Dvanáct bitev na Soči (1915-1917)

Autor: Karel Oktábec 🕔︎︎ 👁︎ 51.781

Od počátku války, kterou Itálie 23. května 1915 vyhlásila svému spojenci Rakousko-Uhersku, bylo hlavním úkolem italské armády dobýt rakousko-uherské přístavní město Terst. Pod velením maršála Luigiho Conte di Cadorny se o to pokusila celkem jedenáctkrát - v jedenácti bitvách na západoslovinské řece Soča (Isonzo). Navzdory výrazné početní i materiální převaze nad armádou rakousko-uherskou (vedenou polním maršálem Svetozarem Boroevičem de Bojna) tento úkol nesplnila. Ve dvanácté bitvě převzali iniciativu Rakušané…

1. bitva na Soči (23. 6. až 7. 7. 1915)
Po sedmidenní dělostřelecké přípravě, která pro nezkušenost italských dělostřelců způsobila obráncům ztrátu pouhých 300 mužů, zaútočilo 18 italských divizí na 8 divizí rakousko-uherských. Navzdory více než dvojnásobné převaze protivníka odrazily rakousko-uherské jednotky všechny útoky a udržely své pozice. Italové ztratili 15 000 mužů (padlých, raněných a nezvěstných či zajatých), Rakušané 10 000...

Reklama

2. bitva na Soči (18. 7 až 3. 8. 1915)
Po vytrvalých čelních útocích na rakousko-uherská obranná postavení postoupili Italové o několik set metrů, pak jim došla dělostřelecká munice a bitva skončila. Italové ztratili 42 000 mužů, Rakušané 47 000...

3. bitva na Soči (18. 10. až 4. 11. 1915)
Po třídenní dělostřelecké přípravě, během níž vypálily italské baterie přes milion dělostřeleckých granátů (aniž se jim podařilo zničit nepřátelské drátěné zátarasy), zaútočilo 19 italských divizí na 9 divizí rakousko-uherských. Boje, v jejichž průběhu se linie fronty nezměnila, ukončilo špatné počasí. Italové v nich ztratili 60 000 tisíc mužů, Rakušané 42 000...

4. bitva na Soči (10. 11. až 2. 12. 1915)
Po tříhodinové dělostřelecké přípravě a následujících těžkých bojích postoupili Italové do předpolí pohraničního města Gorice. Ztratili při tom 50 000 mužů, Rakušané 45 000...

5. bitva na Soči (9. 3. až 17. 3. 1916)
Po dvoudenní dělostřelecké přípravě Italové zaútočili, ale boje byly krátké a málo intenzivní. Ztráty na italské straně činily necelé 2 000 mužů, na rakouské straně 4 000...

6. bitva na Soči (6. 8. až 17. 8. 1916)
Italové poprvé soustředili své síly do jednoho směru, konečně překročili řeku a 8. srpna 1916 dobyli pohraniční město Gorica. Ztratili 51 000 mužů, Rakušané 40 000...

Reklama

7. bitva na Soči (14. 9 až 17. 9. 1916)
V třídenních bojích, v nichž se Italové marně snažili rozšířit své gorické předmostí, ztratili 17 000 mužů, Rakušané 15 000...

8. bitva na Soči (10. 10. až 12. 10. 1916)
Za postup o tři kilometry do hloubky rakousko-uherských linií zaplatili Italové ztrátou 24 000 mužů. Rakouské ztráty činily 20 000 mužů...

9. bitva na Soči (31. 10. až 4. 11. 1916)
Po pětidenní dělostřelecké přípravě prolomily italské jednotky v tříkilometrovém úseku rakousko-uherská postavení a po dvou dnech bojů postoupily ke Kostanjevici, vzdálené vzdušnou čarou 12 kilometrů od výchozí linie první sočské ofenzivy. Zde je rakousko-uherské protiútoky zastavily a donutily k částečnému ústupu. Italové ztratili 16 000 mužů, Rakušané 11 000...

10. bitva na Soči (12. 5. až 8. 6. 1917)
K třídenní dělostřelecké přípravě shromáždili tentokrát Italové přes 2 000 děl – jedno na každých pět metrů fronty. Následující krvavé boje, v nichž chtěli za každou cenu konečně prorazit do Terstu, jim přinesly několik nevýznamných územních zisků a ztrátu 160 000 mužů. Rakouské ztráty činily 75 000...

11. bitva na Soči (18. 8. až 12. 9. 1917)
V rámci příprav na bitvu shromáždilo italské velení 46 divizí, 2 400 děl (z toho část s britskými a francouzskými obsluhami) a 1 700 minometů. V průběhu bojů pak přisunuli dalších 5 divizí a 1 200 děl. Proti nim mohla rakousko-uherská armáda postavit pouze 29 divizí, 1 434 děl a 112 minometů. Italské síly udeřily ve dvou směrech – na severu na planinu Banjšica (Altopiano della Bainsizza), na jihu tradičně směrem na Terst. Planinu Banjšica se jim podařilo dobýt a udržet, v dalším (poněkud nerealisticky plánovaném) postupu do nitra habsburské monarchie jim však zabránily rakousko-uherské protiútoky. Na jižním směru italské jednotky dosáhly malých územních zisků, rakousko-uherské protiútoky je však nejen zastavily, ale posléze i zatlačily zpátky. Italské ztráty dosáhly počtu 166 000 padlých, raněných a zajatých, Rakušané přišli o 105 000 mužů...

V jedenácti italských ofenzivách na Soči padlo, bylo zraněno, zajato nebo zmizelo přes milion vojáků obou stran. Prakticky jediným výsledkem této obdoby verdunského "mlýnku na maso" bylo dobytí rakousko-uherského pohraničního města Gorice (Gorizia) a obsazení pruhu rakousko-uherského území, širokého 35 km a v místě nejzazšího italského průniku (u Kostanjice) hlubokého cca 12 km. To vše za cenu 606 000 padlých, raněných a nezvěstných italských vojáků a 414 000 vojáků rakousko-uherských...

12. bitva na Soči (24. 10. až 18. 11. 1917)
Dalším dosavadním spojencem, kterému Itálie vyhlásila válku, bylo Německo (a s ním i Turecko). Došlo k tomu 17. srpna 1917 a italská vláda si od tohoto kroku slibovala poválečné územní zisky. Bezprostředně však dosáhla pouze toho, že do poslední, dvanácté bitvy na Soči (bitvy u Caporetta) se vedle národnostně a kvalitativně různorodé rakousko-uherské armády zapojila také po všech stránkách výkonnější armáda německá. Z osmi rakousko-uherských a sedmi německých divizí byla pro tento účel sestavena 14. armáda, jejímž velitelem byl jmenován německý generál Otto von Below. Dne 24. října 1917 tak začal útok, v jehož průběhu si Němci a Rakušané poprvé vyzkoušeli taktiku malých úderných skupin, později úspěšně využívanou zejména na francouzské frontě.

Jednotky 14. armády bez obtíží prolomily italskou obranu, dobyly městečko Caporetto (Kobarid) a v krátké době pronikly do benátské nížiny. Maršál Cadorna pohotově přeložil své velitelství z Udine do 160 kilometrů vzdálené Padovy a zpočátku spořádaný ústup jeho armády se postupně změnil v panický útěk, který se zastavil až na na řece Piavě. Z obavy před obklíčením ustoupily italské jednotky rovněž z celé korutanské a dolomitské fronty, vyklidily oblast Planiny sedmi obcí (včetně města Asiaga) a zaujaly obranu na linii Monte Pasubio, Monte Zovetto, Monte Grappa, odtud k Piavě a podél jejího toku k Benátskému zálivu. Italské ztráty v této poslední sočské bitvě dosáhly výše 286 000 mužů (z toho 265 000 zajatých!), Rakušané a Němci ztratili pouhých 20 000 vojáků. Se ztrátami z předchozích jedenácti bitev to bylo celkem 870 000 padlých, raněných a zajatých vojáků italské armády oproti 434 000 padlým, raněným a zajatým vojákům armády rakousko-uherské a německé...

Po dosažení Piavy byly německé jednotky postupně přesunuty zpátky na francouzskou frontu, rakousko-uherské se zakopaly na levém říčním břehu. Vzhledem k odchodu Němců a ke zhoršující se hospodářské situaci válkou vyčerpané monarchie neměla rakousko-uherská armáda dostatek sil k dalšímu postupu. Naproti tomu napůl zničená armáda italská byla ještě v prosinci 1917 posílena třemi britskými a dvěma francouzskými divizemi, povolanými narychlo z Francie, a její ztracená výzbroj byla urychleně nahrazena spojeneckými dodávkami...

Zdroje:
- Josef Fučík - SOČA (ISONZO) 1917 (Praha 1999)
- Jozef Vričan – PO ZAPADLÝCH STOPÁCH ČESKÝCH VOJÁKŮ (Olomouc 2008)
- Ervín Hrych - VELKÁ KNIHA VOJEVŮDCŮ, BITEV A ZBRANÍ (Praha 2000)
- Geoffrey Regan - GUINNESSOVA KNIHA VÁLEČNÝCH OMYLŮ 2. DÍL (Praha 1995)
Reklama

Další mapy: http://valkanaitalii.webnode.cz/fotogalerie/

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více