Cruiser Tank Mk.IV – náprava nedostatků

Autor: Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔︎︎ 👁︎ 26.106

Britům bylo od začátku jasné, že A13 Mk.I Cruiser Mk.III je jen dočasné řešení. Ale válka v Evropě byla na spadnutí a na nějaké průtahy nebyl čas. Výzbroj ozbrojených sil byla v neutěšeném stavu a bylo nutné rychle dohnat nedostatky, které se nakupily během „úsporných let“ po hospodářské krizi.

Představný pancíř

Nedostatečné pancéřování tanku Cruiser Mk.III se potvrdilo hned během prvního bojového nasazení. To navíc proběhlo za úplně jiných podmínek, než s jakými se při konstrukci tanku počítalo. Útok na zodolněnou obranu a boj ve městě byly pravým opakem toho, k čemu byla tato kategorie tanků určena.

Reklama

Nejrychlejším a nejsnazším způsobem, jak pancéřování zesílit, byla montáž představných pancířů. Pokusným vozidlem, na kterém se sada zkoušela, se stal druhý prototyp A13E3. Korba zůstala prakticky shodná, jen přední plát před řidičským prostorem byl zesílen na 28 mm, tedy dvojnásobek původní tloušťky. Věž zůstala také stejná, ale byl na ni nasazen ještě jeden plášť, tvořící představný pancíř s tloušťkou 14 mm.

Tím došlo ke zdvojnásobení síly pancéřování i na věži. Celková hmotnost vozidla stoupla asi o půl tuny, ale na dynamice se to příliš neprojevilo, protože motor byl přiškrcen a měl rezervu jak výkonu, tak krouticího momentu.

Upravená verze tanku byla v prosinci 1938 schválena do výroby pod označením A13 Mk.II Cruiser Tank Mk.IV. Navenek ji bylo možné od verze Cruiser Mk.III*, který nesl podobný představný pancíř, odlišit podle krytu zaměřovače vlevo od masky kanonu. Na tanku Cruiser Mk.IV vyčníval kryt zaměřovače před čelní pancéřovou desku věže, zatímco na Cruiser Mk.III* byl zaměřovač „utopený“ ve výřezu. Další drobnou viditelnou změnou byla nová velitelská věžička. Ta pocházela z typu Light Tank Mk.VIB a byla válcová, zatímco původní použitá na Cruiser Mk.III byla osmiboká.

V průběhu výroby došlo k dalším změnám. Nejprve byl doplněn představný pancíř i pro masku kanonu, protože ta zůstala původní a se 14mm pancéřováním představovala rozměrově sice malou, ale přeci jen slabinu. Toto provedení bylo nejpočetnější z tanků vyzbrojených kulomety Vickers.


Vykládka tanků A13 Cruiser Mk.IV v Africe

Reklama

Došlo také na změnu výzbroje. Kapalinou chlazené kulomety Vickers nebyly pro tank právě nejvhodnější. Byly zranitelné a navíc těžkopádné. Z pohledu osádek bylo přezbrojení tanků Cruiser Mk.IV vzduchem chlazenými kulomety BESA Mk.I, v prosinci 1939, vítanou změnou. Méně radosti z této změny měli zásobovací důstojníci.

Kulomet BESA Mk.I byl licenční československý typ ZB-53 pocházející z rýsovacího prkna Ing. Václava Holka, vyráběný zbrojovkou BSA (Birmingham Small Arms Company). Zbraň byla navržena pro v Československu standardně používaný náboj 7,92x57 mm Mauser a britský výrobce použitou ráži ani typ munice nezměnil.

Pro armádní logistiku to znamenalo dodávat tankovým jednotkám další druh nábojů… a v nemalém množství. Na druhou stranu v Africe často padly britským jednotkám do rukou německé sklady, kde byly nábojů Mauser hromady. Stejně dobře se daly použít náboje z ukořistěné německé techniky.


Korba ve výrobním závodě LMS (London Midland&Scottish Railway Company)

Tanky vyzbrojené kulomety BESA dostaly označení Cruiser Tank Mk.IVA. Zároveň s přezbrojením dostal tank upravenou masku kanonu. To však bylo také jen přechodné řešení, protože maska byla nýtovaná a výrobně náročná. Definitivním řešením byla adaptace lité masky kanonu z A10 Cruiser Tank Mk.IIA, která byla silná 30 mm. Tato verze Cruiser Mk.IV byla nejpočetnější.

Po všech těchto změnách tank přibral na výsledných 15 tun, což bylo ještě stále v 16tunovém limitu daném nosností tehdejších britských útočných mostů. Zde leží odpověď na často kladenou otázku, proč byly některé tanky tohoto období slabě pancéřované. Pro konstruktéry (nejen britské) byla limitem nosnost ženijních mostů, nosnost automobilních přepravníků a železničních vagonů. Bez těchto prostředků by nebylo možné provádět operace na větší vzdálenost a tankové útoky by uvázly u prvního zničeného mostu. Zesílení pancíře a s tím související nárůst hmotnosti se neobešel bez dalších rozsáhlých změn v celé logistice.

Do boje

Výroba nového tanku běžela zpočátku jen v mateřské firmě Nuffield Mechanization & Aero Ltd., ale postupně byla rozšířena i do firmy LMS (London Midland & Scottish Railway Company) vyrábějící lokomotivy. To je občas důvodem k nejapným komentářům o tom, že je to na britských tancích vidět, ale tehdy to byla běžná praxe. Ostatně německý Henschel vyráběl původně také parní lokomotivy, stejně jako Malyševův závod v Charkově nebo továrna č.112 Krasnoje Sormovo, kde se vyráběly tanky T-34. Z technologického hlediska jsou oba druhy výroby velmi podobné. Celková produkce tanku Cruiser Mk.IV dala 655 vozidel.


Přední a zadní pohled ukazuje typické „podseknutí“ spodní části přídavného pancíře věže

Otázkou je stavba vozidel pro přímou palebnou podporu. Přestože ji některé prameny uvádějí, většina se shoduje v názoru, že byl postaven zřejmě jen prototyp Cruiser Mk.IVCS (Close Support), vyzbrojený houfnicí OQF ráže 3,7 palce (94 mm). Každopádně na fotografiích operačně nasazených tanků Cruiser Mk.IV, jsou jako vozidla pro palebnou podporu vidět vždy jen starší tanky A9 Cruiser Mk.ICS nebo A10 Cruiser Mk.IICS.

Naproti tomu byla z obou hlavních verzí, tedy Cruiser Mk.IV i Cruiser Mk.IVA, odvozena velitelská vozidla. Ta bylo možné identifikovat podle druhé antény umístěné vpředu na pravé straně stropního plátu věže. Vozidla měla rozšířené radiovybavení pro spojení s nadřízeným stupněm a snížený palebný průměr munice.

Reklama

Stejně jako mladší Cruiser Mk.III, i jeho nástupce Cruiser Mk.IV si odbyl svůj křest ohněm ve Francii. Jeho kariéra byla delší, ale konečný výsledek byl úplně stejný: ztráta všech vozidel kvůli ústupu poražených jednotek přes kanál La Manche zpět na mateřské ostrovy.


Cruiser Mk.IVA sledovaný zástupy civilistů ve Francii

Ale předbíháme. Cruiser Mk.IV byl nejpočetnějším rychlým tankem, který měli Britové na začátku války k dispozici. V celkovém počtu vozidel s ním mohl soupeřit jen Light Tank Mk.VI, takže šlo i o jeden z nejpočetnějších britských tanků tohoto období vůbec. Celkově tvořil páteř výzbroje devíti tankových pluků 1. a 2. tankové divize.

Prvních 65 tanků Cruiser Mk.IV bylo do Francie v rámci Britského expedičního sboru BEF (British Expeditionary Forces) přepraveno v polovině května 1940. Celou situaci komplikoval fakt, že výzbroj pluků byla dost rozmanitá. Například 3. RTR (Royal Tank Regiment) měl ve výzbroji tanky Cruiser Mk.IVA, Cruiser Mk.III, Cruiser Mk.I a Cruiser Mk.ICS, což způsobovalo jak taktické, tak logistické problémy.

Tanky Cruiser Mk.IV byly poprvé nasazeny po boku svých „mladších bratří“ do útoku u města Abbeville 27. května 1940. Vzhledem k dvojnásobné tloušťce pancíře odolávaly nepřátelské palbě mnohem lépe, ale zásahy 37 mm kanonů PaK 35/36 z malé vzdálenosti byly stejně vražedné. Tanky Cruiser byly nasazeny jako pěchotní a výsledek se dal dopředu odhadnout.


Cruiser Mk.IV se jako německé PzKpfw.744(e) zúčastnily ještě operace Barbarossa

Mnohem lépe obstály Cruiser Mk.IV v bojích s německými obrněnými vozidly. Rychlopalné 20mm kanony KwK 30 L/97 z výzbroje lehkých tanků Pz.Kpfw.II na 28mm pancíř nestačily. Důstojným soupeřem jim byly až tanky Pz.Kpfw.IIIE/F, vyzbrojené 37mm kanonem KwK 36 L/46 s 30mm pancéřováním.

Odolnost pancéřové ochrany obou vozidel byla porovnatelná. Britové měli na své straně výhodu většího účinného dostřelu. Dvouliberní střela měla o třetinu vyšší hmotnost a vyšší úsťovou rychlost, tím pádem vyšší průbojnost ve všech vzdálenostech než 37mm projektil vypálený z KwK 36. Na druhou stranu ne vždy se zrovna na evropském bojišti dala tato výhoda využít. Z tohoto hlediska byly africké pláně mnohem lepší.

Díky dvoulibernímu kanonu se osádky Cruiser Mk.IV mohly postavit i tankům Pz.Kpfw. IVD. Jejich krátkohlavňová houfnice KwK 37 L/24 nebyla na protitankový boj – kvůli nízké úsťové rychlosti – vhodná. Naopak britské střely 30mm pancířem bez problémů prošly. Proti svým německým protivníkům měl Cruiser Mk.IV výhodu ve vyšší pohyblivosti, ale s její využitelností to bylo na pobřeží Francie podobné jako s delším dostřelem.

Ztráty a ztráty...

Na rozdíl od Cruiser Mk.III se tanky Cruiser Mk.IV zúčastnily i bojů při obraně poslední výspy v okolí Dunkerque. Většina ztrát, které tankové pluky vyzbrojené Cruiser Mk.IV do té doby utrpěly, padala na vrub technických závad, což bylo zopakováním zkušeností, které udělaly i osádky Cruiser Mk.III.


Zkoušky průchodivosti podvozku Cruiser Mk.IV – věž je bez výzbroje

Druhou hlavní příčinou byly mnohem větší bojové zkušenosti tankových osádek a lepší taktika Wehrmachtu. V britských ozbrojených silách operovaly jednotlivé složky tradičně samostatně a chyběla souhra tankových jednotek a letectva. V tomto směru se museli Britové ještě hodně naučit. Navíc se situace zkomplikovala problémy s přepravou přes La Manche, takže se stávalo, že tankové jednotky útočily bez vlastní pěchoty nebo podpory dělostřelectva.

Za nešťastné rozhodnutí lze považovat vyloučení tříštivo-trhavé munice z palebného průměru. Tankovým osádkám zbýval na boj s protitankovými kanony nepřítele jen kulomet a to rozhodně nebyla adekvátní zbraň. Definitivní tečku za bojovým nasazením tanků Cruiser Mk.IV ve Francii udělala evakuace Dunkerque, kde musela být poslední nepo - škozená vozidla zanechána a podle možností zničena. Němci některé uko řistěné tanky Cruiser Mk.IV s využitím kanibalizace ostatních opra vili a zařadili do výzbroje jako PzKpfw. 744(e) nebo A13(e) Mk.IV (e jako Englisch). Na rozdíl od typu Cruiser Mk.III je i bojově nasadili. Celkový počet ukořistěných vozidel obou verzí se mohl podle odhadů blížit až stovce kusů.

Plamenometný prapor Panzerabteilung (Flamm) 100, působící v rámci 18. Panzerdivision, měl ve výzbroji 9 tanků Cruiser Mk.IV ještě v době útoku na Sovětský svaz. Němci tanky zbavili kulometu a místo něho namontovali plamenomet. Jednotka působila v sestavě Skupiny armád Střed, ale hned v úvodu konfliktu utrpěla těžké ztráty. Do 11. června, tedy během necelého týdne, o všechny své plamenometné tanky Cruiser Mk.IV přišla.

Podruhé v Evropě

Francií evropská anabáze tanků Cruiser Mk.IV neskončila. 28. října 1940 vtrhla italská armáda do Řecka. Řekové se příliš nerozpakovali, přešli do protiútoku a obrátili Italy na ústup. Zdálo se, že si s italskou armádou v zimních bojích poradí sami, ale do věci se vložili Němci.


Věž Cruiser Mk.IV: dobře je vidět mezera mezí původní věží a představným pancířem

Dne 6. dubna 1941 bylo Řecko napadeno Wehrmachtem. Británie na základě předválečných smluv vyslala expediční sbor, tvořený 2. Novozélandskou a 6. Australskou divizí s podporou dvou tankových pluků. 4. Queen’s Own Hussars byl vyzbrojen jen Light Tank Mk.VIB, ale 3. RTR měl ve výzbroji 52 tanků Cruiser Mk.IV.

Cesta tankových jednotek do Řecka však začala mnohem dřív. Po evakuaci z kontinentální části Evropy byla v Británii z výše zmíněných tankových pluků znovu zformována 1. tanková brigáda. V lednu 1941 dorazila do Egypta. Po německém útoku na Řecko přišel rozkaz k nalodění a vyplutí.

3.RTR před vyplutím převzal část tanků Cruiser Mk.IV od 5.RTR, aby byl na plných stavech, ale nešlo o žádnou výhru, protože tanky byly provozem v poušti značně opotřebované. 11. března dorazil pluk do řeckého přístavu Pireos a vyrazil k jugoslávské hranici. K prvnímu kontaktu s Němci došlo 11. dubna 1941, když Britové narazili na průzkum XL. tankového sboru Wehrmachtu v prostoru Kozani.

Jak se ukázalo, ocitly se dva britské tankové pluky na hrotu německého útoku vedeného 9. Panzerdivision a motorizovanou brigádou SS Leibstandarte Adolf Hitler. Britové přijali boj. Palba dvouliberních kanonů poměrně rychle vyřídila německé lehké tanky a kulometná palba přibila pěchotu k zemi. Němci se pokusili situaci zvrátit náletem střemhlavých Ju 87, ale jejich bomby v hornatém terénu dopadly 300 m před britské pozice a explodovaly neškodně na horských úbočích.


Boční pohled Cruiseru Mk.IVA vyzbrojeného kulomety BESA s nýtovanou maskou kanonu

Při druhém útoku vysunuli Němci dopředu protitankové kanony PaK 36 ráže 37 mm. Podařilo se jim zničit jen jeden Cruiser Mk.IV. Na účinný boj s nimi britské tankové osádky opět postrádaly tříštivo-trhavou munici a musela pomoci palba dělostřelectva RHA (Royal Horse Artillery). Horší bylo, že se Němcům podařilo obejít křídlo spojeneckých jednotek. Britové v obavě před obklíčením ustoupili.

Přesuny po špatných horských cestách a nevalný technický stav některých tanků se podepsaly na bojeschopnosti jednotky. Například rotě B zůstalo jen 6 a rotě C 8 bojeschopných tanků. 13. dubna na pozice 3. RTR zaútočilo 40 německých tanků. Britové 15 z nich zničili. Tentokrát většinou palbou 6pdr houfnic RHA.

Nakonec tankové jednotky přišly o všechny své stroje. Osádky se s pomocí kulometů BESA vymontovaných z tanků probojovaly k přístavu a byly evakuovány. Všech 52 tanků Cruiser Mk.IV nasazených v Řecku bylo ztraceno, ale jen jeden nepřátelskou palbou. Ostatní ztráty byly způsobené poruchami a nutností zanechat vozidla při ústupu na místě.

V písečných dunách

Tanky Cruiser Mk.IV(A), které dorazily do Afriky, měly jen drobné úpravy. „Tropikalizace“ zahrnovala kryty pásů, aby tanky nevířily oblaka prachu, a úchyty pro 4galonové (18 litrů) kanystry na zadním pancéřovém plátu. První tanky dorazily do Afriky k Mobile Division generálmajora Percy Hobarta začátkem roku 1940. Itálie sice vyhlásila Británii válku již 10. června 1940, ale tanky Cruiser Mk.IV(A) se dostaly do boje až v září.

Mezitím byla Mobile Division transformována na 7. Armoured Division později známou jako „Pouštní krysy“. Ačkoli se tanky Cruiser Mk.IV v poušti osvědčily a svou výzbrojí deklasovaly italské tanky až do konce roku 1941, většina slávy připadla 7. RTR, který byl vyzbrojen pěchotními tanky A12 Matilda II. Ty byly vyzbrojené stejným kanonem, ale čelní pancíř měly dvakrát silnější a na ten italské protitankové zbraně nestačily.


Cruiser Mk.IV prvních sérii vyzbrojený ještě původními kulomety

Během operace Compass (prosinec 1940 – únor 1941) tvořily tanky Cruiser Mk.IV podstatnou část tankových sil. Výsledkem operace Compass bylo obsazení Kyrenaiky, obklíčení a zajmutí více než 100 000 italských vojáků. S italskými tankovými jednotkami vyzbrojenými tančíky L3 a tanky M 11/39, honosně nazývanými střední tank, si britské Cruiser Mk.IV(A) bez problémů poradily.

Prvním důstojným protivníkem na italské straně byl tank M 13/40, který měl 45mm čelní pancíř a byl vyzbrojen kvalitním kanonem ráže 47 mm. Tento licenční rakouský kanon Böhler byl nebezpečný zvláště, když Italové používali kumulativní munici. Ale při prvním nasazení asi stovky M 13/40 je ostřílenější Britové převálcovali. Úplným extrémem byl výkon osádky Lt. Normana Plugha od 2. RTR, která dokázala 7. února 1941 zničit 20 italských tanků.

Situace se změnila až s příjezdem německého Afrikakorpsu. Němci vybavili nové verze svých tanků na základě zkušeností z Francie silnějším pancéřováním a 2 liberní kanony přestávaly stačit. To se týkalo především tanku Pz.Kpfw.IVE, u kterého některé osádky zesilovaly čelní pancíř přídavným plátem až na 60 mm, a hlavně následující verze Pz.Kpfw.IVF, která měla 50mm plát z výroby. Pz.Kpfw.IIIG zase dostaly novou výzbroj v podobě 50mm kanonu KwK 39 L/42. Tento kanon byl díky těžší tříštivo-trhavé střele schopen poskytovat účinnější palebnou podporu pěchotě. Se staršími průbojnými PzGr. 39 dokázal prostřelit pancíř Cruiser Mk.IV(A) na 1500 m, nové PzGr. 40 s úsťovou rychlostí 1060 m/s ho probíjely na více než 2 km.

Bylo jasné, že kariéra tanků Cruiser se chýlí ke konci. V červnu 1941 začaly Pouštní krysy dostávat nové tanky A15 Cruiser Mk.VI Crusader Mk.I. Poslední velkou akcí tanků Cruiser Mk.IV(A) byla nepříliš vydařená operace Battleaxe, kde utrpěly ztráty, opět při útoku na připravená obranná postavení.

Jednotlivá vozidla byla v provozu ještě v roce 1942, ale nakonec byly všechny tanky Cruiser Mk.IV „spotřebovány“. Do dnešních dnů se nezachoval ani jeden.

TTD A13 Mk.II Cruiser tank Mk.IVA
Délka: 6,02 m
Šířka: 2,59 m
Výška po strop věže: 2,54 m
Světlost: 0,38 m
Bojová hmotnost: 15 t
Osádka: 4 muži
Max. rychlost (na silnici): 48 km/h
Dojezd (na silnici): 161 km
Motor: Nuffield-Liberty Mk.II
Výkon: 340 k
Výzbroj/palebný průměr: kanon QF 2pdr Mk.IX 40 mm/87 ks kulomet BESA 7,92 mm/3375 ks

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 8/2010 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více