Úvahy o přezbrojování ČSLA

Autor: Mgr. Martin Dubánek 🕔︎︎ 👁︎ 44.931

V období mezi dvěma světovými válkami byla tehdejší Československá republika proslulá výrobou a vývozem ručních palných zbraní. Export a zčásti i vývoj nových zbraní byly sice přerušeny vypuknutím 2. světové války, ale po jejím skončení se zdálo, že obnovená ČSR rychle naváže na předválečné trendy.

Přes uzavřenou spojeneckou dohodu se SSSR a s tím spojenými závazky o unifikaci výzbroje probíhala v Československu výroba nebo vývoj zbraní na neunifikované ráže (puškový náboj 7,92 mm Mauser, pistolový 9 mm Parabellum a náboje střední balistické výkonnosti 7,5 mm Z-49 a 7,62 mm Z-50).

Reklama


Prototyp samopalu vz. 58 použitý při vojskových zkouškách v květnu 1958

Kromě vzniku celé řady zajímavých prototypů byly do výzbroje československé armády zavedeny v roce 1948 9mm samopaly vz. 48a a vz. 48b, později známé jako 9mm samopaly 23 a 25 na výše uvedený neunifikovaný náboj. Nehledě na používání kořistních opakovacích pušek systému Mauser (předválečné vz. 24 a karabiny vz. 98N známé též pod označením K98k) a dalších kořistních zbraní (např. kulometů MG-34 a MG-42) bylo taktéž zadáno několik výrobních sérií předválečných 7,92mm lehkých kulometů vz. 26 a 7,92mm těžkých kulometů vz. 37.

Zásahy sovětských poradců

Na přelomu 40. a 50. let začali do vývoje zbraní silně zasahovat sovětští vojenští poradci, ale přesto se do výzbroje československé armády (od roku 1954 ČSLA) podařilo zavést 7,62mm lehký kulomet vz. 52 a 7,62mm samonabíjecí pušku vz. 52 na neunifikovaný 7,62 mm krátký náboj vz. 52.

První unifikace se prosadila teprve v rámci rekonstrukce 9mm samopalů 23/25 na sovětský náboj 7,62 mm Tokarev, která začala v květnu 1950 a vyústila v červnu 1951 v zavedení 7,62mm samopalů 24 a 26 vyráběných do roku 1953. Na stejný náboj byla ostatně rekonstruována i 9mm služební pistole ČZ 491, zavedená jako 7,62mm pistole vz. 52. Taktéž 7,62mm odstřelovačská puška vz. 54 vyvíjená původně v ráži 7,92 mm Mauser, byla nakonec adaptována ze sovětských pušek Mosin vz. 91/30.


Lehký kulomet vz. 52, jehož unifikace byla zajištěna adaptací na sovětský náboj vz. 43. Snímek zbraně se zásobníkem na 25 nábojů z roku 1955

V roce 1950 byla mimo jiné získána ze SSSR i licenční práva na výrobu 7,62mm těžkého kulometu vz. 43, která se v následujícím roce rozběhla v ZJŠ Brno. Na počátku 50. let byla v ZJŠ Brno taktéž úspěšně vyřešena adaptace sovětských 7,62mm lehkých kulometů DP na tankové kulomety DT (označené jako ZDT) a zřejmě zahájena licenční výroba dalších potřebných kusů (DTM).

Snahy o přechod na sovětský systém

Reklama

Přes tyto unifikační snahy a postupné zavádění sovětských licencí probíhal v ČSR v polovině 50. let i nadále domácí vývoj ručních palných zbraní. Avšak po výše uvedeném vzniku Varšavské smlouvy nastaly svébytnému domácímu vývoji ještě horší časy, než v předchozím období ovlivňovaném spíše nahodilými zásahy sovětských vojenských poradců. Zdá se, že nyní v daleko větší míře do budoucího vývoje vstupovala rozhodnutí vlády, respektive usnesení politického byra ústředního výboru KSČ.


7,62mm samopal 25 byl zaveden do výzbroje 10. 8. 1948 jako 9mm samopal vz. 48b. Unifikace byla zajištěna rekonstrukcí na sovětský náboj 7,62mm Tokarev a novou výrobou jako 7,62mm samopal 26

Jen několik dní po vzniku Varšavské smlouvy to potvrdilo usnesení PB ÚV KSČ z 23. 5. 1955 o přechodu na sovětský systém výzbroje. Ostatně první dohoda mezi ČSR a SSSR o přezbrojení na systém sovětské výzbroje do roku 1960 se datuje dokonce již k prosinci 1954. Toto politické rozhodnutí z nejvyšších míst také utvrzovaly nepříznivé výsledky či spíše kritika zavedených ručních palných zbraní (např. 7,62mm lehkého kulometu vz. 52 včetně jeho vyvíjeného podstavce) a prototypů útočných pušek (ČZ 522, ZK 503 a ZB 530) testovaných v SSSR na konci roku 1954. Více či méně negativní hodnocení bylo totiž doručeno a vyhodnoceno již v prvním čtvrtletí roku 1955. Tehdy bylo vážně uvažováno o zakoupení licencí pro výrobu 7,62mm samonabíjecí pušky SKS-45 Simonov, 7,62mm útočné pušky AK-47 Kalašnikov a 7,62mm lehkého kulometu RPD Děgťarjev. V letech 1955–1956 to tak vypadalo na úplné zastavení domácího vývoje a na přechod na sovětský systém ručních palných zbraní.

Zájem Indonésie

Navíc, počínajíc únorem 1955 se naskytla příležitost, jak se v blízké budoucnosti elegantně zbavit většiny nepotřebné domácí výzbroje používající neunifikované náboje (9mm Para a 7,62mm krátký náboj vz. 52). Téměř veškerá produkce 7,62mm lehkého kulometu vz. 52, 7,62mm samonabíjecích pušek vz. 52 a 9mm samopalů 23/25, jakož i kořistní výzbroj německé provenience totiž mohly být vyvezena do Indonésie, která o ni projevila vážný zájem, s tím, že by ČSLA několikaletý schodek ve výzbroji riskla a používala staré zbraně z kořistních zásob uložených ve skladech. Především pro neujasněnou politickou situaci v Indonésii se tento obchod nepodařilo realizovat. Přesto se do Indonésie v blízké budoucnosti podařilo vyvézt např. menší množství 7,62mm lehkých kulometů vz. 52 a 52/57.

Tuzemský zbrojní systém

Záměr se tak nedařilo provést okamžitě. Ministr národní obrany JUDr. Alexej Čepička se obrátil dopisem č.j. 002384/1955 na předsedu Státního úřadu plánovacího (SÚP), v němž doporučil ponechat ve výzbroji ČSLA do konce roku 1960 československý systém ručních zbraní. Přechod na sovětský systém pak předpokládal provést až počínajíc rokem 1961. V této souvislosti navrhl vyrábět 7,62mm samonabíjecí pušku SKS-45 Simonov a kulomet RDP v roce 1959. Přitom již nechtěl zavádět samopal (útočnou pušku) Kalašnikov, který měl být nahrazen modernější domácí zbraní vyráběnou od roku 1961. SÚP tento návrh podpořil a v perspektivní směrnici plánu zbrojní výroby na roky 1956–1960 bylo s touto koncepcí počítáno.


7,62mm lehký kulomet vz. 52 na prototypu podstavce v roce 1953. V roli tzv. rotního kulometu jeho použití zastavily zásahy sovětských poradců v roce 1955

Usnesením PB ÚV KSČ z 29. 8. 1955 byl také zrušen vývoz 270 000 samonabíjecích pušek vz. 52. SÚP pak 29. 9. 1955 zaslal na MNO návrh na zrušení usnesení PB ÚV KSČ z 23. 5. 1955 o přechodu na sovětský systém ručních zbraní. Tak bylo počítáno s ponecháním československého systému ručních zbraní na náboj 7,62 mm krátký náboj vz. 52 ve výzbroji ČSLA do konce roku 1960.

V návrhu bylo ministru-předsedovi SÚP ing. Šimůnkovi nařízeno sestavit na rok 1956 směrnice plánu zbrojní výroby podle tohoto usnesení a ministr zahraničního obchodu Dvořák měl neprodleně požádat sovětskou stranu o stornování dodávek dokumentace pro výrobu 7,62mm samonabíjecí pušky SKS- 45 Simonov, 7,62mm útočné pušky AK-47 Kalašnikov a 7,62mm lehkého kulometu RDP Děkťarjev.

ČSR však s jistotou získala pouze licenční práva na výrobu samonabíjecí pušky SKS-45, přičemž již probíhala příprava její výroby. Že v tomto směru bylo již mnoho vykonáno, informuje pokyn ke zrušení objednávky výkovků.

Útočná puška domácí konstrukce

Reklama

Kupodivu se našli i odvážlivci zdola, kteří se dovolili kritizovat sovětskou výzbroj. Na poradě 17. 6. 1955 s náčelníkem Technické správy MNO gen. mjr. Václavem Kukalem se pplk. Josefu Poštulkovi společně s mjr. Otakarem Loskotem podařilo vyvrátit hmotnost samopalu AK-47 Kalašnikov (2,7 kg oproti skutečným 4,3 kg tehdejší verze s frézovaným pouzdrem závěru), a tím zmařit zavedení jeho licenční výroby v Československu. Naopak se podařilo přesvědčit gen. Kukala, aby cestou Správy dělostřeleckého vyzbrojování Velitelství dělostřelectva podal na Generální štáb požadavek na domácí vývoj samopalu (útočné pušky) na sovětský náboj vz. 43.


Prototyp tzv. rotního kulometu K-56 v roce 1957, který se od zavedeného 7,62mm univerzálního kulometu vz. 59 značně lišil.

Podařilo se tak zhodnotit dosavadní domácí vývoj tzv. těžkých samopalů ZK 503, ČZ 522 a ZB 530. Tím byl mimo jiné zachráněn úkol na vývoj nové útočné pušky, jejíž první vzorky byly v roce 1956 označovány jako S-56. Zbraň, zprvu vedená pod názvem samopal-puška, byla v budoucnu zavedena do výzbroje jako 7,62mm samopal vz. 58.

Univerzální kulomet

Ještě před vznikem Varšavské smlouvy byl po konzultacích šéfa Technické správy MNO gen. ing. Václava Kukala v Moskvě v dubnu 1955 do plánu na rok 1956 zařazen vývoj nového 7,62mm rotního kulometu na sovětský okrajový náboj 7,62 x 54R. Následně nato byl na doporučení sovětských expertů 28. 5. 1955 ukončen vývoj podstavce pro 7,62mm lehký kulomet vz. 52 a zavrženo jeho použití v roli tzv. rotního kulometu (těžkého kulometu). Vývoj nového univerzálního kulometu označovaného K-56 na puškový okrajový náboj, řešeného s dvojnožkou o celkové hmotnosti 9 kg a s lehkým trojnohým podstavcem o hmotnosti do 17 kg, měl být poněkud optimisticky ukončen již za dva roky, tj. v roce 1957. Pochopitelně měl nahradit jak zastarávající 7,62mm těžký kulomet vz. 43 Gorjunov, tak i neunifikovaný 7,62mm lehký kulomet vz. 52.


Sovětský kulomet RPD, který měl u ČSLA nahradit 7,62mm lehký kulomet vz. 52

Než došlo v září, respektive v říjnu 1955 k rozhodnutí o ponechání systému čs. pěchotní výzbroje do roku 1960, nebyl vývoj tohoto kulometu, který vstoupil do výzbroje pod názvem 7,62mm univerzální kulomet vz. 59, jistý, neboť v rámci RVHP byla výroba rotních kulometů původně svěřena Maďarsku. Správa materiálního plánování Generálního štábu s ním uzavřela předběžnou smlouvu na dodávku 12 000 rotních kulometů, které měly být expedovány od roku 1961. Naštěstí se ukázalo, že by se jednalo o dodávky licenčních lehkých kulometů RPD na náboj 7,62 mm vz. 43, a tak byl domácí vývoj kulometu K-56 zachráněn. Vývoj rotního kulometu K-56 však neprobíhal tak rychle, jak by si vojenská správa přála, a bylo jasné, že se bude muset najít jiné řešení.

Adaptace na sovětský náboj

Tak se zrodila myšlenka na adaptaci 7,62mm lehkého kulometu vz. 52 a 7,62mm samonabíjecí pušky vz. 52 na sovětský 7,62 x 39 náboj vz. 43 střední balistické výkonnosti. V tomto směru určitě sehrála nějakou roli i úspěšná adaptace 9mm samopalu 23 a 25 na ráži 7,62 mm Tokarev. Rekonstrukce na sovětskou munici byla v případě 7,62mm lehkého kulometu stimulována také požadavkem potenciálního zahraničního zákazníka (Finska), který se objevil na sklonku roku 1956. Vojenská správa si představovala, že obchod bude rozložen do několika let a adaptované kulomety (budoucí 7,62mm lehké kulomety vz. 52/57) zůstanou ve výzbroji pouze jako dočasné řešení do příchodu dostatečného množství nového univerzálního kulometu (vz. 59). Pak by je bylo možné jednoduše uvolnit na export. To se v blízké budoucnosti prakticky vyplnilo, avšak s jinými zákazníky, neboť obchod s Finskem padl.


Vojáci ČSLA vyzbrojení 7,62mm samonabíjecími puškami vz. 52 a 7,62mm těžkým kulometem vz. 43 Gorjunov. Po přezbrojení na 7,62mm univerzální kulomety vz. 59 byla většina těžkých kulometů vz. 43 adaptována na vz. 43/66 a použita např. v OT-64 SKOT

V ČSLA pak bylo o rekonstrukci 7,62mm lehkého kulometu vz. 52 na sovětský náboj vz. 43 rozhodnuto jako o dočasném opatření 16. 1. 1957, kdy je datován protokol o systému výzbroje ČSLA. Se souhlasem náčelníka Generálního štábu gen. plk. Václava Kratochvíla byla rekonstrukce plánována současně i pro ministerstvo zahraničního obchodu. Toto rozhodnutí bylo posvěceno usnesením PB ÚV KSČ ze 7. 5. 1957 nařizujícím rekonstrukci 7,62mm lehkého kulometu na náboj vz. 43. Dodejme, že zároveň bylo přijato usnesení o adaptaci 7,62mm samonabíjecí pušky vz. 52 na stejný náboj a zastavení náběhu sériové výroby pušky SKS- 45 Simonov. Její licence a také přípravky na výrobu a rozpracované části byly prodány Německé demokratické republice.

Pokud čtenáře tento kratičký příspěvek zaujal, může další informace čerpat například z publikace Martin Dubánek a kol.: Československé 7,62mm lehké kulomety vz. 52 a 52/57, Naše vojsko 2008), ze které pochází i poněkud upravená ukázková subkapitola.

Zdroje:
VHA-VÚA, MNO 1945-1960;
VTÚ;
Pazdera, David – Skramoušský, Jan: Česká zbrojovka.
Historie výroby zbraní v Uherském Brodě. Uherský Brod 2006

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 11/2010 vydavatelství Naše Vojsko

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více