Irácko-íránská válka 2. část

Autor : 🕔14.09.2008 📕12.650

Hledáme nové kolegy

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!

Seriál

  1. Qādisiyyat Ṣaddām - Irácko-iránská válka 1. část
  2. Irácko-íránská válka 2. část
  3. Irácko-íránská válka 3. část
  4. Irácko-íránská válka 4. část
  5. Irácko-iránská válka 5. část
  6. Irácko-iránská válka 6. část
  7. Irácko-iránská válka 7. část
  8. Irácko-iránská válka 8. část
  9. Irácko-iránská válka 9. část

Podobné články

Další články autora

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč
♡ Chci přispět

Důvod k válce

Vzájemné spory mezi Irákem a Íránem o oblast toku řeky Šatt al-Arab (Arvandrud) se táhnou už několik staletí a sahají až do dob vládců starověké Mezopotámie. Ti mnohokrát ze strachu před lidmi z hor na severo-východě, podnikali do těchto oblastí vojenská tažení. Přilehlá oblast, nazývaná Chúzestán je území obydlené především Araby a některými dalšími menšinami. V dobách před vznikem Osmanské říše byl Irák součástí Persie, která během svého mocenského vzestupu ovládla jeho území. Později se jeho území dostalo pod vládu Osmanů. V roce 1823 byla oblast Chúzestánu obsazena Persií a o sto let později šáh Rezá Chán nechal přesídlit část obyvatel a zakázal používání arabského jazyka. Jeho politika vycházela z předpokladu, že obyvatelé Persie jsou „Árijci, nikoli Arabové, díky odlišnému jazyku a historii. Další kolo sporů následovalo koncem padesátých let 20. století, kdy se vláda generála Kásima pokoušela bezúspěšně dosáhnout revizi hranic na půdě Arabské ligy. Poté se v průběhu šedesátých let irácký režim angažoval na podporu různých secesionistických hnutí a pravidelně ohlašoval brzké osvobození „arabských oblastí al-Ahváz a Muhammarech. Žádná z těchto hrozeb však nepřesáhla úroveň hlučné propagandy.

Napětí opět vzrostlo v sedmdesátých letech. Na počátku se zdálo, že jednání představitelů iráckého režimu a zástupců kurdské menšiny budou úspěšná a na severu konečně zavládne mír. Ale Kurdové se místo vytoužené autonomie dočkali jen dalšího kola represí. Poté se boje na severu rozhořely s novou silou. V roce 1975 už byly v těchto permanentních ozbrojených srážkách vázány čtyři pětiny irácké armády s více jak 1000 tanky a značnou částí letectva. Štědrá materiální a zpravodajská podpora ze strany Íránu, společně s vynikající znalostí místních geografických poměrů dělala z kurdských „Pešmerga obávanou bojovou sílu. V některých oblastech si Kurdové doslova vystříleli své autonomní zóny, do kterých se irácká armáda prakticky nedostala. Ale pak došlo k několika zásadním událostem. Irácká smíšená tanko-mechanizovaná jednotka nečekaně překročila řeku Šat al-Arab s cílem vybudovat předmostí na iránské straně. Jejich úkolem bylo držet se tak dlouho jak to půjde a dát šáhovi na srozuměnou, že udržení Kurdistánu je pro irácký režim životně důležité. Vše se zdálo být podle plánu až do chvíle, kdy se nad bojištěm objevily stíhací bombardéry íránského letectva a během osmačtyřiceti hodin byli Iráčané vytlačeni na svou stranu hranice. Hrozící válku se nakonec podařilo odvrátit za pomoci zprostředkovaní Turecka, Alžírska a arabských zemí ze sdružení OPEC. Byla přijata tzv: Deklarace z Alžíru, která znamenala faktické uznání Íránské dominance v oblasti, protože nepřenesla Šat al-Arab plně pod iráckou kontrolu. Na druhou stranu znamenala několik nečekaných přínosů. Íránský šáh se s přihlédnutím k vzrůstajícímu separatizmu mezi svými vlastními kurdskými „poddanými, rozhodl hodit své dosavadní spojence přes palubu a ukončil veškerou vojenskou pomoc kurdským gerilám. Kromě toho stáhl vojenské jednotky ze sporné oblasti Zajn al-Qaws a Saif Saad u Kasr e-Širín a kurdský odpor se prakticky zhroutil.

Už za pár let se situace radikálně změnila. Nástup nového režimu doprovázel opravdu revoluční chaos a bezhlavé čistky ve státním aparátu i armádě. Strach vzbuzovala i stále ostřejší rétorika íránských duchovních, jejímž terčem se stal i relativně sekulární Irák a jeho „bezbožný prezident. Oficiálně zatím panoval mír a prezident al-Bakr neopomněl při příležitosti vyhlášení Islámské republiky vyjádřit „své blahopřání spřátelenému íránskému lidu, ale irácká státní bezpečnost bedlivě sledovala vliv „revoluce na irácké šíity. Byly také urychleny přípravy na plánovanou státní návštěvu nového předsedy vlády, Mehdi Bazargána. Tyto relativně pozitivní bilaterální vztahy začaly dostávat první trhliny už koncem toho samého roku, po pádu Bazargánovy vlády, v souvislosti z obsazením amerického velvyslanectví.

Počátkem roku 1980 se irácké vedení dále utvrzovalo v názoru, že vzrůstající nespokojenost a strach z režimu radikálního ajatolláha je možné úspěšně využít na konečné řešení územních sporů a nastolení „vedoucí role Iráku v oblasti Perského zálivu. Také mnoho špiček bývalého šáhova režimu našlo útočiště v Iráku a v případě potřeby se s nimi počítalo jako s vládou „osvobozeného Íránu, jenž bude příznivě nakloněna politice „spřáteleného Iráku. Nejprve došlo k intenzivnějším operacím tajných služeb na území nepřítele a podpoře různých opozičních skupin. Například v dubnu 1980 se Íránem podporovaná skupina „ad-Dawaa (Výzva) neúspěšně pokusila o atentát na Taríka Azíze, ministra zahraničí při jeho návštěvě Univerzity al-Mustansirijá. Vzápětí došlo k rozsáhlým represím a uvěznění mnoha členů této organizace a vyhoštění stovek šíitů do Íránu. Předpokládáný vůdce skupiny, Ajatolláh Muhammad Bakr as Sadr byl spolu s mnoha dalšími přívrženci v létě téhož roku popraven. Na druhé straně 30. dubna došlo k obsazení íránského velvyslanectví v Londýně teroristy požadujícími autonomii pro arabskou menšinu v Íránu. Krizi po několika dnech ukončil zásah specialistů britských SAS, kteří úspěšně osvobodili rukojmí. Počátkem června bylo odhaleno spiknutí důstojníků íránského letectva z letecké základny Hamedán-Nojeh, které se připisuje bývalému předsedovi íránské vlády Bachtiarovi a podobně jako v předešlém případě i irácké zpravodajské službě. Šest stovek podezřelých důstojníků bylo zatčeno a asi sto padesát později popraveno. Do konce roku bylo uvězněno nebo nuceně penzionováno asi 8000 důstojníků, včetně mnoha generálů.

Seriál

  1. Qādisiyyat Ṣaddām - Irácko-iránská válka 1. část
  2. Irácko-íránská válka 2. část
  3. Irácko-íránská válka 3. část
  4. Irácko-íránská válka 4. část
  5. Irácko-iránská válka 5. část
  6. Irácko-iránská válka 6. část
  7. Irácko-iránská válka 7. část
  8. Irácko-iránská válka 8. část
  9. Irácko-iránská válka 9. část

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔14.09.2008 📕12.650

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře

  • Anton Bero pozoruhodná zbierka klamstiev a právd

    Stalinův projev na zasedání Sovětu 6. listopadu 1941 · 1 week ago

  • RaS To formální odstoupení vládce z funkce ve prospěch syna bylo obvyklé bezpečnostní opatření, které mělo zabránit bezvládí v případě smrti jednoho z nich. Každý nepřítel věděl, že když zabije jednoho, ten druhý se pomstí. Tokugawové to dělali stejně.

    Daimjó Udžijasu Hódžó · 1 week ago

  • adrian grunert Prečítal som si na dúšok všetkých 10 pokračovaní.Môžem autorovi vysloviť len poďakovanie a uznanie.

    Nad Tatrou sa blýska - (10) · 1 week ago

  • RaS 1) V roce 1241 nešlo o vpád Tatarů ale Mongolů. To je častá chyba. Tataři v té době sloužili uherskému králi. 2) Mogolové po bitvě u Lehnice neprošli ze Slezska do Uher přes Kladsko, ale přes Moravu. Pak se spojili s Bátúem a zúčastnili se bitvy u...

    Tatarský vpád do Uhorska 1241 · 2 weeks ago

  • Letusak Tak Francouzi take meli pomerne presnou predstavu, ale vojska Wehrmachtu se jim zastavit nepodarilo. Cemu bychom si pomohli? Predstava, ze bychom meli nejaky "lepsi kredit" v ocich okupantu je mylna, staci se podivat na Polsko. Bojovalo, ale...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Ivo Bukovsky Ve skutečnosti měli čs generálové poměrně přesnou představu o síle wehrmacht a doporučovali přijmout boj. Beneš se už tím že jednal o odstoupení pohraničí podle godesberských požadavků dopustil vlastizrady - podle tehdejší ústavy. Bohužel...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Letusak A on tehdy nekdo vedel, jake budou nebojove ztraty ceskych obcanu, kdyz zadna valka nebyla (a nebyl vcelku duvod se domnivat, ze Hitler pristoupi k vyhlazeni slovanskych narodu s takovym gustem)? A ona kvalitativni prevaha v technice neznamena...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Ivo Bukovsky Skutečnost že nebojové ztráty na lidech, českosvenských občanů, byly vyšší než předpokládané ztráty bojové, nehledě na sekundární efekt zavlečení sovětského vlivu do střední Evropy a katastrofální vliv na společenské a majetkové poměry se stále...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Radek Novák Pohádky kremelské babičky nebo tlachy ze Západu?Já nejsem žádný bolševik ani příznivec Ruska ale cizí území si přisvojovaly všechny státy.Jen jsem poukazoval na možné okolnosti,pravda,že v detailech se nevyznám.Na finské hranici se opírám o...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago

  • CzechMirco Lháři. Žádný "důsledek doby" přisvojení si cizího území nelegitimizuje a už vůbec ne to, co na svém území dotyčná strana dělala. Moldavané rozhodně Rusy v roce 1940 jako osvoboditele nevítali, protože národnostní a náboženský útlak z dob carského...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago