Douglas TBD-1A Devastator

     
Název:
Name:
Douglas TBD-1A Devastator Douglas TBD-1A Devastator
Originální název:
Original Name:
Douglas TBD-1A Devastator
Kategorie:
Category:
protiponorkový/protilodní letoun aeroplane for anti-submarine/anti-ship warfare
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1939-DD.MM.1939 Naval Aircraft Factory, Philadelphia, Pennsylvania
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1939-DD.MM.1939
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
1 konverze (TBD-1 Devastator BuNo 0268)
První vzlet:
Maiden Flight:
DD.MM.RRRR
Osádka:
Crew:
2 - 3
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník monoplane
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické conventional
Podvozek:
Undercarriage:
pevný fixed
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
plováky floats
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
? kg ? lb
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
? kg ? lb
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg ? lb
Rozpětí:
Wingspan:
15,240 m 50ft
Délka:
Length:
? m ?
Výška:
Height:
? m ?
Plocha křídla:
Wing Area:
39.21 m2 422 ft2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
? kg/m2 ? lb/ft2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový piston
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Pratt & Whitney R-1830-64 o vzletovém výkonu 671 kW a 633 kW v h= 2 438 m
s trojlistou stavitelnou vrtulí Hamilton Standard o průměru 3 120 mm
Pratt & Whitney R-1830-64, power 900 hp for take-off and 850 hp at 8,000 ft,
driving Hamilton Standard three-blade variable-pitch propeller of the diameter 10ft 2,82in.
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
784 l 207 US gal
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
302.6 km/h v 2500 m 188 mph in 8202 ft
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
204.4 km/h v ? m 127 mph in ? ft
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
? m/s ? ft/min
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
? min do ? m ? min to ? ft
Operační dostup:
Service Ceiling:
5450 m 17880 ft
Dolet:
Range:
? km ? mi
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km ? mi
Výzbroj:
Armament:
1 x pevný kulomet Colt-Browning ráže 7,62 mm (500 nábojů)
1 x pohyblivý kulomet Colt-Browning ráže 7,62 mm na konci kabiny (600 nábojů)
1 x torpédo Bliss–Leavitt Mark XIII ráže 533 mm
One fixed forward-firing 0.50 inch Colt-Browning M2 machine-gun 600 rpg and
one flexible 0.30 in Browning machine gun in rear cockpit 500 rpg.
External stores:
One Bliss–Leavitt Mark XIII torpedo
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
J. Schmid, Letadla 1939-45 (letadla USA), Plzeň 1992, ISBN 80-900-6194-X
aeroweb.brooklyn.cuny.edu
http://www.aviation-history.com/douglas/tbd.html
http://en.wikipedia.org/wiki/TBD_Devastator
http://www.airwar.ru/enc/sww2/tbd.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1A-Devastator-t82239#301336 Verze : 0
Douglas TBD-1A Devastator



Plovákový Devastator a US Navy


Historie tohoto letounu se začala psát v roce 1939, kdy US Navy projevilo zájem o plovákový torpédový letoun vhodný k obraně pobřeží a službě na ostrovech v Pacifiku, na kterých nebylo letiště umožňující provoz letounů s kolovým podvozkem.


V té době již mělo US Navy ve své výzbroji palubní torpédový bombardér TBD-1 Devastator. Jedním z pokusů US Navy o získání plovákového bombardéru byla přestavba do výzbroje již zavedeného palubního TBD-1 na verzi s plováky. Od myšlenky nebylo v tomto případě daleko k činu. Již 21. června 1939 byl první sériový Devastator výrobního čísla 0268 odeslán do námořních leteckých dílen ve Filadelfii, kde měl být přestavěn. (pozn. 1)


V první fázi (úprava prvního prototypu a jeho zkoušky) nemělo jít o nějaké zásadní úpravy. Jedinou změnou proti sériovým TDB-1 byla výměna kolového podvozku za plováky. Kolový podvozek (včetně ovládacích prvků) byl tedy demontován a místo něj byly pomocí systému trubkových vzpěr instalovány dva celokovové plováky firmy EDO. Plováky samotné byly sedm metrů dlouhé a byly zakončeny malými kormidly (pozn. 2). Obranná i útočná výzbroj takto modifikovaného stroje se nelišila od sériového provedení s kolovým podvozkem. Pro střelbu vpřed byl letoun vybaven jedním pevným kulometem ráže 7,62 mm se zásobou 500 nábojů, který ovládal pilot. Na oběžném kruhu v zadní části kabiny byl nainstalován jeden pohyblivý kulomet Colt- Browning M2 ráže 7,62 mm, který ovládal radista. Pro tento kulomet bylo v letounu k dispozici 600 nábojů. Útočnou výzbroj pak tvořilo torpédo Bliss-Leavitt Mk. XIII ráže 533 mm.


Takto upravený stroj byl přeznačen na TBD-1A. Hned po dokončení byl předán na základnu v Anacostii k provedení letových zkoušek a testů výzbroje. Po měsíci zkoušek prototyp přeletěl na Rhode Island, kde zkoušky pokračovaly dále.


Celkově byl Douglas TBD-1A hodnocen zkušebními piloty kladně. Podle většiny pilotů, kteří měli možnost si na těchto strojích zalétat, se ovladatelnost stroje nijak výrazně nezhoršila. Není mi známo, o kolik se zvýšila hmotnost plovákové verze proti sériovým letounům, ale je potvrzeno z několika zdrojů, že výkony plovákového Devastatoru vlivem většího aerodynamického odporu plováků celkově poklesly. Maximální rychlost této verze poklesla ve výšce 2 500 m (o 28 km/h) na 303 km/h a operační dostup letounu se snížil (o 554 m) na 5 450 m.


Počátkem roku 1940 námořnictvo o plovákový torpédový bombardér ztratilo zájem. Ukončilo tedy zkoušky a celý projekt zatavilo. Jediný upravený stroj této verze byl poté využíván na základně Gould Island ke zkouškám torpéd. To byl jeho hlavní, ale zdaleka ne jediný úkol. Podílel se totiž také na zkouškách nového křídla, které bylo určeno pro sériové Devastatory, a ke konci své kariéry sloužil i jako testovací nosič nových typů letounových radiostanic. Dne 22. září 1943 byl pak tento jediný prototyp verze TBD-1A po šesti letech služby vyřazen ze stavu US Navy a hned následujícího dne byl rozebrán.


Na závěr bych rád poznamenal, že celý tento projekt rozhodně nebyl zbytečný. V prvé řadě posloužil námořnictvu k tomu, aby si samo ujasnilo, jestli takovéto letouny vůbec potřebuje, a ve druhé řadě pak plovákový TBD-1A posloužil k celkovému prověření schopností a operačních možností takto koncipovaných strojů.


Zájem Holanďanů o TBD-1A


Zájem o plovákové Devastatory projevilo koncem roku 1939 i Nizozemí. To hodlalo pro své letectvo objednat plovákové bombardéry a upravený palubní TBD-1 ve verzi A neušel jejich pozornosti. Holanďané jej chtěli používat jako hlídkový letoun pobřežní obrany, a to jak v Evropě, tak i v Tichomoří. Požadovali ale na strojích některé úpravy. Především trvali na náhradě stávajícího motoru Pratt & Whitney R-1830-64 Twin Wasp o výkonu 900 k za typ Wright GR-1820-G105A Cyclone o výkonu 1 100 k, který byl nainstalován i v nizozemských stíhačkách Brewster Buffalo. Je velmi pravděpodobné, že těch 200 koní navíc by výkony „holandských“ TBD-1A posunulo minimálně zpět na úroveň sériových palubních TBD-1. Méně podstatné změny se pak týkaly části přístrojového vybavení a střelecké výzbroje. Podle jednoho staršího zdroje (což ale nejsem schopen ověřit) požadovali Holanďané přidání jednoho dopředu střílejícího pevného kulometu ráže 12,7 mm a výměnu pohyblivého kulometu střelce / radisty (není ale uvedeno, jestli za jeden ráže 12,7 mm, nebo za lafetu se dvěma kulomety ráže 7,62 mm). Po těchto úpravách by tedy „holandské“ TBD-1A nesly jeden pevný kulomet r. 12,7 mm, jeden pevný kulomet r. 7,62 mm a jeden r. 12,7 mm nebo dvojkulomet r. 7,62 mm pro obranu zadní polosféry.


Práce na tomto projektu se v „papírové“ podobě u Douglasu rozběhly hned po prvních jednáních s Holanďany, ale ke škodě amerického výrobce k uskutečnění kontraktu nakonec nedošlo. Zalétání prototypu, rozběhnutí sériové výroby a následné dodávce „holandských“ Devastatorů nakonec zabránila v roce 1940 okupace Nizozemí Německem.




Pozn. 1 - První sériový Devastator výrobního čísla 0268 poprvé vzlétl 25. června 1937 v Anacostii. V polovině července absolvoval v Dahlgrenu zkoušky bombardování a ve druhé polovině srpna pak v Anacostii noční lety a torpédové útoky. Během těchto zkoušek uskutečnil 65 letů, při nichž nalétal 54,8 hodiny.


Pozn. 2 – Pro usnadnění manipulace s tímto plovákovým letounem byl zkonstruován speciální dvoukolový vozík. Sloužil k vytažení TBD-1A z vody a pro manipulaci s letounem na zemi.




Zdroje :


J. Schmid, Letadla 1939-45 (letadla USA), Plzeň 1992, ISBN 80-900-6194-X
aeroweb.brooklyn.cuny.edu
http://www.aviation-history.com/douglas/tbd.html
http://en.wikipedia.org/wiki/TBD_Devastator
http://www.airwar.ru/enc/sww2/tbd.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1A-Devastator-t82239#301335 Verze : 0
Douglas TBD-1A Devastator


Byl prototyp plovákového torpédového letounu. Měl být využíván k obraně pobřeží a službě na ostrovech v Pacifiku, na kterých nebylo letiště umožňující provoz letounů s kolovým podvozkem. Vycházel z palubního torpédového bombardovacího letounu Douglas TBD-1 Devastator. Ke stavbě prototypu byl využit první sériový palubní TBD-1 Devastator (výrobní číslo 0268).


Technický popis


Koncepčně se jednalo o poměrně robustní třímístný jednomotorový celokovový dolnoplošník s poloskořepinovým trupem a zcela zakrytou kabinou osádky. Letoun poháněl vzduchem chlazený hvězdicový čtrnáctiválec Pratt & Whitney R-1830-64 Twin Wasp o výkonu 671 kW (900 k), který roztáčel třílistou stavitelnou vrtuli Hamilton Standard o průměru 3 120 mm. Dvě křídelní palivové nádrže pojaly celkem 784 l leteckého benzínu. Zatímco u letounu TBD-1 Devastator by použit klasický kolový zatahovací podvozek záďového typu, byl u prototypu TBD-1A tento kolový podvozek (včetně ovládacích prvků) demontován a místo něj byly pomocí systému trubkových vzpěr nainstalovány dva celokovové plováky firmy EDO. Plováky samotné byly sedm metrů dlouhé a byly zakončeny malými kormidly.


Křídlo prototypu TBD-1A se nelišilo od křídla letounu TBD-1. Bylo dvounosníkové s kovovým potahem. Ve střední části obou polovin křídla byl použit jemně zvlněný duralový plech, který měl zvýšit pevnost křídla. Zvlnění začínalo za úrovní podvozkových šachet a končilo před zakončovacím obloukem křídla. Nosná plocha byla vybavena křidélky a dělenými klapkami. Řídící plochy byly potaženy plátnem. Křídla se pomocí hydrauliky sklápěla směrem vzhůru.


Tříčlenná osádka u prototypu TBD-1A zůstala zachována. Seděla pod dlouhým (v přední části výrazně vypouklým) překrytem, který tvořil téměř polovinu délky letounu. První seděl pilot (velitel letounu), uprostřed byl bombometčík (u TBD-1) / pozorovatel (u TBD-1A) a na konci kabiny pak radista / střelec, který obsluhoval zadní pohyblivý kulomet. Palubní radiostanice, kterou obsluhoval spolu s kulometem, se nacházela v pilotní kabině za sedačkou bombometčíka / pozorovatele.


Výzbroj letounu se skládala ze střelecké výzbroje a útočné podvěsné výzbroje. Obranná výzbroj letounu byla tvořena pevným synchronizovaným kulometem Colt- Browning M2 ráže 7,62 mm (v některých případech byl instalován kulomet ráže 12,7 mm) se zásobou 500 nábojů, který ovládal pilot, a pohyblivým kulometem střelce / radisty. Střelec / radista bránil zadní polosféru letounu jedním pohyblivým kulometem Colt- Browning M2 ráže 7,62 mm umístěným na oběžném kruhu. Pro tento kulomet bylo v letounu k dispozici 600 nábojů. Před střelbou bylo nejprve nutné odkrýt (zvednout) zadní část překrytu kabiny osádky. Útočnou zbraní plovákového TBD-1A bylo letecké torpédo Bliss–Leavitt Mark XIII ráže 533 mm. To bylo při zavěšení svou zadní částí zapuštěno do trupu (cca 1/2 průměru torpéda byla ukryta). Torpédo pak tedy směřovalo pod mírným úhlem šikmo dolů od podélné osy letounu (toto byl jeden z charakteristických rysů Devastatoru). U palubního TBD-1 bylo dále možno podvěsit pod trup dvě pumy o hmotnosti 454 kg nebo až 12 pum o hmotnosti 45 kg pod křídly. Tyto malé pumy byly neseny na zvláštních platformách se šesti závěsníky, které se umísťovaly po jedné pod každou polovinu křídla mezi podvozkovou šachtu a dělící rovinou sklopné části křídla. Tyto platformy zcela jistě plovákový TBD-1A používat nemohl (neumožňovalo to umístění plováků). Jestli ale plovákový Devastator mohl být vyzbrojen 454 kg pumami umístěnými pod trupem a jestli byl v této konfiguraci testován, žádný z dostupných zdrojů neuvádí.




Zdroje :


J. Schmid, Letadla 1939-45 (letadla USA), Plzeň 1992, ISBN 80-900-6194-X
aeroweb.brooklyn.cuny.edu
http://www.aviation-history.com/douglas/tbd.html
http://en.wikipedia.org/wiki/TBD_Devastator
http://www.airwar.ru/enc/sww2/tbd.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1A-Devastator-t82239#301462 Verze : 0
Zdroj :


http://www.airwar.ru/other/draw/tbd.html
Douglas TBD-1A Devastator -


URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1A-Devastator-t82239#301121 Verze : 0
Zdroj :


upload.wikimedia.org
Douglas TBD-1A Devastator - Jediný kus plovákové verze TBD-1A v roce 1939

Jediný kus plovákové verze TBD-1A v roce 1939
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1A-Devastator-t82239#301118 Verze : 0
Zdroj :



aeroweb.brooklyn.cuny.edu
aeroweb.brooklyn.cuny.edu



Douglas TBD-1A Devastator - Douglas TBD-1A experimental floatplane

Douglas TBD-1A experimental floatplane
Douglas TBD-1A Devastator - Douglas TBD-1A experimental floatplane

Douglas TBD-1A experimental floatplane
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1A-Devastator-t82239#301711 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více