ľEscadrille Laffayette

Autor: Radek Enžl / Rad 🕔︎︎ 👁︎ 31.944

Vznik

Od roku 1914 zuřila v Evropě válka, která se později rozšířila i do dalších částí světa a byla posléze nazvána válkou světovou. Jedním z jejích hlavních bojišť byla tzv. Západní fronta, souvislá zákopová linie táhnoucí se od belgického pobřeží napříč Francií. Právě chování německé armády při porušení belgické neutrality a vpádu na francouzské území způsobilo rozhořčení v řadě zemí, tedy i v USA. Ty dosud setrvávaly ve své politice izolacionismu a do konfliktu, který řada Američanů vnímala jako věc evropských zemí, se nehodlaly zapojit. Přesto však celá řada amerických občanů, ovlivněná zprávami (mnohdy však smyšlenými) o řádění německé soldatesky v Belgii a Francii, sympatizovala s bojem francouzského národa a chtěli nějakým způsobem pomoci. Mnozí Američané navíc cítili dluh vůči Francii, která jejich zemi podporovala v boji proti Anglii během války za nezávislost.

Mnoho Američanů tak vstupovalo do Cizinecké legie, odtud se někteří další hlásili jako dobrovolníci k francouzskému letectvu. Jedním z nich byl i Norman Prince, syn amerických emigrantů žijících ve Francii, který se společně s Dr. Edmundem L. Grosem, ředitelem americké ambulantní služby, nadchl pro myšlenku vytvořit stíhací jednotku složenou výhradně z amerických dobrovolníků. Paralelně s ním obdobně postupoval i William Thaw, jenž létal u francouzské pozorovací eskadry na letounech Caudron. Ten se zase spojil s bratry Paulem a Kiffinem Rockwellovými, z nichž mladší Kiffin vstoupil do francouzské Cizinecké legie a později přešel k leteckému výcviku, zatímco starší bratr bojoval spíše na poli politickém. Inspirováni Thawem se také nadchli pro myšlenku americké escadrilly a začali se v této věci značně angažovat.

Reklama

Jejich sen se začal naplňovat 14. 3. 1916, kdy plk. Henri Regnier, ředitel Francouzské válečné aeronautiky předložil plán k zorganizování Escadrille Americaine. Escadrilla byla oficiálně zformována 16. 4. 1916 a obdržela označení N 124.

Escadrille byla věnována značná pozornost médií, neboť francouzská veřejnost byla nadšena zejména skutečností, že vesměs všichni ze zakládajících členů jednotky pocházeli z bohatých kruhů a nyní tito mladíci dobrovolně opustili materiální komfort, aby mohli bojovat za svoje ideály a pro ně cizí zemi.

Do akce!

20. 4. 1916 se personál N 124 přesunul na letiště do Luxeil les Bains v sektoru VII. armády. Šlo o jedno z největších a nejlepších letišť ve Francii, operovaly odtud i velké letouny Voisin a Farman. K tomuto datu tvořilo létající personál jednotky 5 amerických dobrovolníků (V. E. Chapman, N. Prince, J. R. McConnell, K. Y. Rockwell a W. Thaw), vesměs všechno bývalí legionáři, kteří posléze prodělali letecký výcvik - Chapman, Prince a Thaw dokonce předtím sloužili u francouzských leteckých escadrill - a dva Francouzi: velící důstojník kpt. G. Thenault a výkonný důstojník A. de Laage de Meux.

Escadrilla zahájila výcvik na jediném letounu Nieuport 10. V prvním květnovém týdnu pak jednotka převzala první tři bojové letouny typu Nieuport 16 a tři Nieuporty 11. Thenault byl v nelehké pozici, která požadovala na jedné straně nastolit kázeň a disciplínu a na straně druhé respektovat tyto odvážné mladíky, kteří dobrovolně nasazovali život za jeho vlast. To ho donutilo postavit emocionální bariéru mezi sebou a jimi, takže se s výjimkou Thawa (se kterým už předtím sloužil u escadrilly C 42) nikdy s nikým nesblížil.

13. 5. vedl Thenault osobně 5 letounů své jednotky na první oficiální hlídku escadrilly. (Už předtím vzlétli někteří unáhlení příslušníci escadrilly několikrát bez rozkazu, naštěstí však nepotkali nepřítele.)

Během čtvrté hlídky 18. 5. měl Kiffin Rockwell potíže s motorem a při návratu narazil na LVG, které sestřelil. Vítězství potvrdil francouzský pozorovatel a vypukly všeobecné oslavy. Rockwellův bratr Paul mu z Paříže poslal láhev 80letého bourbonu. Rockwell si z ní připil a pak se stalo tradicí, že z „láhve smrti“ si připíjel každý pilot po svém vítězství.


Kiffin Rockwell v kokpitu svého Nieuportu XI. Nejenže byl jedním ze zakladatelů jednotky, ale též získal pro escadrillu první vítězství
Zdroj obrázku: www.nationalmuseum.af.mil

Reklama

 

Následujícího dne se escadrilla přesunula na letiště Behonne, aby se připojila podpoře 2. armády gen. Nivella.

22. 5. tu escadrilla získala své druhé vítězství a o dva dny později naopak utrpěla první ztrátu. 5 jejích Nieuportů vedených Thenaultem napadlo 12člennou formaci německých letadel. Chapman nárokoval sestřel Fokkeru E (nebyl mu přiznán) předtím, než byl sám zraněn kulkou do ruky. Rockwell inkasoval zásah do větrného štítku a měl tvář poraněnou střepy a fragmenty projektilu. Dalšího Fokkera nárokoval Thaw, avšak vzápětí se mu zasekl kulomet. Otočil domů, ale dostal se do palby dalších dvou Němců. Jedna z kulek mu proděravěla nádrž a na nohy mu vytryskl benzín, jak se natáhl dopředu, aby vypnul motor a zabránil tak požáru, uvědomil si, že má zlomenou ruku. Podařilo se mu doklouzat za francouzské linie a havaroval při nouzovém přistání poblíž pevnosti Travennes. Byl hospitalizován v nemocnici v Neuilly, avšak později se zotavoval v domácím ošetřování ve vile své sestry v Paříži.

Chapman za tuto akci obdržel Croix de Guerre, Rockwell Médaille Militaire a Croix de Guerre s palmou a Thaw byl pasován rytířem Čestné legie.

Od konce dubna pak přicházely další posily. Jeden z nových pilotů, Balsley, byl zraněn 18. 6. v boji se čtyřmi protivníky. Chapman ho navštívil v nemocnici a slíbil mu večer přivézt pomeranče. Ty ale nakonec přivezl jiný pilot, Cowdin, protože Chapman se nevrátil z odpolední hlídky. Už předtím měl několikrát problémy s nekázní - ignoroval Thenaultovy pokyny a i dnes se bez rozkazu oddělil od zbytku hlídky. Podle svědectví posádky francouzského Maurice Farman zaútočil osamělý Nieuport na německou stíhačku, byl ale zaskočen třemi dalšími. Chapman se zřítil asi 6 km za německými liniemi a jeho tělo nebylo nikdy identifikováno. Byl to první americký pilot, který padl ve francouzských službách.

Další piloti přicházeli, aby doplnili stav jednotky místo raněných a padlých. Našly se však i jiné případy oslabení jendotky - např. E. Cowdin se rval více se svými kolegy na zemi, než s Němci ve vzduchu. Thenault jej nakonec nechal oficálně propustit ze zdravotních důvodů, neboť se chtěl vyhnout negativní publicitě. Nemá cenu jednotku přehnaně heroizovat - později se obdobných případů vyskytlo více. Např. L. Rumsey byl alkoholik, věčeně sedal za řízení svého Nieuportu opilý a poslední kapkou bylo, když jednou na hlídce v opilosti zabloudil a v domnění, že přistál na nepřátelské straně, spálil vlastní letadlo. T. M. Hewitt byl zase takové "dřevo" ohledně řízení letadla, že s ním ostatní kolegové odmítali létat na hlídky.

Vraťme se však k doplňování stavu jednotky. Jednu posilu totiž získala escadrilla z nečekané strany. Blízko jejího letiště se zotavoval ze svých zranění legendární Charles Nungesser, tehdy jedno z vedoucích francouzských es s 10 sestřely. Byl ale brzy znuděn zdlouhavou rekonvalescencí a 14. 7. odletěl do Behonne, kde se zeptal, zda by nemohl zdravotní dovolenou strávit zde. Thenault nic nenamítal a Američané byli v jídelně ohromeni pohledem na „zafačovanou“ postavu, opírající se o hůl a připomínající tak spíš invalidu, které se na hrudi třpytila Čestná legie, Válečný kříž i Válečná medaile.

Nungesser létal na novém Nieuportu 17, které začala N 124 přebírat od 19. 7. Hned 21. 7. napadl Nungesser Aviatik chráněný stíhačkou, dvojsedadlovku sestřelil a stíhačku zahnal za německé linie. 15. srpna však ukončil své působení u N 124 a vrátil se ke své mateřské N 65. Ačkoliv jeden sestřel se může zdát jako hubený přínos, je nepochybné, že mnohem důležitější byly zkušenosti a triky, které Nungesser Američanům předal.


Ch. Nungesser před Nieuportem nesoucím jeho osobní emblém - černé srdce s rakví, lebkou a svícemi. Stejně byl ozdoben i Nieuport XVII v.č. 1490, s nímž u Escadrille Laffayette dobyl své 11. vítězství
Zdroj obrázku: http://www.earlyaviator.com/archive/image3/imag_nu.jpg

Reklama

9. září 1916 N 124 ukončila svoje působení ve verdunském sektoru, rozloučila se však ve velkém stylu - toho dne získala další dva potvrzené sestřely.

Až dosud se účastnila 146 vzdušných bojů a získala 13 potvrzených sestřelů, měla jednoho padlého a tři zraněné.

V té době také jednotka získala nového maskota. Piloti na jakémsi flámu v Paříži koupili čtyřměsíční mládě lva. Piloti mu v bujaré náladě nalévali do talířku bourbon, který mu kupodivu zachutnal a podle toho dostalo lvíče jméno – Whiskey.


William Thaw s Whiskey v náručí v září 1916. Thaw byl druhým velícím důstojníkem escadrilly a velel jí i po její přeměně ve 103. Aero Squadron USAS
Zdroj obrázku:www.nationalmuseum.af.mil

Oberndorf

14. září byla escadrilla převelena zpět do Luxeil k podpoře bombardérů kpt. Maurice Happeho, francouzského průkopníka dálkového bombardování. Happeho bombardéry od léta prováděly nálety na německé průmyslové oblasti. Němci proti nim soustředili několik jednotek KEK (Kampfeinsitzerkommando – jednotka bojových jednosedadlovek) Fokkerů a Pfalzů. Úkolem N 124 nyní bylo tyto stroje napadat, vázat je bojem, či přímo chránit bombardéry při náletech.

Nezačalo to však dobře. 23. září vzlétl Kiffin Rockwell a Lufbery, aby spolu pátrali po několika Fokkerech, které jim byly hlášeny pozemní hláskou. Lufberymu se však zasekl při zkušební dávce kulomet a musel se vrátit. Rockwell letěl dál sám a nad Rodernem spatřil dvoumístný Albatros. Ihned jej napadl, avšak byl zasažen kulkou zadního střelce do hrudi. Ironií osudu se zřítil na krásnou louku plnou květin.

Když se Lufbery dozvěděl o jeho smrti, ihned letěl nad německé letiště Habsheim, kde kroužil a vyzýval Němce k boji. Jeho výzva však nebyla vyslyšena a nikdo proti němu nevzlétl. Rockwellova smrt byla pro N 124 těžkou ranou, neboť byl „duší jednotky“, jak o něm řekl jeden z jeho spolubojovníků. Rockwell zahynul tři dny po svých 24. narozeninách, posmrtně byl povýšen na podporučíka a byl vyznamenán Rytířem Čestné legie.

Až 10. října se escadrilla pomstila – toho dne napadl Prince několik Fokkerů Eindecker nad Altkirchem a jednoho sestřelil. O dva dny později vyslala escadrilla 4 letouny k doprovodu mohutného anglo-francouzského bombardovacího svazu, letícího bombardovat zbrojovku Mauser v Oberndorfu, 175 km od Luxeil. Náletu se mělo účastnit celkem 62 letadel. Čtveřici Nieuportů 17 od N 124 byla k ochraně přidělena formace sedmi bombardérů Breguet IV od BM 120 (doplněná jedním Breuguetem V od britské jednotky). Protože let měl trvat 5 hodin, bylo jasné, že stíhacím Nieuportům nebude stačit palivo. Bylo tedy rozhodnuto, že Nieuporty dopředu přeletí na předsunuté letiště v Corcieux, kde natankují a připojí se k přilétajícímu svazu.

Když akce ve 13.40 začala, na německé straně startovalo snad všechno, co mělo vrtuli a křídla, aby proti vzdušným nájezdníkům zasáhlo. Piloti N 124 čekali na setkání s Breguety, když spatřili čtveřici Fokkerů E.III a ihned je napadli. Prince jednoho nárokoval jako sestřeleného a byl mu přiznán. Vzápětí se formace Breguetů stala terčem útoku Fokkerů D.III od Jasta 15. Jeden bombardér sestřelilo pozdější slavné německé eso Ernst Udet. Vzápětí byl sestřelen další, když se k místu boje připojily další německé stroje – tři dvoumístné AGO C.I.

Piloti N 124 samozřejmě nezaháleli. Didier Masson vypálil 50 ran na Aviatik, potom točil za jedním Fokkerem. Vzápětí mu však vysadil motor a Masson zjistil, že má prostřelenou nádrž. Otočil ke spojeneckým liniím, aby za ně doklouzal, avšak Fokker, jeho zamýšlená oběť, se na něj nyní zezadu vrhl. Prostřílel Nieuportu křídla i trup, střely roztříštily větrný štítek i přístrojovou desku. Stržen rychlostí však předlétl před Massonovu příď, ten nezaváhal a vyprázdnil do Fokkeru zbytek zásobníku. Viděl jej padat vývrtce, ale potom jej ztratil z očí. Nakonec dokázal, ostřelován německým protiletadlovým dělostřelectvem i pěchotou, doklouzat až k francouzským zákopům, kde se s letadlem při nouzovém přistání zapletl do drátěných zátarasů. Schoval se do díry po granátu a posléze byl zachráněn francouzskými vojáky, zatímco jeho letoun rozstřílely německé houfnice.

Boj ve vzduchu zatím pokračoval. Spojenecká formace už ztratila čtyři stroje, přesto pronikla nad cíl, kde Breguety svrhly pumy a otočily k domovu. Lufbery při návratu sestřelil Roland C.II, který se je pokoušel pronásledovat.

Nieuporty N 124 přistávaly už za večerního šera. Zřejmě to bylo důvodem, proč Prince při přistání havaroval a převrátil svůj Nieuport, přičemž byl vymrštěn z kokpitu. Utrpěl zlomeniny nohou a také vnitřní zranění, jimž nakonec podlehl 15. října. Stejně jako Rockwell byl povýšen na podporučíka a jmenován rytířem Čestné legie. Jeho vítězství při náletu bylo jeho třetím a posledním. Raoul Lufbery dosáhl svého pátého sestřelu a stal se tak prvním americkým esem.

Celkově při náletu ztratili spojenci 15 letadel a 21 letců. Sami nárokovali 6 sestřelů, avšak Němci nepřiznávají žádnou ztrátu, pouze jednoho zraněného letce. Bombardéry svrhly 4 tuny pum, Němci přiznali zásah asi 60 pum v okolí Oberndorfu, které zabily tři a zranily sedm lidí. Výroba v továrně nemusela být přerušena.

Zpět na frontu

18. října 1916 byla N 124 opět převelena, tentokrát na letišti v Cachy a byla opět doplněna dalšími dobrovolníky. Escadrilla přistála v Cachy 23. 10. 1916 a byla vřazena pod velení Groupe de Combat GC 13 (tato stíhací skupina zahrnovala escadrilly N 65, N 67, N 112 a N 124). V té době také byla zvolena hlava indiánského náčelníka jako oficiální znak jednotky a začala se objevovat na trupech letounů escadrilly.


Znak escadrilly Laffayette - hlava siouxského náčelníka. Znak byl převzat podle nápadu Billa Thawa z krabic na náboje od firmy Savage Arms Company, neboť obdobná hlava indiánského náčelníka byla obchodní značkou této firmy
Zdroj obrázku: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Sioux.jpg

Právě v době, kdy escadrilla odpočívala v Cachy, také němečtí diplomaté podali oficiální protest proti dosavadnímu názvu jednotky, totiž ľEscadrille Americaine s poukazem na americkou neutralitu v tomto konfliktu. Francouzi jim vyhověli a 16. 11. byla escadrila přejmenována na ľEscadrille des Volontaires (eskadra dobrovolníků). 6. 12. se však název změnil definitivně na ľEscadrille Lafayette, podle francouzského důstojníka, jenž bojoval proti Britům na straně Američanů v jejich válce za nezávislost.

27. ledna 1917 se jednotka opět přesunula. Jejím novým působištěm se stalo letiště Ravenel, odkud se měla podílet na podpoře nadcházející spojenecké jarní ofenzívy. Francouzská část ofenzívy byla známa jako bitva u Aisne nebo jako Nivellova ofenzíva.

Od 16. března začal pro N 124 kolotoč nepřetržitých hlídek nad frontou, neboť toho dne začaly přípravné operace. Téhož dne také přibylo k Whiskey druhé lvíče pokřtěné Soda, neboť piloti dospěli k závěru, že Whiskey potřebuje kamaráda.

Počátkem dubna byla ofenzíva spuštěna a to i přesto, že německé jednotky ještě před útokem ustoupily do nových předem vybudovaných mimořádně silných obranných postavení, zvaných spojenci Hindenburgova linie.

Zčásti i proto byly počáteční územní zisky povzbudivé. 7. 4. dostala N 124 rozkaz, aby se přesunula o téměř 40 km vpřed na letiště v Ham, městě, které skoro tři roky drželi Němci. Přesun byl dokončen následujícího dne. Téhož dne bylo letiště bombardováno německými letouny a shořelo pět hangárů.

Přesto všechno si piloti našli čas, aby 6. 4. oslavili vstup USA do války proti Německu a jeho spojencům, tehdy také byla na letišti escadrilly poprvé oficiálně vztyčena americká vlajka. 16. dubna byl protiletadlovou palbou sestřelen a zabit dvacetiletý E. Genet, jeden z nových dobrovolníků, který k jednotce dorazil teprve v únoru 1917. Stal se tak prvním Američanem oficiálně padlým ve válce.

Bojovalo se zarputile, 23. 4. provedla escadrilla 18 bojových letů, na výsledku pozemní bitvy to však nemohlo nic změnit. Ofenzíva musela být po těžkých ztrátách zastavena.

V květnu za začala escadrilla přebírat novou výzbroj – postupně přicházely první výkonné SPADy S.VII. Bohužel při testování jednoho z nich postihla jednotku tragédie, při havárii 23. 5. zahynul výkonný důstojník escadrilly de Laage – „nejnoblesnější muž, jakého jsem poznal“, jak o něm napsal v dopise domů jeden z jeho amerických kolegů.

De Laageho nahradil další Francouz Arnoux de Maison-Rouge, jenž však byl pravým protikladem uznávaného de Laageho. Maison-Rouge nazýval Američany „divochy“ a neměl je rád, oni mu opláceli stejnou mincí. 19. září se Maison-Rouge účastnil kolize ve vzduchu s americkým kolegou Campbellem, oba v pořádku nouzově přistáli, avšak Maison-Rouge neudržel nervy na uzdě a explodoval v hysterickém výlevu na adresu „amerických divochů“, načež jej Thenault odeslal na delší zdravotní dovolenou a nakonec jej nechal od jednotky propustit ze zdravotních důvodů. (Za zmínku jistě stojí, že Arnoux de Maison-Rouge se v lednu 1918 vrátil k operačnímu létání u SPA 78, sloužil statečně a padl v květnu téhož roku.)

3. června byla GC 13 převelena na letiště Chaudun u Soissons do sektoru VI. armády. Escadrilla zde dokončila přezbrojení na nové SPADY VII a byla proto přeznačena na SPA 124.


Piloti Escadrille Laffayette v červenci 1917. Stojící zleva: Soubiran, Doolittle, Campbell, Persons, Bridgman, Dugan, MacMonagle, Lowell, Willis, Jones, Peterson a de Maison-Rouge. Sedící zleva: Hill, Masson (držící na klíně Sodu, před ním ovčák Fram patřící Thenaultovi), Thaw, Thenault, Lufbery a Johnson s Whiskey na klíně, Bigelow a Robert Rockwell (nebyl příbuzný s Kiffinem Rockwellem)
Zdroj obrázku: www.nationalmuseum.af.mil

17. července se jednotka přemístila do St. Pol-sur-Mer do sektoru I. armády, aby podpořila ofenzívu ve Flandrech, známou jako ofenzíva u Passchendaele, zahájenou 31.7. Při přeletu nebyla nouze o napínavé situace - několik pilotů zabloudilo a jeden z nich, Doolittle, málem přistál omylem na německém letišti a jen taktak se mu podařilo zmizet v mracích. Vzápětí spatřil britský Nieuport, snažící se úporně bránit britský balón před dvěma Němci. Doollitle mu šel pomoci, utrpěl však zranění nohy a s poškozeným motorem přistál nouzově za spojeneckými liniemi.

Náplň činnosti jednotky byla vcelku jednotvárná. Escadrilla v té době prováděla rutinní hlídkové lety. V srpnu se jednotka přemístila na letiště Senard, kde se připravovala na nové úkoly. 17. srpna byla totiž spuštěna další ofenzíva u Verdunu, následujícího dne 16 spadů od SPA 65 a 124 doprovázelo 13 bombardovacích Strutterů od GB1 k náletu na nádraží Dun-sur-Meuse a sklad munice v Banthéville.

Došlo k boji s velkým počtem německých letounů, ztracen byl jeden bombardér, pro SPA 124 bylo horší, že do zajetí padl sgt. H. Willis a jeho SPAD, který němečtí mechanici od Jasta 16 opravili a používali k testům. Willis byl jediným zajatým SPA 124 a navíc se mu v říjnu 1918 podařilo ze zajetí utéct a vrátit se přes Švýcarsko do Francie. Za tento čin byl vyznamenán a po zařazení do USAS povýšen.


Willisův sestřelený SPAD S.VII v.č. 1615, 18. 8. 1917. Letoun je v barvě plátna, na horní nosné ploše je vlevo od výřezu baldachýnu patrné zelené W, Willisův osobní marking, na trupu hlava indiánského náčelníka, marking jednotky
Zdroj obrázku: www.nationalmuseum.af.mil

25. a 27. září Němci bombardovali Senard a zapálili hangár. 29. 9. se GC 13 přesunula zpět do Chaudnu, k podpoře ofenzívy u Malmaison, která začala 10. 10. 1917.

Krátce předtím, 6. 10. 1917, byl oficiálně odvelen de Maison-Rouge a nahradil jej por. Louis Verdier-Fauvety, blízký přítel Ch. Nungessera. Tento krok byl přivítán s všeobecným nadšením, Verdier Američany nezklamal a ti jej nazývali „druhým de Laagem“.

Méně radostné bylo, že jednotka přišla o své maskoty. Jak lvíčata rostla, stávala se čím dál tím víc nezvladatelná a vrcholem bylo, když rozkousala čepici a blůzu vysokého francouzského důstojníka, jenž byl u escadrilly na inspekci. Velitel GC 13 Commandant Féquant nařídil jejich odvezení do zoo v pařížské Jardin des Plantes nebo zastřelení. Lvíčata byla skutečně odvezena do Paříže, kde je piloti navštěvovali pokaždé, když měli cestu kolem. Whiskey je údajně pokaždé poznal. Obě lvíčata zemřela krátce po válce, prý steskem…

S nadcházející zimou a špatným počasím začaly letecké operace ochabovat. 8. listopadu dorazil k Escadrille Laffayette 38. a poslední americký pilot.

3. 12. byla escadrilla převelena do La Cheppe a La Noblette, kde měla postupně projít transformací do USAS – amerického válečného letectva. 1. 1. 1918 sestřelil sgt. J. N. Hall Albatros D.Va poblíž Brimontu a ačkoliv to ještě nevěděl, bylo to poslední vítězství ľEscadrille Laffayette.

16. 1. 1918 předal Thenault velení Billu Thawovi a nastoupil v letecké škole v Pau. 18. 2. se jednotka oficiálně stala americkou 103. Aero Squadron. ľEscadrille Laffayette přestala existovat. Její uprázdněné označení však ihned přebrala francouzská SPA 124 Jeanne D´Arc (Jana z Arku), jejíž základ tvořila část francouzského personálu původní SPA Laffayette. I u této escadrilly zůstal zachován charakter jednotky tvořené především cizinci-dobrovolníky, sloužil tu např. i Čech Václav Pilát.

ľEscadrille Laffayette bojovala na západní frontě celkem 20 měsíců, během nichž jí bylo potvrzeno sestřelení celkem 42 nepřátelských letounů. Zaplatila za to smrtí 9 svých příslušníků, zraněním tří a zajetím jednoho pilota.

Přehled létajícího personálu SPA 124:

Jméno Služba od - do Počet sestřelů Důvod ukončení služby Poznámka
Georges Thenault 20. 4. 1916 – 16. 1 1918 1 Odvelen do let. školy v Pau Velící důstojník 20.4.1916-16.1.1918
Alfred de Laage de Meux 20. 4. 1916 – 23. 5. 1917 3 Zahynul při letecké havárii Zástupce velitele – výkonný důstojník
Victor E. Chapman 20. 4. 1916 - 23. 6. 1916 0 Padl  
Norman Prince 20. 4. 1916 – 12. 10. 1916 3 Zahynul při letecké havárii  
James R. McConnel 20. 4. 1916 – 19. 3. 1917 0 Padl  
Kiffin Y. Rockwell 20. 4. 1916 – 23. 9. 1916 3 Padl  
William Thaw 20. 4. 1916 – 18. 2. 1918 2 Převelen ke 103. AS Velící důstojník 16.1.1918-18.2.1918
W. Bert Hall 28. 4. 1916 – 1. 11. 1916 3 Převelen k N103  
Eliot C. Cowdin 28. 4. 1916 – 25. 6. 1916 0 Propuštěn ze zdravotních důvodů Pro konflikty a neshody se stal nežádoucím
G. Raoul Lufbery 24. 5. 1916 – 5. 1. 1918 16 Převelen k USAS Nejúspěšnější pilot N 124
H. Clyde Balsley 29. 5. 1916 – 18. 6. 1916 0 Zraněn  
Charles C. Johnson 29. 5. 1916 – 31. 10. 1917 1 Převelen do letecké školy v Tours  
Lawrence Rumsey 4. 6. 1916 – 25. 11. 1916 0 Propuštěn ze zdravotních důvodů Alkoholik
Dudley L. Hill 9. 6. 1916 - 18. 2. 1918 0 Převelen ke 103. AS  
Didier Masson 19. 6. 1916 – 8. 10. 1917 1 Převelen k N471  
Charles Nungesser 14. 7. 1916 – 15. 8. 1916 1 Převelen k N65  
Paul Pavelka 11. 8. 1916 – 24. 1. 1917 0 Převelen k N391  
Robert L. Rockwell 17. 9. 1916 – 18. 2. 1918 0 Převelen ke 103. AS  
Willis B. Haviland 22. 10. 1916 – 18. 9. 1917 1 Převelen ke SPA 102  
Frederick H. Prince Jnr. 22. 10. 1916 – 15. 2. 1917 0 Převelen jako instruktor do let. školy v Pau  
Robert Soubiran 22. 10. 1916 – 18. 2. 1918 1 Převelen ke 103. AS  
Ronald W. Hoskier 11. 12. 1916 – 23. 4. 1917 0 Padl Létal na dvoumístném Morane P
Edmond C. C. Genet 19. 1. 1917 – 16. 4. 1917 0 Padl První oficiální padlý Američan v 1. sv. válce
Edwin C. Parsons 25. 1. 1917 - 26. 2. 1918 1 Převelen k SPA3  
Stephen Bigelow 8. 2. 1917 – 11. 9. 1917 0 Zraněn  
Walter Lovell 26. 2. 1917 – 24. 10. 1917 1 Pro špatný zdravotní stav převelen k pozemní instruktáži Špatný zrak a sluch
Edward F. Hinkle 1. 3. 1917 – 12. 6. 1917 0    
Harold B. Willis 1. 3. 1917 – 18. 8. 1917 0 Zajat  
Kenneth Marr 29. 3. 1917 – 18. 2. 1918 1 Převelen ke 103. AS  
William E. Dugan Jnr. 30. 3. 1917 – 18. 2. 1918 0 Převelen ke 103. AS  
Thomas M. Hewitt Jnr. 30. 3. 1917 – 17. 9. 1917 0 Vyřazen z řad létajícího personálu Nedostatečná letecká kvalifikace, špatná pilotáž a navigace
Andrew C. Campbell 15. 4. 1917 – 1. 10. 1917 0 Padl  
Ray C. Bridgman 1. 5. 1917 – 18. 2. 1918 0 Převelen ke 103. AS  
Charles H. Dolan Jnr. 12. 5. 1917 – 18. 2. 1918 0 Převelen ke 103. AS  
John A. Drexel 12. 5. 1917 – 15. 6. 1917 0 Jmenován styčným důstojníkem mezi fr. a am. armádou  
James N. Hall 12. 5. 1917 – 18. 2. 1918 1 Převelen ke 103. AS  
Henry S. Jones 12. 5. 1917 – 18. 2. 1918 1 Převelen ke 103. AS  
Arnoux de Maison-Rouge 28. 5. 1917 – 6. 10. 1917 0 Propuštěn ze zdravotních důvodů Zástupce velitele – výkonný důstojník
Douglas MacMonagle 16. 6. 1917 – 24. 9. 1917 0 Padl  
David M. Peterson 16. 6. 1917 – 18. 2. 1918 1 Převelen ke 103. AS  
James R. Doolittle 2. 7. 1917 - 17. 7. 1917 0 Zraněn  
Louis Verdier-Fauvety 6. 10. 1917 – 18. 2. 1918 0 Převelen ke SPA 124 Jeanne D´Arc Zástupce velitele – výkonný důstojník
Christopher W. Ford 8. 11. 1917 – 18. 2. 1918 0 Převelen ke 103. AS  
Zdroje:
Jon Guttman: SPA 124 Laffayette Escadrille, Osprey Publishing, Oxford 2004, ISBN 1-84176-752-2
http://en.wikipedia.org/wiki/Lafayette_Escadrille
http://www.acepilots.com/wwi/lafayette.html
http://www.firstworldwar.com/atoz/lafayetteescadrille.htm
http://www.geocities.com/CapeCanaveral/Hangar/7630/indexHistory01.html
http://www.wwiaviation.com/aces/laffeyette.shtml

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více