Curtiss-Wright CW-21 aneb americký Interceptor v rukou holandských pilotů, 1. část

Autor: Alexandr IVAN / Greywolf 🕔︎︎ 👁︎ 28.094

Vznik, vývoj a prototyp

Historie tohoto letounu se začala psát roku 1938, kdy konstrukční tým pobočky firmy Curtiss-Wright v St. Louis započal práce na novém stíhacím stroji označovaném CW-21. Na rýsovacích prknech konstruktérů se začal rodit stíhací letoun, který se vymykal běžnému „americkému“ pojetí stíhačky. Neodpovídal ale ani tzv. francouzské škole, která u lehkého stíhacího letounu spojovala slabší pohonnou jednotku s aerodynamicky vyspělým drakem. Nový Curtiss-Wright spojoval lehký a moderně koncipovaný drak s poměrně výkonnou pohonnou jednotkou.

Duchovním otcem nového lehkého stíhače byl viceprezident pobočky v St. Louis, inženýr George R. Page. Vědom si výborné stoupavosti staršího Curtiss-Wrightu CW-19, rozpracoval G. Page projekt na úpravu CW-19 v lehký stíhací letoun. Rozhodl se spojit lehký drak s pohonnou jednotkou o slušném výkonu. Jeho hlavním úkolem měl být boj s bombardéry. Měl se, pokud by to bylo jen trochu možné, vyhýbat souboji s doprovodnými stíhači. Těm měl díky výtečné stoupavosti uniknout do větších výšek, odkud by pak mohl znovu napadnout bombardéry, nebo „zmizet“ z prostoru bojů. Nemělo se tedy jednat o soubojovou stíhačku, ale o záchytný „interceptor“.

Reklama

Za základ nového letounu byl tedy vzat Curtiss-Wright CW-19 ve verzi R, což byl lehký dvoumístný útočný letoun s bohatě prosklenou kabinou a pevným kapotovaným podvozkem. Právě od něho nový typ převzal hlavní konstrukční rysy. Starší dvoumístný typ bylo samozřejmě potřeba náležitě upravit a vylepšit. Změněna byla v prvé řadě kabina pilota, která byla u nového stroje jednomístná. Její překryt se odsouval směrem vzad. Původní pevný podvozek nahradil moderní zatahovací s pevným ostruhovým kolečkem. Hlavní podvozkové nohy se sklápěly směrem vzad. V zatažené poloze byly skryty v poměrně velkých výstupcích pod křídly. Křídla samotná a také části trupu byly upraveny a zpevněny.

Původní motor Wright R-760E2 Whirlwind o výkonu 350 koní byl nahrazen podstatně výkonnějším hvězdicovým vzduchem chlazeným devítiválcem Wright Cyclone R-1820-G5 o vzletovém výkonu 1000 koní (ve výšce 1830 m o výkonu 850 koní), který byl přeplňovaný mechanickým dvourychlostním kompresorem. Motor roztáčel třílistou kovovou stavitelnou vrtuli Hamilton-Standard.

Výzbroj nového stíhače měly původně tvořit čtyři synchronizované kulomety ráže 7,62 mm umístěné v trupu před pilotní kabinou (pod kapotu motoru). Již během vývoje CW-21 však byla tato čtveřice zaměněna za dvojici synchronizovaných kulometů, z nichž jeden byl ráže 12,7 mm a druhý ráže 7,62 mm, pravděpodobně se 400 a 1000 náboji na hlaveň (některé zdroje uvádějí dva ráže 12,7 mm se 400 náboji na hlaveň).

Prototyp nového stíhacího letounu, označeného CW-21 (civilní poznávací značka NX 19431, tovární výrobní číslo c/n 21-1), vzlétl poprvé 22. září 1938. Za jeho řízením seděl zkušební pilot Ned Warren. Nový letoun udivoval svou malou hmotností, výbornou stoupavostí (24,4 m/s čili 1464 m/min) a slušnou maximální rychlostí. Ve vzduchu se choval dobře a nejevil známky neposlušnosti ani záludnosti. Letoun ale nebyl vůbec pancéřován. Chyběla mu pasivní ochrana pilotního prostoru i palivových nádrží.

První zákazník – Číňané a jejich CW-21

Je pochopitelné, že první, komu byl nový letoun nabídnut, byla Čína. Firma Curtiss-Wright měla v této zemi díky dřívějším dodávkám svých stíhacích dvouplošníků dobrou pozici. Hned po ukončení továrních zkoušek byl prototyp odeslán do Číny k předvedení. Demontovaný letoun dorazil do Nankingu 28.02.1939. Tam byl neprodleně smontován a znovu zalétán. Za jeho řízením seděl tovární pilot firmy Curtiss-Wright, Robert Fausel. Po delším jednání se firmě Curtiss-Wright podařilo s čínskou stranou uzavřít kontrakt na dodávku tří hotových CW-21, dílů na dalších dvacet sedm strojů, které měly být sestaveny u firmy CAMCO a také předváděcího stroje, který byl čínské straně prodán za „speciální“ cenu.

První ze tří strojů (c/n 21-2 s civilní registrací NX19441), které měly být dodány kompletní, vzlétl v St. Louis 20. března 1940. Zalétal ho zkušební pilot W. Wells. Krátce po tomto stroji vzlétly i oba další (c/n 21-3 r. NX19442 a c/n 21-4 r. NX19443). Všechny tři obdržely (dle čínských požadavků) zesílenou výzbroj. Nesly dva synchronizované kulomety ráže 12,7 mm a dva synchronizované kulomety ráže 7,62 mm. Prázdná hmotnost těchto strojů byla 1428 kg a letouny dosahovaly maximální rychlosti 492,5 km/h ve výšce 5200 m.

Reklama

V souvislosti s čínskými CW-21 je nutné se znovu zmínit o stroji c/n-21-3. Firma Curtiss-Wright se pokoušela prorazit s typem CW-21 i doma. Počátkem dubna 1940 právě „čínský“ stroj c/n-21-3 předvedla americkému námořnictvu. Na základně Anacostia Naval Air Station jej zástupcům potencionálního odběratele ve vzduchu předvedl tovární pilot E. Warren. Tato předváděcí akce ale nepřinesla kýžené ovoce. CW-21 byl po předvedení a následné analýze námořnictvem odmítnut. Při této „akci“ došlo i k jedné mimořádné události. Při návratu z Anacostie „předváděcí“ stroj c/v-21-3 při mezipřistání v Pittsburghu havaroval. Nebylo to ale vážné. Stroj byl jen mírně poškozen. Neprodleně byl opraven, aby byl připraven k transportu ke skutečnému zákazníkovi.

Všechny tři zalétané Curtiss-Wrighty CW-21 byly poté částečně demontovány a po moři dopraveny do Asie (během roku 1940). Po vylodění v Rangúnu byly všechny tři stroje opět sestaveny a znovu zalétány. Na jaře 1941 byly všechny tři letouny přelétnuty na cca 240 km vzdálenou základnu Toungoo, kde si je měli „osedlat“ piloti od známé American Volunteer GroupFlying Tigers“, čili skupiny slavných „Létajících tygrů“. Co se s letouny dělo až do prosince 1942 nevíme. V prosinci 1942 do jejich kokpitů usedli Ken Merrit, Lacey Mangleburg a Eric Schilling, kteří je měli přelétnout do Kunmingu. Při mezipřistání na letišti Lashio do jejich strojů personál natankoval špatné pohonné hmoty. Tato chyba poslala chvíli po startu všechny tři letouny „z nebe k zemi“. Všem třem se porouchaly motory. Lacey Mangleburg to zaplatil životem. Eric Schilling s Kenem Merritem měli více štěstí. Zůstali naživu, ale „odepsali“ své Curtiss-Wrighty při nouzových přistáních. Díky jediné chybě byly všechny tři čínské CW-21 zničeny ve stejný den a bez přispění nepřítele.

Smutný příběh tří kompletně dodaných čínských Curtiss-Wrightů CW-21 jako by předznamenal i osud těch ostatních objednaných. Ze sedmadvaceti CW-21, které byly dodány v dílech, se nepodařilo zalétat ani jediný. Pomalé tempo jejich montáže bylo příčinou toho, že se ani jeden z nich nedostal do vzduchu. Továrna CAMCO v Loiwingu nedokázala až do své evakuace na jaře roku 1942 kompletně sestavit a zalétat ani jediný CW-21. Předpokládá se, že rozpracované letouny zničili ustupující spojenci, aby nepadly do rukou nezadržitelně postupujících Japonců.

Druhý zákazník – Holanďané a jejich CW-21B

Výrobce se samozřejmě nesoustředil jen na asijský trh. Svou pozornost obrátil i na Evropu. Není se co divit. Po té, co 1. září 1939 Německo zaútočilo na Polsko, začaly se i neutrální státy obávat o svou bezpečnost. Rozšířit své letectvo se rozhodlo i Nizozemí. V lednu 1940 nabídl zástupce firmy Curtiss Holanďanům šestatřicet letounů CW-21. 17. dubna 1940 Holanďané skutečně objednávku na Curtissův Interceptor podepsali. Za cenu 1 747 905 USD objednali dvacet čtyři letounů Curtiss-Wright CW-21 ve verzi B a k nim i potřebné náhradní díly. Všechny stroje měly být dodány bez výzbroje, protože Nizozemci plánovali dodané letouny vyzbrojit belgickými kulomety FN-Browning M-36 ráže 7,92 mm. Později ale (dle jednoho zdroje) zahrnuli do objednávky také americké zbraně ráže 7,62 mm a milión nábojů.

Po obsazení Holandska bylo rozhodnuto, že objednávka nebude zrušena, ale že letouny budou převeleny do východní Indie, kde posílí řady letectva ML-KNIL (Militaire Luchtvaart van het Koninklijk Ned Indishc Leger). Nový pozměněný kontrakt byl podepsán 11. července 1940.

Curtiss-Wright CW-21 Interceptor ve verzi B se odlišoval od prvních CW-21 především překonstruovaným křídlem, novým zatahovacím podvozkem a mírně upravenou zadní částí trupu. Změny v konstrukci křídla a zadní části trupu nebyly viditelné. Na první pohled ale pozorovatele upoutal změněný podvozek. Na rozdíl od CW-21 se nesklápěl vzad, ale směrem k podélné ose trupu. V zataženém stavu podvozkové nohy ani kola nevystupovaly z profilu křídla. U verze B tedy zmizely poměrně velké výstupky pod křídlem, do kterých se původní podvozek zatahoval. To udělalo CW-21B nejen elegantnějším, ale hlavně aerodynamicky čistějším letounem.

Vzhledem k tomu, že u verze B mírně vzrostla hmotnost (z 1428 kg u CW-21 na 1534 kg u CW-21B) a nezměnila se pohonná jednotka, měla aerodynamická čistota draku velký význam. Jen díky ní nepoklesla u nové verze Interceptoru maximální rychlost. Právě naopak. Mírně stoupla ze 492,5 km/h ve výšce 5200 m u CW-21 na 505 km/h ve výšce 5200 m.

Firma Curtiss-Wright dodala všech čtyřiadvacet objednaných letounů mezi červnem a listopadem roku 1940. V rozloženém stavu byly lodí převezeny na ostrov Jáva, kde je poté na základně Andir u Bandungu technici znovu sestavili a opětovně zalétali. Strojům, vyrobeným v St. Louis pod čísly c/n 2852 až 2876, přidělili Holanďané čísla CW-343 až CW-367. Všech čtyřiadvacet letounů bylo zařazeno k peruti 2-VLG-IV. O tom, jak si vedli příslušníci této perutě se svými CW-21B v boji, informuje druhá část článku (Curtiss-Wright CW-21 aneb americký Interceptor v rukou holandských pilotů, 2. část).

Reklama

Technický popis letounu Curtiss-Wright CW-21B

Curtiss-Wright CW-21B byl celokovový jednomístný jednomotorový samonosný dolnoplošný lehký stíhací letoun se zatahovacím podvozkem klasické koncepce.

Trup letounu byl celokovové poloskořepinové konstrukce. Kostra byla tvořena podélníky a několika přepážkami. Byla pokryta duralovými panely. Z duralu byly i přepážky a podélníky. Svislá ocasní plocha (SOP) i vodorovné ocasní plochy (VOP) byly též celokovové. V přední části trupu byl nainstalován motor. Přibližně v polovině trupu byla umístěna zcela zakrytá pilotní kabina, jejíž překryt se odsouval směrem vzad. Mezi motorem a pilotním prostorem se nacházela všechna výzbroj letounu (včetně munice).

Křídlo letounu bylo celokovové konstrukce tvořené žebry a nosníky. Mělo mírně šípovitý tvar. Dalo se rozdělit na tři části. Na spodku střední části křídla se nacházely hlavní podvozkové nohy, které se hydraulicky (v nouzi ručně) sklápěly směrem k podélné ose trupu. V zataženém stavu podvozkové nohy ani kola nevystupovaly z profilu křídla. Podvozek samotný byl tříbodový, zatahovací, záďového typu.

Pohonnou jednotkou CW-21B byl hvězdicový devítiválcový motor Wright Cyclone R-1820-G5 o výkonu 746 kW (1000 k) při 2200 otáčkách za min, který byl vybaven dvourychlostním mechanickým kompresorem. Vstup vzduchu ke kompresoru se nacházel nad motorem a výfukové potrubí ústilo za motorem na spodní části trupu. Motor Cyclone roztáčel třílistou kovovou vrtuli Curtiss Electric (zmiňována je ale i vrtule Hamilton – Standard). CW-2B nesl celkem 362 l pohonných hmot. Palivové nádrže nebyly chráněny samosvornými obaly.

Pasivní ochranu letounu zajišťovala pouze demontovatelná pancéřová deska o tloušťce 6,4 mm, která byla umístěna za sedačkou pilota. Za ní pak byla v trupu umístěna radiostanice, která umožňovala vysílání i příjem.

Střeleckou výzbroj letounu tvořily celkem čtyři synchronizované kulomety, které byly umístěny v trupu letounu mezi motorem a pilotní kabinou. Dva z nich byly uloženy vedle sebe v horní části trupu a zbylé dva pak po jednom na každém boku trupu. Je ale třeba zmínit se o tom, že co se složení výzbroje CW-21B týče, se zdroje různí. Převažuje názor, že verze B byla vyzbrojena dvěma pevnými synchronizovanými kulomety Browning ráže 7,62 mm (0,3 in) se zásobou 480 nábojů na hlaveň a dvěma pevnými synchronizovanými kulomety Browning ráže 12,7 mm (0,5 in) se zásobou 200 nábojů na hlaveň. Zmiňováno je ale také, že Curtiss-Wright CW-21B byl vyzbrojen čtyřmi pevnými synchronizovanými kulomety Colt MG-40 ráže 7,62 mm (0,3 in).

Poznámka: Holanďané původně objednali letouny CW-21B zcela bez výzbroje, protože je hodlali vybavit belgickými kulomety FN-Browning M-36 ráže 7,92 mm. Později ale (dle jednoho zdroje) zahrnuli do objednávky také americké zbraně ráže 7,62 mm a milión nábojů. Je tedy možné, že jen místo svých čtyř kulometů M-36 ráže 7,9 mm nechali nainstalovat čtyři americké kulomety Colt MG-40 ráže 7,62 mm.

Základní TTD letounu Curtiss-Wright CW-21B:

Výrobce Curtiss-Wright Corporation Inc. St. Louis Airplane Division Missouri
Kategorie jednoplošný lehký stíhací letoun
Osádka 1
Pohonná jednotka 1x Wright R-1820G-5 o výkonu 746 kW (1000 HP)
Hmotnost prázdná (kg) 1 534
Hmotnost vzletová (kg) 2 045
Rozpětí (m) 10,680
Délka (m) 8,290
Výška (m) 2,720
Nosná plocha (m2) 16,21
Maximální rychlost (km/h) 505 v h = 5 200 m
Cestovní rychlost (km/h) 454
Rychlost stoupání (m/s) 22,87
Dostup operační (m) 10 500
Dolet (km) 1 020
Výzbroj 2 x pevný kulomet Browning ráže 12,7 mm s 200 náboji na hlaveň
2 x pevný kulomet Browning ráže 7,62 mm se 480 náboji na hlaveň
Zdroje:
HPM 12/94 + 1/95, M. Šnajdr, Curtiss-Wright CW-21 Interceptor, ISSN 1210-1427
www.greendyk.nl
www.sudden-strike.ru
www.joebaugher.com
en.wikipedia.org
www.aviastar.org
www.airwar.ru
www.warbirdforum.com
mira.sira.sweb.cz

Zdroje k obrázkům:
upload.wikimedia.org
www.airwar.ru
www.valka.cz
www.airwar.ru

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více