Vysychání v přímém přenosu

Autor: Vladimír Marek 🕔︎︎ 👁︎ 14.364

Kolona českého provinčního rekonstrukčního týmu opouští základnu Shank v afghánském Lógaru. Včera zde naměřili 28 stupňů ve stínu. Na slunci je dobře o patnáct více a v autě ještě o deset. Po jedné z hlavních komunikací, kterou spojenci nazvali Utah, míříme směrem na sever. Vojáci mají za úkol doprovodit do správního centra distriktu Mohammad Agha Alenu Liškovou, která zodpovídá v civilní části provinčního rekonstrukčního týmu za oblast vodního hospodářství.

Na co si dát pozor

Ještě před výjezdem jsme byli seznámeni s nejrizikovějšími úseky cesty. Jsou to především dva dlouhé bazary s nejrůznějším zbožím, lemující několikakilometrový úsek silnice. Z devadesáti procent představují nebezpečí improvizované výbušné systémy. Průsmyk, kterým budeme projíždět, je chráněn opevněným stanovištěm Afghánské národní policie. Kolona skládající se ze dvou obrněnců Dingo a čtyř strojů Iveco disponuje pro případ přepadení velkou palebnou silou. Nahoře na věžích vozidel Iveco jsou půlpalcové belgické kulomety a uvnitř nelafetované kulomety Minimi. Doprovázejí nás příslušníci průzkumného odřadu, kterým velí nadporučík, jehož jméno z bezpečnostních důvodů neuvádíme.

Reklama

V současné době sloužíme jako jakési oči velitele kontingentu. Děláme pro něho průzkum. Když se připravují nové projekty civilní části PRT, vyjíždíme do oblastí jejich realizace a prověřujeme je přímo na místě. V těch složitějších případech plníme i obdobné patrolovací operace jako mobilní pozorovací týmy,“ vysvětluje velitel průzkumného odřadu. „Posílají nás do těch rizikovějších oblastí. Právě teď nás čeká několikadenní výjezd do Čarchu. V tomto distriktu je zhoršená bezpečnostní situace. Jako operační stanoviště nám poslouží americká základna, odkud budeme vyjíždět na průzkum. Pořídíme fotografie a shromáždíme potřebné informace. Všechno pak ode - šleme na základnu Shank, kde to vyhodnotí a na základě toho připraví výjezd mobilního pozorovacího týmu a civilní části PRT.

Voda je problém

Míjíme několik kontrolních bodů, policisté nás přátelsky zdraví. Už ne tak vstřícné jsou pohledy trhovců. „Na druhé hodině podezřelá osoba,“ chrastí ve vysílačce. Věž s kulometem se jako kolotoč okamžitě otáčí tím směrem. Nic se nesmí ponechat náhodě. Sebemenší bezpečnostní riziko je nutné okamžitě eliminovat.

Na levé straně silnice je objekt obehnaný vysokou kamennou zdí. Vypadá jako pevnost. Jsme na konci první etapy naší cesty. Právě zde,v sídle správy distriktu, se buduje monitorovací studna a měrná stanice. Jedná se o rozsáhlý projekt zaměřený na sběr hydrologických a klimatických dat. Jeho součástí je devět monitorovacích studní, dvě měrné stanice a tři říční profily. Za tímto účelem nechali naši odborníci zpevnit koryto řeky. Mají v úmyslu zde měřit, jaká je průtočnost vody během povodní. V Afghánistánu totiž chybějí jakákoliv statistická data, která by napomáhala při rozhodovacím procesu. Český provinční rekonstrukční tým nejen řídí výstavbu všech těchto zařízení, ale dodává i přístrojové vybavení.

Alena Lišková přímo na místě kontroluje rozsah a kvalitu odvedených prací. „Vypracovali jsme projekt, jehož konkrétní provedení jsme konzultovali s kontraktorem. Nyní musíme dohlédnout nejen na kvalitu odvedených prací, ale i na jejich úplnost,“ říká vedoucí projektu. „Voda je v Afghánistánu velký problém. Právě proto jsme se zaměřili na tuto oblast. V této zemi vysychají řeky doslova v přímém přenosu. Úplné řešení přitom neexistuje. Jde spíš o to, naučit se zacházet s vodou, která je k dispozici, velice opatrně. A k tomu potřebujeme relevantní údaje. Pokud se dělají nové hydrologické a vodohospodářské projekty, je potřeba ze všeho nejdříve zvážit jejich dopad. Když navrhujeme jez, musíme udělat všechno pro to, abychom neomezili průtok řeky. Příliš mnoho nových vrtů studní také není řešení. To by se nám ztrácela voda i z podzemí.

Potřebné údaje a fotografie shromažďuje nejen odbornice na vodní hospodářství, celý výjezd důkladně monitorují i vojáci. V tomto konkrétním případě má však Alena Lišková smůlu. Podařilo se jí zkontrolovat odvedené práce pouze zvenku. Přeměřit hloubku vrtu není možné. Kontraktor si ho totiž zamkl.

Nabízíme technickou podporu

Reklama

Během tohoto výjezdu nás čeká ještě jeden vrt a monitorovací stanice. Ta je umístěna v objektu provinčního ministerstva pro vodní hospodářství a energii v Pol-e Alam. Vracíme se tedy po Utahu směrem na jih. Billboardy u silnice poněkud kontrastují s okolní realitou, která v mnohém připomíná osmnácté století. Naprostá většina z nich nemá komerční, ale informativní a vzdělávací charakter. Jsou zde nejen náborové akce zaměřené na afghánskou policii a armádou, velitelství ISAF rovněž vysvětluje, proč jsou spojenecké jednotky v Afghánistánu. Další reklamní plochy jsou využity k informacím o dodržování základních principů hygieny, zdravotní péči o děti, ale i o boji proti kriminalitě.

Využíváme ta nejlepší vozidla a výzbroj, kterou má Armáda České republiky k dispozici. Uvnitř sice není příliš mnoho místa, je to ale daň za velkou palebnou sílu a další prostředky, kterými musí být obrněnec vybaven,“ říká velitel. „Američané, pokud to nejsou zrovna speciální síly, otevřeně přiznávají, že nám podobnou výzbroj závidí.

Na provinčním ministerstvu jsme o poznání úspěšnější než na první stanici. Hloubka vrtu odpovídá, jsou zde vykopány i základy pro měřicí zařízení. Místní vodohospodářští pracovníci se dokonce chlubí novým vybavením, které si pořídili za peníze od afghánské vlády. „Právě ministerstvo vodního hospodářství a energie patří k těm, jež pracují dobře. Jeho zaměstnanci mají zájem se vzdělávat. Pracují v oboru již delší dobu. Afghánci se s nedostatkem vody potýkají tisíce let. Naučili se s ní pracovat. Umějí například perfektně budovat zavlažovací kanály a další vodohospodářské systémy. Tím, že jsme tady ale teď my, cítí jistou technickou oporu. Stavíme například jezy. Ty dělali i oni, nevěděli však, jak správně založit takovou konstrukci, aby udržela jarní přívaly vody. A tak je každý rok museli po povodních znovu obnovovat,“ objasňuje nám některé aspekty česká odbornice. „Pokud chceme zřizovat vodohospodářské stavby, potřebujeme mít k dispozici data, která budou mít statistickou váhu. Musejí obsahovat co nejdelší časovou řadu. Jde nám také o to, aby se Afghánci naučili s těmito daty pracovat. Součástí projektu jsou i školení, při kterých budou místní lidé seznámeni s tím, jak s těmito daty nakládat. Chceme jim ukázat, k čemu jsou užitečná. Přesvědčit je, aby je shromaždovali a uchovávali dlouhou dobu. Technická realizace tohoto projektu bude dokončena na jaře letošního roku, školení mají probíhat až do června.

Preferují jezy

Ani v okolí provinčního ministerstva není úplně bezpečno. Každého z nás doprovází jeden voják, který plní funkci jakési ochranky. Na kraji silnice je hromádka odpadků. Gestem nám naznačí, abychom se jí obloukem vyhnuli. Právě ona by totiž mohla být ideálním maskováním pro improvizovaný výbušný systém.

Z afghánských hor se každé jaro valí obrovské množství vody. Na první pohled by se mohlo zdát, že jistým řešením by bylo zadržet ji v přehradách a rovnoměrně využívat po zbytek roku. Podle Aleny Liškové ale nejsou přehrady v současné době pro Afghánistán příliš vhodné. Jsou to technicky náročné stavby, pro které není v této zemi odpovídající bezpečnostní situace. „Museli bychom se věnovat podrobnému geologickému a morfologickému průzkumu. Nezbytné by byly i další věci, které zde nejsou v současné době realizovatelné. Až bude bezpečno, ať si Afghánci sami vytipují vhodné lokality pro vybudování takovýchto velkých vodních staveb,“ argumentuje Alena Lišková. „V provincii Lógar jsou dvě přehrady. Jedna vznikla v 30. a druhá v 20. letech minulého století. První jsme opravili, druhá nebyla nikdy zprovozněna. Leží v nebezpečné oblasti, do které jsme se museli přepravit za pomoci vrtulníků. Její rekonstrukci jsme nedoporučili. Neznáme totiž geologické poměry, nemáme k dispozici žádné technické parametry, nevíme, zda by byl dostatek vody. A i kdyby se nyní, po 90 letech přehrada naplnila, zaplavila by nejen zemědělskou půdu, ale i osídlení.

V dálce na horizontu jsou již vidět mohutné valy základny Shank. Končí třetí fáze patroly, tedy návrat. „Hodnotil bych ji jako standardní, projeli jsme sice několik rizikových oblastí, ale všechno skončilo bez závad,“ uzavírá velitel průzkumného odřadu. To ještě netuší, že v místech, která jsme právě projeli, budou jen o několik hodin později zraněni američtí vojáci. Při navádění otáčejícího se vozidla mezi ně hodil neznámý pachatel obranný granát. Vůbec mu přitom nevadilo, že v bezprostřední blízkosti stály i děti, které se snažily vyloudit na vojácích nějaký ten bonbon. Jeden z chlapců při útoku zahynul.

Reklama

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 12/2010 vydavatelství Naše Vojsko

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více