Pancéřový křižník Georgios Averof

Autor: Jiří Mašek 🕔︎︎ 👁︎ 29.021

Na začátku 20. století se Řecko rozhodlo vybudovat moderní námořní flotilu. Padlo rozhodnutí opatřit si čtyři moderní torpédoborce a k nim vlajkovou loď Řeckého královského loďstva - Βασιλικόν Ναυτικόν patřičné velikosti.

Sáhli po rozestavěné lodi v italských loděnicích. Itálie – italská flotila Regia Marina - v té době zařazovala do služby pancéřové křižníky třídy Pisa. Pancéřové křižníky Pisa a Amalfi byli postaveny a spuštěny na hladinu. Ale na třetí plavidlo této třídy byla zrušena italskými úřady objednávka. Protože plavidlo bylo již rozestavěno, loděnice Orlando Shipyards v Livornu v Itálii velice rádo pancéřový křižník Řecku postavilo. Řecko urychleně zaplatilo s vydatným přispěním bohatého řeckého patriota Georgios Averoff, jenž zaplatil asi 1/3 z ceny (asi 300 000 liber).

Reklama

Plavidlo bylo podle řeckých představ vybaveno francouzským parním strojem, anglickými děly a německým technickým vybavením.

Pancéřový křižník byl spuštěn na vodu 12. března 1910 a pokřtěn po štědrém dárci na Georgios Averof. Plavidlo bylo uvedeno do služby o rok později. Velení nad křižníkem 16. května 1911 se slavnostně ujal kapitán Ioannis Damianos. Křižník následně odplul na svou první cestu do – Anglie, vzdát hold novému britskému králi Jiřímu V. při příležitosti jeho korunovace 22. června 1911. Při této cestě plavidlo také dostalo v Anglii munici pro svá děla. Zde křižník provázela smůla. Dne 19. června 1911 najel na mělčinu na jihu Anglie u Spithead a musel být poslán do suchého doku na opravu. Řečtí námořníci přezdívaní pro modrou uniformu Modrý sýr, jenž momentálně neměli co na práci, často vyvolávali rvačky v místních "pubs". Proto byl do Anglie urychleně poslán kapitán Pavlos Kountouriotis, jenž vystřídal ve funkci velitele lodi nepříliš schopného kapitána Ioannise Damianose.

Nový kapitán urychleně zavedl kázeň a na zpáteční cestě vytrénoval posádku, zvláště dělostřelce jak nejlépe mohl. Křižník G. Averof zakotvil ve válečném přístavu Faliron poblíž Athén 1. září 1911.

Do nového válečného konfliktu s Osmanskou říší, jenž vypukl rok nato, bylo tak řecké námořnictvo posíleno. (1)

Konflikt, o kterém je řeč, nese souhrný název Balkánské války 1912 – 1913. Šlo v nich o zbytek území, které Osmanská říše ovládala na Balkáně. Sporné území se táhlo přímo od dnešního Turecka na západ až k Jaderskému moři – Thrákie a Makedonie. (Dnešní Albánie, Makedonie, Severní Řecko a východojižní oblast Bulharska.) Do prvního konfliktu se zapojila většina států, jež získala nezávislost v 19. století na Osmanské říši. Bulharsko, Černá hora, Řecko a Srbsko (takzvaný Balkánský svaz) napadlo Osmanskou říši. Neutrální zůstalo pouze Rumunsko. První válka vypukla 26. září 1912 a skončila 30. května 1913. (Neválčilo se však po celou dobu. Více jak 3 měsíce trvala dvě příměří.) Osmanská říše v této válce ztratila většinu sporného území, které si rozebraly vítězné státy Balkánského svazu, navíc s přispěním Rakouska-Uherska a Itálie vznikl nový stát Albánie.

Reklama

Druhá válka vypukla 29. června 1913 a skončila 10. srpna 1913. V ní se kulminovaly spory mezi předchozími spojenci, Srbsko s Řeckem proti Bulharsku. Proti Bulharsku se postavilo vojensky i Rumunsko a i předchozí nepřítel Osmanská říše. Bulharsko tak přišlo o většinu území získaného v prvním konfliktu, to si rozdělilo Řecko a Srbsko. Na své si přišlo i Rumunsko a částečně si polepšila i Osmanská říše.

Na začátku Balkánských válek v roce 1912 byl dosavadní velitel křižníku Pavlos Kountouriotis, povýšen na admirála a jmenován velitelem Řeckého námořnictva. Novým kapitánem křižníku G. Averof se stal Sofoklis Dousmanis. (2)

V následujicím střetnuti v První balkánské válce s Osmanskou říší dosavadní velitel, nyní už admirál, zůstal na křižníku jako vlajkové lodi flotily dál a velel z paluby tak celé flotile. Následující námořní akce se uslutečňovaly v Egejském moři a Řecko na Osmanské říši v nich mimo jíné získalo ostrovy ve východní a severní části Egejského moře. K tomuto úspěchu výraznou měrou přispěl i křižník G. Averof. Pod taktovkou admirála Pavlose Kountouriotise dokázala řecká flotila vyhrát námořní bitvy u Elli 16. prosince 1912 a bitvy u Lemnos 18. ledna 1913. (Podle starého kalendáře bitvy proběhly 3. prosince 1912 a 5. ledna 1913.)

Námořní bitva u Elli proběhla při vstupu do Dardanelského průlivu. Admirál Pavlos Kountouriotis rozkázal rozbít formaci a operovat s každou lodí nezávisle. Údajně proto, že zbytek jeho flotily nestačil modernímu křižníku G. Averof s rychlosti více jak 20 uzlů, na jehož palubě se nalézal. Každopádně použitá taktika se mu vyplatila. Překřížil dráhu osmanské vlajkové lodi Barbaros Hayreddin a plně využil vysokou rychlost, pancéřování a moderní dělovou výzbroj své lodi. Těžce tak poškodil osmanskou vlajkovou bitevní loď Barbaros Hayreddin. Samotný křižník Georgios Averof měl jen lehké poškození, jež se podařilo opravit na moři.

Řecká flotila se skládala z moderní vlajkové lodi pancéřového křižníku Georgios Averof a tří starších bitevních lodí třídy Hydra – Spetsai, Hydra a Psara (z konce 80. let 19. století). Dále byly součástí flotily čtyři torpédoborce Aetos, Ierax, Panthir a Leon.

Osmanská flotila se skládala ze starší vlajkové bitevní lodi Barbaros Hayreddin a bitevní lodi Turgut Reis (obě německé třídy Brandenburg z 90. let 19. století). Flotila se dále skládala z chráněného křižníku Mecidiye (z roku 1903), pancéřové korvety Âsâr-ı Tevfik a čtyř torpédoborců Muavenet-i Milliye, Yadigâr-i Millet, Taşoz a Basra. Osmanské flotile velel kapitán Ramiz Bey.

Turci měli asi 18 mrtvých a 41 raněných. Na Barbaros Hayreddin 7 mrtvých a 14 raněných, na Turgut Reis 8 mrtvých a 20 raněných a na Mesudiye and 3 mrtvých a 7 raněných.

Řekové měli asi dva mrtvé a několik raněných. (3)


Pancéřový křižník Georgios Averof, vlajkové plavidlo Řeckého námořnictva

V druhém střetnutí jehož se křižník Georgios Averof zúčastnil v První balkánské válce, byla bitva u Lemnos dne 18. ledna 1913. Plánem osmanské admirality bylo zaútočit na řeckou flotilu v přístavu Moudros na ostrově Lemnos v Egejském moři, a tak ji zničit. Osmanská admiralita se však obávala přílišné koncentrace nepřátelských plavidel (její palebné síly) a zvláště moderního křižníku G. Averof. Vyslalo tedy jeden rychlý križník Hamidiye do Egejského moře s cílem vylákat nějakou součást řecké flotily od hlavní části a přitom potopit nějaké řecké obchodní či válečné plavidlo. Osmanskému křižníku Hamidiye se podařilo proklouznout kolem řeckých hlídkujících lodí k ostrovu Syros v souostroví Kyklád a potopit zde nákladní loď v noci 14. ledna 1913 a přes den ostřelovat námořní přístav Ermoupoli na tomto ostrově. Z vrchního velení v Athénách přišel rozkaz učinit tomuto řádění přítrž, ale admirál Pavlos Kountouriotis rozkaz neposlechl a vydal příkaz k bojové pohotovosti. Pohonné jednotky plavidel tak byly takzvaně pod "pod parou", tedy připraveny k okamžitému vyplutí. (4)

V 8.20 ráno 18. ledna 1913 signalizovala řecká hlídka osmanskou flotilu, která se blížila k ostrovu Lemnos. (Právě tento ostrov a nejen jej získalo Řecko po bitvě u Elli.) Ve tři čtvrtě na deset řecká flotila opouští poklidné vody ostrova a pluje vstříc nepříteli. Zhruba v půl dvanácté na vzdálenost 12 mil jihovýchodně od ostrova se obě válečné flotily, plující v řadě za sebou, setkaly. Ve 11.34 se ozvaly první výstřely obou flotil. V tuto chvíli byly od sebe vzdáleny asi 8 400 m. Řecká flotila v bitevní sestavě zatočila nepatrně vlevo směrem k nepříteli. Nepřátelský křižník Mecidiye spolu s torpédoborci se stočil severně směrem do domácích vod k Dardanelám. Tuto kolonu plavidel v 11.50 následoval pancéřový křižník Mesudiye, poté co byl těžce poškozen palbou z řeckých bitevních lodí Hydra a Psara. O několik minut později v 11.54 se k útěku připojuje vlajková loď osmanské flotily Barbaros Hayreddin, když byla několikrát zasažena křižníkem G. Averof do střední nástavby. Poslední bitevní loď osmanské flotily Turgut Reis začíná ustupovat ve 12 hodin. V této chvíli se na rozkaz velitele řecké flotily admirála Pavlose Kountouriotise opět jednotné velení rozpadá a každá loď operuje samostatně. Křižník G. Averof tak opět pronásleduje samostatně nepřátelské loďstvo a zbytek pomalejší flotily ho následuje, jak nejrychleji může, ale do bitvy už vyrazně nezasahuje. Pouze vlajková loď G. Averof na nepřítele pálí salvu za salvou. Ale i on se ve 14.30 otáčí, připojuje se ke zbytku flotily a vrací se společně na kotviště u ostrova Lemnos, kde doplňují urychleně střelivo a opravují způsobené škody. Mnoho jich však nebylo. To nepřítel dopadl hůře.

Během boje osmanská flotila vypálila více jak 800 střel, ale zásah docílily pouze dvě střely. A to křižník G. Averof, kde jednoho muže zranily a způsobily nicotné škody.

Za to řečtí dělostřelci se činili. Vlajková loď osmanské flotily Barbaros Hayreddin byla zasažena více jak 20krát. Střely vyřadily několik lodních děl z provozu a způsobily strátu 32 padlých mužů a 45 zranění. Bitevní loď Turgut Reis byla zasažena 17krát. Zde bylo usmrceno 9 mužů a 49 zraněno. Pancéřový křižník Mesudiye byl také zasažen více jak 10krát. Byla u něj zcela zničena jedna platforma se 150mm děly a celkem zraněno či usmrceno 68 mužů.

Reklama

Podle jiných zdrojů na Barbaros Hayreddin bylo usmrceno na 75 mužů a raněno na 130.

Řecká flotila se skládala z moderní vlajkové lodi pancéřového křižníku G. Averof a tří starších bitevních lodí třídy Hydra – Spetsai, Hydra a Psara (z konce 80. let 19. století). Dále bylo součástí flotily sedm torpédoborců (pravděpodobně byly přítomny torpédoborce třídy Aetos z roku 1911 Aetos, Ierax, Panthir a Leon).

Osmanská flotila se skládala ze starší vlajkové bitevní lodi Barbaros Hayreddin a bitevní lodí Turgut Reis (německé třídy Brandenburg z 90. let 19. století). Flotila se dále skládala z pancéřového křižníku (pancéřové fregaty či pobřežní bitevní lodě) Mesudiye (z první poloviny 70. let 19. století), z chráněného křižníku Mecidiye ( z roku 1903) a pěti torpédoborců.

Během techto bitev První balkánské války křižník G. Averof utrpěl jen lehké zásahy, při niž byli usmrcení 2 námořníci a několik jich bylo zraněno. Za to nepřátelům způsobil křižník G. Averof daleko horší ztráty. Například vlajkovou loď osmanské flotily Barbaros Hayreddin dvakrát těžce poškodil. Po druhé námořní bitvě začali námořníci své lodi přezdívat "Štastný strýc George". Za to Turci křižníku začali přezdívat "Ďábelská loď" ("Sheitán papór").

V další fázi války a v Druhé balkánské válce si křižník G. Averof nezaválčil. Zúčastnil se jen hlídkové a odstrašující služby.

Ani ve Velké válce neměl křižník moc práce krom strážních a hlídkových plaveb. První polovinu války Řecko zůstávalo neutrální. Ale po vnitřních ozbrojených nepokojích v listopadu a prosinci 1916 byl křižník zadržen Francouzi a Řecku byl navrácen až po připojení Řecka na stranu Dohody a vstupu do války v červnu 1917. Po válce byl poslán do Konstantinopole jako důkaz řeckého vítěztví v řadách Dohody.

Více se křižník G. Averof angažoval v další řecko-turecké válce, jež vypukla pouze rok po té Velké.

Tentokrát však na palubě stál nový velitel Řeckého námořnictva admirál I. Ipitis. Nejdříve se účastnil krytí výsadku u tureckého města Smyrna spolu s francouzským a britským loďstvem v květnu 1919. Poté se zúčastnil krytí výsadků ve východní Thrákii. Následně se přesunul do Černého moře, kde se účastnil výpadů na turecké pobřeží. Na závěr války v roce 1922 pomáhal evakuovat uprchlíky z prohrané války.

V letech 1925 – 1927 byl modernizován ve francouzských loděnicích.

Při italském vpádu v roce 1940 operoval v Jónském a Egejském moři jako doprovod konvojům.

Po německém vpádu v roce 1941 dostala posádka rozkaz potopit plavidlo před Němci. Posádka však rozkaz neuposlechla a odplula na Krétu do zátoky Souda Bay, kde se dala na stranu Britů. (Kapitán lodi se na palubu dostal na poslední chvíli, kdy křižník už byl na cestě. Musel na palubu vyšplhat po provazovém žebříku.) Odtud odplul do Alexandrie, kam připlul v dubnu 1941. Křižník G. Averof prošel v Alexandrii malými úpravami a byl poslán v srpnu 1941 do Indického oceánu jako eskorta konvojům. Zde zůstal až do konce roku 1942, kdy připlul do Egyptského Port Saidu. Ve Středomoří se poté zúčastnil akcí vedoucí k osvobození Řecka. Dne 17. října 1944 v čele řecké flotily připlul do osvobozených Athén, na můstku velel kapitán Theodoros Koundouriotis (syn admirála Pavlose Koundouriotise). (5)

Ve službě jako vlajkové plavidlo řecké flotily křižník G. Averof zůstal až do roku 1952, kdy byl vyřazen ze služby. Do roku 1956 byl ukotven v Salamis a roku 1956 byl odvlečen do Poros. V roce 1984 námořnictvo rozhodlo přestavět pancéřový křižník G. Averof na plavoucí muzeum. Byl odtažen do zátoky Faliron, kde bylo zřízeno Námořní lodní muzeun Řecka - Park of Maritime Traditionde a kde je ukotven dodnes.

Plavidlo bylo znovu povoláno do činné služby a nese vlajku vlajkové lodě Řeckého námořnictva.

Každé proplouvající vojenské plavidlo mu s nastoupenou posádkou vzdává hold.


Pancéřový křižník Georgios Averof, vlajkové plavidlo Řeckého námořnictva

Poznámky:

1) Krom moderního řecké námořnictvo koupilo v roce 1912 i čtyři menší torpédoborce třídy Wild Beast (nebo se v literatuře uvádí Aetos). Plavidla byla pojmenována podle predátorů ze zvířecí říše Aetos – Orel, Ierax – Jestřáb, Panthir – Panter, a Leon – Lev (proto se lodní třída nazývá Wild Beast – Divoké zvíře).

Původně šlo o zakázku pro argentinské námořnictvo a torpédoborce se jmenovaly San Luis, Santa Fé, Santiago, Tucuman, ale z prodeje sešlo. Za to Řecko zaplatilo za jeden torpédoborec 148 000 liber, dohromady 590 000 liber. Stavbu torpédoborců prováděly loděnice Camell Laird v Liverpoolu.

Řekové nakoupili i munici, ale pouze 3 000 ran pro všechny čtyři torpédoborce. Torpédorce však neměly naistalovány hlavní zbraň torpédoborců – torpédomety, pro tuto velikost plavidel se s nimi v Argentině nepočítalo. Řekové však neměli času nazbyt a tak plavidla koupili. Plavidla do Řecka dorazila v říjnu 1912. V té době již několik týdnů zuřila První balkánská válka.

2) Pavlos Kountouriotis *9. dubna 1855, +22. srpna 1935, narodil se na ostrově Hydra (60 km jižně od Athén). V roce 1875 vstoupil do řeckého námořnictva a zúčastnil se několika řecko-tureckých válek. V roce 1912 byl povýšen do první admirálské hodnosti a stal se velitelem (náčelníkem štábu) řecké flotily. V roce 1916 se stal ministrem a v následné Řecké krizi (kdy stáli proti sobě zastánci krále a republiky) se stal náměstkem ministra obrany pro námořní záležitosti v Soluni (sídlo odpůrců krále). Po Velké válce vstoupil oficiálně do politiky a v roce 1920 se na několik měsíců stal regentem Řecka. V roce 1924 se stal prvním prezidentem Druhé řecké republiky. V roce 1926 odstoupil a v roce 1929 se stal opět prezidentem, ale ze zdravotních důvodů v prosinci 1929 abdikuje. Byl po něm pojmenován torpédoborec D-213 a dnes nese jeho jméno Kountouriotis fregata F-462.

Sofoklis Dousmanis *1868, +6. ledna 1952, narodil se na ostrově Korfu. Byl slavnostně vyřazen z Řecké námořní akademie v roce 1888. V roce 1912 se stal kapitánem pancéřového křižníku Georgios Averof. V roce 1914 byl povýšen do první admirálské hodnosti a velel námořní bojové eskadře. V červnu 1915 převzal po admirálu Pavlosu Kountouriotisovi velení řecké flotily. V roce 1917 kdy Řecko se přidalo na stranu Dohodových mocností, mu bylo uloženo domácí vězení na ostrově Santorio (byl zastáncem krále). Po návratu krále v roce 1920 se stal velitelem flotily v Egejském moři a poté opět velitelem (náčelníkem štábu) řecké flotily. V roce 1923 odešel do výslužby. V roce 1935 se stal ministrem námořnictva. Sepsal knihu Kapitánem Georgiose Averofa.

3) Řekové v roce 1914 po místě, kde se konala vítězná bitva u Elli, pojmenovali lehký křižník jménem Elli. Ten byl potopen v srpnu 1940 italskou ponorkou. V roce 1950 byl tímto jménem pojmenován jiný lehký křižník Elli. Dnes nese jméno Elli fregata F-450.

4) Osmanskému křižníku Hamidiye pod velením kapitána Raufa Orbaye, se podařilo proklouznout 12. či 13 ledna 1913 kolem řeckých hlídkujících lodí k ostrovu Syros v souostroví Kyklad a potopit zde obchodní plavidlo či ozbrojené obchodní plavidlo Makedonia v noci 14. ledna 1913 a přes den ostřelovat námořní přístav Ermoupoli na tomto ostrově. Odtud křižník pokračoval v plavbě (útěku) do Bejrútu a do egyptského Port Saidu.

O dva měsíce později byl zpět a ostřeloval řecké a srbské vojenské pozice v Albánii a 12. března 1913 u Shëngjin potopil šest řeckých nákladních lodí a těžce poškodil rakousko-uherskou nákladní loď. Ten samý den ostřeloval ještě srbský vojenský tábor na pobřeží. Řecké torpédoborce ho následně zahnaly k egyptskému pobřeží. Odtud odplul k pobřeží Kréty, kde zajal řeckou obchodní loď. Poté byl opět zahnán do egyptských vod a to až do Rudého moře, kde kvůli poškození pohonného systému zůstal až do konce války.

Ve Velké válce bojoval proti ruské flotile v Černém moři a zúčastnil se mnoha bitev. Po válce měl býti předán Velké Británii, nakonec byl v roce 1925 zařazen do nově vzniklého Tureckého válečného loďstva. V roce 1940 začal sloužit k výcviku kadetů a v roce 1947 byl vyřazen ze služby. Krátkou dobu sloužil jako muzeum v Istanbulu a nakonec byl v roce 1964 sešrotován.

Posádce čítající 394 mužů byla udělena pamětní medaile oslavující jejich bojovou misi v I. balkánské válce. Na každé medaili je vyryto jméno oceněného. Po smrti dekorovaného se vlastníkem medaile měli stát potomci. Byla to jediná pamětní medaile vydaná Osmanskou říší pro Balkánské války v letech 1912–1913.

5) V roce 1940 se na stranu Britů (nekapitulovalo) kromě křižníku G. Averof přidalo i šest torpédoborců (Vasilissa Olga, Ierax, Aetos, Panthir…) a pět ponorek.

Řecká republika (království) se oficiálně nazývá Helénská republika (království), stejně jako Řecká (královská) flotila se nazývá Helénská (královská) flotila.

Velká válka či Válka za civilizaci, dnes se nazývá I. světová válka.

V době První balkánské války byl proveden i první bojový let řeckých námořních leteckých sil nad osmanskou flotilu v Dardanelách. Let provedli poručík Michael Moutoussis a praporčík Aristeidis Moraitinis s hydroplánem Maurice Farman MF.7 (letadlo bylo původně s kolovým podvozkem, ale Řekové ho konvertovali na hydroplán a pojmenovali Nautilus) z námořní základny Nagara na ostrově Lemnos. V průběhu bojového letu byl vyhotoven nákres o rozložení osmanské flotily a byli shozeny čtyři pumy. Na zpáteční cestě museli pro poruchu motoru nouzově přistát na hladině moře a byli zachráněni torpédoborcem Velos (třída Niky). Překonali vzdálenost 180 km a celkem strávili ve vzduchu 2 hodiny a 20 minut. Byl to první námořní letecký bojový let v dějinách a dostalo se mu velké publicity v novinách.

Více fotografií a technických dat najdete Zde.

Technické data:

Délka 140,1 m, šířka 21 m, ponor 7,1 m, tonáž 10 200 t, max. rychlost 23,5 uzle, akční rádius 2 480 nám. mil při 17,5 uzlech,

Výzbroj: 2 x 2 děla ve věžích ráže 234 mm, 4 x 2 děla ve věžích ráže 190 mm, 16 děl ráže 76 mm, 4 děla ráže 47 mm, 3 torpédomety ráže 430 mm – ty byly odmontovány už v letech 1925–1927 při modernizaci ve francouzských loděnicích.

Pozdější výzbroj (pravděpodoně zkomletovaná za II. světové války): 2 x 2 děla ve věžích ráže 234 mm, 4 x 2 děla ve věžích ráže 190 mm, 8 děl ráže 76 mm, 4 protiletadlová děla 76 mm, 6 protiletadlová děla 37 mm.

Pancéřování: boky střed 200 mm, boky konce 80 mm, paluba 40 mm, dělové 234 mm věže hlavní 200 mm, dělové 190 mm věže 175 mm, lodní můstek 180 mm, pozorovací věž 180 mm.

Mírová posádka 670 mužů, válečná posádka 1 200 mužů.

Zdroje:
Osobní poznámky - osobní návštěva
http://en.wikipedia.org/wiki/Greek_armored_cruiser_Georgios_Averof
http://cs.wikipedia.org/
http://en.wikipedia.org/
http://www.bsaverof.com/
http://www.hellenicnavy.gr/index_en.asp
http://www.hnsa.org/ships/averof.htm
http://thomo.coldie.net/wargaming/battle-of-lemnos-naval-battle-1913
http://www.turkishmedals.net/campmedals.htm#Hamidiye
Fotografie pocházejí z vlastní produkce.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více