Přímo do černého

Autor: Vladimír Marek 🕔︎︎ 👁︎ 21.778

Ochranné valy základny Shank zůstaly vzadu za námi. Po silnici Utah míříme směrem na jih. Nestandardně dlouhá kolona obrněných vozidel Humvee, Dingo a Iveco naznačuje, že tentokrát se nejedná o patrolu či doprovod civilistů. Vojáky 5. kontingentu provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v Lógaru čekají střelby z pěchotních zbraní.

Střelnice jak z Harryho Pottera

Vzadu za sebou slyšíme, že zdejší střelnice je skutečně dobrá. Je prý na ní skála jak z Harryho Pottera, téměř tisíc metrů vysoká. Uplyne jen pár minut amůžeme se na vlastní oči přesvědčit, že v tomto případě ani v nejmenším nefabulovali. Skalní dominanta je vidět již z velké dálky. Objíždíme ještě základnu Altimur a jsme na místě. V opevněném objektu nad námi sídlí rumunští speciálové a Afghánská národní armáda. Jsou zde i Američané. Střelnice je zamluvena předem. Zbývá již jen podepsat u Američanů dokument, že jsme seznámeni s bezpečnostními pravidly a standardními operačními postupy zdejšího zařízení. Dostáváme frekvence, na kterých musíme být neustále v kontaktu, a může se jít na věc.

Reklama

Budeme střílet téměř ze všech zbraní, kterými je kontingent vybaven. Tedy z pistolí Glock 17, samopalů Sa-58, kulometů Minimi, MG3 a M2HB ráže 12,7 mm, odstřelovaček Sako a Falcon, granátometů AGS-17 a pancéřovek Carl Gustav. Český zástupce v misi EUPOL (policejní mise EU), který je tady s námi, má s sebou dokonce německý samopal G 36. Pokud to vyjde časově, budeme střílet z kulometů DŠK a PKM, které jsou lafetovány na vozidlech Humvee,“ vysvětluje vedoucí střeleb praporčík Zdeněk I. (celá jména z bezpečnostních důvodů neuvádíme). „Udržovat si nadrilované návyky a střelecké schopnosti je v misi možná důležitější než kdekoliv jinde. Proto také střílíme dvakrát týdně. Jednou jsme zde, na pěchotní střelnici na Altimuru, kde můžeme střílet na velké vzdálenosti. Takový výcvik bychom si u nás doma asi jen těžko mohli vyzkoušet. Kromě toho využíváme ještě střelnici přímo na základně, která vznikla úpravou z původního heliportu. Tam je možné ale trénovat jen na krátké vzdálenosti.

Po italské další armády

Nejvíce ze všeho nás zajímá výzbroj lehkých obrněných vozidel Iveco LMV s náhonem 4x4. Tato vozidla jsou ve výzbroji Armády České republiky od roku 2008. První čtyři kusy získal kontingent Útvaru speciálních operací SOG Vojenské policie, který působil v jihoafghánském Helmandu. Dalšími 15 kusy byl vyzbrojen průzkumný odřad provinčního rekonstrukčního týmu, působícího v afghánském Lógaru. Část z nich se společně s námi účastnila střeleb.

Vývoj tohoto lehkého obrněnce, který vojáky chrání proti pěchotním zbraním, byl zahájen v roce 1999. O čtyři roky později si italská armáda objednala prvních 66 kusů. V dalších pěti letech jich odebrala ještě 1 150. Pak italský výrobce spojil své síly s britskými firmami Alvis Vickers a BAE Systems Land Sytems a přihlásil se do výběrového řízení britské armády s vozidlem k tomuto účelu pojmenovaným jako Panther CLV. Britové si na základě smlouvy z listopadu 2003 objednali 400 kusů těchto lehkých obrněnců s opcí na dalších 400. Postupně jimi nahrazují především vozidla Land Rover. Následovaly dodávky pro belgickou, norskou, španělskou a rakouskou armádu. V roce 2008 zavedla tuto techniku do výzbroje i Armáda České republiky.

Obratný tlustokožec

Reklama

Čeští řidiči si nemohou vynachválit jízdní vlastnosti Iveca, které je vybaveno automatickou pětistupňovou převodovkou. Řadový, kapalinou chlazený turbodieselový čtyřválcový motor o objemu 3000 ccm má výkon 140 kW. I přes veškeré pancéřování a silnou ochranu je prý toto vozidlo velice pohyblivé. Nejvyšší povolená rychlost tohoto vozidla na silnici je 110 km/h. Podle řidičů má výkon motoru při této rychlosti ještě rezervu nějakých 20–30 km/h. V terénu má Iveco velmi dobrou průchodnost. Je určeno pro čtyři až pět vojáků (podle konkrétní varianty). Při střelbě do všech stran potřebuje mít vzadu střelec přece jen více místa.

Modulárně řešenou balistickou ochranu lze snadno zvýšit soupravami přídavného pancéřování. Ty přitom nejsou na první pohled rozeznatelné. Neprůstřelná skla je možné dodat ve třech stupních odolnosti. Jako ochrana proti střelbě kumulativní munice existuje přídavné zařízení v podobě mříží. Díky nim exploduje hlavice ještě předtím, než přijde do kontaktu se samotným pancéřováním.

Při vývoji vozidla byla nemalá pozornost věnována ochraně proti minám. Což má obzvlášť velký význam právě při nasazení v Afghánistánu. Její základ tvoří tzv. monoblok, který výrobce úmyslně označuje jako citadelu. Konstrukce spodní části kabiny se skládá z několika vrstev. Balistický spodní štít díky svému tvaru směruje při výbuchu miny část tlakové vlny do stran. Nemalou roli při ochraně proti minám sehrávají i sedačky, které jsou vybaveny účinným systémem tlumení. Navíc díky tvaru, opěrkám hlavy a především pětibodovému ukotvení bezpečnostních pásů, zabraňují při výbuchu vymrštění vojáka a následnému zranění. Pod kabinou nejsou žádné komponenty či části, které by případný výbuch mohl vymrštit směrem dovnitř. Palivová nádrž vozidla byla cíleně umístěna do zadní části.

Samostatnou kapitolu představuje pasivní ochrana vozidla. Z důvodu zamezení tepelných demaskujících příznaků je výfuk veden od motoru do zadní části zevnitř rámu. Nejvíce tepelně zatěžované součásti, jako například turbokompresor, jsou izolovány materiálem s vysokou schopností pohlcovat infračervené vyzařování.

V zadní části vozidla se nachází nákladový prostor. Nahoře na střeše, na kterou se lze dostat kruhovým průlezem ve stropě, se otáčí v úhlu 360° z kabiny ovládaná zbraňová stanice Protector M151A2, dodaná norskou zbrojovkou Kongsberg. Ta je v případě české dodávky osazena těžkým kulometem M2HB.QCB, vyráběným belgickou firmou FN Herstal. Kromě něho může být na zbraňové stanici namontován 40mm granátomet, případně řízené střely Javelin, Mistral či CRV7/Hydra. Jsou zde i zadýmovací granátomety. Ty ale v našem případě nejsou aktivovány.

Vozidlo je vybaveno rušičkou zabraňující elektronickému odpalování min a improvizovaných výbušných prostředků. Nespornou výhodu představují poměrně malé rozměry obrněnce. Bez problémů je ho možné přepravovat letouny řady C-130, případně vrtulníky CH-47 a CH-53.

Střelba z Iveka

Samozřejmě že se trefíte, neznám nic snadnějšího než ovládání této zbraně,“ usmívá se střelec rotný Jan T. a uvolňuje mi zadní sedačku. „Je to stejně jednoduché jako střelba při hře na počítači.“ Přesvědčuji se, jak snadno je možné za pomoci motoru otáčet kulometem do všech stran. Cíl v podobě velkých kamenů mám na vzdálenost větší než 1 km. Levou ruku pokládám na panel obrazovky a pravou na pákový ovladač, se kterým zaměřuji hlaveň kulometu. Na něm je i spoušť. Zbraň má dvojité jištění a ještě bezpečnostní kryt. Součástí zbraňové stanice je kamera, termokamera a laserový zaměřovač. Cíl si lze na obrazovce oddálit anebo naopak přiblížit. Když se právě nevede palba, je možné použít kameru jako průzkumný prostředek. Její dosah je podle momentální viditelnosti několik kilometrů. Průzkum stejně jako střelbu je možné tedy vést i v noci. Pokud je to pro rozlišení jednotlivých detailů výhodnější, obrazovka se přepne na negativní zobrazení.

Reklama

Zpočátku dělám hlavní příliš trhavé pohyby, nemám dostatečně nacvičené zacházení s joystickem. Střelec vedle mi radí, že je to stejné jako dojit krávu. Bohužel ani s tím nemám zkušenost. Vybírám si jeden ze sedmi zaměřovacích křížů. Americký. Je rozdělený na malé dílky, takže se snadněji dělá případná korekce. Konečně mám cíl přesně v zaměřovači. Mačkám spoušť. Vozidlo sebou jen lehce několikrát zacuká. Se sluchátky na uších bych ani nevěděl, že střílím. Na obrazovce je přesně vidět dopad projektilů jeden dílek napravo od kamenů. Během několika sekund provádím opravu a z pásu s 280 náboji odpaluji další krátkou dávku. Zvětralé balvany se tentokrát rozlétnou na několik kusů.

Když si před několika lety tato vozidla vyžádal někdejší Útvar speciálních operací SOG Vojenské policie, argumentoval tím, že je mimo jiné potřebuje na rozbíjení kamenů, za kterými se skrývali útočníci. Na vlastní oči se přesvědčuji, že to funguje.

Střelba za jízdy je složitější. Ani to ale není příliš velký problém, stanice je totiž vybavena stabilizátorem. Pokud se naopak pálí na pohyblivý cíl, kamera se zaměří na něj, počítač vyhodnotí jeho rychlost a automaticky hlaveň kulometu předsadí. Jestliže jsme ještě nedávno tvrdili, že starší kulomety DŠK, které má ve výzbroji naše armáda, vlastně nejsou až zas tak špatné, tak po tomto zážitku vidím celou záležitost v jiném světle. Už rozumím střelcům z průzkumného odřadu, kteří říkají, že právě tohle je zbraň 21. století.

Armáda České republiky by měla v budoucnu získat dalších 90 lehkých obrněných vozidel Iveco. Většina z nich bude vyzbrojena kulomety ráže 12,7 mm. Zbytek pak kulomety ráže 7,62 mm. Stanou se součástí výzbroje 44. a 74. lehkého motorizovaného praporu. První z nich by měl dostat 26 kusů a druhý 40. Třináct těchto vozidel se stane součástí výzbroje 102. průzkumného praporu, 151. ženijní prapor jich získá šest a 13. dělostřelecká brigáda pět.

Až přejde karavana

Napříč střelnicí míří velbloudí karavana. Okamžitě přichází rozkaz k zastavení palby. Nezbývá nic jiného než čekat, až přejde. Začalo totiž jaro, a tak nomádi vyrazili na cesty. Nějaká střelba jim vůbec nevadí, ta patří v Afghánistánu k životu jako vzduch či voda. Občas se prý dokonce stává, že se někdo ze zvědavosti vynoří v nedalekém vádí.

Kolona vozidel Humvee se otáčí a vrací na základnu. V tomto okamžiku je totiž zřejmé, že se dnes na jejich osádky nedostane řada. Musejí končit dřív, v jednu hodinu odpoledne je totiž čeká patrola.

 

 

V pravé poledne do vzduchu startuje průzkumný prostředek Raven. Operátoři s jeho pomocí kontrolují široké okolí střelnice a přispívají tak k zvýšení bezpečnosti. Původně se uvažovalo o tom, že budeme tento prostředek nasazovat daleko častěji. Zatím ale průzkum bezpilotními letouny pro PRT zajišťují většinou Američané.

Raven udělá několik okruhů, operátor se ujišťuje, že je vše v pořádku. Od kolegy dostává pokyn, že na druhé hodině je hlášen podezřelý pohyb. Navádí tedy průzkumný prostředek tím směrem. Ukazuje se ale, že to bylo jen stádo velbloudů. Zanedlouho přistává Raven na „břicho“ na kamenitém podkladu. Připadá nám to jako poměrně tvrdé dosednutí, na něco podobného je ale údajně stavěný. Právě z tohoto důvodu je vyroben z velice odolných materiálů.

Iveco LMV technické parametry:  
Pohotovostní hmotnost: 5940 kg
Užitečné zatížení: 1060 kg
Délka vozidla: 4800 mm
Šířka vozidla: 2200 mm
Výška vozidla bez zbraň. stanice: 2833 mm
Rozchod náprav: 1710 mm
Objem nádrží: 130 l
Spotřeba paliva na 100 km: 30 l
Jízdní dosah po silnici: 500 km
Brodivost: 0,85 m

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 9/2010 vydavatelství Naše Vojsko

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více