Kawasaki Ki 102 [Randy]

Kawasaki Ki-102 - přehled verzí

Kawasaki Ki-102 - přehled verzí


(川崎 キ-102 - Kawasaki ki hyakuni)


Japonské označení:
四式襲撃機 - Yon-shiki shūgekiki - útočný letoun typ 4 (Ki-102b)
五式複座戦闘機 - Go-shiki fukuza sentōki - dvoummístný stíhací letoun typ 5 (Ki-102a)
五式双発襲撃機 - Go-shiki sōhatsu shūgekiki - dvoumotorový noční stíhač typ 5 (Ki-102c)


Allied reporting name: Randy



Označení Provedení letounu - popis
Kawasaki Ki-102a 6 prototypů a 15 sériových, těžký výškový stíhač, od července 1944, motory jsou Ha-112-II Ru, tzn., že byly přeplňovány turbokompresory,
výzbroj měla spolehlivě zničit bombardér velikosti Boeingu B-29 - 1x Ho-203 ráže 37 mm a 2x Ho-5 ráže 20 mm.
Kawasaki Ki-102b 215 letadel této verze (3 prototypy + 20 předsériových - započteny), "armádní bitevní letoun Type 4", létal od března 1944, motory jsou Ha-112-II
s mechanickým kompresorem, výzbroj 1x Ho-401 ráže 57 mm, 2x Ho-5 ráže 20 mm a pro obranu zadního prostoru 1x Ho-103 ráže 12,7 mm.
Kawasaki Ki-102c 2 protototypy, jeden byl zalétán, těžký noční výškový stíhač, létal od července 1945, turbokompresorové motory, výzbroj 2x Ho-155-I ráže 30 mm
a dva šikmé Ho-5 ráže 20 mm, trup byl prodloužen a zvětšeno rozpětí.




Celkem bylo postaveno 238 letadel Kawasaki Ki-102.


Výroba proběhla u společnosti: 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha, Kagamigahara, near Gifu


Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
William Green, War Planes of the Sekond World War – Fighters, Vol. Three, London Macdonald, sedmé vydání z roku 1973, ISBN: 0-356-01447-9
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
http://www.airtoaircombat.com/detail.asp?id=322
www.warbirdsresourcegroup.org
www.aviastar.org
http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki102.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Kawasaki-Ki-102-Randy-t29886#107267 Verze : 5
Kawasaki Ki-102


Stručná historie:
Velení císařského armádního letectva (大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu) mělo proti nalétávajícím svazům strategických bombardérů Boeing B-29 málo skutečně výkonných přepadových stíhaček, tedy stíhaček, které by měly dostatečný výkon a přitom by ještě nesly účinnou výzbroj. Vývoj takového letounu je samozřejmě dlouhodobá záležitost a Rikugun Kōkū Hombu příliš dlouho prosazovalo lehké konstrukce stíhaček sice s vynikající obratností, ale také se slabou výzbrojí. Jednomotorové letouny se do konce války dostaly pouze do prototypového stádia (Nakajima Ki-87 a Tachikawa Ki-94-II).
S dvoumotorovými stíhačkami na tom armádní letectvo mohlo být mnohem lépe, alespoň by se tak mohlo zdát, protože Japonci měli ve výzbroji dvoumotorovou stíhačku Kawasaki Ki-45 a šéfkonstruktér společnosti 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Kawasaki) inženýr Takeo Doi, se z vlastní iniciativy snažil zvýšit výkony těchto těžkých stíhaček.


Jeho prvním počinem byl dvoumístný stíhač Kawasaki Ki-45-II, byl to značně vylepšený letoun Ki-45 KAI-Ic poháněný motory Mitsubishi Ha-112-II o výkonu 1 500 k. Ještě než byl letoun dokončen Rikugun Kōkū Hombu se rozhodlo, že potřebuje jednomístné dvoumotorové stíhačky, radista/střelec byl postradatelný.


Takeo Doi prototyp Ki-45-II opět dosti zásadně upravil a postavil dva prototypy jednomístného dvoumotorového letounu Ki-96, prototypy byly vlastně tři, ale ten první byl značně improvizovaný původně dvoumístný Ki-45-II a moc se nepodobal druhému a třetímu prototypu. Podle mne byly tyto druhé dva prototypy jedny z nejhezčích japonských letadel, byly dostatečně výkonné a také výborně ozbrojené. Jejich vývoj byl ukončen v roce 1944, protože Rikugun Kōkū Hombu vyslyšelo naléhání inženýra Takeo Doie a požadovalo opět dvoumístné provedení. Pravdou je, že Takeo Doi nabídl, že nový dvoumístný letoun bude určen především pro plnění bitevních úkolů.


Dvoumístný letoun byl v systému Kitai označen kódem Ki-102 a dle příslibu šéfkonstruktéra byl zpočátku stavěn jako bitevník. Tomuto úkolu odpovídalo pancéřování prostorů pro osádku, pancéřový plech chránil i motory a samosvorné nádrže paliva, výzbroj byla také mohutná - jeden kanón Ho-401 ráže 57 milimetrů byl doplněn dvojicí vynikajících dvacetimilimetrových kanónů Ho-5. Druhý člen osádky mohl zadní prostor bránit půlpalcovým kulometem Ho-103. Pod křídla bylo možno zavěsit dvě pumy ráže 250 kg. Stavěny byly tři prototypy a první byl dokončen a zalétán v březnu 1944, také druhé dva prototypy byly rychle dokončeny. Následně šla do výroby menší předsérie dvaceti letadel, tyto stroje byly dokončeny v říjnu 1944. Letectvo letoun přijalo do své výzbroje pod označením 四式襲撃機 Yon-shiki shūgekiki "armádní bitevní letoun typ 4" a neprodleně objednalo u Kawasaki jejich další sériovou výrobu. Dle plánů Rikugun Kōkū Hombu měly být tyto bitevní stroje použity především pro obranu mateřských ostrovů při spojeneckém vylodění. Jejich hlavní zbraní se měla stát řízená letounová puma Kawasaki Ki-148 I-Go-1B, tato puma byla určena proti pozemním cílům a byla na letounu Ki-102b intenzivně zkoušena. Ano, bitevní letoun byl skutečně označen キ102乙, kde poslední znak je znak Otsu, a tento znak je v této souvislosti překládán jako písmeno B. Několik bitevních letounů bylo nasazeno v bojích o Okinawou a zde mu bylo spojeneckou zpravodajskou službou přiděleno kódové jméno Randy.


Japonské armádní velitelství se však myšlenky na jednomístnou stíhačku asi nikdy nevzdalo, protože již v březnu 1944 (tehdy byl zalétán první prototyp Ki-102b) požaduje opět jednomístnou stíhačku pro boj proti B-29 (Ki-108). Pravdou je, že pro tuto stíhačku požaduje přetlakovou kabinu a tu, tehdy ještě testované, prototypy Ki-96 neměly. Japonci zatím měli velmi málo zkušeností s přetlakovými kabinami a tak Rikugun Kōkū Hombu objednalo nouzovou stavbu výškové stíhačky ve dvoumístném provedení a bez přetlakové kabiny pod označením Ki-102a (キ102甲), ta byla označena jako 五式複座戦闘機 Go-shiki fukuza sentōki "armádní dvoumístný stíhací letoun typ 5" a přijata do výzbroje.


Ki-102a byl stavěn jako dvoumístný, ale druhý člen sádky již neobsluhoval žádnou obrannou zbraň, jeho úkolem bylo navádět pilota podle pozemních stanic protivzdušné obrany na příletové trasy bombardérů B-29. Priorita výškových stíhaček byla vysoká a tak, pro maximální urychlení vývoje, bylo staženo z dvaceti předsériových letadel šest strojů a ty byly dokončeny jako výškové stíhačky Ki-102a, první z nich byl dokončen a zalétnut již v červenci 1944. Tato verze byla poháněna motory Mitsubishi Ha-112-II Ru, což byl motor Ha-112-II, u kterého byl dvourychlostní mechanický kompresor nahrazen turbokompresorem Ru-102, tím se zcela zásadně zvedla výškovost motoru (jmenovitý výkon motoru 1 250 k udržel mechanický kompresor do výšky 5 800 m, turbokompresor až do výšky 8 200 m). Výzbroj odpovídala prototypům Ki-96 - jeden kanón Ho-203 ráže 37 mm a dva kanóny Ho-5 ráže 20 mm. Po zkouškách požadovalo armádní letectvo dalších dvacet letadel jako ověřovací sérii, dvacet draků bylo staženo z výroby bitevní verze a byly přestavěny na standard výškových stíhačů, dokončeno bylo pouze 15 letadel, potom přišla kapitulace.


Aby byl popis verzí typu Ki-102 úplný, nesmím zapomenout na radikálně upravený Ki-102c (キ102丙), nebo také 五式双発襲撃機 Go-shiki sōhatsu shūgekiki "armádní dvoumotorový útočný letoun typ 5", tento letoun byl stavěn jako noční výškový stíhač, poháněn byl turbokompresorovými motory Ha-112-II Ru, rozpětí křídel bylo zvětšeno o 1 680 mm, tím se zvýšila plocha křídel o 6,0 m2 a délka trupu byla prodloužena o 1 600 mm. Nad trupem bylo instalováno kapkovité pouzdro s rotující anténou vyhledávacího radaru. Výzbroj byla upravena tak, aby vyhovovala nočnímu stíhání - v přídi byly dva třicetimilimetrové kanóny Ho-155-I a v trupu obdoba německé "Schräge Musik" (dva šikmo uložené, vzhůru střílející kanóny Ho-5). Tento noční stíhač byl stavěn ve dvou exemplářích, ale jen jeden byl dokončen a v červenci 1945 zalétán. Oba prototypy byly přestavovány z Ki-102a, nevím, zda se nejednalo o některý z pěti nepoužitých draků určených pro Ki-102a.


Celkem bylo postaveno 238 letadel typu Ki-102, všech verzí včetně prototypů a předsériových letadel.


Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
Famous Airplanes Of The World, Army Experimental Fighters, No.24, Bunrindo Co. Ltd. Nakano, rok 1990
L+K 24/1986, Václav Němeček, Letadla 39-45, Kawasaki Ki-102.
www.aviastar.org
http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki102.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Kawasaki-Ki-102-Randy-t29886#400792 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více