Edwards, Stearne Tighe

     
Příjmení:
Surname:
Edwards -
Jméno:
Given Name:
Stearne Tighe -
Jméno v originále:
Original Name:
Stearne Tighe Edwards
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
kapitán Captain
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
13.02.1893 Franktown, Ontario /
13.02.1893 Franktown, Ontario /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
22.11.1918 York /
22.11.1918 York /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- -
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
stíhací eso (17 vítězství) Fighter Ace (17 Claims)
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
www.tadcaster-ww1-memorials.com
www.theaerodrome.com
URL : https://www.valka.cz/Edwards-Stearne-Tighe-t70722#249203 Verze : 0
     
Příjmení:
Surname:
Edwards -
Jméno:
Given Name:
Stearne Tighe -
Jméno v originále:
Original Name:
Stearne Tighe Edwards
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
www.tadcaster-ww1-memorials.com
www.theaerodrome.com
URL : https://www.valka.cz/Edwards-Stearne-Tighe-t70722#503681 Verze : 0
Stearne se narodil v kanadském Franktownu, provincie Ontario, 13. února 1893 Edwinovi Dennisovi Edwardsovi a Annie Caroline Tighe a měl bratra jménem Edward. Rodina žila v Carleton Place v Ontariu.


Když vypukla I. sv. válka, Kanaďané, cítící se silně spjati s anglickou korunou, se začali houfně hlásit jako dobrovolníci do armády (povinné odvody byly vyhlášeny až roku 1917, do té doby tvořil kanadské vojsko dobrovolnický kontingent). Také Stearne, který tehdy pracoval jako stavební dělník na železniční trati, vyrazil k odvodům a ušel pěšky 200 mil z Port Nelsonu, kde tehdy pracoval, aby se připojil ke svým kamarádům, zejména svému nejlepšímu příteli Arthuru Roy Brownovi, jenž tehdy studoval na střední škole v Edmontonu.


Přátelé pak na konci léta 1915 společně vyrazili do Daytony v USA, kde se přihlásili do letecké školy bratří Wrightů, neboť chtěli sloužit u letectva. Tehdy však nebylo možné přihlásit se rovnou k letectvu, uchazeč musel předtím sloužit u pozemních sil a přijetí stejně nebylo jisté. Výjimkou bylo, jestliže již byl uchazeč držitelem pilotního diplomu.


Stearne při leteckém výcviku projevil značné nadání a ukončil jej 13. 10. 1915. podle dohody s ostatními kamarády se pak přihlásil k Royal Navy Air Service (Královské námořní letecké službě), protože námořnictvo nabízelo vyšší žold, než armádní Královský letecký sbor (Royal Flying Corps). 31. října byl v Otttawě Stearne ustanoven do hodnosti Temporary Probationary Flight Sub-Lieutenant (námořní podporučík na zkušební dobu, všichni letci automaticky dostávali nejnižší důstojnickou hodnost).


V prosinci 1915 již se Stearne na základně Chingford seznamoval s modernějšími typy letadel, než jaká mohl poznat ve škole bratří Wrightů. I zde prokázal značný talent a 9. dubna byl odeslán k závěrečné části výcviku do Eastchurch v Kentu. Zde se cvičily zejména základy letecké střelby a Stearne se ukázal být i velmi dobrým střelcem. Již 30. dubna byl totiž převelen ke 3. námořnímu křídlu (No. 3 Naval Wing). Údajně měl již mezitím 1. 3. 1916 sestřelit na letounu Sopwith 1 ½ Strutter nepřátelský letoun, avšak osobně si myslím, že jde o chybu v dataci.


První Struttery totiž na frontu dorazily až v dubnu 1916 a navíc k jiné jednotce, konkrétně k 5. wingu. Zcela jistě navíc nebyly tyto cenné stroje určeny pro nováčky, kteří právě opustili výcvikové středisko.


Daleko pravděpodobnější tedy bude, že tohoto vítězství dosáhl až o rok později tedy 1. 3. 1917. Onen rok s největší pravděpodobností Stearne strávil běžnou činností námořních letců. Neustálým únavným hlídkováním nad belgickým pobřežím, kde vyhlíželi nepřátelská hladinová plavidla, ponorky, vzducholodě a hydroplány.


Stearne byl od 3. wingu převelen 9. 3. 1917 a o 10 dní později se hlásil u 11. námořní squadrony. Ačkoliv oficiálně tak ustanovená nebyla, ve skutečnosti šlo o jakousi operačně výcvikovou jednotku, která sice působila v blízkosti fronty, avšak jejím úkolem nebylo vyhledávat boj s nepřítelem, nýbrž piloty seznámit s úskalími frontové služby.


Stearne zde setrval jen pár dní, konkrétně do 22. dubna a hned následujícího dne se hlásil u 6. námořní squadrony, kde dokonce zastával funkci velitele jedné z letek (Active Flight Commander). Situace na frontě si zatím vynutila nasazení některých squadron RNAS (konkrétně 9. a 10.) bok po boku s jednotkami RFC. Za těchto okolností samozřejmě ztráty těchto perutí prudce vzrostly. 6. squadrona byla proto rozpuštěna a její personál odeslán k doplnění obou postižených perutí.


10. srpna 1917 se proto Stearne hlásil u 9. squadrony RNAS, která tehdy operovala s letouny Sopwith Camel. Ke své radosti se zde shledal s Royem Brownem. Nyní pro něj začal kolotoč zuřivých vzdušných bojů, na který samozřejmě nebyl až dosud vůbec zvyklý. S nastalou situací se však vyrovnal bravurně a již 5. září právě s Brownem a dalšími třemi piloty sestřelili společně německou dvousedadlovku.


Potom přišel konec září, jenž se pro Stearne stal mimořádně úspěšným. 21. 9. sestřelil ve spolupráci německé pozorovací DFW a o dva dny později zničil sám dva stíhací Albatrosy D.V. Tím okamžikem se vyšvihl mezi letecká esa. Když pak ještě 28. 9. přidal jedno vítězství nad dalším D.V, ukončil září celkem se šesti vítězstvími na kontě.


Říjen již tak plodný nebyl, Stearne získal ještě dva sestřely a pak byl odeslán spolu s Brownem domů do Kanady na dovolenou.


London Gazette přinesl 2. listopadu citaci k Edwardsovu vyznamenání DSC, jež krátce předtím obdržel:


„Akt. Flt Cdr. Stearne Tighe Edwards, R.N.A.S.


V uznání jeho služeb při následujících příležitostech: -


3. září 1917 se svojí letkou napadl dvousedadlový Aviatik. Nepřátelský stroj byl pozorován, jak jde dolů ve vertikálním střemhlavém letu a nepřátelský pozorovatel byl viděn, jak se zhroutil v kabině.


21. září 1917 srazil nepřátelský dvoumístný stroj v neřízeném pádu.


23. září 1917 napadl stíhací Albatros, který narazil do moře.


Stejného data napadl tři stíhací Albatrosy. Jeden se dostal velmi blízko za ocas stroje dalšího důstojníka, a zle jej ostřeloval. Flt. Cdr. Edwards jej napadl shora, nepřátelský stroj se otočil na záda a šel dolů ve vertikálním pádu. On následoval nepřátelský stroj dolů k 8 000 stopám, kde se křídla nepřátelského stroje utrhla a letadlo spadlo."



K jednotce se oba vrátili k 1. únoru 1918 a Stearne převzal velení Flightu „C“. Hned dva dny po svém návratu na frontu se podílel na zničení německého pozorovacího Albatrosu. Na druhou stranu ale zimní počasí znemožnilo letecké operace ve větším rozsahu. V následujících týdnech proto Stearne nesestřelil nic.


Zato v březnu vypukla nová německá ofenzíva a britské stíhačky byly nasazeny k mimořádně hloubkovým útokům, aby svými kulomety a pumami zastavily postupující německou pěchotu. Startovalo se až 4x denně a piloti strávili v kabinách mnohdy až 12 hodin! Letouny byly ošklivě prostřílené a vyčerpání pilotů začínalo dostupovat vrcholu.


V takové situaci asi nebylo mnoho času oslavit povýšení. K 1. 4. se RFC i RNAS sloučily v nové letectvo RAF (kvůli čemuž byla 9. squadrona RNAS peřjmenována na 209. squadronu RAF) a ke stejnému datu byli Edwards s Brownem povýšeni na kapitány. Jakoby se chtěl odvděčit, sestřelil hned druhého dne Edwards dva stíhací Albatrosy a počet jeho vítězství tak již dosáhl čísla 11.


Během dubna pak ještě Edwards zničil jeden nepřátelský pozorovací letoun, ale těžkou ranou pro něj bylo, že jeho největší přítel Roy Brown byl kvůli celkovému fyzickému i duševnímu vyčerpání odeslán do nemocnice.


Stearne sám na tom nebyl o mnoho lépe, německá ofenziva se 25. 4. zastavila, ale kolotoč neustálých vzdušných bojů pokračoval. 2. 5. Stearne sundal další dva Albatrosy D.V, 15. 5. sestřelil Pfalz D.III, o den později Fokker Dr.I a 19. 5. sundal dvousedadlovku. Jeho skóre se tak zastavilo na čísle 17 uznaných vítězství.


Bohužel to již bylo na Stearnea moc. 23. května byl odeslán do nemocnice kvůli psychickému zhroucení a celkovému vyčerpání. Velitel 209. squadrony Maj. Butler si již 4. 5. 1918 sedl a napsal návrh na Edwardsovo vyznamenání, v němž cituje přímo Edwarsdsova bojová hlášení od jeho vyznamenání DSC (nebudu je však uvádět všechna):



„Chtěl bych doporučit níže zmíněného důstojníka k okamžitému vyznamenání za jeho značnou dovednost a udatnost ve vzdušném boji během současných operací, zvláště za příležitostí zmíněných zde, k nimž došlo od ocenění DSC tohoto důstojníka: Kapitán S. T. Edwards, DSC


29. září 1917 "Během doprovodu, když jsem se vracel od Zeebrugge s bombardéry DH.4, jsem potkal tři dvojmístné letouny Albatros. Ihned začaly strmě klesat a já jsem následoval do 2 000 stop přes Middlekerke nepřetržitě střílejíce, načež jedno nepřátelské letadlo šlo do vertikálního pádu se a zdálo se být neovladatelné. Kvůli velmi těžké protiletadlové palbě jsem se nepokusil nepřátelské letadlo sledovat, ale obrátil jsem k našim liniím. Zbytek mé letky byl výše a viděl dvě nepřátelská letadla letící na východ, ale ztratil je z dohledu.“




2. říjen 1917 "Při návratu z doprovodu od Zeebrugge, jsem zpozoroval pět dvousedadlových strojů nad Slype. Útočil jsem se svojí letkou ze vzdálenosti 50 yardů a viděl jsem nepřátelské letadlo, na které jsem pálil, jak se propadlo a v rotaci šlo dolů v poloze na zádech úplně neovladatelné. Nepřátelské letadlo bylo sledováno dvěma členy mé letky do té doby, než se ocitlo velmi nízko a přitom nebylo pozorováno, že by znovu získalo kontrolu."


27. říjen 1917 "Během pohotovostní hlídky proti nepřátelským letounům řídícím dělostřeleckou palbu (Hostile Artillery Aeroplane Emergency Patrol) jsem zpozoroval devět nepřátelských stíhacích letadel spouštějících se za čtyři Camely mírně nad námi nad Slype. Snažil jsem se pomoci Camelům tak rychle, jak to bylo možné, ale nedostali jsem se k nim dříve, než nepřátelská letadla zahájila palbu a jeden Camel šel dolů ve vertikálním pádu a nebyl spatřen, že by vyrovnal. Já se vzápětí dostal na dosah nepřátelských letadel a zaútočil. Jedno nepřátelské letadlo šlo do vývrtky a zdálo se být úplně neovladatelné. Zapadlo do mraků v 2 000 stopách a nemohlo být dále pozorováno."


2. duben 1918 "Během záložní hlídky (Reserve Patrol) na jih od Hallama jsem zpozoroval šest nepřátelských letadel letět zpod mraků 300 stop přímo pod mou formací. Já jsem zaútočil [ nezřetelné slovo] přetáhl a spustil se svisle. Já jsem ho pronásledoval do 3 000 stop a jakmile se zdálo, že nepřátelské letadlo znovu získává kontrolu, otevřel jsem palbu znovu. Nepřátelské letadlo se převrátilo na záda a přešlo do vertikálního pádu a ihned se rozbilo, kusy těsně minuly můj stroj. Pak jsem napadl další nepřátelské letadlo společně s nadporučíkem Siddallem. Po krátkém boji se nepřátelské letadlo převrátilo na záda a šlo dolů úplně neovladatelné."



Podobných hlášení uvedl Maj. Butler ještě několik a na závěr své zprávy uvedl: „Chtěl bych zvláště doporučit tohoto důstojníka jako velitele ohromné rozvahy a schopností. Jeho letka si vede velmi dobře.“


Butlerova zpráva udělala náležitý dojem, takže 21. června 1918 uveřejnily London Gazette citaci k Edwardsovu vyznamenání sponou k DSC:


„Edwards, poručík (dočasně kapitán) Stearne Tighe – Bar k Distinguished Service Cross


Za zjevnou statečnost a nanejvýš brilantní vedení bojových průzkumných hlídek proti nepřátelskému letectvu. 2. května 1918, když vedl hlídku čtyř stíhačů, setkal se s nepřátelskou formací osmi stíhaček a srazil jeden nepřátelský stroj úplně neovladatelný. Brzy poté napadl další formaci šesti nepřátelských stíhačů, srazil dolů jednoho, jenž byl zničen, zatímco jeho hlídka vyřídila dalšího. On přerušil boj jen kvůli nedostatku střeliva. Zničil nebo srazil dolů bez řízení četné nepřátelské stroje od té doby, co byl oceněn Distinguished Servicí Cross, a vždy předváděl největší udatnost a ryzího ducha ofenzívy.“



Edwards byl však tak vyčerpán, že se již na frontu nevrátil. Dlouhou dobu zůstal v nemocnici a nakonec byl 16. října 1918 zařazen jako instruktor na 38. výcvikovou základnu (No.38 Training Depot Station) na letišti Tadcaster Bramham Moor.


11. 11. 1918 válka skončila. Následujícího dne Stearne těžce havaroval při letu s letounem Sopwith Camel. Utrpěným zraněním podlehl o deset dní později 22. 11. 1918.


Stearne byl pohřben na tadcasterském hřbitově v hrabství Yorkshire. Zprávu o jeho tragické nehodě přinesl doma v Kanadě ontarijský Perthský kurýr (Perth Courier Ontario Canada) dne 20. 12. 1918.


Arthur Roy Brown válku přežil a nikdy nezapomněl na svého nejlepšího přítele. Po návratu domů daroval presbyteriánskému kostelu v rodném Carleton Place plaketu věnovanou Stearneovi. Jsou na ní vyryta tato slova:


„Láskyplná vzpomínka na kapitána Stearnea Tighe Edwardse, DSC RAF, syna pana a paní Edwardsových, Carleton Place Ontario Canada, který zemřel na zranění utrpěná v Den příměří.


Byl to odvážný a skvělý džentlmen."




http://web.ncf.ca/cr975/stearne1.html
www.tadcaster-ww1-memorials.com
http://www.airforce.ca/wwi/GONG-3.E-F.html
www.theaerodrome.com
URL : https://www.valka.cz/Edwards-Stearne-Tighe-t70722#250420 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více