria. Prvky antikapitalistického smýšlení, vycházející z přesvědčení o domácí hospodářské soběstačnosti, doplňované a postavené na propracovanějších systémech plánování v zemi, se stále více střetávaly s diplomatickým aparátem. Ten, vycházející zejména z myšlenek zachování světového míru a budování systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, mnohem více narážel na tvrdý až neústupný autokratický stalinovský přístup a nesouhlas. I proto resort zahraničních věcí podstoupil v tomto období řadu policejních kontrol, které se kolikrát bohužel neobešly ani bez ztrát na lidských životech.

Vycházíme-li z hospodářské situace ve Velké Británii, hovoříme o období, kdy po ekonomické depresi docházelo k pozvolnému zotavování anglického hospodářství, především díky nevídanému nárůstu produktivity práce nejen ve stavebním průmyslu. Hlavním vládním programem byl i tak nadále boj s nezaměstnaností v zemi, který se během volebních období stával klíčovým zdrojem hlasů anglických voličů. Pozoruhodným jevem na britské hospodářské rekultivaci bylo, že až na rok 1937, kdy zemi zasáhla ekonomická recese a vládní výdaje se tak o něco navýšily, probíhala většina událostí a činů přirozeně hlavně prostřednictvím aktivit a jednání soukromého sektoru. Je ale zřejmé, že mu k tomu částečně napomohl i přístup vládních činitelů k problematice realizace zahraničního obchodu. Ten totiž i nadále orientoval své tržní zájmy na uzavírání transakcí v rámci britského Impéria. Toto směřování, nejen na základě bilaterálních smluv ujednaných v rámci ottawské konference z roku 1932, pak napomáhalo a poskytovalo jakousi dovozní a vývozní komparativní výhodu drobným britským obchodníkům a živnostníkům vůči zbytku jejich „říšské“ konkurence.

Pro formování vzájemných hospodářských a politických vztahů mezi oběma analyzovanými zeměmi v průběhu třicátých let 20. století vychází má diplomová práce ze tří základních období, která rozdílnými událostmi a přístupy hlavních představitelů popisovaných zemí přispěla k celkovému vývoji a konečnému výsledku ve sledované historické etapě lidských dějin.

Poznámky

[179] Přijat byl na sedmnáctém kongresovém sjezdu Ústřední výboru při zasedání z února 1934. „Plán první hospodářské pětiletky byl plánem výstavby. Chce-li se druhý pětiletý hospodářský plán stát úspěšným, musíme doplnit současné heslo nové výstavby dalším heslem a to uvedením nových závodů a strojů do provozu.“ Blíže Tucker, R. C., Stalin u moci, s. 193.

[180] 7. listopadu roku 1937 Sovětský svaz oslavoval 20. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a druhý pětiletý hospodářský plán byl dovršen k 31. prosinci stejného roku. Blíže Degras, J., Soviet documents on foreign policy, s. 137.

[181] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 13, s. 340 – 345.

[182] Stalin: „Myslel jsem si, že vykořisťováním rolníků, koncentrací jejich výrobních prostředků v rukou státu můžeme vybudovat socialistický průmysl a rozvíjet tak proces industrializace. To byla nezažitá obdoba tak jako epocha o kapitalismu a akumulaci kapitálu. Kolektivizace je to, oč tu šlo! Kolektivizace zemědělství je naše vítězství. Sami víte, že ani Marx, ani Engels, kteří napsali vynikající pojednání o problematice socialismu na vesnici, neměli žádné jednoznačné představy, jak této transformace dosáhnout.“ Blíže Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 220; Srov. třídní opozice je v zemi poražena, a i proto došlo v SSSR k dosažení socialismu. Blíže Suny, R. G., The Cambridge History of Russia, Vol. III: The Twentieth century, s. 205.

[183] Srov. Marquit, E., Political and Economic Consequences, s. 404.

[184] Stalinův režim „rozhazoval“ velké množství peněz na umění, literární (román Time forward! napsaný spisovatelem Valentinem Katayevem) a filmovou produkci (z kinematografie např. film Chapaev (1934), A wealthy bridge (1937)) a další formy zábavy. Umění se pod Stalinem stalo jakousi formou sociální mobilizace v zemi, prostřednictvím které státní režim ovlivňoval všechny aspekty veřejného i soukromého života. Blíže Suny, R. G., The Cambridge History of Russia, Vol. III: The Twentieth century, s. 207 – 208; Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, Dokument LXXXI s. 253 – 255; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 14, s. 67.

[185] Ke konci roku 1935 vydali a spolupodepisovali Molotov a Stalin nový dekret o školství, který podtrhl nutnost disciplíny ve školách. Obnovili tak tradiční pěti známkový systém (obráceně než u nás) a předepsali návrat k žákovským uniformám. Blíže Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 244.

[186] V Leningradu byl tento den agentem NKVD (Lidovým komisariátem pro vnitřní záležitosti) zavražděn významný ruský bolševik, Sergej Mironovič Kirov. Jeho vražda pak iniciovala zahájení velkého stalinského teroru. Blíže Conquest, R., The great terror, s. 43; Srov. dramatické navýšení různých typů represí spustilo na své intenzitě po zavraždění Kirova. Blíže Polian, P., Against Their Will, s. 94; Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, Dokument CXXXXVII, s. 340 – 342; Srov. Unger, A. L., Stalin’s Renewal of the Leading Stratum, s. 325 – 326; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 14, s. 63 – 65.

[187] V této době přesvědčoval Stalin své spoluobčany tímto heslem: „Život je lepším, soudruzi, život se stal radostnějším.“ Blíže Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 219.

[188] Stalin: „Uvnitř země ještě existuje nemalý počet prokletých nepřátel socialismu. Každý musí pochopit, že jestliže chceme zničit všechny nepřátele v nejkratším možném čase, musíme si dát do pořádku náš vlastní stranický dům.“ Blíže Tucker, R. C., Stalin u moci, s. 246.

[189] Celkový počet členů vyloučených ze strany mezi květnem a prosincem roku 1935 je odhadován na 190 000. To vše byla jen předehra dalšího masového teroru. U zástupců strany docházelo k eliminaci v procedurách označovaných jako „prověrky stranických dokumentů“. Na ně později navazovaly „výměny stranických legitimací“. Blíže Tucker, R. C., Stalin u moci, s. 241 a s. 250; Srov. Marquit, E., Political and Economic Consequences, s. 404; Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, s. 317 – 321.

[190] Během let 1933 – 1935 se odhaduje počet rolníků v pracovních táborech na 3,5 milionu, což činilo zhruba 70 % zástupců kulactva. Celkově se počet lidí v pracovních táborech pro období let 1935 – 1937 odhaduje na 6 milionů. Blíže Conquest, R., The great terror, s. 335.

[191] Od prosince 1934 do konce roku 1938 bylo zatčeno na 18 milionů lidí, z nichž 10 milionů bylo po krátkém soudním řízení popraveno. Období let 1935 – 1936 je také považováno za přípravné pro rok 1937, jenž lze označovat přívlastkem Velkého policejního a represivního teroru v zemi. Blíže Lih, L. T., Naumov, O. V., and Khlevniuk, O. V., Stalin’s letters to Molotov 1925 – 1936, s. 227; Srov. Unger, A. L., Stalin’s Renewal of the Leading Stratum, s. 321.

[192] V ní se definovala už jen čistě socialistická společnost. Uzákoněna v ní byla práva občanů na práci, vzdělání, materiální zabezpečí ve stáří i odpočinek. Blíže Tucker, R. C., Stalin u moci, s. 448; Srov. nejvíce „demokratická“ ústava na světě. Blíže Trotsky, L., The New Constitution of the USSR, May 1936; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 14, s. 195 – 197.

[193] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 13, s. 356.

[194] Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, s. 292.

[195] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 14, s. 45 – 46.

[196] Stachanovské hnutí jako nová vlna socialistické emulace. Blíže Stalin, J. V., Works, Vol. 14, s. 89 – 110.

[197] V roce 1937 vzrostla celková produkce těžkého průmyslu ve srovnání s rokem 1932 víc než dvakrát. Objemem průmyslové výroby se SSSR dostal na první místo v Evropě a na druhé na světě, hned za USA. V tomto roce došlo prakticky k dokončení plánu kolektivizace. Skoro 99 % veškeré obdělávané půdy v zemi patřilo buď pod státní farmy, nebo zemědělská družstva. Znamenalo to tak vítězství socialismu na vesnici a likvidaci poslední kapitalistické třídy v zemi, kulactva. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 331; Srov. z průmyslového pohledu je dle statistik nejlepším rok 1936. Blíže Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, s. 315; Srov. Degras, J., The Communist International, s. 328.

[198]Na rozdíl od jiných zemí, Sovětský svaz se svým obrovským nárůstem ekonomického výstupu netouží po soběstačnosti a nebrání se výhodným importům ze zahraničí.” Blíže Smith, G. A., Soviet Foreign Trade, s. 24.

[199] A tak 27. července stejného roku došlo Radou pro občanské záležitosti (Council of People’s Commissars) ke schválení, aby došlo k rozšíření uzavírání obchodních smluv se zahraničními zeměmi. Blíže Smith, G. A., Soviet Foreign Trade, s. 71.

[200] Monopol zahraničního obchodu je jako ostatní složky sovětské ekonomie v první řadě nástrojem k budování socialismu a z toho důvodu má sovětská obchodní politika v sobě i prvek čistě politický. Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva číslo IV, Moskva dne 15. ledna 1936.

[201] Zásoby nevytěženého uhlí se v Sovětském svazu k 1. lednu 1937 odhadují na 1,654 miliard metrických tun a množství tak odpovídalo 20 % celkových světových zásob této nerostné suroviny. V dřívějších dobách se uhlí dováželo především z Velké Británie a bylo využíváno hlavně pro provoz tepelných elektráren v Leningradské oblasti, ale v tomto období si rusové vystačili s vlastními domácími zdroji. Proces celkové industrializace byl tak téměř dovršen a země se stala velkým průmyslovým centrem. Blíže Thiel, E., The power industry in the Soviet Union, s. 108.

[202] V polovině třicátých let koexistovaly na komisariátu zahraničních věcí řízeném Litvinovem dvě generace. Na jedné straně ti, kteří zahájili diplomatickou dráhu na samém počátku NEPu díky rozšíření pole působnosti sovětské diplomacie a zaujímali ještě třetinu míst v čele velvyslanectví v Evropě. Na druhé straně naopak ti, co neměli odslouženo ani pět let a byli přijati ve chvíli velkého zvratu. Nahradili některé příliš staré diplomaty, otevřeli nová zastoupení a zaplnili mezery způsobené politickými čistkami. Blíže Dullinová, S., Stalinovi diplomaté v Evropě, s. 59.

[203] Přístup sovětské diplomacie k Itálii nebyl jednoznačný. Na jedné straně Litvinov se zástupcem Potěmkinem vystupovali ve Společnosti národů proti italské agresi a podporovali napadenou a bránící se Etiopii, na druhou stranu Politbyro reprezentovalo zájem na pokračování komerčního vztahu s Římem, zaměřeném do oblasti zbrojního průmyslu. Vůči dění za Pyrenejemi byli ruští představitelé zprvu zdrženliví až chladní, ale později přestali být lhostejní vůči německé a italské aktivitě ve Španělsku. I proto v říjnu roku 1936 souhlasila sovětská vláda s prodejem zbraní a válečného materiálu tomuto jihoevropskému státu. Blíže Dullinová, S., Stalinovi diplomaté v Evropě, s. 200; Srov. Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 387; Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, s. 293 a s. 321.

[204] Ignace Reiss, NKVD politický úředník ve Švýcarsku, se rozešel s režimem v červenci roku 1937. Jeho prostřílené tělo bylo později nalezeno na silnici do Lausanne. Agabekov, dřívější OGPU úředník v Turecku, se rozešel s režimem již na počátku roku 1929. Zavražděn byl v Belgii v roce 1938. Spisovatel Walter Krivitski, jenž působil jako NKVD úředník v Holandsku, byl nalezen zastřelený v roce 1941 ve Washingtonu. Blíže Conquest, R., The great terror, s. 437.

[205] Domácí poptávka, produkce, zaměstnanost a spotřeba se tak stimulovaly vládními výdaji na zbrojní průmysl. V roce 1936 pak došlo k navýšení těchto výdajů státního rozpočtu vůbec nejvíc od konce Velké hospodářské deprese. Blíže Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 458; Srov. Churchillovo naléhaní na britské vyzbrojování. Blíže Birn, D. S., The League of Nations Union and Collective Security, s. 145; Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, Dokument CIV, s. 274 – 277; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 12, s. 256 – 260.

[206] V roce 1934 zasáhla nezaměstnanost 2,2 milionu Britů, v roce 1935 dva miliony, aby se počet nezaměstnaných ustálil na 1,5 milionu ke konci roku 1937. Blíže Lee, S. J., Aspects of British political history, s. 120.

[207] V červenci roku 1935 odpovídalo procento nezaměstnaných zhruba dvou milionům obyvatel Velké Británie. Blíže Eaton, J., Ekonomika míru a války, s. 80.

[208] V letech 1931 a 1932, tedy během hospodářské krize, bylo v Británii vystaveno na 200 000 nových domů, v roce 1933 na 266 000, pro rok 1934 329 000, aby v roce 1936 byl zaznamenán nejvyšší nárůst výstavby, na 346 000 nových budov. Blíže Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 433.

[209] Jen během let 1928 - 1937 vzrostl počet půjček na bydlení v zemi z 554 000 na 1 392 000. Blíže Constatine, S., Social conditions in Britain 1918 – 1939, s. 32.

[210] V roce 1937 se stávající legislativní omezení rozrostla o Beef and Veal Customs Duties Act, který dle svého názvu uvaloval kvóty na dovážené telecí a hovězí maso do Británie. Během jednání se mezi zúčastněnými nacházeli zástupci z Argentiny, Brazílie, Austrálie, Irské republiky, Nového Zélandu a Uruguaye. Britské zájmy však směřovaly i na Kanadu, Jižní Afriku a Jižní Rhodesii. Nakonec se dohodly množství a druhy hovězího masa, které mohly jednotlivé země do Británie dovážet. Blíže Trade regulations and commercial policy of the UK, s. 8.

[211] V roce 1936, 38,8 % britského národního příjmu se vygenerovalo ze zámořského obchodování Británie s ostatními oblastmi Impéria, 7,7 % z obchodu mezi jednotlivými oblastmi britské říše a 13,6 % národního příjmu z obchodu mezi Impériem a cizími zeměmi. Blíže Narizny, K., The political economy of alignment, s. 195.

[212] Výroba textilního zboží byla závislá především na dovozu surovin ze Sovětského svazu. Blíže Eaton, J., Ekonomika míru a války, s. 11.

[213] Srov. Birn, D. S., The League of Nations Union and Collective Security, s. 132.

[214] V červnu roku 1935 jednala britská vláda o své újmě, když uzavřela dvoustrannou námořní dohodu s Německem, kterému povolila 35 % britské námořní síly a tím pádem porušila versailleské smlouvy. Blíže Narizny, K., The political economy of alignment, s. 212; Srov. Degras, J., The Communist International, s. 372 – 373.

[215] 21. prosince 1934 došlo k podepsání vzájemného paktu, Coal – cattle pact, který dle svého názvu zvýšil britské kvóty pro dovážený dobytek z Irska, přičemž Irsko zvýšilo množství nákupů uhlí z Británie. Tento pakt byl k 8. únoru 1936 rozšířen a irský trh se rozšířil ještě pro dovoz cementu z Velké Británie. Blíže Muggeridge, M., The Thirties in Great Britain, s. 191.

[216] Government of India Act garantoval Indické dominii poskytnutí okamžité provinciální autonomie a možnost řádného založení indické federace (All India Federation). Blíže Muggeridge, M., The thirties in Great Britain, s. 75.

[217] Srov. Degras, J., The Communist International, s. 378 – 380.

[218] Za nejdůležitější úkol Chamberlainova kabinetu se v této době považovala dohoda s Německem a Itálií, pro niž byla Anglie ochotna obětovat Španělsko, Rakousko, Československo a řadu dalších zemí. Blíže Kahn, A. E., Great Britain in the World Economy, s. 212; Srov. zpráva z prosince roku 1937, odkrývající základní strategické priority konzervativců po jednání s německou stranou: ochrana domácích ostrovů a Impéria, nikoliv Evropy. Blíže McDonough, F., Neville Chamberlain: Appeasement and the British Road to War, s. 41.

[219] Největší snahou obou zemí byla vzájemná regulace obchodní bilance. Jelikož rusové jednoduše zvýšili nákupy zboží z britských kolonií reexportovaných právě z Velké Británie, přineslo to minimální efekt na prodané britské zboží a tedy i na její obchodní bilanci. Blíže Trade regulations and commercial policy of the UK, s. 187.

[220] Vstup SSSR do Společnosti národů byl podmíněn jak britským souhlasem, tak ze strany Francie přijetím plánů o vytvoření „východního Locarna“, který měl sloužit jako obrana před agresí ze strany Německa. Blíže Degras, J., Soviet documents on foreign policy, s. 96.

[221] Prvotní fáze vytváření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě však skončila tragicky. Při mezinárodních jednáních ve francouzském Marseille byli 9. října 1934 zavražděni jak jugoslávský král Alexandr I., tak hlavně francouzský politik a iniciátor myšlenek kolektivní bezpečnosti Barthou. Jeho smrt ovlivnila další směřování projektu, jelikož jeho nástupce v křesle francouzského ministra zahraničí, Pierre Laval, totiž programově usiloval o sblížení s Německem a Itálií. Kontakty se SSSR pak využil jen jako účinnou formu nátlaku na Berlín i Řím. Blíže Blíže Muggeridge, M., The thirties in Great Britain, s. 200; Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, Dokument CXXXXVII, s. 340 – 342.

[222] Zpráva Britům oznamovala, že rusové nejsou proti připojení Německa k francouzsko – sovětské dohodě o zárukách a že rovněž souhlasí s tím, aby na Německo byly rozšířeny záruky Francie i Sovětského svazu. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 363.

[223]Pro sovětskou delegaci zde zůstává poslední otázka a tou je obhajoba smlouvy, jako nástroje dosažení míru u Ligy národů. Tento nástroj se již pokoušeli dříve mnozí několikrát zničit a porušit, ale to my už dnes nesmíme dovolit. Pokud opustíme toto shromáždění s jistotou, že státy a jejich zástupci, kteří zde vyjednávali za své vlády a slíbili, že nedopustí, aby došlo k novým pokusům o narušení smlouvy Společnosti národů jako nástroje zachování míru, pak se toto shromáždění zapíše do historie Ligy národů.“ Blíže Britain and the Soviets, Congress of Peace and Friendship, s. 19 a s. 20.

[224] Angličané navrhovali francouzům uzavřít smlouvu, která by kromě konzultací neobsahovala vůbec žádné závazky. Pevně tak věřili, že skoncují s návrhem smlouvy budující základ pro organizování kolektivní obrany a míru v Evropě, kterou i právě proto Hitler odmítnul. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 367.

[225] Litvinov ve svém tiskovém prohlášení pro noviny Pravda ze dne 20. ledna 1935: „Jsem přesvědčený, že spolupráce zemí zainteresovaných na společném budování světového míru bude pokračovat na pevných základech, a že se bude i nadále prohlubovat se stále větší politickou energií, odhodlaností a zarputilostí.“ Blíže Degras, J., Soviet documents on foreign policy, s. 103.

[226] Stalinův rozhovor s ředitelem novin Scripps – Howard Royem Howardem o otázkách dálného východu. Blíže Stalin, J. V., Works, Vol. 14, s. 133 – 147.

[227] Dne 28. března byl osobně na moskevském vlakovém nádraží přivítán lidovým komisařem Litvinovem. Při zasedání pak společně diskutovali o aktuálních otázkách mezinárodní politické situace. Jednání bylo vedeno v zcela přátelské atmosféře a neukázaly se prý žádné různosti v názorech. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 10, Moskva dne 2. dubna 1935.

[228] Bylo důležité si uvědomit, že Sovětský svaz zaujímal v této době zhruba 1/6 zemského povrchu, britské Impérium zhruba pokrývalo 1/4, takže obě země dohromady kontrolovaly téměř polovinu zemského povrchu. Blíže Britain and the Soviets, Congress of Peace and Friendship, s. 31.

[229]Ano, Anglie je maličký ostrov, ale závisí na něm mnohé. Kdyby tento ostrov řekl Německu: nedám ti peníze, ani suroviny, byl by mír v Evropě zajištěn.“ Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 342.

[230] Prvního dubna v novinách The Times vyšlo: „Stalin, Molotov, Litvinov i Eden byli během vzájemných jednání přesvědčeni, že je v současné mezinárodní situaci nezbytné zabývat se otázkou tvorby systému kolektivní bezpečnosti v Evropě a pokračovat tak a rozvíjet základní myšlenky Společnosti národů.“ Blíže Degras, J., Soviet documents on foreign policy, s. 126.

[231]Zastupujeme myšlenku kolektivní bezpečnosti prostřednictvím Ligy národů. Odmítáme používání síly jako politického nástroje. Podporujeme omezování vojenského vyzbrojování. Naše politika není postavena na vyzbrojování, ale na odzbrojování. Naším cílem je dokončení likvidace všech národních zbrojních programů a vytvoření mezinárodní policejní síly pod patronací Ligy.“ Blíže Churchill, W. S., Gathering Storm, s. 111; 302 H. C. Deb., 5 s., 375; Annual Register, 1935, s. 47.

[232] Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, Dokument CXXIII, s. 311 – 312.

[233] Ze sovětské strany však docházelo ke zkreslování nejen hospodářských výsledků. Například u státních výdajů na obranu země se docházelo k zcela rozdílným cifrám. Blíže Davies, R. W., Harrison, M., The Soviet Military – Economic Effort, s. 369.

[234] Během období leden – srpen roku 1935 přibývalo sovětských objednávek na anglické stroje a chemické výrobky, které byly dříve zadávány spíše do Německa. Sovětské objednávky by byly ještě větší, kdyby Angličané byli povolnější, co se úvěrové politiky týče. Anglický vývoz se v tomto období ustálil na stejných hodnotách jako v předešlém soudobí roku 1934, přičemž dovoz ze SSSR klesl o více než 9 milionů rublů. Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva číslo II, Moskva dne 26. října 1935.

[235] Při zahájení zasedání plena ústředního výkonného výboru v Kremlu dne 10. ledna 1936 vystoupil Molotov s tímto prohlášením: „Pokud jde o Německo, řeknu přímo, že sovětská vláda by si přála lepších styků, než jaké dnes existují. Bylo by to užitečné z hlediska zájmů národů obou států.“ Narážel tak především na sestavený program německé zahraniční politiky vycházející z Hitlerových myšlenek v knize Mein Kampf. V ní Hitler přímo poukazuje na to, že je nutno přejíti k politice územních výbojů, přičemž v první řadě píše o nutnosti získání Ruska a jemu podčiněných okrajových států. Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva číslo I/36, Moskva dne 20. dubna 1936; Srov. Roberts, G., The Soviet Decision for a Pact with Nazi Germany, s. 64.

[236]Jestliže Společnost národů nepřijme jasné rozhodnutí při upevňování bezpečnosti ve východní Evropě, bude její autorita vážně otřesena.“ Avšak Anglie a spolu s ní valná většina členů Společnosti nepodporovala sovětské návrhy na přijetí kolektivních opatření, jelikož se obávala dalšího porušení mezinárodních závazků. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 378.

[237] Second National Congress of Peace and Friendship with the U.S.S.R. tak navázal na lednové setkání diplomatů obou zemí. Litvinov a řada dalších totiž v tomto měsíci reprezentovala Sovětský svaz při pohřbu krále Jiřího V. Přátelské rozhovory se značným počtem vlivných osobností tak byly považovány za počátek nového období ve vztazích mezi Británií a Sovětským svazem. Blíže Muggeridge, M., The Thirties in Great Britain, s. 203.

[238] Půjčka se zrealizovala na 10 milionů liber s 5,5 % úrokovou sazbou. Blíže Baykov, A., Soviet foreign trade, s. 57.

[239] K podepsání smlouvy došlo 28. července. Obě strany tímto souhlasem pevně věřily, že rozšíří prostor pro budoucí vzájemné britsko – sovětské obchodní vztahy. Blíže Archiv MZV ČR, IV. sekce národohospodářská 398, The Financial Times dne 31. 7. 1936; Rozvoj obchodních vztahů mezi SSSR a Velkou Británií nabírá na nové, silnější etapě vzájemných vztahů. Blíže Degras, J., Soviet documents on foreign policy, s. 202.

[240] Shodli se na ní představitelé Velké Británie, Německa, Itálie a Sovětského svazu. Souhlas byl podepsán koncem srpna a neintervenční komise (Non – Intervention Committee), která si odsouhlasení vynutila, se poprvé sešla v Londýně 9. září roku 1936. Blíže Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 574.

[241] Stalin: „Angličané a Francouzi si mysleli, že si nás ochočí a že ve jménu Společenství budeme krýt toto podlé pokrytectví, ale to se zase jednou zmýlili.“ Litvinovy námitky: „Zaujali jsme ve španělských záležitostech jiný postoj, než neintervenci, a to do jisté míry zhoršilo naše vztahy s Anglií a Francií. Z hlediska politického je to samozřejmě minus, ale vítězstvím republikánských sil ve Španělsku by mohlo být značně kompenzováno, neboť toto vítězství by zasadilo mocný úder agresivním tendencím Hitlera a Mussoliniho a naší zemi naopak přineslo obrovskou prestiž. Ovšem zastavíme-li brzy naši pomoc španělům, dosáhne Franco vítězství a politický výsledek celé akce bude pro nás hluboce negativní. Nebezpečí války se přiblíží, náš prestiž upadne a nedůvěra k SSSR, oživená ve Francii a Anglii znovu španělskými událostmi, bude představovat značnou překážku pro utužení anglo-francouzsko-sovětské kombinace.“ Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva číslo III, Moskva dne 7. října 1936; Blíže Dullinová, S., Stalinovi diplomaté v Evropě, s. 144 – 145.

[242] Španělské události vyvolaly u anglického veřejného mínění netajenou obavu z rostoucího vlivu Sovětského svazu na evropské události a snad i strach z případného ustanovení komunistického režimu v západním cípu Evropy. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 2, Moskva dne 4. ledna1937; Srov. přístup britských vládních představitelů. Blíže Birn, D. S., The League of Nations Union and Collective Security, s. 143; Srov. Degras, J., The Communist International, s. 405 – 406.

[243] Edenovy memoáry: „Často jsem považoval naše vztahy s Ruskem a možnost použití společné síly proti Německu, Itálii a Japonsku za klíčové. Když mi nyní ale stále přicházejí zprávy o světových aktivitách Kominterny vůči britskému Impériu (reakce na možné napadení Indie ze strany Sovětů), je nemožné důvěřovat velmoci, která sleduje takové metody.“ Blíže Eden, A., Facing the dictators: The Memoirs of Anthony Eden, Earl of Avon, s. 589.

[244] Dne 20. 7. 1936 došlo na konferenci v Montreux k podepsání konvence o mořských úžinách. Odsouhlasila se tak svoboda výjezdu sovětského loďstva z Černomoří. Byl tak tvrdou pozicí sovětské delegace zlomen klasický odpor Anglie a tímto jednáním se podpořila i myšlenka kolektivní bezpečnosti. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 33, Moskva dne 22. července 1936.

[245] Málo jasná slova ze strany Anglie i Francie však nestačí k tomu, aby zajistila evropský mír, je potřeba organizovaného odporu, k němuž mělo dojíti při předchozích hrozbách Německa na adresu Československa. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 8, Moskva dne 8. února 1937.

[246] Po celoročním jednání došlo 17. července v Londýně k podpisu bilaterální dohody mezi Velkou Británií a SSSR s platností do konce roku 1942. Současně byla podepsána obdobná dohoda anglo - německá, čímž byl splněn požadavek Sovětského svazu, aby stejné závazky byly převzaty Německem. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 42, Moskva dne 21. července 1937.

[247] Britský předseda vlády Chamberlain však těmto slovům nedůvěřoval. Byl totiž přesvědčený o sovětské nespolehlivosti a větší zaujatosti vyvolat zmatek u ostatních zemí namísto obrany jejich svobody. Svůj názor si dokreslil a opřel se o něj i na základě probíhajícího stalinského teroru a velkých čistek v armádě. Na druhé straně však stál Churchill, který byl přesvědčený, na základě osobních setkání a jednání se sovětským velvyslancem v Londýně, Ivanem Michajlovičem Majskijm, že Rusko je schopné jakéhokoli boje. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 378.

[248] Slova sovětského ambasadora v Londýně k mezinárodnímu válečnému nebezpečí: „Není dostatečné konstatovat, že zde bude mír. Mír nám nespadne z nebe. Mír musí být organizován. Musí být také očividné, že jednotlivé národy jsou ochotné riskovat kvůli míru. Jen jejich snaha o jednotnost agresorovi strach nenažene.“ Blíže Degras, J., Soviet documents on foreign policy, s. 237.

[249] Blíže Birn, D. S., The League of Nations Union and Collective Security, s. 135.

[250] Baldwinův proslov k otázkám mezinárodní situace: „Pokud by se mělo v Evropě bojovat, chtěl bych tak vidět střet Bolševiků a Nacistů. Jestli se Hitler nakonec vydá na Východ, nezlomí mi to srdce.“ Blíže Keeble, C., Britain and the Soviet Union, 1917 – 1989, s. 120.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více