Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003

Autor: Bc. Klára Svobodová 🕔︎︎ 👁︎ 15.463

Úvod

V březnu roku 2003 vstoupily jednotky amerického vojska na území Iráku za účelem provést operaci Irácká svoboda s cílem svrhnout režim Saddáma Husajna. Tato akce vstoupila do povědomí veřejnosti jako válka v Iráku. Probíhala za prezidentství George Walkera Bushe v rámci tzv. války proti teroru, popř. terorismu, jež byla přijata v reakci na teroristické útoky z 11. září 2001. Vyhlašovala odvetné akce nejen teroristickým skupinám, nýbrž i režimům finančně či jinak podporujícím tyto skupiny. Za viníka zářijových útoků pak byla označena teroristická skupina Al-Káida, přičemž Afghánistán jako jedno z jejích výcvikových center a útočiště vůdce skupiny Usámy bin Ládina byl označen za hlavní cíl této nové formy americké zahraniční politiky. Ovšem z projevů prezidenta G. W. Bushe o stavu Unie před americkým Kongresem bylo patrné, že nezůstane jen u Afghánistánu. Pozornost tak padla i na Irák, který byl společně s Íránem a Severní Koreou označen za součást „osy zla“, tedy za režim ohrožující bezpečnost Spojených států amerických ale i bezpečnost celého světa. Americké invazi předcházelo vyhlášení Strategie národní bezpečnosti Spojených států amerických, která bývá považována za vyznání unilateralismu s důrazem na politiku aktivního šíření demokracie a svobody do všech částí světa. De facto šlo o demonstraci připravenosti USA jít do akce na vlastní pěst bez ohledu na souhlas či kritiku mezinárodního společenství.


Prezident George Bush, obklopen vedoucími představiteli Sněmovny reprezentantů a Senátu, oznamuje společnou rezoluci o povolení použití ozbrojených sil Spojených států proti Iráku, 2. října 2002.
commons.wikimedia.org

Reklama

Existují různá odůvodnění, proč byl vybrán právě Irák a ne zbylé dva státy „osy zla“, stejně tak nebylo dosaženo konsensu ohledně příčin následné irácké války, či kdo za její vypuknutí nesl odpovědnost. Diskuze o důvodech války v Iráku pak přetrvává až dodnes. Cílem této práce je tak analýza možných příčin vstupu amerického vojska do Iráku, nejedná se ovšem o snahu nalézt argumenty jen ve prospěch či jen v neprospěch oprávnění amerického zásahu, ale o snahu objektivně uvést nejčastěji zmiňované důvody, jež k válce vedly.

První kapitola práce obsahuje teoretický úvod do problematiky války a analýzy jejích příčin. Nastíněna je jedna z možných rámcových struktur identifikace příčin války, její jednotlivé hladiny zkoumání i konstatování odpovědnosti vyplývající z výsledků analýzy. Kapitola dále pokračuje výčtem již konkrétních možných příčin s jejich stručnou charakteristikou. V případě historických okolností, jež mohly vést k válce v Iráku, jsou brány v úvahu pouze tři události (irácko-íránská válka, válka v Perském zálivu, teroristické útoky z 11. září 2001), které měly pravděpodobně bezprostřední vliv na vztahy USA k Iráku a režimu Saddáma Husajna. V případě irácko-íránské války je zachycena především změna amerického postoje vůči Íránu i Iráku. U války v Perském zálivu je stručně charakterizována situace Iráku po válce s Íránem a dále je dán prostor pro argumenty, které mohly stát za nepokračováním operace Pouštní bouře směrem k Bagdádu a tedy za nesvržením Saddáma Husajna. Co se týče teroristických útoků z 11. září, jsou uvedeny dvě možné příčiny, proč k nim došlo. Z kulturního hlediska je pak pozornost věnována zejména americkému důrazu na demokratické hodnoty a dále pak formám amerického mesianismu.

Druhá kapitola se již podrobněji zaměřuje na bezpečnostní příčiny irácké války, přičemž stěžejní body kapitoly tvoří možné napojení Saddámova režimu na Al-Káidu a údajné vlastnictví zbraní hromadného ničení. V případě problematiky zbraní hromadného ničení je stručně zmapován vývoj mezinárodních inspekcí na území Iráku a přístup Saddáma Husajna k nim.

Závěrečná kapitola se rovněž podrobněji zabývá tentokrát však politickými příčinami a to dominantním postavením Spojených států ve světovém politickém systému, americkou zahraniční politikou vůči Iráku a dále pak Bushovou administrativou. Ohledně hegemonistického postavení USA ve světovém politickém prostředí je vyjádřena do určité míry skepse, a to z důvodu upřednostňování vojenského potenciálu země jakožto základního kamene pozice globálního hegemona. Americká zahraniční politika vůči Iráku je z důvodu rozsahu práce zúžena na období od 90. let 20. století až do vypuknutí války v Iráku se zaměřením na názorové proudy „holubů“ a „jestřábů“ zformované po válce v Perském zálivu v souvislosti s otázkou o budoucnosti Saddáma v čele Iráku. Navazuje prezidentství Williama Jeffersona Clintona význačné jeho politikou „dvojího zadržování“ Íránu a Iráku. Poslední podkapitola je pak soustředěna opět na „holubí“ a „jestřábí“ vlivy tentokrát však v administrativě G. W. Bushe. Zaznamenán je i dopad zářijových událostí na americkou bezpečnostní politiku, která se přijetím Strategie národní bezpečnosti přiklonila k unilaterálnímu vystupování USA v mezinárodním společenství a k preemptivním zásahům jakožto nástrojům zahraniční politiky. V neposlední řadě je zmíněn i neokonzervatismus a jeho zastánci v řadách administrativy prezidenta Bushe mladšího a neopomenut není ani nepochybně významný vliv viceprezidenta Dicka Cheneyho na politiku G. W. Bushe.

Vzhledem k tomu, že válka v Iráku je událostí nedávné minulosti, existuje k problematice příčin jejího vypuknutí stále ještě omezené množství knižních publikací. Většina zdrojů je rovněž z důvodu absence české literatury napsána v anglickém jazyce. Použity jsou i články či přepisy projevů z cizojazyčných odborných periodik.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více