Karpatské obranné pásmo v perimetru c. a k. pěšího pluku č. 98

Autor: Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔︎︎ 👁︎ 18.178

V úvodu této kapitoly zabývající se účastí osmadevadesátníků při obranných bojích v Karpatském masivu je důležité v krátkosti nastínit vojenskou situaci sahající před a následně po tzv. Velikonoční bitvě v Karpatech na přelomu let 1914 a 1915. Následně se seznámíme s rozhodujícím Rakousko-uherským průlomem u Gorlice v květnu roku 1915, při kterém si zde zmiňovaný pluk vydobyl nehynoucí slávu a zapsal do své historie 7. květen 1915 jako tzv. plukovní den (Regimentstag). Tento ryze český pluk z vysokomýtského odvodního obvodu byl díky hrdinství svých vojáků citován ve všeobecném armádním oběžníku před samotným císařem Františkem Josefem I. a svojí platnou účastí v krvavých ofenzivních bojích dopomohl ke znovuovládnutí východní Haliče. Pluk též započal přesvědčovat armádní velení o svých bojových kvalitách a částečně smyl názor o neschopnosti českých vojáků v boji proti nepříteli slovanského původu a jejich neloajálnosti k monarchii, své vlasti. Nyní se pojďme zabývat podzimní situací této jednotky v roce 1914.

Pluk po neúspěšném pokusu o osvobození pevnosti Přemyšl a za stále probíhajících bojů ustoupil do záložních postavení zbudovaných na řece San. Dne 17. října provedli osmadevadesátníci v rámci IX. armádního sboru pokus o znovupřekročení řeky San jižně od města Jaroslawi. Následovaly líté boje o předmostí u Tuczepu a ústup zpět za řeku San a dále až do oblasti Krakovského vojenského prostoru. V rámci vyšších dispozic zde poté celá 10. pěší divize provedla přeskupení a následovalo přesunutí divize do oblasti Karpatského masivu ve směru Dukelský průsmyk. Při svém přesunu svedl vysokomýtský pluk bojové potyčky s nepřítelem v okolí Krosna. Nově dosazený velitel pluku rodák z Korutan plukovník Georg Hohenberger (bývalý Regimentskommandant nejvyšším rozkazem rozpuštěného mladoboleslavského c. a k. pěšího pluku č. 36 Reichsgraf Browne) převzal po svém předchůdci vysokomýtskou jednotku v nelehké situaci a v době přesunu celého pluku na horskou frontu v Karpatech.

Reklama

Během 1. prosince roku 1914 provedla ruská armáda novou ofenzivu na karpatské frontě, při které byla část 10. pěší divize nucena ustoupit až k Bardějovu. V této vypjaté situaci se změnilo vedení litoměřického IX. armádního sboru, kdy velení převzal voják českého původu polní podmaršálek Rudolf Králíček, který stabilizoval situaci a 9. prosince provedl protiútok josefovskou divizí na Grybów a Gorlici, po kterém se takticky stáhl a opevnil jednotkami sboru kopcovitou krajinu před oběma městy. Pluk v té době působil v okopech první linie v lesích před vsí Ropica Ruská, přičemž obsazeny byly též obce Sekowa, Ropica Górna a Owczary jižně od města Gorlice. Další část pluku byla rozložena proti nepříteli jižně od města Grybów v zákopech u vsí Ropa, Łosie a Bielanka. Během 10. ledna roku 1915 byli osmadevadesátníci nakrátko vystřídáni c. a k. pěším plukem č. 18, sesterským plukem z 19. pěší brigády josefovské divize. Po lokálním strategickém úspěchu u Gorlice nastalo poziční stádium, trvající až do neúspěšného pokusu o průlom ruských pozic 23. ledna. Během února byla karpatská fronta bez větších ofenzivních akcí a místní boje byly vedeny v duchu poziční války. Prováděna byla pouze průzkumná činnost, údržba zákopového systému a zásobovacích cest. Začátkem března roku 1915 byl vysokomýtský pluk stále umístěn na důležitém obraném úseku Sekowa u Gorlice a Ropa u Grybówa. Vojáci ve svých postaveních kryli hlavní přístupovou cestu na Bardějov, kde sídlilo velitelství 10. pěší divize, sborové a armádní části vyšších štábů. Klidný úsek fronty se rozbouřil dělostřeleckým přepadem časně z rána 3. března, kdy se pluk zúčastnil spolu s polními prapory IR18 a polním praporem č. IV. sestaveným z pochodových formací bývalého c. a k. pěšího pluku č. 36 několika bojů o mosty před Sekowou. Tato diverzní akce byla úspěšnou přípravou pro plánovanou R-U ofenzívu směřující ke zpětnému ovládnutí Haliče. Následný březnový zlom v situaci na frontě však vedl ke ztrátě těžce získaných předsunutých postavení a vtáhl jednotku do nemilosrdných defenzivních bojů.  

Dne 22. března roku 1915 byl definitivně dobyt dlouho obléhaný rakousko-uherský fortifikační komplex Přemyšl v Haliči přičemž tento strategický úspěch vedl k přeskupení carských vojsk a přípravě k všeobecnému útoku do nitra Uher přes hraniční pásmo Karpat. Již v průběhu 19. - 20. března započala průzkumná činnost ruských předsunutých jednotek, která se postupně rozvinula ve všeobecný útok na celém úseku karpatské fronty s několika podpůrnými akcemi na křídlech. Hlavní útoky směřovaly po ose Zborov - Bardějov, přes údolí řeky Ondavy na Vranov nad Topľou, podél řeky Laborec na Humenné a ve směru na Sninu. Hlavní velitelství carských vojsk (Stavka) se snažilo všemi prostředky prorazit především na stycích rakousko-uherských armád (4. a 3. armády u Zborova, 3. a 2. armády u Výravy). Četné pokusy o proražení karpatské fronty však selhaly na tvrdé obraně a sebeobětování se zde bránících R-U vojsk. V karpatském kopcovitém terénu zcela pokrytém hlubokým sněhem byla situace pro obě strany velmi nepříjemná. Husté jehličnaté lesy, vánicemi bičované přední linie obrany, nízké teploty sahající k třiceti stupňům mrazu, fyzické a psychické vypětí při nepřetržité hlídkové činnosti, opravě a budování zákopového systému a udržování zásobovacích linií v provozuschopném stavu decimovalo vojáky denně po desítkách. Strach ze smrti, zranění či obavy z omrznutí při přesunu k praporním obvazištím nebo několikadenní hladovění nepřidalo na již tak zuboženém stavu bojujícího vojska a stalo se stejně nebezpečným jako nepřátelský šrapnel, bajonet nebo kulka. Osmadevadesátníci se v průběhu ruské ofenzívy úporně bránili na svých úsecích před Grybówem a Gorlicí na které směřoval jeden z hlavních útoků. V zákopech se ponejvíce střídali s královéhradeckou osmnáctkou a oběma prapory polních myslivců č. 2 a 12 zařazených v mateřské pěší divizi. V sousedním úseku se nacházel další sesterský pluk z 10. pěší divize, čáslavský jedenadvacátý pěší.

Ve dnech 3. - 5. dubna se ruské jednotky ve své poslední lokální ofenzívě neúspěšně pokusily prorazit R-U obranu v údolí řeky Ondavy a vytlačit bránící jednotky z Karpat do nitra východoslovenské nížiny. Zde tomuto náporu čelící rakousko-uherské pluky za těžkých ztrát ubránily své pozice. Ruské útoky postupně ztrácely na intenzitě, přičemž 13. dubna 1915 se karpatská fronta definitivně stabilizovala. Její obrana si však vyžádala desetitisíce padlých, raněných a zajatých vojáků obou znepřátelených stran a pro R-U vojska i značné vyčerpání materiálních a lidských zdrojů spočívajících ve vycvičených a především bojem zocelených jednotkách. Ruská vojska zaznamenala neúspěchy i na ostatních úsecích karpatského frontu a též pocítila vyčerpání svého válečného potenciálu např. ve spotřebování značného množství kvalitní dělostřelecké munice. Shrneme-li v závěru strategickou situaci, pro monarchii tato tzv. třetí karpatská bitva připravila pevnou půdu pro generálním štábem plánovaný protiútok, prověřila nově nasazené záložní pluky v boji a zasloužila se ve velké míře i o možnost shromáždění a účinné zapojení německého spojence (přesunuté říšské zálohy ze západní fronty) v připravované květnové ofenzívě u Gorlice.

Po ukončení obraných aktivit byli osmadevadesátníci na svěřených úsecích obrany vystřídáni říšskými vojáky a zaujali nové pozice severně od Grybówa. Před započetím vlastní ofenzívy průběžně přibyly k pluku z Vysokého Mýta vypravené pochodové prapory s pořadovými čísly IX. a X. Čerstvě povolané jednotky doplněné o z rekonvalescentů navrátivší se zkušené vojáky tak po několikadenním strastiplném přesunu z vlasti do frontového pásma posílily své bojem a nepříznivými životními podmínkami opotřebené krajany v první linii. Dne 2. května 1915 byla spuštěna společná rakousko-uhersko německá ofenziva v celém horském pásmu Karpat, přičemž pluk vedl útočné boje jižně od Gromniku a severně od Gorlice v rámci působení IX. armádního sboru, 4. rakousko-uherské armády. Jeho sousedem na pravém křídle byla kombinovaná 11. německá armáda útočící přímo na Gorlici. Prvotní směr útoku devadesátých osmých byl na obce Lužna a Rzepiennik. Cílem 19. a 20. brigády z josefovské divize bylo obsadit prostor mezi městy Pilsnem a Jaslem, zabezpečující následný průnik útočících vojsk ve strategickém směru postupu na Krosno, Jaroslaw a Přemyšl. Během 2. - 3. května vysokomýtští obsadili obě vesnice a směřovali přes Čiežkowskie pohoří ke třetímu pásmu ruské obrany na řece Wisloka. Během 4. - 7. května probíhaly bojové střety postupujícího pluku s nepřítelem u Blažkowa, Jodlowa, Klecie a vyvrcholily razantním útokem přes řeku Wisloka na obec Bukowa, která byla za velkých ztrát obsazena. V dalším nepřetržitým bojem naplněném dni následoval postup pluku přes Januszkowice, Brzostek, Gogolóv směrem na Strzyžovskie pohoří, kde se fronta 8. května nakrátko zastavila. Mezi další nejbližší cíl josefovské divize lze zařadit důležitý dopravní uzel, město Strzyžóv. V průběhu postupu pluku do nitra Haliče následně dorazil k jednotce na přelomu května - června pochodový prapor s pořadovým číslem XI. V rámci dalších bojů byl proveden průlom ruských pozic, který vedl ke znovudobytí takřka celé východní Haliče a postupu R-U armády do nitra Ruska, kde se osmadevadesátníci zúčastnili bojů např. ve volyňské gubernii u města Luck.

Nemilosrdné boje pokračovaly dále. V karpatské krajině však po nich zůstaly nesmazatelné stopy ve formě vojenských pietních míst, hřbitovů a kaplí zbudovaných R-U armádou následně po ukončení bojů v této oblasti. S těmito posledními místy vzpomínek na padlé kamarády obou znepřátelených stran se zaměřením na příslušníky c. a k. pěšího pluku č. 98 se podrobně seznámíme v následující kapitole.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více