Kurita, Takeo

Takeo Kurita / 栗田健男
     
Příjmení:
Surname:
Kurita Kurita
Jméno:
Given Name:
Takeo Takeo
Jméno v originále:
Original Name:
栗田健男 / くりた・たけお
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
víceadmirál Vice-admiral
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
? ?
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
28.04.1889 Mito /
28.04.1889 Mito /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
19.12.1977 Niši Nomija
19.12.1977 Nishi-Nomiya
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
velitel: 2. flotila
velitel: 3. divize bitevních lodí
velitel: 7. divize křižníků
Commander: 2nd Fleet
Commander: 3rd Battleship Division
Commander: 7th Cruiser Division
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- -
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
https://ja.wikipedia.org/wiki/栗田健男
URL : https://www.valka.cz/Kurita-Takeo-t80849#535129 Verze : 1
     
Příjmení:
Surname:
Kurita Kurita
Jméno:
Given Name:
Takeo Takeo
Jméno v originále:
Original Name:
栗田健男 / くりた・たけお
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
18.07.1910 námorný kadet
01.12.1911 podporučík
01.12.1916 poručík
01.12.1922 Korvetný kapitán
01.12.1927 Fregatný kapitán
01.12.1932 kapitán
15.11.1938 kontradmirál
01.05.1942 víceadmirál
18.07.1910 Midshipman
01.12.1911 Sublieutenant
01.12.1916 Lieutenant
01.12.1922 Lieutenant Commander
01.12.1927 Commander
01.12.1932 Captain
15.11.1938 Rear-admiral
01.05.1942 Vice-admiral
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
https://ja.wikipedia.org/wiki/栗田健男
homepage2.nifty.com
URL : https://www.valka.cz/Kurita-Takeo-t80849#535130 Verze : 1
Viceadmirál Takeo Kurita


1899 - 1977


Takeo Kurita se narodil ve městě Mito v prefektuře Ibaraki v roce 1889. Roku 1905 nastoupil na námořní akademii v Etadžimě. Roku 1910 ukončil 38. ročník jako dvacátý osmý ze 149 kadetů. Jeho specializací se stala torpéda.


Nejprve sloužil na křižníku Satsuma, torpédoborci Sakaki a křižníku Iwate.


1. 12. 1916 byl povýšen na poručíka a prošel službou na: křižníku Tone , torpédoborcích Kaba a Minekaze, Yakaze a Hakaze.


V roku 1920 dostal svoji první velící příležitost, když mu bylo svěřeno velení na torpédoborci Shigure. O rok později převzal velení na torpédoborci Oite. 1922 následovalo další povýšení a velení na torpédoborcích Wakatake, Hagi a Hamakaze. 1927 po dalším povýšení převzal poslední samostatné velení nad torpédoborcem Urakaze a poté už následovaly vyšší velící posty v čele 25. skupiny torpédoborců a 10. skupiny torpédoborců.


1932 v hodnosti námořního kapitána byl nejprve ve funkci velitele 12. skupiny torpédoborců, poté převzal velení křižníku Kongo.
15. 11. 1938 byl povýšen do hodnosti kontraadmirála a velel 7. křižníkové divizi, s níž nejprve kryl invazi japonských jednotek do francouzské Indočíny v létě 1941.


Tažení v jižních mořích


V sestavě Jižní útočné flotily se zúčastnil v únoru 1942 invaze do Malajsie a vylodění na nizozemské Jávě, kde si zabojoval v bitvě v zálivu Sunda proti USS Houston a HMAS Perth. Následovalo krytí vylodění na Sumatru a zajištění Andamanských ostrovů. Poté se zapojil do dubnového výpadu japonského námořnictva do Indického oceánu a likvidace tamních britských námořních jednotek. 7. křižníková divize provedla v rámci jižní skupiny samostatný výpad do Bengálského zálivu, kde potopila několik britských obchodních lodí.


bitva u Midway


1. 5. 1942 povýšen do hodnosti viceadmirála ještě v čele 7. křižníkové divize vyplul do bitvy o Midway, kde si ovšem vystřelil jen proti letadlům a přišel o křižník Wake, zaútočily druhý den střemhlavé bombardéry z USS Enterprise a USS Hornet. Zásahy utrpělo více lodí, ale pro křižník Mikuma se pět bomb stalo finální tečkou za bojovou kariérou a potopil se.


Boje v centrálních Šalamounových ostrovech


V červenci 1942 převzal velení nad 3. divizí bitevních lodí v jejímž čele se zapojil do akcí u Guadalcanalu, zvláště ničivé bylo jeho noční bombardování Hendersonova letiště v noci z 13. na 14. října, což byl nejničivější námořní úder vedený Japonci proti této základně. Dále se podílel na většině námořních operací v kampani u centrálních Šalamounových ostrovů.


Bitva ve Filipínském moři


V červenci 1943 převzal velení 2. flotily. Při realizaci plánu A-Go v bitvě ve Filipínském moři velel předsunutému svazu který se skládal z letadlových lodí Jamato, Musaši, Haruna, Kongo, těžkých křižníků Atago, Čókai, Takao, Maja, Kumano, Suzuja, Tone , Čikuma, lehkého křižníku Noširo a 8 torpédoborců. Vlastní bitva proběhla 19.-20.června 1944. Akce skončila katastrofou pro japonské námořnictvo, které ztratilo 3 letadlové lodě a velké množství letadel a pilotů. Po této bitvě už hrály japonské letadlové lodě jen podružnou roli.


Bitva v zálivu Leyte


Vrchol v Kuritově námořní kariéře, díky němuž je nejvíce známý z historie, představuje bitva v zálivu Leyte, které se původně říkalo též druhá bitva ve Filipínském moři a je jedním z největších námořních střetnutí v historii.


Tato bitva je sledem vícero dílčích střetnutí mezi 23.-26. říjnem 1944, největšího významu mají: bitva v Sibuyanském moři, bitva v průlivu Surigao, bitva u mysu Engano a bitva u ostrova Samar.


Japonský plán Šó-Go 1 vycházel z obětování letadlových lodí formou návnady v Severním svazu, která měla za úkol odlákat americké síly, zatímco hlavní úder proti invazním jednotkám měl provést Střední a Jižní svaz. Střední svaz pod viceadmirálem Takeo Kuritou byl složen z bitevních lodí Jamato, Musaši, Nagato, Kongó, Haruna, těžkých křižníků Atago, Maja, Takao, Čókai, Mjókó, Haguro, Kumano, Suzuja, Tone , Čikuma, lehkých křižníků Noširo, Jahagi a torpédoborců Šimakaze, Hajašimo, Akišimo, Kišinami, Okinami, Naganami, Asašimo, Hamanami, Fudžinami, Urakaze, Isokaze, Jukikaze, Hamakaze, Kijošimo a Nowaki.


Kuritův Střední svaz plul kolem ostrova Palawan, když na něj 23. 10. v půl sedmé ráno zaútočily ponorky USS Darter a USS Dace. Jejich torpéda potopila křižníky Atago a Maja, křižník Takao byl poškozen a v doprovodu dvou torpédoborců se stahoval na základnu. Po potopení vlajkové lodi Kurita přenesl své velitelské stanoviště na bitevní loď Jamato. Takto oslabený Střední svaz vplul do Sibuyanského moře, kde byl kolem osmé hodiny ranní zpozorován letounem z USS Interpid. Útoky proti Střednímu svazu byly pověřeny letadlové lodě 3. loďstva pod velením admirála Halseyho.


První vlna tvořená asi 45 letouny z TG 38.3 zaútočila v 10.45 na bitevní lodě Jamato a Musaši. Každá z nich byla zasažena jedním torpédem. Druhá vlna 45 letounů z TG 38.2 zaútočila na Musaši. Loď byla zasažena 4 pumami a 8 torpédy. Začala se proto opožďovat za zbytkem svazu a Kurita jí přidělil na ochranu křižník Tone. Třetí vlna asi 30 letounů přiletěla z TG 38.3 ve 13.30. Čtvrtá vlna přiletěla ve 14.14 z TG 38.4 a zaútočila opět na Musaši, která byla opět zasažena pumami i torpédy a její rychlost se snížila na 12 uzlů. Pátá vlna více než 60 letounů zaútočila na těžce poškozenou Musaši a opět ji zasáhla. Útoku se celkem zúčastnilo 259 letadel.


Bitevní loď Musaši se v 19.38 potopila i s kontradmirálem Inogučim na palubě, poté co ji celkem zasáhlo 19 torpéd a nejméně 17 pum. Torpédoborce Kijošimo a Hamakaze vylovily trosečníky a odpluly do Manily. Bitevní loď Jamato byla zasažena 2 torpédy a 2 pumami a Nagato 2 torpédy. Těžký křižník Mjókó byl poškozen 1 torpédem a musel odplout k opravám do Bruneje.


Se zbytkem lodí udělal Kurita v 15.50 obrat o 180 stupňů a začal se stahovat zpět Sibuyanským mořem. V 17.14 učinil opět obrat o 180 stupňů a pokračoval podle plánu k průlivu San Bernardino. Zbytky Kuritova Středního svazu opustily průliv San Bernardino v 03.00 25. října a dále pluly na jih podél ostrova Samar.


Střední svaz se v tuto chvíli skládal z bitevních lodí Jamato, Nagato, Kongó, Haruna, těžkých křižníků Čókai, Haguro, Kumano, Suzuja, Tone, Čikuma, lehkých křižníků Noširo, Jahagi a 11 torpédoborců.


Zastavit Kuritův svaz měly 3 skupiny 7. loďstva pod velením Kinkaida, obvykle každá se 6 eskortními letadlovými loďmi a 7 torpédoborci. Operační jednotka 77.4.1 ("Taffy 1") skládající se z eskortních letadlových lodí Sangamon, Suwannee, Santee a Petrof Bay. Operační jednotka 77.4.2 ("Taffy 2") skládající se z eskortních letadlových lodí Natoma Bay, Manila Bay, Marcus Island, Kadashan Bay, Savo Island a Ommaney Bay. Operační jednotka 77.4.3 ("Taffy 3") skládající se z eskortních letadlových lodí Fanshaw Bay, St Lo, White Plains, Kalinin Bay, Kitkun Bay a Gambier Bay. Každá eskortní letadlová loď měla asi 30 letadel což dává dohromady více než 500 letadel.


V 06.58 zahájily Kuritovy lodě ostřelování Taffy 3. Velitel Taffy 3 kontradmirál Clifton A. F. Sprague vyslal torpédoborce do sebevražedného protiútoku a s eskortními letadlovými loděmi se pokusil zmizet za kouřovou clonou a v dešťové přeháňce. Torpédoborce Hoel a Johnston a eskortní torpédoborec Samuel B. Roberts byly potopeny a další 4 poškozeny, ale získaly čas, aby letadla ze všech tří skupin mohla odstartovat. Jedinou Kuritou potopenou eskortní letadlovou lodí byl Gambier Bay.


Americkými leteckými útoky byly potopeny křižníky Čókai, Suzuja, Čikuma a lehce poškozeny bitevní lodě Nagato, Haruna a Kongó.


V 9.20 Kuritovi, po obdržení zprávy o potopení 4 letadlových lodí Severního svazu a o zničení Jižního svazu v bitvě s americkými bitevními loděmi, bylo jasné, že se všechny bojeschopné americké jednotky urychleně stahují proti němu, neboť Střední svaz představoval poslední akceschopnou hrozbu, navíc útočící proti nejslabšímu místu. Jelikož z jeho vlastních jednotek zbývala už jen polovina, tak, po zhodnocení stavu poškození zbývajících lodí Středního svazu, stavu paliva a munice, nařídil obrat směrem na sever a ustoupil směrem k průlivu San Bernardino.


Po jeho odplutí se na scéně objevili kamikadze. První skupina 6 útočníků zaútočila na Taffy 1 a jednou zasáhla eskortní letadlovou loď Santee a jednou Suwannee. Druhá skupina sebevražedných letounů zasáhla eskortní letadlovou loď St Lo, která se později potopila. Třetí skupina 15 sebevražedných letounů napadla Taffy 3 a jednou zasáhla eskortní letadlovou loď Kalinin Bay. Byly to první organizované útoky kamikadze. Kuritův Střední svaz byl napadán americkými letadly po zbytek dne, ale podařilo se mu vyhnout nočnímu výpadu amerických bitevních lodí. Cenou za záchranu bitevní lodi Jamato a zbytků z 2. flotily bylo nesplnění cílů mise - zničení invazních sil v zálivu Leyte.


Konec války


Doma v Japonsku byl Kurita kritizován za to, že nebojoval až do konce a následkem toho byl v prosinci 1944 odvolán z postu velitele 2. flotily. Z důvodu ochrany proti možným vražedným útokům byl "uklizen" na post velitele císařské námořní akademie, kde setrval do kapitulace Japonska.


Po válce žil v ústraní a až ve svých osmdesáti letech přiznal, že v bitvě ustoupil, protože nevěřil, že další plýtvání životy jeho mužů přinese úspěch, neboť už dlouho předtím došel k přesvědčení, že válka je pro Japonsko prohraná.


Zemřel v roce 1977 ve věku 88 let.


Zdroje:
http://www.spartacus.schoolnet.co.uk/2WWkurita.htm
http://ww2db.com/person_bio.php?person_id=14
www.battle-of-leyte-gulf.com
http://en.wikipedia.org/wiki/Takeo_Kurita
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Leyte
URL : https://www.valka.cz/Kurita-Takeo-t80849#296115 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více