Ekonomické a sociální dopady odsunu Němců na Jesenicku v letech 1945-1947

Autor: Bc. Lenka Kriegischová 🕔︎︎ 👁︎ 25.534

1. Vývoj Jesenicka do roku 1945

1.1 Soužití Čechů a Němců

V této první kapitole bych se ráda zaměřila na územní vymezení Jesenicka, jeho postupný vývoj a zejména proces osídlování, jenž nám lépe objasní, proč se tato oblast považuje původně víc za německou než českou. Stručný přehled dějinného procesu ztěžuje fakt, že Jesenicko, jako část Slezska, bylo v minulosti součástí dvou států, Česka a Polska. Každá z těchto zemí je svou vývojovou strukturou rozdílná, proto by bylo složité pohlížet na periodizaci dějin jen z pohledu jedné strany. Do 18. století bylo Jesenicko součástí niského knížectví.[26] Po vratislavském míru v roce 1742 zůstala tato část v rámci habsburské monarchie. Později v roce 1848 se ze zmíněné oblasti stala nová správní jednotka, zahrnující čtyři soudní okresy a to Frývaldov (dnes Jeseník), Javorník, Cukmantl (dnes Zlaté Hory) a Vidnavu.[27] Po reorganizaci, která proběhla v roce 1960, připadlo území k šumperskému okresu a dnes už spadá do samostatného okresu Jeseník[28], který je součástí Olomouckého kraje.

Období 13. století, kdy německá kolonizace v českých zemích zavdala vzniku dalších nových sídel i ve Slezsku[29], bylo pro historiky sporným bodem, zda právě oblast Jesenicka byla v té době osídlena převážně slovanským národem či národem německým. Většina německých historiků byla přesvědčena, že se jednalo výlučně o německou kolonizaci, díky níž se tato oblast stala německou a v následujících staletích nabývala na převaze Němců oproti ostatním národům.[30] Němečtí autoři jako byl Hermann Aubin, Herbert Schlenger, Walter Kuhn či Ludwig Petry zastávali v tomto ohledu stejný názor: „Slezsko bylo německou kolonizací proměněno z pustiny v kvetoucí zemi, a proto jen Němci mají zde nezadatelné právo na domov a vlast.“[31] Avšak z té doby se dochovaly čtyři právní listiny, které výše uvedenou myšlenku výrazně popírají. Tou nejstarší listinou je smlouva z roku 1248. Předmětem smlouvy bylo přenechání biskupského lesa poblíž řeky Vlčice. Zajímavým dodatkem této listiny bylo, že zde nemají být usídlení Němci, ale pouze Poláci či jiní lidé[32]. Následovala smlouva z roku 1267, kdy se opět jednalo o přenechání oblasti k založení vsi Wissoka. Další dvě listiny o založení města Vidnavy z roku 1291 a města Jeseníku z roku 1295. Ve všech zmíněných dokumentech se nacházela jména lokátorů, která měla slovanský původ. Rovněž i názvy vsí a měst nelze počítat mezi německé. Veškeré tyto důkazy nasvědčují tomu, že tehdejší osídlení Jesenicka bylo převážně zásluhou slovanského národa, avšak nelze tak úplně vyloučit, že malý podíl na tom měli i Němci.[33] Walter Schlesinger, německý historik, který se v této problematice neztotožnil s myšlenkou svých německých kolegů, zavedl místo pojmu „německé kolonizace“ vhodnější pojmenování a to „pohyb na východ“. Tento pohyb na východ měl být chápán jako „…rozšíření vlivu německého prostředí na východ v oblasti politiky, kultury, vědy a umění, i když nešlo jen o plody německého ducha, nýbrž obecně západní. Nejdůležitější součástí pohybu na východ bylo ovšem usídlení německy mluvících kolonistů na slovanských územích.“[34] Walter Schlesinger také pak po druhé světové válce často vystupoval na konferencích, které se týkaly výzkumu osídlování východní Evropy německým národem.[35]

Reklama

Nelze však zpochybnit, že počet německého obyvatelstva postupem času narůstal. Už koncem 13. století, kdy vratislavský kníže začal vyhánět slovanské obyvatelstvo a nahrazoval ho německým[36], se počty obou národů začaly vyrovnávat. Zejména pak v období 16. – 18. století, kdy kvůli válkám, epidemiím neštovic a moru došlo k velkému úbytku obyvatel, doplnila tuto populační ztrátu opět německá kolonizace. Tím se převaha Němců výrazně navýšila.[37]

Společné soužití těchto dvou národů bylo v této pohraniční oblasti převážně poklidné a podle mého názoru i přínosné. Nejen, že samotný zájem Němců o osídlení těchto končin přispělo k jeho hospodářskému vzrůstu, ale i technické novinky zejména v zemědělství a průmyslu, taktéž i poznatky v řemeslu, školství, umění, které s sebou ze západu přinesli, můžeme dnes velmi ocenit.[38]

Po ukončení první světové války v roce 1918 přivítali místní Němci, že vznikla samostatná provincie Sudetenland, která by měla být součástí takzvaného Německého Rakouska[39]. Tento krok výrazně podporovali i němečtí sociální demokraté. To se však nestalo, československá vláda chtěla zachovat historické hranice republiky, ke kterým patřily i Sudety, proto byla provincie v prosinci 1918 rozpuštěna.[40]

Po vzniku Československa s převažujícím slovanským obyvatelstvem byli Němci označováni za „přistěhovalce“. Odrazilo se to i na meziválečném historickém bádání. Jedna skupina autorů v čele s historikem a archivářem Bertoldem Bretholzem[41], byla toho názoru, že Jesenicko bylo slovanským národem osídleno už před kolonizací ve 13. století. Samotná kolonizace pak byla pouze jakýmsi rozšířením dávno vzniklým osad a vsí vlastními obyvateli, kteří disponovali lepším německým právem[42]. Zastánci druhé teorie, kteří pocházeli především z řad absolventů pražské německé filosofické fakulty, naopak popírali podíl slovanského národa na kolonizaci a osídlení Němců ve 13. století brali jako historickou skutečnost a obrovský přínos pro naši zemi. S tímto názorem byl nejvíc spojován Josef Pfitzner, rodák ze Zlatých Hor, jehož dílo bylo velmi dobře přijato v sudetoněmeckých kruzích a pochvalných recenzí se mu dostalo i od českých historiků. Konečně někteří badatelé[43], ovlivněni Ernstem Schwarzem, profesorem germanistiky na německé univerzitě v Praze, souhlasili s tvrzením, že zde slovanští osadníci byli před kolonizačním procesem ve 13. století, s kterým potom už ale neměli nic společného. Určitým kompromisem nakonec mohlo být tvrzení, že kolonizace Jesenicka ve 13. století byla tehdy společným dílem jak slovanských tak i německých osadníků, s kterým přišel už výše zmíněný profesor Ernst Schwarz po jeho studiích místních i osobních názvů a jmen.[44]

Co se týče historického vývoje města Jeseník, pochází první zmínka o něm z roku 1267, což zároveň nevylučuje, že zde mohlo existovat ještě mnohem dříve. Jeho prvotní pojmenování nese název Vriwald, a jelikož město během historie nabylo mnoho různých podob svého názvu[45], je někdy těžké odvodit jeho původ. Nejčastěji se uvádí svobodný les neboli místo zbavené, volné od lesa.[46] Svůj současný název „Jeseník“ získalo město v květnu 1947[47] a i přesto, že téma mé práce je datováno pouze do roku 1947, ráda bych tohle pojmenování použila v celé své práci, abych zachovala její jednotnost. Podle mě by bylo velmi matoucí a komplikované přizpůsobovat jednotlivých časovým obdobím, o kterých se ve své práci zmiňuji, i právě aktuální název města a zároveň celé oblasti.

Význam pro budoucí vývoj Jeseníku měla jeho poloha na soutoku řek Bělá a Staříč. Zároveň je ze tří stran obklopen horami, které dodnes tvoří přirozenou hranici mezi Moravou a Slezskem. V minulosti se stal důležitým spojníkem mezi Olomoucí a Vratislaví, takže kromě přepravy zboží a lidí sloužil pro převoz vojáků a děl. Tím byl často nepřímo zapojen do válečných konfliktů.[48] Co se obrany týče, město nikdy nemělo hradby, částečnou ochranu zajistily hory. Jedinou, člověkem vytvořenou záštitou, byl dodnes stojící kamenný hrad, který byl opatřen vodním příkopem a branou s padajícím mostem. Sloužil tehdy jako sídlo pro majitele města a propůjčován byl jedině lénem.[49] V současnosti se v něm nachází Vlastivědné muzeum Jesenicka. Podrobnější popis historie města lze nalézt ve vlastivědném sborníku „Jesenicko z kraje pod Pradědem“[50] nebo v poněkud novější knize Květoslava Growky „Jeseník – Zmizelá Morava a Slezsko“[51], určité historické události lze najít i v samotné kronice města Jeseníku.[52]

1.2 Hospodářský a politický vývoj

Hospodářské a politické aspekty, které v následujících stránkách nastíním, nám přiblíží ne vždy lehký život obyvatel v tomto odlehlém koutu země. Zejména politický vývoj zde ovlivňovala převažující německá menšina. Ohledně hospodářství bylo Jesenicku, díky své poloze, už předem předurčeno, že se nemůže spoléhat na výraznější import zboží či služeb z vnitrozemí státu. Mezi hlavní zdroje obživy zde patřilo zemědělství, lesnictví a hornictví.

Reklama

Zejména poslední zmiňované hornictví bylo velmi významné. Celá oblast byla už od nepaměti proslulá jako bohaté naleziště rud. Už ve 13. století zde vznikaly první hamry, které byly poháněné vodní silou. Největší zájem budily doly ve Zlatých Horách, kde se těžilo zlato a barevné kovy.[53] Zlatá horečka probíhala na Jesenicku v 15. a 16. století. K rozvoji těžby i do dalších vesnic přispěl zejména cizí kapitál z Krakova, Vratislavi a německých zemí.[54] Větší ekonomická závislost Jesenicka na hornictví nastala po roce 1742, kdy oblast díky rozdělení přišla a zemědělsky výnosné slezské roviny. V zlatohorském podnikání se ale v polovině 19. století projevily důlní opakované problémy se zaplavováním těžebních dolů spodní vodou a nedostatečný kapitál pro novou techniku. Od té doby se začala rozvíjet těžba a zpracování žuly, vápence, mramoru a kaolinu, což spolu s železářstvím patřilo k hlavním odvětvím průmyslové výroby ve 20. století.[55]

Stejně významný byl pro daný region i textilní průmysl. Zprvu měla výroba plátna podobu rozptýlených malých manufaktur, jelikož nikdo z místních šlechticů nebyl natolik bohatý, aby investoval svůj kapitál do větších podniků.[56] K prvnímu pokusu o založení větší výrobny došlo v roce 1811 ve Zlatých Horách Josefem Münzbergem. V Jeseníku se textilní podnikatel Adolf Raymann[57] roku 1819 spojil s vídeňským obchodníkem Jacobem Regenhartem a s jeho kapitálovou podporou tak v roce 1834 získal koncesi na tovární výrobu damašku. Vznikla firma Regenhart & Raymann, která na Jesenicku ovládla textilní výrobu a ve světě se stala uznávanou značkou. Její výrobky putovaly nejen do západní Evropy, ale i například do Ameriky.[58] Tato firma se stala sponzorem německého školství a dalších nejrůznějších aktivit na Jesenicku. V polovině dvacátých let 19. století zaměstnávala přibližně 1 500 zaměstnanců.[59]

Úspěchy firmy Regenhart & Raymann přilákaly další německé podnikatele a v průběhu 2. poloviny 19. století vznikaly nové továrny na výrobu textilu.[60] Kromě textilní výroby začaly po roce 1848 vznikat i jiné průmyslové závody jako mlýny, cihelny, pily, nebo potravinářské či polygrafické závody. Jednalo se většinou o malé podniky, které sloužili pouze pro potřeby Jeseníku a jeho okresu.

S hospodářským rozmachem v 19. století nemohu opomenout jméno Vincence Priessnitze, narozeného v roce 1799 v Gräfenberku (dnes už Lázně Jeseník). Díky svému zranění se začal věnovat vodoléčbě a s oficiálním zřízením lázní v roce 1831 se mu v tomto oboru podařilo dosáhnout světového ohlasu. To do těchto lázní přilákalo i významné osobnosti[61] tehdejší doby. V roce 1838 byla postavena první zděná lázeňská budova a v roce 1911 byl přistaven hlavní léčebný dům, který pro svoje účely slouží dodnes. Kromě Priessnitzových lázní byly zakládány i další a to v Dolní Lipové či v samotném Jeseníku.[62]

Textilní expanze a zvlášť lázeňství mělo na město a jeho okolí velmi pozitivní vliv. Dávalo podnět k rozvoji a větší vybavenosti pro příchozí hosty a turisty. V Jeseníku byla zřízena plynárna, kanalizace a vodovod. Byla dokončena stavba železnice na trase Hanušovice – Jeseník – Gluchołazy, která tak v roce 1888 spojila Jeseník s Moravou a s Německem.[63] Narůstal počet obyvatel a rozvíjela se stavební činnost. Následující tabulka nám ukáže stručný přehled vzrůstající zástavby v politickém okresu Jeseník a především národnostní složení celkového počtu místních obyvatel v rozmezí padesáti let. Z těchto čísel jasně vyplývá, že česká menšina byla v té době naprosto zanedbatelná.

Tabulka č. 1: Vývoj stavební činnosti, počtu obyvatel a jejich národnostní složení v politickém okresu Jeseník[64]

Reklama

Rok

Počet domů

Počet
obyvatel

Češi

Němci

Ostatní

1880

10 118

69 251

2

67 021

2 228

1900

10 239

69 153

50

67 023

2 080

1910

10 465

68 823

62

66 855

1 906

1921

10 547

66 108

861

63 029

2 218

1930

11 597

71 717

2 703

66 987

2 027

Během první světové války se objevily problémy se zásobováním spotřebního zboží a potravin[65]. Začal se rozvíjet černý trh, podpořený prudkým nárůstem cen a postupně přicházely zprávy o prvních padlých v boji.[66] Na jaře 1918, kdy byla situace s potravinami tak kritická, začali starostové okolních měst a obcí organizovat vzpouru. Tato vzpoura byla projevem obav německé buržoazie, že nespokojenost slovanského národa by mohla docílit vzniku nového Československého státu, v kterém by německý národ ztratil svou dosavadní převahu.[67]

Výše zmíněné obavy se uskutečnily velmi brzy po skončení války. Vzniklá provincie Sudetenland, do které Jesenicko po válce spadalo, neměla dlouhého trvání. Poté, co bylo na pařížské mírové konferenci odsouhlaseno, aby správu v pohraničních oblastech země převzali Češi, bylo Jesenicko na počátku ledna 1919[68] obsazeno československým vojskem. K snadnému převzetí přispěla nejen špatná hospodářská situace na Jesenicku, ale i mocenský propad Rakouska a Německa způsobený jejich porážkou v první světové válce.[69]

Následující hospodářský vývoj v meziválečném období lze podle mého názoru nejlépe vystihnout v propojení s tím politickým. Němci, kteří se ocitli v nově vzniklém státě, si museli zvyknout na zcela nový přístup, který k nim Československou zaujalo, a to i přesto, že v něm tvořili významnou část populace[70]. Právě Jesenicko bylo oblastí, kde zastoupení německého obyvatelstva dalece převyšovalo to české. Během let 1918-1938 zde česká menšina nepřesáhla 4 % celkového počtu obyvatel. To byl taky jeden z hlavních důvodů, proč parlamentní volby ve 20. letech na Jesenicku měly zcela odlišný průběh v porovnání s celorepublikovými výsledky.

Tabulka č. 2: Výsledky parlamentních voleb na Jesenicku v letech 1920 – 1929 v procentech všech odevzdaných hlasů[71]

Politické strany

1920

1925

1929

Nacionalistické strany DNP a DNSAP

36,4

31,25

23,37

Křesťanští sociálové DCV

31,5

37,77

41,49

Sociální demokraté DSAP

30,9

14,15

17,12

Němečtí agrárníci BdL

0,71

6,86

7,07

Zcela jiná situace nastala po roce 1929. Na Jesenicku se začala projevovat hospodářská krize. Místní podniky omezovaly výrobu, snižovaly mzdy dělníků nebo přímo přistoupily k jejich propouštění. Stávky dělníků narůstaly. Tato tíživá situace vyvrcholila na konci listopadu 1931 takzvanou Frývaldovskou stávkou. Demonstrativní akce, zaměřená proti neustálým přerušováním výroby a snižováním mezd byla v Dolní Lipové násilně potlačena místním četnickým oddílem.[72]

Nadcházející roky nebyly o nic klidnější. Nezaměstnanost[73] a nespokojenost místních občanů narůstala a tím i jejich větší nenávist vůči Československé republice. V politickém měřítku se do popředí dostala DNSAP neboli Německá nacionálně socialistická dělnická strana (Deutsche nationalsocialistische Arbeiterpartei), která využila nastalé situace a výrazně kritizovala nedostatečná protikrizová opatření československé vlády. U občanů vzrůstala podpora této strany, proto byla na podzim roku 1933 vládou rozpuštěna. Místo ní vznikla nová strana Konrada Henleina SdP neboli Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei)[74], která se těšila daleko větší podpoře než DNSAP a v parlamentních volbách v roce 1935 zvítězila nejen na Jesenicku, ale i celorepublikovém měřítku.[75]

Velmi aktivní byla na Jesenicku Komunistická strana Československa (KSČ), která se snažila zvrátit tento narůstající vliv německých politických stran. Konala nejrůznější schůze, na kterých se probíraly témata související s nezaměstnaností, s podporou Sovětského svazu či s hrozícím rizikem narůstajícího vlivu německých stran. Také pořádala neutrální akce s cílem oslovit co nejvíc voličů a snažila se o co největší podporu nezaměstnaných. Bohužel fondy strany se vyčerpaly dříve, než krize ustoupila, nebylo tak nezaměstnané z čeho podporovat a tím vliv KSČ oproti německým stranám rychle ustupoval. Před rokem 1935 byl na Jesenicku zakázán tisk komunistické strany a taktéž její veškeré projevy, schůze či demonstrace. Volby v roce 1935 a poté i 1938 znamenaly pro KSČ hluboký propad a tím i její naprostý útlum až do roku 1945.[76]

Rok 1938, který řadíme k zlomovému datu v našich dějinách, měl i na Jesenicku obrovské důsledky pro jeho budoucí vývoj. Celý průběh tohoto roku je důkladně zaznamenán v Kronice města Jeseníku, z kterého jsem vybrala nejpodstatnější události. Ti, co ještě nebyli v SdP[77], využili poslední příležitosti a rychle do ní vstoupili. V červnových obecních volbách pak tato strana získala přes 95 % hlasů. Dne 11. září, po projevu Hitlera v Norimberku, ve kterém sudetským Němcům přislíbil pomoc od Německé říše, se na náměstí v Jeseníku sešlo více než osm tisíc lidí, kteří se dovolávali návratu do Říše. Poslední snahy členů KSČ, kdy obsadili jesenické nádraží s cílem zabránit sabotážím, či zatčení místního vedoucího SdP doktora Lea Pawlowského policií už nic nezměnilo. Dne 21. září přišla do města zpráva, že vláda přijala návrh Velké Británie a Francie o odstoupení některých sudetoněmeckých území Německu. Po Mnichovu a následně i po zřízení protektorátu Čechy a Morava bylo na Jesenicku více důvodů k oslavám než kdykoli jindy.[78] Během druhé světové války zažíval okres hospodářský útlum. V Kronice města Jeseníku se opakovaně psalo o nedostatečném zásobování palivem, potravinami a šatstvem, případně o přibývajícím počtu padlých mužů v boji. Místní školy vyučovaly nepravidelně, jelikož se z velké části staly ubytovnou pro uprchlíky.[79] Dříve prosperující lázně se proměnily ve vojenský lazaret[80] a konec druhé světové války byl v nedohledu.

Poznámky

[26] Také nazýváno jako: „český díl niského knížectví“ In: ZUBER, Rudolf a kol. 1966. Jesenicko: v období feudalismu do roku 1848. Ostrava: Profil, 1966. s. 59.

[27] Tamtéž. s. 15.

[28] Okres Jeseník vznikl 1. ledna 1996, kdy proběhla novela zákona č.36/1960 Sb., o územním členění státu. In: HRADILOVÁ, Jana. 1996. Odsun Němců z Frývaldova po roce 1945 ve světle českých pramenů a literatury. Jeseník: Vlastivědné muzeum Jesenicka, 1996. s. 13.

[29] ROGALL, Joachim. 2002. Přemyslovci a německá kolonizace. In: KOSCHMAL, Walter; NEKULA, Marek; ROGALL, Joachim. Češi a Němci: Dějiny – kultura – politika. Praha; Litomyšl: Paseka, 2002. s. 26.

[30] ZUBER, Rudolf a kol. 1966. Jesenicko: v období feudalismu do roku 1848. Ostrava: Profil, 1966. s. 65.

[31] ZUBER, Rudolf. 1972. Osídlení Jesenicka do počátku 15. století. Opava: Matice Slezská, 1972. s. 10.

[32] Těmi jinými lidmi mohli být myšleni pouze Češi. V nedaleké oblasti se totiž jiný národ nenacházel.

[33] ZUBER, Rudolf a kol. 1966. Jesenicko: v období feudalismu do roku 1848. Ostrava: Profil, 1966. s. 65-67.

[34] ZUBER, Rudolf. 1972. Osídlení Jesenicka do počátku 15. století. Opava: Matice Slezská, 1972. s. 12.

[35] Jeho kritika směřovala nejčastěji na ostatní německé historiky, že jejich národní zaujatost jim zkresluje skutečný pohled na německou kolonizaci. Na druhou stranu je však nutno říci, že měl i objektivní pohled na to, že události, které se staly po roce 1933 v souvislosti s nacismem, by neměly být jakkoli spojovány s nejnovějšími vědeckými pracemi týkající se německého „pohybu na východ“. Nacismus podle něj velmi poškodil historický pohled na německou kolonizaci českých zemí. In: MÜHLE, Eduard. 2005. Für Volk und deutschen Osten Der Historiker Hermann Aubin und die deutsche Ostforschung. Düsseldorf: Droste, 2005. s. 617-618.

[36] ZUBER, Rudolf a kol. 1966. Jesenicko: v období feudalismu do roku 1848. Ostrava: Profil, 1966. s. 67.

[37] Od 17. století do počátku 20. století se výskyt Čechů a ostatních národů značně omezil. Oblast Jesenicka nabyla ryze německý charakter. In: ZUBER, Rudolf a kol. 1966. Jesenicko: v období feudalismu do roku 1848. Ostrava: Profil, 1966. s. 110.

[38] ERHART, Rudolf. 1995. Soužití plodné i konfliktní. In: Češi a Němci, ztracené dějiny? Tschechen und Deutsche, verlorene Geschichte? Praha: Pro nadaci Bernarda Bolzana vydalo nakl. Prago Media, 1995. s. 309.

[39] Německy Deutsch Österreich, jehož součástí měly být také provincie Deutschböhmen v severních Čechách, Deutschsüdmähren na Jižní Moravě a Böhmerwaldgau na Šumavě.

[40] KNOPP, Tomáš. 2004. Předkládám na vědomí: Jesenicko 1945 - 1948. Jeseník: Základní článek Hnutí Brontosaurus Ještěr, 2004. s. 19.

[41] ZUBER, Rudolf. 1972. Osídlení Jesenicka do počátku 15. století. Opava: Matice Slezská, 1972. s. 13. Jeho zastánci na Jesenicku v této teorii byli: Josef Mitmann, učitel a především sběratel materiálu pro slovník jesenického nářečí, dále Angela Drechslerová, učitelka hudby v Olomouci a Adolf Paupie, lékař a rodák v Javorníku, který sepsal dějiny svého rodného města. In: Tamtéž. s. 13-14.

[42] Zde bych ráda upřesnila, že osídlování Němci nemusí nutně souviset s německým právem. Německé právo lze totiž chápat pouze jako souhrn právních a technickým znalostí, které sloužily jako vzor pro zakládání nových měst a osad. Mohli ho tak používat i slovanští lokátoři. In: ROGALL, Joachim. 2002. Přemyslovci a německá kolonizace. In: KOSCHMAL, Walter; NEKULA, Marek; ROGALL, Joachim. Češi a Němci: Dějiny – kultura – politika. Praha; Litomyšl: Paseka, 2002. s. 27.

[43] Z jesenických rodáků to byl především Gustav Pohl a Kurt von Maydell, kteří tohle téma rozebírali ve svých disertacích. Oba byli žáky profesora Schwarze na německé univerzitě v Praze. In: ZUBER, Rudolf. 1972. Osídlení Jesenicka do počátku 15. století. Opava: Matice Slezská, 1972. s. 15.

[44] ZUBER, Rudolf. 1972. Osídlení Jesenicka do počátku 15. století. Opava: Matice Slezská, 1972. s. 13-16.

[45] Od roku 1267 Vriwald, 1295 Vrienwalde, 1337 Frywalde, 1374, 1374 Freyenwalde, 1522 Freienwaldau, 1547 Freiwaldaw, 1573 Freiwaldt, 1555 Freyenwalt, 1576 Freiwaldau, 1618 Freywalde, 1700 Freiwalden, 1758 Freyenwald, 1805 Freywaldau, 1897 Freiwaldau, 1919 Frývaldov, 1947 Jeseník. In: ZUBER, Rudolf a kol. 1966. Jesenicko: v období feudalismu do roku 1848. Ostrava: Profil, 1966. s. 299.

[46]Vycházející z názvu Freiwaldau. In: GROWKA, Květoslav. 2008. Jeseník: Zmizelá Morava a Slezsko. Litomyšl, Praha: Paseka, 2008. s 6.

[47] KNOPP, Tomáš. 2004. Předkládám na vědomí: Jesenicko 1945 - 1948. Jeseník: Základní článek Hnutí Brontosaurus Ještěr, 2004. s. 158.

[48] GROWKA, Květoslav. 2008. Jeseník: Zmizelá Morava a Slezsko. Litomyšl, Praha: Paseka, 2008. s. 7.

[49] ZEMAN, Vítězslav. 1961. Z minulosti města Jeseníku. In: Jesenicko z kraje pod Pradědem. Vlastivědný sborník. Jeseník: Osvětový dům v Jeseníku, 1961. s. 59.

[50] Jesenicko z kraje pod Pradědem. 1961. Vlastivědný sborník. Jeseník: Osvětový dům v Jeseníku, 1961.

[51] GROWKA, Květoslav. 2008. Jeseník: Zmizelá Morava a Slezsko. Litomyšl, Praha: Paseka, 2008.

[52] ZEMAN, Vítězslav. Kronika města Jeseníku 1961 – 1969, (1267) 1945. Díl I. SOkA Jeseník, fond MěNV Jeseník.

[53] RUMPEL, Petr; BORUTA, Tomáš; NOVÁK David W. 2009. Analýza příčin regionálních disparit v modelovém regionu Jesenicko v kontextu teorie regionálního marketingu [online]. 2009 [cit. 2011-04-10]. s. 5. https://www.mmr-vyzkum.cz.

[54] ZUBER, Rudolf a kol. 1966. Jesenicko: v období feudalismu do roku 1848. Ostrava: Profil, 1966. s. 85-86.

[55] ZUBER, Rudolf. 1961. Z dějin Jesenicka. In: Jesenicko z kraje pod Pradědem. Vlastivědný sborník. Jeseník: Osvětový dům v Jeseníku, 1961. s. 56-57.

[56] ZUBER, Rudolf a kol. 1966. Jesenicko: v období feudalismu do roku 1848. Ostrava: Profil, 1966. s. 120-121.

[57] Představitel kapitalismu německé národnosti, který vykořisťoval své dělníky a využíval k tomu i své politické moci jako starosta města Jeseníku.

[58] GROWKA, Květoslav. 2008. Jeseník: Zmizelá Morava a Slezsko. Litomyšl, Praha: Paseka, 2008. s. 15.

[59] GAWRECKÁ, Marie. 2002. Němci ve Slezsku 1918-1938. Opava: Ústav historie a muzeologie filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity, 2002. s. 24.

[60] Konkrétně bych zmínila firmu Werdecker, Zimmermann nebo Riedel a Schleser, Bittner. Jednalo se převážně o podnikatele německé národnosti. Podnikání Čechů bylo zanedbatelné, protože jich zde bylo velmi málo a jejich finanční prostředky byly nedostatečné. In: ZEMAN, Vítězslav. 1961. Z minulosti města Jeseníku. In: Jesenicko z kraje pod Pradědem. Vlastivědný sborník. Jeseník: Osvětový dům v Jeseníku, 1961. s. 63.

[61] Byl to například spisovatel Nikolaj Vasilijevič Gogol nebo německý básník Heinrich Laube.

[62] MELZER, Miloš; SCHULZ, Jindřich a kol. 1993. Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk: Okresní úřad Šumperk, Okresní vlastivědné muzeum Šumperk, 1993. s. 289-290.

[63] Díky tomuto propojení se tehdejší turistický ruch na Jesenicku opíral z 90 procent o návštěvníky z Německa. In: ZUBER, Rudolf. 1961. Z dějin Jesenicka. In: Jesenicko z kraje pod Pradědem. Vlastivědný sborník. Jeseník: Osvětový dům v Jeseníku, 1961. s. 56.

[64] BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. 1994. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Sv. 13. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1994. s. 81-82.

[65] Největší problém byl s dodávkami brambor, za které Jesenicko nemělo žádnou náhradu.

[66] PISKOVSKÝ, Petr. 1984. 700 let Bělé pod Pradědem. Bělá pod Pradědem: Místní národní výbor Bělá pod Pradědem, 1984. s. 23.

[67] ZUBER, Rudolf. 1961. Z dějin Jesenicka. In: Jesenicko z kraje pod Pradědem. Vlastivědný sborník. Jeseník: Osvětový dům v Jeseníku, 1961. s. 58.

[68] Přesněji 9. ledna 1919. Novým okresním hejtmanem byl jmenován Walter Jakubowski. In: ZEMAN, Vítězslav. 1961. Z minulosti města Jeseníku. In: Jesenicko z kraje pod Pradědem. Vlastivědný sborník. Jeseník: Osvětový dům v Jeseníku, 1961. s. 64.

[69] MACHÁČEK, Pavel. 2005. Výsledky německých politických stran na Jesenicku v parlamentních volbách v letech 1920 – 1935 [online]. 2005 [cit. 2011-04-10]. s. 3. https://muzeum.jesenik.net/.

[70] Podíl Němců v tehdejší Československé republice byl 23 procent, bráno ve vlastních českých zemích dokonce přes 30 procent. In: KURAL, Václav. 1993. Konflikt místo společenství? Češi a Němci v československém státě (1918-1938). Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1993. s. 25-26.

[71]MACHÁČEK, Pavel. 2005. Výsledky německých politických stran na Jesenicku v parlamentních volbách v letech 1920 – 1935 [online]. 2005 [cit. 2011-04-10]. s. 6-8. https://muzeum.jesenik.net/.

[72] Výsledkem bylo osm mrtvých a čtrnáct těžce zraněných protestujících dělníků. Mezi mrtvými byly i dvě ženy. In: KOHOUT, František; MOTYČKA, František. 1961. Příspěvek k dějinám dělnického hnutí na Frývaldovsku v letech 1918 – 1938. In: Jesenicko z kraje pod Pradědem. Vlastivědný sborník. Jeseník: Osvětový dům v Jeseníku, 1961. s. 101-102.

[73] Nejkritičtější byl právě rok 1933, kdy jenom v Jeseníku bylo bez práce 800 lidí. In: ZEMAN, Vítězslav. Kronika města Jeseníku 1961 – 1969, (1267) 1945. Díl I. SOkA Jeseník, fond MěNV Jeseník. s. 34. Jeseník měl tehdy něco málo přes 8 000 obyvatel. In: BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. 1994. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1994. s. 94.

[74] Původně SHF, Sudetoněmecká vlastenecká fronta (Sudetendeutsche Heimatsfront).

[75] MACHÁČEK, Pavel. 2005. Výsledky německých politických stran na Jesenicku v parlamentních volbách v letech 1920 – 1935 [online]. 2005 [cit. 2011-04-10]. s. 10. https://muzeum.jesenik.net/.

[76] KOHOUT, František; MOTYČKA, František. 1961. Příspěvek k dějinám dělnického hnutí na Frývaldovsku v letech 1918 – 1938. In: Jesenicko z kraje pod Pradědem. Vlastivědný sborník. Jeseník: Osvětový dům v Jeseníku, 1961. s. 108-110.

[77] Jednalo se zejména o německé agrárníky, živnostníky a sociální demokraty.

[78] ZEMAN, Vítězslav. Kronika města Jeseníku 1961 – 1969, (1267) 1945. Díl I. SOkA Jeseník, fond MěNV Jeseník. s. 37-40.

[79] Tamtéž. s. 42-44.

[80] GROWKA, Květoslav. 2008. Jeseník: Zmizelá Morava a Slezsko. Litomyšl, Praha: Paseka, 2008. s. 26.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více