Dragounská posádka a štáb c.k. hřebečního a remontního departementu v královském městě Nymburk

Autor : 🕔19.04.2009 📕9.441

Hledáme nové kolegy

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!

Podobné články

Další články autora

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč
♡ Chci přispět

Dragounská posádka a štáb c.k. hřebečního a remontního departementu v královském městě Nymburk

V královském městě Nymburce, za Rakousko-Uherska spíše známém jako Nimburg an der Elbe, byla umístěna stálá vojenská posádka již za panování Marie Terezie. Od roku 1766, až do zrušení této posádky v roce 1896, působily za městskými zdmi v různém časovém intervalu části pluků jízdních dragounů č. 4 Kaiser Ferdinand, č. 7 Herzog von Lothringen, č. 8 Graf Montecuccoli a č. 13 Eugen Prinz von Savoyen. Jednotlivé eskadrony sídlily nejprve v ulici Na rejdišti v domě č. p. 72. V prvním patře této úzké dlouhé stavby bylo umístěno mužstvo, erární konírny včetně plukovní ošetřovny byly v sousedství. Důstojníci byli z počátku ubytování v bytech měšťanů, později v nově postavených kasárnách v Jízdecké ulici. Za vlády Josefa II. proběhlo v roce 1775 na popud gen. hraběte Josepha Grafa Kinského von Kninitz und Tettau rozšíření kasáren do Jízdecké ulice (dříve Podezdí velelibské) za 1 300 zlatých. Byla zde vystavěna velká obytná budova s přilehlými konírnami a rajtšůlem, přičemž tento areál pak nesl název U kasáren velelibských. V současné době jsou obě kasárna zbourána, v Jízdecké ulici je na jejich místě vodárenská věž s parkem a Na rejdišti obytná zástavba. V roce 1801 prodal magistrát za účelem vybudování vojenského cvičiště za 3 300 zlatých vojenskému eráru zastoupenému Antonínem z Levenbergru dům a parcelu na Poděbradově třídě (č. p. 248) a sousední prázdný dominikální obecní dvůr (staré č. 20). Dragounská posádka tyto nemovitosti využívala takřka třicet let. V roce 1830 odkoupil ve veřejné dražbě pan Tomáš Červinka dům č. p. 248 do osobního vlastnictví a vojsko využívalo nadále k výcviku jen volnou parcelu mezi č. p. 248 a 249. Dragouni využívali též ve velké míře rozsáhlé cvičiště Na spravedlnosti a dále menší rajtšůl za cukrovarem při Bobnické silnici. Pro zajímavost můžeme zmínit též četná hlášení na četnické stanice č. 23 a č. 25 Nymburského okrsku z roku 1892, kde si místní rolníci opakovaně stěžují na ničení polností jízdními oddíly z Nymburské posádky. Tyto stížnosti pak byly předávány služebním postupem na Okresní hejtmanství (k. k. Bezirks-Hauptmannschaft) v Poděbradech a následně prošetřovány. Jak je vidět, jezdectvo využívalo k výcviku veškeré dostupné plochy v okolí.

Vedle dragounské posádky byl v Nymburce umístěn štáb c. k. hřebečního a remontního departementu s působností pro celé Čechy. C. k. samostatný department byl zřízen počátkem 19. století a jeho štáb působil postupně v Brandýse nad Labem, Chlumci nad Cidlinou a od roku 1857 v Nymburce. Tomuto velitelství byly též podřízeny vojenské hřebečnice v Havransku u Poděbrad a v Nemošicích u Pardubic. V roce 1860 byl departement přejmenován na c. k. vojenské hřebečné zásobárny (tzv. depot). Roku 1869 přešly veškeré státní ústavy pro chov koní do správy c. k. ministerstva orby za spolupůsobení zemské komise pro chov koní, později v roce 1878 zemědělské rady pro království České. V roce 1874 byl přeložen štáb z Nymburka do Prahy na Panenskou (Panenska bei Prag) a v roce 1878 zřízen v Nových Dvorech u Písku samostatný c. k. hříbětinec.

V roce 1875 byla do Nymburka přeložena část jízdní jednotky ze zrušené posádky v Poděbradech, kde se postupně vystřídaly eskadrony dragounských pluků č.6 Albrecht Prinz von Preußen (r. 1850), č. 8 Graf Montecuccoli (r. 1836-1848), č. 12 Nikolaus Großfürst von Rußland (r. 1832-1835), č. 14 Fürst zu Windisch-Graetz (r. 1852-1854) a eskadrony husarského pluku č. 15 Erzherzog Franz Salvator (r. 1851 a r. 1855-1860). Jedněmi z posledních velitelů nymburských dragounů byl oberst baron Kraus a rytmistr Peitsch. Po zrušení nymburské vojenské posádky v roce 1896 odkoupilo město erární budovy a pozemky za sumu 45 000 K.

Mezi první garnizónní jízdní jednotky v Nymburce můžeme řadit eskadrony dragounského pluku č. 4 Kaiser Ferdinand, přičemž v archivech je dochována zmínka o jejich pobytu z roku 1794. Během stodvacetiletého působení jízdních pluků v Nymburce se zde vystřídaly též jednotlivé eskadrony dragounských pluků č. 8 Graf Montecuccoli (zmínka z r. 1890) a č. 13 Eugen Prinz von Savoyen (zmínka z r. 1887). Dragounský pluk č.7 Herzog von Lothringen byl v letech 1893-1896 poslední garnizónní jednotkou v Nymburce. Jeho slavná vojenská historie je úzce spjata s Polabím a můžeme se s ní dále seznámit podrobněji.

Tento jízdní pluk byl založen v roce 1663 a od roku 1888 nesl natrvalo jméno dle svého čestného majitele Herzog von Lothringen. Z Nymburka byla roku 1896 část 7. dragounského pluku přeložena do Chudeřic u Bíliny (Kutterschitz) nedaleko Chlumce nad Cidlinou a jeho 1. eskadrona zde působila jako garnizónní jednotka do roku 1906. Část pluku byla dále přesunuta do kasáren ve Staré Boleslavi (Alt-Bunzlau) a Brandýsa nad Labem (Brandeis an der Elbe). V roce 1905 vykonával v Chudeřicích vojenskou službu v hodnosti poručíka arcivévoda Karel, pozdější císař a král Karel I. K témuž pluku se po studiích v Praze vrátil v roce 1908 v hodnosti nadporučíka, ale to již byla posádka přemístěna do Brandýsa nad Labem. Zde strávil v aktivní službě další čtyři roky a v březnu roku 1912 se zúčastnil přesunu pluku do Kolomyje ve východní Haliči již v hodnosti kapitána. Při srpnových jezdeckých manévrech utrpěl arcivévoda Karel úraz způsobený pádem z koně a byl převezen do Vídně, kde po uzdravení nastoupil v hodnosti majora další službu tentokráte u pěšího pluku č. 39.

Dragounský pluk č.7 se skládal ze dvou divisionů, štábu pluku a náhradního praporu. Štáb I. divisionu byl posádkou v letech 1903–1906 v Terezíně (Theresienstadt), poté působil do roku 1911 v Dobřanech, odkud se přemístil v roce 1912 společně se štábem pluku do Stanislau (Stanislavov). Štáb II. divisionu byl posádkou ve Staré Boleslavi. V roce 1912 byl přeložen a jeho posledním působištěm se stalo město Kolomyja (Kolomea) ve východní Haliči, kde zůstal až do začátku Světové války v r. 1914. Plukovní štáb byl umístěn do roku 1911 v Brandýse nad Labem a poté byl přesunut do Stanislau, kde působil v letech 1912 - 1914. Náhradní prapor, který sloužil pro doplňování pluku mužstvem, zůstal umístěn ve Staré Boleslavi až do roku 1914. Plukovní vyložení bylo sírově žluté a barva knoflíků na stejnokroji stříbrná. Pluk spadal pod doplňovací okres v Praze a byl zařazen k VIII. armádnímu sboru. Plukovní řeč byla česká a německá.

Použitá literatura:

Dějiny královského města Nymburka - František Kulhánek, Nymburk r. 1911

Karel I. poslední český král - Jan Galandauer, Praha r. 2004

Královské město Nymburk - František Kulhánek, Nymburk r. 1910

Vzpomínám na Nymburk - Otakar Rykr, Nymburk r. 1946

SOKA Nymburk - Katalog presidiálních spisů Okresního úřadu Poděbrady z let 1851 – 1918

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔19.04.2009 📕9.441

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře

  • Anton Bero pozoruhodná zbierka klamstiev a právd

    Stalinův projev na zasedání Sovětu 6. listopadu 1941 · 1 week ago

  • RaS To formální odstoupení vládce z funkce ve prospěch syna bylo obvyklé bezpečnostní opatření, které mělo zabránit bezvládí v případě smrti jednoho z nich. Každý nepřítel věděl, že když zabije jednoho, ten druhý se pomstí. Tokugawové to dělali stejně.

    Daimjó Udžijasu Hódžó · 1 week ago

  • adrian grunert Prečítal som si na dúšok všetkých 10 pokračovaní.Môžem autorovi vysloviť len poďakovanie a uznanie.

    Nad Tatrou sa blýska - (10) · 2 weeks ago

  • RaS 1) V roce 1241 nešlo o vpád Tatarů ale Mongolů. To je častá chyba. Tataři v té době sloužili uherskému králi. 2) Mogolové po bitvě u Lehnice neprošli ze Slezska do Uher přes Kladsko, ale přes Moravu. Pak se spojili s Bátúem a zúčastnili se bitvy u...

    Tatarský vpád do Uhorska 1241 · 2 weeks ago

  • Letusak Tak Francouzi take meli pomerne presnou predstavu, ale vojska Wehrmachtu se jim zastavit nepodarilo. Cemu bychom si pomohli? Predstava, ze bychom meli nejaky "lepsi kredit" v ocich okupantu je mylna, staci se podivat na Polsko. Bojovalo, ale...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Ivo Bukovsky Ve skutečnosti měli čs generálové poměrně přesnou představu o síle wehrmacht a doporučovali přijmout boj. Beneš se už tím že jednal o odstoupení pohraničí podle godesberských požadavků dopustil vlastizrady - podle tehdejší ústavy. Bohužel...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Letusak A on tehdy nekdo vedel, jake budou nebojove ztraty ceskych obcanu, kdyz zadna valka nebyla (a nebyl vcelku duvod se domnivat, ze Hitler pristoupi k vyhlazeni slovanskych narodu s takovym gustem)? A ona kvalitativni prevaha v technice neznamena...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Ivo Bukovsky Skutečnost že nebojové ztráty na lidech, českosvenských občanů, byly vyšší než předpokládané ztráty bojové, nehledě na sekundární efekt zavlečení sovětského vlivu do střední Evropy a katastrofální vliv na společenské a majetkové poměry se stále...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Radek Novák Pohádky kremelské babičky nebo tlachy ze Západu?Já nejsem žádný bolševik ani příznivec Ruska ale cizí území si přisvojovaly všechny státy.Jen jsem poukazoval na možné okolnosti,pravda,že v detailech se nevyznám.Na finské hranici se opírám o...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago

  • CzechMirco Lháři. Žádný "důsledek doby" přisvojení si cizího území nelegitimizuje a už vůbec ne to, co na svém území dotyčná strana dělala. Moldavané rozhodně Rusy v roce 1940 jako osvoboditele nevítali, protože národnostní a náboženský útlak z dob carského...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago