Humoresky vážně - anonnce knihy

Autor: Michal Dlouhý / Četník Michal Dlouhý 🕔︎︎ 👁︎ 20.407

Kniha duchovního otce úspěšného televizního seriálu Michala Dlouhého s názvem Humoresky vážně čtenářům přibližuje, jak se vyvíjel námět vlastního seriálu, seznamuje s reáliemi ze života četnictva, z nichž autor při přípravě seriálu vycházel, se skutečnými případy, které se staly předlohou pro filmové zpracování, ale také se skutečnými osudy osob, které se staly předobrazem některých seriálových postav. Záměrem autora je společensky rehabilitovat neprávem zapomenutý československý četnický sbor.

Pro přiblížení uvádíme pět ze třiceti povídek z uvedené knihy:

Říčanská posezení

Reklama

V rodinném domě Moskalykových v Říčanech se od roku 1992 uskutečnila řada setkání filmového režiséra a scénáristy v jedné osobě a policejního historika a kriminalisty v osobě druhé, při nichž se profilovala představa o možném uměleckém ztvárnění kriminálních případů řešených československými četníky.

Pan režisér si se zájmem přečetl nejen můj námět s názvem Případy z pátrací služby, ale i mojí diplomovou práci o vývoji organizace československého četnictva. Živě se zajímal o reálie z četnického života a ostatní materiály, které jsem nashromáždil v rámci zpracování své diplomové práce.

Vojensky organizovaní četníci v šedozelených uniformách měli za úkol pečovat o veřejný pořádek a bezpečnost na celém území státu s výjimkou území statutárních měst, v nichž střežili pořádek a bezpečnost uniformované strážní sbory - strážníci ve tmavomodrých uniformách a neuniformované strážní sbory - již zmiňovaní pánové v tvrďácích. Úroveň obecních strážníků a policajtů se odvíjela zejména od možností jednotlivých obcí.

Bez zajímavosti nejsou údaje o výkonu bezpečnostní služby v Československé republice v roce 1925: do působnosti 2.777 četnických stanic se 14.123 muži spadalo 11,873.172 obyvatel a 139.225 čtverečních kilometrů státního území a o zbytek, 1,700.000 obyvatel a 1.165 čtverečních kilometrů státního území tvořilo rayony 25 státních policejních úřadů se 7.360 policisty. Ve sledovaném období kromě toho vykonávalo bezpečnostní službu zhruba 6.000 komunálních strážníků.


Příslušníci ČPS Nitra

Reklama

Příslušnost četnických stanic či četnických pátracích stanic k řešení jednotlivých případů vyplývala z trestního řádu a to mělo za následek, že nebyl žádný „univerzální“ četník, který by obdobně jako rada Vacátko ve Velké Praze řešil ty nejzávažnější případy. To znamená, že Případy z pátrací služby byly vlastně dějiny kriminalistiky u četnictva a jednotlivé díly na sebe nenavazovaly dějově, ani postavami a společné měly pouze to, že se jednalo o případy řešené československým četnictvem za využití rozličných kriminalistických metod a dalších technických prostředků. V podstatě se jednalo o „četnické dobrodružství kriminalistiky“. Je třeba uvést, že jeden z dílů Dobrodružství kriminalistiky byl věnován četnickému vrchnímu strážmistrovi Ladislavu Havlíčkovi a jeho kriminalistické metodě s názvem Mechanoskopie.

Prostředí četnické pátrací stanice však zaujalo režiséra Moskalyka natolik, že navrhl umístit děj seriálu právě na pátrací stanici, jejíž příslušníci by řešili zajímavé kriminální případy. Zároveň doporučil postavit seriál na osudech konkrétního četníka.

Četnické kuchařky

Kapitolou samou pro sebe byly četnické kuchařky. Četnická správa vědoma si rčení, že hladový četník nic nevypátrá, podrobně upravila v kasárním předpise stravování příslušníků četnického sboru.

Výkonní četníci se stravovali na vlastní útraty buď mimo kasárny, nebo společně v kasárnách. Za účelem společného stravování měla být vyčleněna zvláštní místnost, v níž si jeho účastníci sami spravovali kuchyni a měli o tom vést záznamy o příjmech a vydáních. Vklady na společné stravování byly vybírány vždy předem na celý následující měsíc. Uvedené záznamy měli pravidelně jedenkrát za měsíc kontrolovat účastníci společného stravování a nadřízený velitel měl se občas přesvědčiti, zdali je správa kuchyně a s ní související hospodářství bez stížností.


Označení kuchyně

Kasární předpis upravoval i proceduru přijímání četnických kuchařek. Rozhodování o přijetí či nepřijetí kuchařky záleželo na účastnících společného stravování a bylo vázáno na souhlas velitele. Pragmatický předpis zděděný po monarchii stanovil, že za kuchařky mají býti najímány především osoby starší, naprosto spolehlivé a dobré pověsti. Ohledně věku četnických kuchařek se rakouská praxe ustálila na minimálním stáří 40 let.

Starostlivá četnická správa dále stanovila, že bydlení kuchařky v četnických kasárnách může povolit velitel četnického oddělení a to za předpokladu, že k tomu účelu byla k dispozici zvláštní místnost, oddělená od obytných místností četnictva.

Škola základ života

Dne 27. ledna 1927 se dostavil na četnickou stanici v Nymburce četník na zkoušku Ferdinand Zahálka, který se zde hlásil k nástupu do služby po absolvování školy četníků na zkoušku. Velitel stanice vrchní strážmistr Bedřich Hájek jej uvítal na stanici, zapsal si o novém četníku jeho údaje a ukázal mu kde se má ubytovat s tím, že druhého dne jej začne seznamovat se služebním obvodem a chodem služby na stanici.

Mezitím, co se četník Zahálka zabydloval v četnických kasárnách, vrátil se staniční velitel k administrativní práci, kterou musel jeho příchodem přerušit. Po chvíli přiběhl na stanici školník z místní obecné školy oznámit případ vloupání do školy. Velitel přerušil svoji práci a zavolal četníka na zkoušku s tím, že ubytování mu neuteče a že se jde na jeho první skutečný případ, což mladému četníkovi velmi polichotilo. Rychle se dle předpisu ustrojil a vyzbrojil a společně s velitelem se vydali na místo činu.

Ke vloupání do školy došlo zadním oknem, které zřejmě nebylo zajištěno. Pachatel prohledal všechny místnosti v nichž po sobě zanechal značný nepořádek a v kanceláři ředitele školy si do odpadkového koše dokonce „odskočil“ na velkou stranu. Při ohledání byly zajištěny daktyloskopické stopy, na nichž velitel stanice ukazoval četníkovi na zkoušku jejich vyhledávání a zajišťování. Četník Zahálka si přitom vzpomenul na zajímavé přednášky o daktyloskopii a pátrací službě vůbec, které jim ve škole přednášel velitel četnického oddělení u Poznávacího úřadu policejního ředitelství v Praze štábní kapitán Josef Povondra.

Po několika měsících, 13. března 1927, když se již novopečený definitivní četník, strážmistr Zahálka vracel z noční obchůzky, byl v obci Bobnice přizván místním učitelem k případu vloupání do školy, ke kterému jak strážmistr zjistil, došlo zřejmě nezajištěným okénkem ve zvýšeném přízemí. Pachatel prohledal všechny místnosti školy v nichž vše zpřeházel a v koutě chodby vykonal velkou potřebu. Strážmistr Zahálka již „rutinně“ zajistil několik daktyloskopických stop a celý případ samostatně zpracoval.

Po návratu na stanici hrdě panu vrchnímu hlásil poznatek, že případ vykazuje mnoho shodných znaků s jeho prvním případem (způsob vniknutí pachatele, značný nepořádek na místě činu a zanechání lejna). Proto navrhl veliteli stanice zpracovat dožádání o porovnání daktyloskopických stop na četnickém oddělení u Poznávacího úřadu pražského policejního ředitelství, tak jak to uvedl v jedné ze svých zajímavých přednášek štábní kapitán Povondra.

Reklama

Pracovník dožádaného četnického oddělení při porovnání stop z obou případů zjistil shodu a proto začal prověřovat i ostatní neobjasněné případy vloupání do škol. Zjistil, že se v evidenci oddělení nachází celkem 5 případů, kterých se dopustil neznámý pachatel, jehož otisky však nejsou v Ústřední daktyloskopické sbírce vedené pro celou republiku založeny. Proto následovala relace v Policejním oznamovateli vydávaném pro celé území Čech pražským policejním ředitelstvím, aby četnické stanice zaslaly materiály ke všem neobjasněným případům vloupání do škol vykazujícím uvedené specifické znaky.

Počet hlášených případů postupně narůstal a četnickému oddělení docházela další a další hlášení. Jejich vyhodnocením bylo zjištěno, že dosud neznámý pachatel odcizuje ve školách peníze, ale i různé jiné předměty z nichž některé byly nalezeny na místech nedaleko od vyloupených škol. Ve všech případech po sobě pachatel zanechal v některé ze školních místností lejno a od četníků z Brandýsa nad Labem byl získán zajímavý poznatek, že pachatel chodil po škole den před provedením vloupání, zřejmě za účelem obhlédnutí situace a odjištění některého z oken, kterým poté v noci vnikl do objektu školy. Zároveň byl získán popis pachatele.

Celkem bylo nashromážděno 37 případů z nichž 19 bylo potvrzeno i daktyloskopickými stopami. Proto následovala opětovná relace v Policejním oznamovateli s uvedením popisu pachatele, přesného způsobu páchání s upozorněním na předchozí pachatelovo typování a s pokynem, aby o tom byli vyrozuměni všichni pracovníci škol a hlásili četnictvu výskyt neznámých mužů potulujících se ve školách nebo v jejich bezprostřední blízkosti.

Počet případů se rozrostl na 43. Jednalo se o vloupání do různých druhů škol: obecné, měšťanské, reálky, gymnázia, odborné školy a učitelské ústavy v celých Čechách. K případům docházelo v následujících místech a pořadí:

  • v noci na 27. ledna v Nymburce
  • v noci na 30. ledna v Obratani
  • v noci na 10. února v Hořicích
  • v noci na 15. února v Libochovicích
  • v noci na 19. února v Brandýse nad Labem
  • v noci na 23. února v Pcherech
  • v noci na 25. února v Kralupech nad Vltavou
  • v noci na 2. března v Berouně
  • v noci na 8. března v Sepekově
  • v noci na 9. března v Rokycanech
  • v noci na 13. března v Nymburce
  • v noci na 14. března v Novém Bydžově
  • v noci na 16. března v Libštátě
  • v noci na 17. března v Sobotce
  • v noci na 20. března ve Dvoře Králové nad Labem
  • v noci na 23. března v Kundraticích okres Chomutov
  • v noci na 24. března v Českém Brodě
  • v noci na 27. března v Mělníce
  • v noci na 29. března v Poděbradech
  • v noci na 31. března v Chrudimi
  • v noci na 6. dubna v Říčanech
  • v noci na 7. dubna v Táboře
  • v noci na 8. dubna v Uhřiněvsi
  • v noci na 10. dubna v Mladé Boleslavi
  • v noci na 14. dubna v Chocni
  • v noci na 16. dubna v Novém Strašecí
  • v noci na 19. dubna v Čakovicích
  • v noci na 22. dubna v Litoměřicích
  • v noci na 24. dubna v Dražicích
  • v noci na 27. dubna v Příbrami
  • v noci na 28. dubna v Blatné
  • v noci na 30. dubna v Sadské
  • v noci na 3. května v Jičíně
  • v noci na 4. května v Hořicích
  • v noci na 5. května v Hradci Králové
  • v noci na 6. května v Mezimostí
  • v noci na 7. května v Soběslavi
  • v noci na 10. května v Německém Brodě
  • v noci na 12. května ve Vysokém Mýtě
  • v noci na 17. května v Kutné Hoře
  • v noci na 18. května v Černilově
  • v noci na 19. května v Lysé nad Labem

Vyhodnocením výše uvedených případů vloupání bylo na základě porovnání daktyloskopických stop zjištěno, že ve 24 případech se činu dopustila tatáž osoba. Zvrat v pátrání nastal, když podezření padlo na Josefa Doležala, topiče z Volešnice, který odpovídal popisu hledaného muže. Dne 24. května 1927 bylo v Ústředním policejním věstníku č. 44 z 1.6.1927 vyhlášeno pod č. 9117 po jmenovaném pátrání. Fotografie hledaného obdržely všechny četnické stanice v republice a četníci je mohli ukazovat i pracovníkům škol.


Vyhlášení pátrání po Josefu Doležalovi

Splněním tohoto úkolu byl mimo jiné pověřen i strážmistr Václav Pešice z četnické stanice Podolí I na písecku. Tento byl při rozhovoru s panem řídícím upozorněn na to, že před několika minutami se po škole pohyboval neznámý muž odpovídající popisu hledaného pachatele, který se ptal na řídícího učitele. Když mu řídící řekl, že s ním právě hovoří, muž začal koktat, omluvil se a odešel směrem na Olešnou.

Strážmistr Pešice po chvíli hledaného muže dostihl. Jednalo se skutečně o Josefa Doležala, který ale udal, že jde za bratrancem do Olešnice. Uvedl při tom jméno neexistujícího člověka. Proto byl eskortován na četnickou stanici a vyslýchán. Při osobní prohlídce u něho byly nalezeny věci mající vztah ke škole (kružítko, razítko školy v Říčanech a lupa). Jako důvod k páchání trestné činnosti uvedl, že byl zlým učitelem neustále fyzicky trestán pro svůj špatný prospěch. Po opětovném setkání s učitelem zanevřel na školu a svojí trestnou činností se začal všem učitelům mstít. Na otázku proč zanechával na místě vloupání předměty odcizené v jiných školách odpověděl, že chtěl být z více případů usvědčen a že tím chtěl napomoci bezpečnostním orgánům k jeho rychlejšímu dopadení. Co se týče vykonávání tělesné potřeby na místech vloupání uvedl, že po uzamčení ve škole byl nucen vykonat na místě potřebu. V prvém případě se jednalo více než o zájem na svém odhalení o nedbalost a roztržitost a ve druhém případě se jednalo o známou pověru zločinců, kteří věřili, že po vykonání tělesné potřeby na místě činu se jim nestane žádná nehoda a hlavně nebudou zjištěni a dopadeni. Proto bylo sepsáno udání a Josef Doležal byl eskortován do věznice krajského soudu v Písku.

Na druhé straně strážmistr Zahálka obdržel od okresního četnického velitele v Poděbradech kapitána výkonného Josefa Řeháka pochvalné uznání za to, že „nezahálel“ při přednáškách štábního kapitána Povondry o významu daktyloskopie. Zkrátka škola základ života…

Zastřelený četník

Antonín Moskalyk pocházející z Podkarpatské Rusi mi při jedné z našich pracovních schůzek vyprávěl, že se jako malý chlapec zúčastnil rozloučení se zastřeleným četníkem. Ve shromážděných materiálech jsem dohledal, že se jednalo o následující případ:

Strážmistr Václav Šilha z četnické stanice Barkasovo na Podkarpatské Rusi dne 26. února 1937 o 23. hodině spolu se strážmistrem Eduardem Tikalem nastoupil do obchůzkové služby za účelem pátrání po neznámém pachateli krádeže ve strážním domku č. 279 v bytě železničního zřízence Zikmunda Kató.

Poté, co hlídka provedla ohledání místa činu, pátrala po pachatelem ve sněhu zanechaných stopách podél železniční trati, prohledala nedalekou skupinu domků a vydala se směrem k polozbořeným objektům ležícím v poli. Za účelem důkladného propátrání se hlídka rozdvojila a strážmistr Šilha po chvíli spatřil uvnitř stáje neznámého muže. Upozornil na to svého kolegu, přiskočil ke dveřím stáje a neznámého muže bodákem nasazeným na karabině přitlačil ke zdi. Mezitím přispěchal strážmistr Tikal.


Fotografie strážmistra Václava Šilhy

Neznámý muž se však vyprostil, dal se na útěk a přitom proti oběma četníkům vystřelil ze vzdálenosti asi tří metrů dvě rány z pistole. Strážmistr Šilha současně vystřelil proti muži z karabiny, ale bohužel jej nezasáhl, poněvadž byl těžce raněn do levé strany krku a klesl k zemi. Druhý člen hlídky byl rovněž zasažen, ale projektil naštěstí nárazem na kovový nýt v opasku ztratil průbojnost a uvízl mu v oděvu. Po krátké přestřelce byl nebezpečný zločinec, v němž byl následně zjištěn vojenský zběh od 112 dělostřeleckého pluku v Mukačevě vojín Alois Ryško, zneškodněn strážmistrem Tikalem.

Strážmistr Václav Šilha byl po lékařském ošetření dopraven do státní nemocnice v Mukačevě, kde však i přes to, že byl operován, dne 27. února 1937 v 18.15 hod. podlehl svému zranění.

Po rozloučení v Mukačevě byly ostatky strážmistra Václava Šilhy převezeny do Čech a dne 5. března byl pohřben na hřbitově v Bělčičích v okrese Blatná.

Uvedený případ se objevil ve 25. dílu seriálu nazvaném Loupežník, v němž Antonín Moskalyk vrátil na rodnou Podkarpatskou Rus.

Závěrem

Po úspěchu vyvolaném odvysíláním první série seriálu a oživením zájmu o československé četnictvo jsem se rozhodl pro psaní knížek o četnících v nichž se snažím přiblížit čtenářům více reálie o četnickém sboru a jím vykonávané pátrací službě.

Hned pro první díl takzvané Trilogie z pátrací služby jsem použil pracovní název seriálu: Případy z pátrací služby. Zkrátka nepřišli ani četníci z kutnohorské četnické pátrací stanice, jejichž osudům jsem věnoval knížku Kutnohorská pátračka na stopě.

Seriál Četnické humoresky nebyl v žádném případě koncipován jako dokument o práci četnictva a jeho tvůrci se záměrně dopustili několika porušení přísných dobových předpisů upravujících výkon četnické služby s cílem vytvořit seriál, který osloví a zaujme současného televizního diváka. Za všechny „prohřešky“ proti pragmatickým dobovým předpisům uvedu jeden. Kasární předpis pro československé četnictvo stanovil, že za kuchařku do četnických kasáren lze zjednat pouze starší osobu ženského pohlaví s dobrou pověstí, praxe za monarchie se ustálila na věku přes 40 let. Jaké starosti způsobilo vrchnímu strážmistru Arazímovi působení mladé krásné Anděly v roli četnické kuchařky již diváci znají.

Dovolím si totiž tvrdit, že pouhý dokument o náročné četnické službě ztrpčované mnohdy šikanou správních důstojníků požadujících pořadovou přípravu a šerm se šavlí, stejně tak o ponižující povinnosti žádat zemského četnického velitele o povolení k uzavření sňatku, by mnoho z dnešních diváků nezaujal a pokud ano tak ne na několik desítek celých večerů. Jsem přesvědčen o tom, že zájem televizních diváků, kteří se po několik desítek týdnů nemohli dočkat, co se sympatickým četníkům zase povede, je tou nejlepší rehabilitací četnického sboru a jeho příslušníků, kteří v boji se zločinem obětovali to nejcennější - své životy. Pro úplnost je třeba uvést, že za dobu trvání první československé republiky zahynulo rukou zločinnou více než 100 četníků.

Článek byl zpracován za využití knihy Humoresky vážně vydané nakladatelstvím PRAGOLINE .


Obálka knihy Humoresky vážně

Knihy o četnících z nakladatelství Jindřich Kraus - PRAGOLINE žádejte u svých knihkupců, v internetových obchodech nebo na www.jindrichkraus.cz

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více