Arizace v Protektorátu Čechy a Morava na příkladu Kolínska: Závěr

Autor: Bc. Filip Dudáš 🕔︎︎ 👁︎ 16.047

Závěr

Mým hlavním cílem bylo představit „arizaci“ nejen jako úzký okruh činností spojený s převáděním majetku z židovských do árijských rukou, ale jako široký okruh činností, které se dotýkaly každého člena tehdejší společnosti ať už přímo či nepřímo.

Tento cíl jsem se snažil naplnit vypracováním teoretického základu, který jsem poté využil jako podklad k testování hypotéz v analytické části. Nejprve jsem vymezil židovské obyvatelstvo a podnik a došel k závěru, že Norimberské zákony stanovovaly vymezení záměrně co nejširší, tak aby správní orgány měly dostatečně volné pole působnosti k tomu, aby maximalizovaly „arizační“ profit, z čehož těžila nemalá část německého obyvatelstva. Avšak nejvíce tato činnost sloužila k naplňování státní kasy a s tím spojené financování zbrojního průmyslu, což potvrdilo mou hypotézu z úvodu. Poté jsem časově zařadil jednotlivé etapy „arizace“ a zjistil jsem, že započatá „arizace“ v roce 1933 měla formálně dobrovolný charakter. Jedním z důvodů dobrovolného charakteru byly obavy protiněmeckých nálad, projevujících se bojkotem německého zboží. To zapříčinilo pokles devizových rezerv v předválečných letech a Německo potřebovalo území Čech a Moravy k zlepšení bilance zahraničního obchodu. Málo známým faktem je, že na území Německé říše počátkem roku 1938 kdy se přecházelo k normativně upravené formě „arizace“, bylo již „arizováno“ 60 – 70 % ze zhruba 100 000 židovských podniků, což vyvrací mou hypotézu o tom, že větší část „arizace“ proběhla až po vypuknutí války. Zde vyvstává otázka, jak se Němcům podařilo několik let úspěšně zakrývat veřejnosti v okolních státech své počínání s židy. Následně jsem popsal podstatu „arizace“, která úzce souvisela s germanizačními plány a byla jedním z hlavních nástrojů jejího uplatňování. Došel jsem k závěru, že hlavním cílem „arizace“ nebyla změna v národnostním složení a likvidace židů, ale především ovládnutí hospodářského potenciálu skrze „arizované“ podniky, který byl pro Říši nezbytný, jelikož její hospodářská situace v době vstupu do války byla kritická. Poté jsem se zaměřil na vymezení kompetencí jednotlivých správních složek v procesu a zjišťoval, zda zde docházelo k protekcionismu. Rozdělení kompetencí při „arizaci“ bylo rozlišeno podle velikosti „arizovaného“ majetku. Na nejnižší úrovni náležely kompetence vrchním zemským radům tzv. oberlandrátům, kde vznikal prostor pro osobní obohacování. Při „arizaci“ můžeme také vypozorovat adaptování některých firem na nově vytvořené podmínky, kdy vznikaly specializované správcovské a likvidační firmy, jež svoji existenci stavěly na „arizační“ spolupráci s nacistickou správou. NSDAP se dle nařízení R. Hesse z roku 1938 měla vyjadřovat k „odžidovštění“ firem ve všech případech, čímž se straníkům otevíral prostor jak ovlivnit rozdělování židovského majetku. A proto i přes opakovaná prohlášení nejvyšších straníků o tom, že „arizace“ má sloužit k obohacování státní pokladny a nemůže být zaopatřovacím nástrojem zasloužilých členů NSDAP, se v praxi krajské a župní organizace NSDAP staly garanty tohoto protekcionismu. Gestapo mělo v kompetenci zabavování židovského majetku „nelegálních“ emigrantů z protektorátu, což souviselo s procesem „arizace“, jelikož zabavený majetek zůstával pod správou gestapa. Správa majetku dělala gestapu problémy a tak H. Himmler vydal nařízení, aby se zabavené podniky uvolnily pro „arizaci“. Postup gestapa vyvolal kritiku říšskoněmeckých institucí, kvůli prodeji „pro někoho“. Z uvedených informací se potvrzuje má hypotéza, že NSDAP i gestapo provádělo protekcionismus, na kterém se obohacovali jejich členové a účastníci „arizace“. Otázka zní, jak se po hříšnících pátralo a jaké bylo institucionální prostředí k provádění protekcionismu. Zajímavé by také bylo zjištění, jakým způsobem je trestaly německé soudy. V poslední podkapitole jsem zkoumal úlohu bank a míru zapojení do procesu. Rozsah aktivit, které vyvíjely banky v procesu „arizace“ byl skutečně mimořádný. Z uvedených poznatků můžeme jasně vyvodit, že hlavně Dresdner a Deutsche Bank, sloužily jako programový nástroj nacistické politiky vnášení německého vlivu do českého hospodářského prostředí, zejména skrze kapitálové podíly českých bank v českém průmyslu. Z uvedené tabulky vyplývá, že Dresdner Bank dominovala před Deutsche Bank a že „arizace“ představovala pro banky největší zdroj zisků a až poté následovaly zisky z kapitálových propojení. Tudíž se potvrdila má hypotéza, že banky zneužívaly svého výsadního postavení k získání monopolu na trhu a potlačení konkurence. „Arizace“ jim k tomu nabízela výjimečnou příležitost.

Reklama

V mém archivním bádání jsem zjišťoval, zda vrchní zemský rada (oberlandrát) Eckoldt měl vliv na místní „arizaci“. Eckoldt byl příkladným nacistickým úředníkem, který svědomitě plnil své úkoly a aktivně se zapojoval do vytváření germanizačních plánů. Z prozkoumaného materiálu jsem prokázal jeho přímé působení na „arizaci“ v řadě případů, převážně za účelem plnění těchto plánů. Z Kolína se snažil vytvořit spojku mezi severozápadním a jihovýchodním územím, které bylo kompaktně osídleno německým etnikem. K tomu mu měl posloužit i velkostatek židovské rodiny Mandelíků, jež se měl stát opěrným bodem němectví.

Při zpracovávání této práce vyvstaly otázky zapojení dalších složek nacistické protektorátní správy. Úloha a míra zapojení bude muset být potvrzena v dalších dílčích studiích. Historiografie doposud nepřinesla dostatek studií zabývajících se příklady „arizací“ na nejnižší úrovni. Práce obohacuje dosavadní stav poznání o sondu fungování „arizačního“ procesu v oblasti působnosti kolínského oberlandrátu, kde vedle malých podniků a provozů byly „arizovány“ veliké podniky židovských rodin Mandelíků, Picků, Glaserů a dalších. Podniknutá sonda dokládá aktivní zapojení nacistického správního aparátu v podobě oberlandrátu do procesu „arizace“. Vrchní zemský rada Eckoldt, jak naznačuje má práce, často zaujímal při „arizacích“ aktivní postoj a podílel se na výběru vhodných kandidátů. Nabízí se otázka, zdali je možné výsledky mé studie generalizovat pro všechny oberlandráty v prostoru Protektorátu Čechy a Morava, pro potvrzení by bylo potřebné provést další regionálně zaměřené výzkumy. Je pravděpodobné, že podobně aktivistický přístup můžeme vysledovat i u jiných orgánů nacistické protektorátní správy (vládní komisaři, NSDAP, SS, SD, gestapo). Studie zároveň dokázala, že se „arizace“ netýkala pouze průmyslových podniků či drobných provozů, ale i zemědělského majetku, jehož vlastníky v úrodných oblastech Polabí byli často židovské rodiny (Mandelíkové a další). Nakládání nacistů s arizovaným židovským zemědělským majetkem by se měla pro svá specifika stát cílem dalších podrobnějších analýz.

Po vypracování mé práce usuzuji, že se mi hlavní cíl podařilo splnit. První teoreticko-metodologická část mi poskytla pevný základ pro potvrzení mých hypotéz metodou sondy. Během práce vyvstala řada otázek vhodných k dalšímu bádání a rozšíření práce o další dílčí regionální sondy oberlandrátů.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více