Kulturní znaky a hodnoty filipínské společnosti - díl 3.

Autor: Petr von Fenstein / von Fenstein 🕔︎︎ 👁︎ 14.692

Pokračování předchozí kapitoly týkající se hodnot filipínské společnosti.

B) Vzorec chování: amor-propio

V průběhu španělské kolonizace byla hodnota hiya ještě více umocněna pomocí hodnoty amor-propio, což je výraz převzatý ze španělštiny. Doslovně jde o „lásku sama sebe“ či „sebelásku“ nicméně ne v evropském smyslu narcismu či pýchy, ale spíše ve smyslu poznat sám sebe a přistupovat tak k sobě (vlastnímu tělu či duchu) s úctou a respektem. Další charakteristikou je také rozvíjení vlastních schopností, stejně tak otevřenost a úcta ke svému okolí. Nejlepším překladem tohoto dvouslovného názvu tak bude spíše „pocit sama sebe“ či „vnímání sama sebe“.

Reklama

Opět uvedu pár příkladů, které budou lépe demonstrovat tuto vlastnost – nepřijmout otevřeně a s klidem kritiku či nebýt pohostinný k našim hostům znamená mít nedostatek amor-propio. Ve filipínské společnosti je budování osobního respektu druhé osoby základem pro chování mezi dvěma jedinci a v tomto smyslu tak amor-propio v podstatě podporuje hiya. Na Filipínách tak najdeme spoustu výrazů či slovních spojení, které popisují tento „syndrom“ hiya-amor-propio. Člověk, který jakýmkoli způsobem např. poruší domluvené záležitosti a tím pádem je pokládán za člověka, který ztratil svůj seberespekt či své amor-propio, může být také označen touto větou: „Jeho veřejný image je roztříštěn.“ (Basang basa ang papel niyan sa amin.), což doslova znamená, že něčí papír se stal vlhkým, popř., že něčí image (papír) se stal pro ostatní mokrým. V tomto ohledu je tak možno hodnotu amor-propio přirovnat např. k tak známé japonské ztrátě tváře.

Narozdíl od západních stereotypů chování, které jsou postaveny na určitém pocitu toho, co je správné a co je špatné, přičemž jedinec se cítí vinným teprve tehdy, když zjistí, že jednal špatně, hiya operuje i v případě, kdy druhá osoba je tzv. „úplně mimo“, v důsledku interakce mezi hiya a amor-propio. Proto například necitlivě se dotknout něčího amor-propio znamená vyvolat konflikt, popř. přímo násilí – Filipínci se snaží zabránit tomu, že svým jednáním uvedou někoho do riskantní situace, která pro něj hrozí ztrátou tohoto amor-propio. Proto se mohou z pohledu Evropana dostávat do nepochopitelných situací, kdy např. někomu půjčí nějakou věc a v případě, že ji ten dotyčný ještě nevrátil, se jej zdráhají oslovit či mu přímo o tuto věc říci. Stejně tak v případě např. nepříjemného tělesného pachu nebo roztrženého oblečení se Filipínci zdráhají vynést tento problém na světlo a spíše se snaží kontextuálně naznačit.

Dalším z důležitých aspektů tohoto přístupu je také velký důraz na osobní čistotu ve smyslu jak fyzickém, tak i duševním. Nutno podotknout, že evropské normy pro čistotu jsou zde několikráte překročeny.

Pro partnersko-obchodní vztahy je proto velmi dobré pochopit tuto hodnotu, protože např. i v obchodě v případě nedodržení smluvního ujednání je třeba dbát na toto amor-propio. Pro nás Evropany z toho tak plyne poučení, že bychom se měli zdržet svého přímého jednání a poukazování na věc, a spíše tuto vlastnost nahradit citem a pochopením amor-propio druhého člověka, protože jenom touto cestou můžeme sami získat respekt druhých, tedy respekt našich obchodních partnerů.

C) Vzorec chování: go-between

Tato třetí velmi důležitá charakteristika Filipínců je opět velmi úzce propojena na předchozí dvě zmíněné - tedy hiya a amor-propio. Jak jsem již zmínil, situace, které hrozí konfrontací tváří v tvář, jsou z důvodů hiya a amor-propio buď úplně předcházeny nebo jsou delikátně řešeny. Proto v situacích, které hrozí přímým střetem, je potřeba prostředníka, a tím pádem přístupu go-between (doslova přeloženo znamená „jít mezi“, já osobně bych však volil volnější překlad „třetí strana).

Go-between tak umožňuje Filipíncům řešit spory, kterými může být jedna strana uražena či se cítit velmi nepříjemně. Z tohoto důvodu je použito třetí osoby, která naopak může osobě dotčené říci veškeré věci přímo, může vznést požadavky či jiné záležitosti, které by v případě přímého jednání obou zainteresovaných hrozily ztrátou amor-propio. Klasickým případem je např. vstupní pohovor při přijímání do zaměstnání, který už ze své podstaty je potenciálně spojen s nepříjemnými elementy amor-propio-hiya. Výsledek pohovoru, a tedy např. nedostatek odborných znalostí či nedostatek vzdělání nebude nikdy sdělen účastníkovi tím, kdo vedl pohovor, ale vždy třetí osobou, protože ta může sdělit tyto nepříjemné věci dotyčnému bez toho, aby on ztratil svoje amor-propio.

Reklama

Go-between je také velmi používán v případě mladých lidí, kdy např. mladý muž si přeje vědět, zda se líbí ženě, která se líbí jemu. Proto klíčem k srdci jeho dívky je její nejlepší přítelkyně, která tak slouží jako prostředník.

Díky „syndromu hiya-amor-propio“ je tak v celé filipínské společnosti hluboce zakořeněn až určitý strach vůči přímé konfrontace tváří v tvář. Ve většině situací se tak Filipínci snaží za každou cenu této, pro ně nepříjemné, okolnosti vyhnout. Proto jediným řešením pro urovnání sporů, vyřešení neodkladných záležitostí, otázání dívky, zda s námi půjde na schůzku atd. je tak pouze užití prostředníka. Vlastnost go-between je již odmalička silně vštěpována mladým lidem, neboť je také pevnou součástí rodinných vztahů. V souvislosti s rodinnými vztahy bych upozornil, že toto go-between je také uplatňováno v případě výchovy dětí, a tedy typicky české okřiknutí dítěte či přímo pohlavek či jiný fyzický trest je na Filipínách dosti nepřijatelné chování, neboť jsme se dotknuli amor-propio malého dítěte.

Go-between je také samozřejmě použito i v případě obchodních vztahů, mezivládních spolupracích, popř. v případě diplomatických styků. V této souvislosti bych rád poznamenal jednu důležitou věc, která např. cizincům činí potíže zejména při jednání s byrokracií. Anglicky se vyřizování papírů, dokumentů vyjadřuje slovem fix, což znamená, že dotyčná osoba jde na úřad a sama vyřídí veškeré formality. Na Filipínách však má toto slovo, a tedy jednání s úřady úplně jiný význam, neboť fix spadá do kategorie go-between, protože na úřadě hrozí přímá konfrontace a potenciální ztráta amor-propio. Z tohoto důvodu slovo fix označuje proces, kdy já určím svého zástupce, který za mne vyřídí veškeré formality. Tento člověk je pak označen slovem fixer, tedy zprostředkovatel.

Podle mého názoru přesnou definici hodnoty go-between asi nejlépe vystihl již několikrát zmíněný Lynch, který pro tento stereotyp chování vymyslel termín SIR, tedy „Smooth Interpersonal Relations“ (do češtiny bych volně přeložil jako „Bezkonfliktní mezilidské vztahy). Tento SIR je pro Filipínce jakousi praktikou, kterou se snaží obejít citlivost amor-propio-hiya. Praktickou aplikací tohoto přístupu je tak především varování pro výkonné pracovníky, že při jednání se svými filipínskými spolupracovníky či podřízenými potenciálně největším zdrojem nedorozumění je stereotyp hiya a navazující amor-propio. Jak upozorňuje Thomas D. Andres: „Filipino má velký smysl pro svojí vlastní úctu či vlastní hranici morálního charakteru. Jeho úcta k sobě sama a čest pro něj znamenají hodně, proto tedy zranění obého, ať již reálné či pouze imaginární, začíná být výzvou jeho cti. On sám respektuje ostatní lidi a je k nim velmi tolerantní, ale na druhou stranu oni také musí respektovat jeho a být k němu tolerantní. Spousta konfliktů mezi nadřízenými (cizinci) a podřízenými (Filipínci) vzniká právě nebráním ohledů na individuální čest na jedné straně a na druhé straně až silným ohledem na svojí „posvátnou“ čest či úctu.

D) Vzorec chování: eufemismus aneb nepřímá cesta

Další možností, jak člověk může udržovat určitý mezilidský vztah, je eufemismus (zjemňování, použití nepřímé řeči či pouze náznaků), popř. nepřímá kritika.

Jednou z hlavních částí této nepřímé cesty je šprýmování či žertování, které je proneseno s lehkým srdcem, čímž se člověk dostane přes nepříjemný bod. V případě, že dotyčný nepochopil tuto žertovnou narážku, je mu opakována dalšími lidmi do té doby, dokud dotyčný nepochopí úplný obsah sdělení.

Ze své vlastní zkušenosti bych na tomto místě rád upozornil, že toto šprýmování je dosti blízké pojetí českého humoru. Filipínci milují velmi inteligentní humor, milují žertovné narážky a hraní si se slovíčky či přímo s člověkem. Proto také velmi rádi provozují „kanadské žertíky“. Troufám si tvrdit, že filipínský národ je tak jediným národem, který je schopen plně porozumět českým žertům či narážkám. Další velmi důležitou věcí, která naše dva národy spájí, je také funkce humoru. V obou zemích tak v případě negativních skutečností (např. v ČR okupace v roce 1968, na Filipínách španělská kolonizace) humor funguje jako velmi silná zbraň, kterou bojují lidé proti určité situaci. Společné je také to, že i v případě osobních nesnází či tragédií oba dva národy se snaží tyto těžkosti překonat humorem. Jediný rozdíl bych viděl především v otázce tzv. „černého či morbidního humoru“, který na Filipínách je spíše pojímán jako neúcta k mrtvým nebo těm, kdož jsou těžce zasaženi osudem.

Ze své vlastní zkušenosti můžu říci, že Filipínci milují humor ve svém životě v jakékoli formě, a dokonce i v rámci obchodního jednání, kdy podobně jako Češi hodnotí člověka, který se zabývá pouze obchodní stránkou jednání jako nepříjemného či „suchara“, což samozřejmě snižuje šance na konečnou dohodu. Proto doporučuji prezentaci prokládat různými vtipnými momenty či občas učinit nějakou vtipnou narážku na naše obchodní partnery, kteří to rozhodně velmi ocení. Většina lidí si totiž ani neuvědomuje, že styl humoru také dosti silně vypovídá o osobnosti člověka, a proto na Filipínách je vysoce hodnocen člověk s velmi inteligentním humorem, tedy inteligentní pošťouchnutí či legrácky. Naopak nízký humor (hrubý, agresivní či ne moc kreativní a vynalézavý), dále sexuální narážky, popř. oplzlosti, působí na Filipínce velmi negativně a člověk tak může okamžitě ztratit veškerý respekt, a tedy své amor-propio, což samozřejmě znamená v podstatě konec jakýchkoli obchodních snah či vztahů.

Další rovinou tohoto eufemismu je také již zmíněné vyhýbání se přímým konfliktům, proto v případě, kdy hrozí, že k tomuto konfliktu dojde, je použito také zjemňování řeči a gest těla.

Jedním z velkých rozdílů mezi západní kulturou a kulturou Filipín je tak to, že zatímco na západě se snažíme vyřešit konflikt přímou konfrontací z očí do očí, Filipínci se naopak snaží takovéto situaci vyhnout. Projevuje se to i tak, že zejména při různých debatách či týmových pracích Filipínci z našeho pohledu většinou kolem svého názoru „chodí jako kolem horké kaše“ (ve filipínské terminologii je tento fakt popsán jako „Beating around the bush). Odraz této hodnoty se také silně odráží v jazykovém odkazu.

V další kapitole budeme pokračovat především zaměřením na hodnoty spojené se základní definicí společnosti a vůbec fungování jedince v rámci určité skupiny.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více