Francouzské bombardéry nad Sedanem

Autor: Miroslav Šnajdr 🕔︎︎ 👁︎ 23.420

Z nich jen 27 představovalo stroje moderních konstrukcí LeO 451 a Bre 693. Právě akutní nedostatek moderních strojů donutil Francouze nasadit toho dne do denního útoku zastaralé Amioty 143, nazývané pro své nevzhledné hranaté tvary „Autobus Amiot“. Nízkými výkony se hodily pouze k nočním akcím, které také tvořily doposud jejich výhradní bojovou náplň.

Plánování

Na dvě hodiny ráno 14. května byla na štáb Gén. Escudiera, velitele 1ère DAé v Athies-sous-Laon, povolána trojice velitelů bombardovacích uskupení. Dorazil velící důstojník Groupement N° 6,Col. Lefort, velitel Grp.N° 9,Col. Francois a velitel Grp. N° 10, Lt.Col. Aribaud. Za vypjaté atmosféry byli důstojníci informováni o dramatické situaci v prostoru Sedanu, kde nepřítel vybudoval na jižním břehu předmostí. Proti stálým mostům (o jejichž zničení samotnými obránci francouzské velení nevědělo) a Němci budovaným pontonovým mostům na obou stranách Sedanu, mezi Vrignessur-Meuse a Bazeilles, měly být provedeny za maximálního úsilí nálety. Akce se mělo se silným stíhacím doprovodem zúčastnit šest bombardérů LeO 451 Grp. N° 6, šest Amiotů 143 Grp. N° 9 a 12 Amiotů 143 Grp. N° 10.

Reklama


Formace Amiotů 143 francouzského vojenského letectva, rok 1938

Písemný rozkaz (Ordre Particulier N° 14) byl generálem Escuadierem parafován ve 3 hodiny ráno. Vzhledem ke kritické situaci měl být nálet proveden kolem 10. hodiny dopoledne. Bombardéry měly na pontonové mosty útočit z výšky 900 m. To mělo zajistit náležitou přesnost bombardování a zároveň letouny uchránit od poškození z explozí vlastních pum (nevýhodu zvolené výšky představovala skutečnost, že bombardéry budou v dostřelu jak lehkého „flaku“, tak kulometů). Každé uskupení mělo vytvořit vlastní sestavu, přičemž ty měly k cíli směřovat (bez ohledu na dramatický rozdíl ve výkonech mezi jednotlivými typy letounů) společně, se stroji Grp.N°6 v čele. Rychlejší bombardéry LeO 451 a doprovodné stíhačky měly letět s Amioty 143 až do vzdálenosti 15 km od cíle. Poté měly stíhačky napřed proniknout nad cíl a zajistit krytí náletu.

Útočí Breguety 693

Jako první nezamířily 14. května do prostoru Sedanu za Armée de l´Air bombardovací letouny, nýbrž bitevní Bre 693. Vedle bombardérů měli totiž Francouzi u 1ère DAé toho dne v ZOAN k dispozici ještě uskupení bitevních letounů Groupement d´Assaut N° 18. Disponovalo 14 novými Bre 693 dvou skupin.

Po časném budíčku byl personál skupinGBA I/54 a II/54 informován o připravované akci. Měl zaútočit na strategicky důležité mosty přes řeku Meusu mezi Douzy a Vrigne-sur-Meuse, to jest pod a nad Sedanem. Požadováno bylo nasazení šesti a později devíti letounů celého uskupení. V poslední chvíli však byl cíl akce změněn a Breguety měly nově atakovat soustředění německých jednotek ve čtyřúhelníku vytyčeném Bazeilles, Sedanem a železniční tratí jižně od Meusy. Často opakované tvrzení, že Breguety útočily 14. května na pontonové mosty, se tedy nezakládá na pravdě.


Breguet 693 N o 22 z výzbroje GBA I/54. Stroj byl neopravitelně poškozen během akce 12. května 1940

Devět Bre 693 GBA I/54 a II/54 pod velením Cdt. Greneta vzlétlo ráno z letiště Montdidier a nad Fère-Courbe se setkalo se stíhacím doprovodem. Při akci bitevníky doprovázely Blochy MB 152 stíhací skupiny GC I/8. Navíc je zajišťovaly v oblasti Sedanu od devíti do desíti hodin patrolující Dewoitiny D 520 od GC I/3.

Reklama

Kolem 10. hodiny (někdy je však uváděna již 9.) francouzské letouny pronikly do cílové oblasti. Podle válečného deníku GBA II/54 letouny zaútočily na Bazailles a jihovýchodní přístup do Sedanu. Jindy je jako cíl uváděna koncentrace nepřátelských sil na svazích řeky Meusy mezi Sedanem a Balanem. Výsledek útoku byl v každém případě velmi diskutabilní.

Po těžkých ztrátách utrpěných 12. května během útoků v Belgii Francouzi změnili taktiku. Bitevní letouny se již neměly pouštět do riskantních útoků z malých výšek palubními kanony a kulomety, nýbrž bombardovat jako klasické lehké bombardéry z 900 m. Problém ovšem spočíval ve skutečnosti, že Breguety pro tento typ útoků nedisponovaly pumovými zaměřovači a piloti lehké bomby odhazovali odhadem „od oka“.


Amiot 143 z výzbroje GB II/35, rok 1938

Německé stíhačky se neobjevily a odpor kladla jen protiletadlová palba. Všechny Breguety se z akce bezpečně vrátily. Další akce do prostoru Sedanu, plánovaná na 15.00 a později přesunutá na 16.00 odpoledne, byla nakonec zrušena. Jako zdůvodnění posloužil nedostatek doprovodných stíhaček. Bojová aktivita uskupení bitevního letectva č. 18 tedy 14. května bez ohledu na stupňující se krizi začala a také skončila jedinou akcí o pouhých devíti vzletech!

Nastupují „autobusy Amiot

Podobně rozpačitě vyzněly rovněž nálety francouzského bombardovacího letectva. Připravovaná denní akce zastaralých Amiotů 143 byla od začátku považována za sebevražednou a u velení bombardovacích jednotek velké nadšení nevzbudila. Ráno kolem 8. hodiny, když oba velitelé bombardovacích uskupení vyzbrojených Amioty 143 informovali pomocí telefonů své podřízené, všichni čtyři velitelé skupin proti náletu protestovali.


Francouzský bombardér Amiot 143 M5 No 74, GB I/22

Nebylo zbytí a Francouzi se začali připravovat k akci. Grp.N° 9, tvořené skupinami GB I/34 a II/34, disponovalo pouze sedmi Amioty 143, které měly letět v jedné sestavě. Grp. N° 10 na tom bylo lépe: GB I/38 mohlo nasadit sedmstrojů a GB II/38 šest. Protoměly jeho skupiny letět ve dvou samostatných formacích. Vzhledem k vysokému riziku obdrželi velící důstojníci skupin a letek rozkaz zúčastnit se akce osobně. Odhodlání však nebylo tak velké, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Pro stíhací ochranu byly vyčleněny MS 406 GC III/7, MB 152 GC I/8, a jako výškové krytí D 520 GC I/3. Sraz bombardérů se stíhačkami byl stanoven na 11.15 nad La Fère-en-Tardenois.

Navzdory častým výrokům neměly bombardéry zaútočit přímo na pontonové mosty. Původní propozice, sdělené velitelům uskupení během nočního setkání na velitelství 1ère DAé v Athies-sous-Laon, byly totiž dopoledne změněny. Nové zadání se velitelé dověděli společně s potvrzením akce v 10.00 ráno. K modifikaci rozkazů přispělo ranní hlášení náčelníka štábu francouzské 2. armády. Podle nových a značně nepřesných informací, kterými disponovalo vrchní velení (GQG), byly mosty přes Meusu zničeny (což se týkalo pouze stálých předválečných mostů) a francouzské jednotky držely pevně pravý (francouzský) břeh řeky. Proto se měly francouzské bombardéry soustředit proti koncentraci německých pozemních sil na levém břehu řeky. Grp. N° 9 mělo napadnout útvary na komunikaci v údolí u Givonne (tedy asi tři kilometry za řekou) a Grp. N° 10 železniční most a nástupiště nepřítele v prostoru severně od Sedanu.


Letci a mechanici GB II/34 před Amiotem 143 N° 131

Reklama

Amioty 143 začaly startovat kolem 11.30. Na místo srazu nad Fère-en-Tardenois však dorazila pouze něco přes polovina z nich. Vůbec se zde navíc neobjevily rychlejší LeO 451 Grp. N° 6. Proč?

Útok uskupení číslo 6

Moderní dvoumotorové bombardéry LeO 451 z Grp. N° 6 měly podle původního Escudierova rozkazu operovat společně s pomalými Amioty 143. Rozdíl v rychlostech byl ovšem tak velký, že by nové elegantní „dvoumotoráky“ musely letět s minimálním výkonem nebo klikatým kursem. Proto nakonec Grp. N° 6, po změně cíle z mostů na soustředění jednotek, provedlo nálet samostatně – bez setkání se svazem Amiotů 143 a také bez vlastní stíhací ochrany.

GB II/12 Cne. Rutha umístěná v Persan-Beaumont pro nálet připravila pět bombardérů, které vzlétlymezi 11.30 a 11.45. Z různých příčin (nefunkční interkom, selhání podvozku atd.) se však plné tři osádky vrátily předčasně a na místo srazu nad základnou GB I/12, letiště Soissins, dorazily pouhé dva LeO 451.

Velitel GB I/12, Cdt. Malardel, vzlétl v čele tří bombardérů své skupiny v 11.45 a po vytvoření formace se dvěma letouny GB II/12 zamířil přímo nad Sedan. Malá formace francouzských bombardérů neunikla pozornosti německých stíhaček. Ještě před dosažením cíle, jižně od Sedanu, byl sestřelen Messerschmitty LeO 451 N° 46. Stroj explodoval ve vzduchu mezi Maisoncelle a Bulsonem, přičemž zahynul velitel letounu, Sous Lt. P. Hugot a Adj. L. Leroy. Dva další muži vyvázli zraněni a po seskoku padákem padli do německého zajetí. Ostatní čtyři bombardéry dle hlášení svrhly pumy „na Bazeilles a nějakou křižovatku jihovýchodně od Sedanu“. Poté se vrátily na své základny, přičemž stroj N° 40 z GB II/12 si přinesl opravitelná poškození.

Nejznámější nálet

V 11.30 vzlétl z letiště Ferté-Gaucher roj tří Amiotů 143 GB I/34 osobně vedených velitelem skupiny, Cne. Véronem. Jako čísla letěli oba velitelé letek, Cne. De Peretti a Cne. Marie. O pět minut později se nad základnou k tomuto roji připojila dvojice bombardérů GB II/34, vedených Cne. de Laubierem (velitelem skupiny, který letěl jako bombometčík ve stroji Lt. Vauzelleho) a Lt. Foucherem. Letouny zamířily na místo srazu celé formace a doprovodných stíhaček. V 11.45 sestavu předčasně opustil Amiot De Perettiho, doposud letící jako pravé číslo Cne. Vérona. Důstojník obrat zdůvodnil poklesem otáček motorů a vrátil se na základnu. Po přistání došlo ke konfliktu mezi De Perettim a poddůstojníkemmechanikem, který prohlásil, že je letoun ve stavu schopném dosáhnout Sedanu. De Peretti si o několik dní později prostřelil nohu. Velitel GB I/38 ho v historii jednotky, sepsané roku 1941, obvinil, že „nedokázal ovládnout nervy a nebyl morálně kvalifikován velet v kritické chvíli letecké jednotce“.


14. května 1940 sestřelený LeO 451 N° 48 z GB I/12

GB II/34 vyslala do akce čtyři bojeschopné Amioty. Náletu se však zúčastnily pouze dvě osádky. Dva další stroje, Amioty N° 132 (Cne. Grimal) a N° 131 (Cne. Rouff), vzlétly opožděně a obrátily se ještě před dosažením cíle, když na místě srazu kvůli zpoždění nikoho nenalezly.

Úkol nesplnila také kompletní formace dvou rojů GB I/38. Do akce je vedl samotný velitel uskupení č. 10, Col. Aribaud, podílel se také velitel skupiny, Cne. Faure. Na místo srazu vůbec nedorazila. Cestou se odchýlila od potřebného kurzu, opozdila se oproti harmonogramu a nedokázala se setkat se svými doprovodnými stíhačkami. Plukovník se poté rozhodl k předčasnému návratu. Výrazně tak oslabil úderný svaz, nicméně formulace písemného rozkazu ze 3. hodiny ranní (a podle některých zdrojů také při briefingu vydané ústní pokyny od Gén. Escudiera) mu tento postup umožnila. Pro některé kolegy důstojníky se to rovnalo dezerci před nepřítelem, avšak muži, které vedl do akce, si však vesměs skutečně oddechli. Profesní dráhu Col. Aribauda, zdá se, toto kontroverzní rozhodnutí nijak neohrozilo (dokonce obdržel 5. června 1940 vyznamenání Commandeur de la Légion d´honneur).


Flakempoškozený bombardér LeO 451 N° 43 z Grp.N° 6

Ve 12.05 formace čtyř zbývajících Amiotů 143 Grp. N° 9 dosáhla místo srazu a o pět minut později se zde setkala se dvěma roji po třech letounech z GB II/38. Alespoň Cne. Destannes dovedl své bombardéry namísto srazu včas a v plnémpočtu. Ve 12.15 z letiště vzlétly čtyři roje MS 406 od GC III/7 a přidaly se ke svazu. Francouzi nyní vytvořili sestavu, v jejímž čele letěla Cne. Vernonem vedená čtveřice strojů Grp. N° 9. Za nimi duněly dva za sebou letící tříletounové roje GB II/8 a kolem poletovaly ve stejné výšce roje Moranů 406 přímého doprovodu. Archaické Amioty 143 letěly ve výšce 900 m a vzduchem se vlekly rychlostí pouhých 180 km/h. Po příletu k Meuse se staly cílem protiletadlové palby lehkých a středních zbraní.

Všechny čtyři stroje Grp. N° 9 letící v čele byly střelbou ze země záhy poškozeny. Vedeny snahou co nejvíce zneklidnit nepřítele, osádky pumy (o hmotnosti 50 a 100 kg) odhazovaly postupně na různé cíle. Prvnípumy byly shozeny na část Sedanu na severnímbřehuMeuse a na komunikaci vedoucí ze Sedanu do Bouillonu. Formace poté pokračovala směrem na Balan a Bazeilles.

V tu chvíli byl palbou flaku zasažen do levého motoru Amiot 143 N° 56 velitele GB II/34, Cdt. de Laubiera (letěl samostatně za tříčlenným rojem vedeným velitelem GB I/34, Cne. Véronem). Letoun se zřítil a ve 12.45 explodoval na zemi v l´Algérie, u Floringu. Z osádky vyvázli dva letci, kteří vyskočili na padácích a skončili v německém zajetí. Pilot Sgt. G. Occis se také pokusil vyskočit, ale zahynul. Přímo ve vraku přišel o život samotný de Laubier a pozorovatel Lt. J. Vauzelle.


Velitel GB II/34 Cdt. De Laubier padl během akce u Sedanu 14. května 1940

Akce pokračovala a bombardéry dál odhazovaly salvy pum na různé cíle. Když osádka Cne. Vérona odhodila dvě 100kg pumy na aglomeraci Bazeilles a kapitán vyhlížel výsledky bombardování, zpozoroval, že dva roje GB II/38 opustily formaci, klesaly a mířily na jih.

Vzápětí bylo poškozeno palbou ze země pravé čísloVéronova roje, Amiot 143 N° 85 Lt. Fouchera z GB II/34. Bombardér se oddělil od roje a zamířil rovněž na jih. Samotně letící „autobus Amiot“ se asi 10 kmjihozápadně od Sedanu stal lákavým cílem pro jednu Bf 110. Z nebezpečné situace bombardér, byť zasažen mnoha střelami, uniknul letem nízko nad zemí.

Poté začal za Véronovým bombardérem zaostávat Amiot N° 69 Cne. Marieoho z GB II/34. Letounu se navíc zablokovalo řízení a stroj přešel do piké. Zadní střelec se přesunul do kabiny, pomohl uvolnit řízení a pak se vrátil do svého pracoviště. Stroj byl nyní schopen normálně pokračovat v letu, stal se však cílem zájmu nepřátelských stíhaček. Nejdříve zaútočila Bf 109 E. Radista Sgt. Chef. Thévenard bránil letoun svým pohyblivým kulometem. Jednou kulkou byl zraněn do lýtka. Vzápětí na Amiot zaútočil zezadu shora Bf 110. Střelec Teyssier na něj zuřivě pálil, když se ale stíhačka přiblížila na pouhých 50 m, došla mu v kritickou chvíli munice. Z této vzdálenosti Němec vypálil dávku explozivních střel. Plameny zachvátily motory a pilot Adj. Speich vyzval osádku k opuštění stroje. Evakuace proběhla úspěšně. Cne. Marie (velitel letounu), Sgt. Legrand a Sgt.Teyssier se zachránili pod vrchlíky padáků nezraněni. Adj. Speich a Sgt. Thévenard vyvázli vážně zraněni. Stroj se zřítil ve 13.05 u Cernay-en-Dormois, jižně od Vouziers.

Němečtí stíhači se soustředili také na nyní osaměle letící Amiot N° 80 velitele GB I/34 Cne. Vérona. Podle osádky na bombardér zleva a z převýšení zaútočily jeden nebo dva německé stíhací letouny (nejspíše Bf 109 E 5./JG 52). Pokoušely se je zachytit doprovodné stíhačky. Jeden z Němců vypálil přesnou dávku malé ráže, která kolem 12.55 na třech místech zasáhla levý motor a mnohokrát pilotní prostor i místo velitele letounu (pozorovatele). Poškozený bombardér unikl do mraků. Pilot s nímpřistál na letiště Bétheniville u Remeše. Bohužel stroj, ač opravitelně poškozený, byl posléze 16. května při ústupu ponechán svému osudu.


Bitevní letoun Breguet 693 No 1013 z výzbroje GBA II/54, jaro 1940

GB II/38 vedená Cne.Destannesem vyvázla jako zázrakem téměř beze ztrát. Pumy shodila na koncentraci vozidel severně od Sedanu a byla ohrožována jak palbou flaku, tak útoky německých stíhaček. Všechny bombardéry utržily různě vážná poškození. Jeden z nich, Amiot 143 N° 29, nouzově přistál s jedním hořícím motorem ve 13.00 v Souain. Osádka vyvázla nezraněna, stroj však zůstal vyřazen.

Závěr

Gén. Escuadier ohodnotil výsledky náletu Amiotů 143 pochvalně. Soustředění nepřátelských vojsk v prostoru Givonne mělo být „tvrdě zasaženo“ a „velké škody“ měly být způsobeny na automobilovémparku severně od Sedanu. Gén. Escuadier snad žil na Marsu – ve skutečnosti nedosáhly útočící bombardéry prakticky ničeho. Nesené pumy rozházely v širokém okolí Sedanu a protivníkovi způsobily minimální škody.

Za skutečný zázrak je možno označit velmi malé ztráty, kterými museli Francouzi za tuto akci zaplatit. Bezprostředně během akce byly zničeny pouze tři bombardéry, padli tři muži a dva skončili v zajetí. Dva další stroje si přinesly vážnější poškození a jeden z nich zůstal posléze opuštěn. Zdá se, že rozhodujícím dílem k francouzským ztrátám přispěl německý „flak“.

Nepodstatné akce francouzských bombardérů 14. května získaly časem ve své zemi téměř mýtickou pověst. Zejména nasazení Amiotů 143 je líčeno jako sebevražedný nálet s těžkými ztrátami. Zde Francouzi poněkud cizopasí na pověsti odpolední akce Battlů a Blenheimů AASF, které zaplatily za koncentrovaný útok skutečně krvavě. Nálety Armée de l´Air od britské aktivity odlišovala ještě jedna skutečnost. Jestliže osádky RAF se pokusily o přímočarý útok přímo na strategicky důležité mosty přes Meusu, Francouzi v tichosti původní cíl operace změnili. Od skutečně rozhodujícího útoku proti klíčovýmpřepravám přes Meusu přešli k akci mající spíše povzbudit morálku francouzských vojsk bojujících v oblasti. Prostě „ukázat vlajku“ při akci proti cílům, u nichž šlo předpokládat menší obranu nepřítele. To ovšem nikterak nesnižuje statečnost těch osádek GB I/34, II/34 a II/38, které vytrvaly a své bednovité Amioty přivedly za denního světla přímo do epicentra německé ofenzivy v prostoru Sedanu.

Dovolím si nicméně připomenout ještě jeden aspekt akce – velké množství osádek, které akci nedokončily a vrátily se předčasně. Nešlo totiž o výjimku. Tento problém trápil akce francouzského bombardovacího letectva po celou bitvu v květnu a červnu 1940. Pravidelně se vracelo dosti vysoké procento letounů (rozhodně podstatně větší než v případě RAF a Luftwaffe) s odvoláním na technické obtíže a jiné příčiny. Vedle nespolehlivosti techniky to nasvědčuje, že s morálkou osádek bombardovacího letectva nebylo vše zcela v pořádku.

Zdroje (výběr):
Ehrengardt, Ch. J. – 14 mai 1940, Miracle sur la Meuse, Aéro Journal N° 6, avril-mai 1999;
Fernandez, J. – L´Amiot 143, Avions N° 21-24;
Laubier, P. – Le bombardement Français sur le Meuse, internet;
Roger, F., Roger, P. – Combats aeriennes sur La Meuse et La Semoy, 10-14 mai 1940, Le musee de l´A. A. S. F. de Vraux

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 12/2010 vydavatelství Naše Vojsko

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více