Prezidentské volby 1935 a 1946 - Závěr

Autor : 🕔12.12.2009 📕9.069

Hledáme nové kolegy

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!

Seriál

  1. Prezidentské volby 1935 a 1946
  2. Prezidentské volby 1935 a 1946 - Úvod
  3. Prezidentské volby 1935 a 1946 - I. E.Beneš v myšlenkovém a mocenském spektru československé politiky
  4. Prezidentské volby 1935 a 1946 - II. Prezidentské volby 1935
  5. Prezidentské volby 1935 a 1946 - III. Prezidentské volby 1946
  6. Prezidentské volby 1935 a 1946 - Závěr
  7. Prezidentské volby 1935 a 1946 - Přílohy
  8. Prezidentské volby 1935 a 1946 - Prameny a odborná literatura

Podobné články

Další články autora

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč
♡ Chci přispět

Závěr

Osobnost Edvarda Beneše vyvolávala a dodnes vyvolává diskuse nad jeho rozhodnutími a jeho rolí v československé politice, zejména v roce 1938 a 1948. Byly zde ale i jiné dva roky, které zcela ovlivnily Benešův život i jeho následné účinkování ve vnitřní politice. Těmi byly rok 1935 a 1946, kdy se stal historicky druhým československým prezidentem, resp. znovuzvoleným prezidentem obnovené republiky.

Jeho volba probíhala na základě ústavních zvyklostí a zákonů, které byly v obou letech principiálně stejné. Jak v roce 1935, tak v roce 1946 prezidenta Československé republiky volil parlament třípětinovou většinou na období sedmi let. Lišily se pouze názvy parlamentů a počet volitelů. Roku 1935 prezidenta volilo Národní shromáždění maximálním počtem 450 hlasujících, roku 1946 byl prezident volen Ústavodárným národním shromážděním o maximálním počtu 300 poslanců. Pravomoci, požadovaný věk i možný počet zvolení prezidentem byl stejný.

Mezinárodní dění během prezidentských voleb bylo odlišné. Zatímco 30. léta byla ve znamení příprav na válku, rozpadu poválečného uspořádání v Evropě a nárůstu autoritativních režimů, po konci druhé světové války se ze všech stran ozývaly hlasy volající po takové spolupráci, která by zabránila další válce. Znakem této spolupráce se stala Organizace spojených národů, jejímž zakládajícím členem bylo i Československo. Po zkušenostech s druhou světovou válkou se změnila i orientace

eskoslovenské zahraniční politiky. Ta byla ve 30. letech pod taktovkou Beneše, který ji směřoval na západní demokratické mocnosti, zejména Francii a Velkou Británii. Jenže když se od nich v září 1938 místo pomoci dočkal zrady, jeho zrak se během postupující války upnul k Sovětskému svazu, od kterého očekával postupnou demokratizaci a zapojení do mezinárodní spolupráce se Západem, jejímž prostředníkem právě Československo mělo být.

Vnitropolitická situace se ve sledovaných obdobích zcela lišila. Politický systém v roce 1935 byl velmi pluralistický, což mělo za následek nestabilní koaliční vlády, kterých jen za trvání 20 let První republiky bylo devatenáct. Tomu se političtí představitelé chtěli po druhé světové válce vyhnout, proto v systému tzv. lidové demokracie byla povolena existence pouze 4 stran, resp. 6 i se Slovenskem. Obnovena nebyla ani jedna ze stran, která se v roce 1935 postavila proti Benešově kandidatuře na prezidenta.

Změnou prošla i menšinová politika. Zatímco v První republice se menšiny, zvláště ty německé a maďarské, těšily ochraně a vstřícnému zacházení ze strany státu a měly dokonce i své zastoupení v Národním shromáždění, po válce se tato politika otočila v jejich neprospěch. Benešova představa obnoveného Československa jako národního státu byla přijata všemi politickými proudy, tudíž odsunu všech Němců, kteří se během války nepostavili za československý stát, nic nebránilo. Maďarská část obyvatelstva byla na základě dohody mezi oběma státy z roku 1946 vyměněna.

Základní proměnu však prodělalo vnímání osoby Edvarda Beneše jako takové. Při volbách v roce 1935 měl své příznivce i odpůrce. Příznivci ho vyzdvihovali jako Masarykova žáka a pokračovatele, jenž má neuvěřitelný mezinárodní rozhled a reputaci, což je pro Československo plusem. Proto byl pro ně ten jediný a pravý kandidát. Odpůrci kontrovali kritikou jeho postupů v zahraniční politice a neznalostí domácí politiky. Takovéto rozporuplné názory se při volbách 1946 neobjevily. Beneš měl všeobecnou podporu a autoritu jak u veřejnosti, tak u politických subjektů. Byl vnímán jako člověk, jež obětoval svůj život pro stát a jeho zájmy, které vyvrcholily zachráněním a obnovou republiky po druhé světové válce.

Vzhledem k proměně názorů na Benešovu osobu, prošly změnou i politické kampaně jednotlivých stran. Během prezidentské volby 1935 byly kampaně velmi vyhrocené. Politické strany se ve svých stranických tiscích neštítily jakýchkoliv vzájemných útoků ani slovních výpadů na samotné kandidáty. Přitom používaly kolikrát velmi silných slov a neváhaly se zaštiťovat osobou T. G. Masaryka, kterou zneužívaly k obhajobě vlastních postupů. To bylo v roce 1946 nemyslitelné. Jelikož se Beneš těšil plné podpoře a všechny politické strany spolupracovaly v Národní frontě, stranická kampaň týkající se prezidentské volby byla nulová. Všechny noviny psaly a informovaly o tom samém, tedy kdy, kde a jak volba proběhne. A když už se nějaké narážky objevily, byly na spory politických stran o osobě voleného předsedy Ústavodárného národního shromáždění.

Proto i samotný průběh prezidentské volby a její výsledek se lišil. Zatímco v roce 1935 politické strany předvedly ukázkový boj o moc až do poslední chvíle svým nejednotným postupem, rok 1946 se stal ukázkovým příkladem volby prezidenta. Beneš byl v obou případech zvolen historickým počtem hlasů, které mu zajišťovaly velmi silný mandát pro výkon své funkce, ale i přes tuto svou pozici byl nakonec v důsledku politického vývoje donucen odstoupit, především z důvodu svého přesvědčení.

Takto byl Edvard Beneš dvakrát zvolen prezidentem Československé republiky. Osobnost, která se nesmazatelně zapsala do světové i československé historie a která si vzhledem ke svému postavení, myšlení, svým rozhodnutím i osobním vlastnostem vytvořila jak skupinu obdivovatelů, tak skupinu odpůrců. Tato určitá kontroverznost Benešovy osoby se promítla i do voleb, které byly v klíčových momentech zcela odlišné. Jednou Beneš do volby vstupoval jako ten po Masarykovi, prezidentu Osvoboditeli a s vidinou nejistého výsledku, podruhé jako autorita, která se zasloužila o obnovu československého státu s předem zajištěným zvolením. Ať tak či tak, obě volby se staly historicky významným aktem v československých dějinách pro své bezprecedentní politické „handrkování“ v případě prvém i jednotný postup všech stran ve státě v případě druhém.

Seriál

  1. Prezidentské volby 1935 a 1946
  2. Prezidentské volby 1935 a 1946 - Úvod
  3. Prezidentské volby 1935 a 1946 - I. E.Beneš v myšlenkovém a mocenském spektru československé politiky
  4. Prezidentské volby 1935 a 1946 - II. Prezidentské volby 1935
  5. Prezidentské volby 1935 a 1946 - III. Prezidentské volby 1946
  6. Prezidentské volby 1935 a 1946 - Závěr
  7. Prezidentské volby 1935 a 1946 - Přílohy
  8. Prezidentské volby 1935 a 1946 - Prameny a odborná literatura

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔12.12.2009 📕9.069

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře

  • Anton Bero pozoruhodná zbierka klamstiev a právd

    Stalinův projev na zasedání Sovětu 6. listopadu 1941 · 1 week ago

  • RaS To formální odstoupení vládce z funkce ve prospěch syna bylo obvyklé bezpečnostní opatření, které mělo zabránit bezvládí v případě smrti jednoho z nich. Každý nepřítel věděl, že když zabije jednoho, ten druhý se pomstí. Tokugawové to dělali stejně.

    Daimjó Udžijasu Hódžó · 1 week ago

  • adrian grunert Prečítal som si na dúšok všetkých 10 pokračovaní.Môžem autorovi vysloviť len poďakovanie a uznanie.

    Nad Tatrou sa blýska - (10) · 2 weeks ago

  • RaS 1) V roce 1241 nešlo o vpád Tatarů ale Mongolů. To je častá chyba. Tataři v té době sloužili uherskému králi. 2) Mogolové po bitvě u Lehnice neprošli ze Slezska do Uher přes Kladsko, ale přes Moravu. Pak se spojili s Bátúem a zúčastnili se bitvy u...

    Tatarský vpád do Uhorska 1241 · 2 weeks ago

  • Letusak Tak Francouzi take meli pomerne presnou predstavu, ale vojska Wehrmachtu se jim zastavit nepodarilo. Cemu bychom si pomohli? Predstava, ze bychom meli nejaky "lepsi kredit" v ocich okupantu je mylna, staci se podivat na Polsko. Bojovalo, ale...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Ivo Bukovsky Ve skutečnosti měli čs generálové poměrně přesnou představu o síle wehrmacht a doporučovali přijmout boj. Beneš se už tím že jednal o odstoupení pohraničí podle godesberských požadavků dopustil vlastizrady - podle tehdejší ústavy. Bohužel...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Letusak A on tehdy nekdo vedel, jake budou nebojove ztraty ceskych obcanu, kdyz zadna valka nebyla (a nebyl vcelku duvod se domnivat, ze Hitler pristoupi k vyhlazeni slovanskych narodu s takovym gustem)? A ona kvalitativni prevaha v technice neznamena...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Ivo Bukovsky Skutečnost že nebojové ztráty na lidech, českosvenských občanů, byly vyšší než předpokládané ztráty bojové, nehledě na sekundární efekt zavlečení sovětského vlivu do střední Evropy a katastrofální vliv na společenské a majetkové poměry se stále...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Radek Novák Pohádky kremelské babičky nebo tlachy ze Západu?Já nejsem žádný bolševik ani příznivec Ruska ale cizí území si přisvojovaly všechny státy.Jen jsem poukazoval na možné okolnosti,pravda,že v detailech se nevyznám.Na finské hranici se opírám o...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago

  • CzechMirco Lháři. Žádný "důsledek doby" přisvojení si cizího území nelegitimizuje a už vůbec ne to, co na svém území dotyčná strana dělala. Moldavané rozhodně Rusy v roce 1940 jako osvoboditele nevítali, protože národnostní a náboženský útlak z dob carského...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago