Horatio Nelson - IX. díl

Autor: Radek Enžl / Rad 🕔︎︎ 👁︎ 24.970

Velká honička

Ihned po návratu do Anglie Nelson požadoval po Admiralitě finanční odměnu pro své důstojníky a námořníky za bitvu u Kodaně, přičemž argumentoval tím, že na Parkerův rozkaz museli spálit všechny ukořistěné dánské lodi, čímž jeho podřízení přišli o podíl z kořisti. Admiralita jeho žádost zamítla.

Koncem července byl jmenován velitelem obrany ústí Temže a východního pobřeží u Londýna. V říjnu 1801 však došlo ke zvratu, když Rusko a Turecko uzavřelo s Francií mírovou smlouvu. V březnu 1802 s Francií uzavřela mír  i Anglie.

Reklama

Nelson byl proto odvelen na břeh s polovičním žoldem. V té době žil s Emmou a často se navštěvoval s Horatií. V druhé polovině roku 1802 sir Hamilton onemocněl a 6. 4. 1803 zemřel. Všechny své peníze odkázal synovci, Emmě připadl jen skromný roční důchod. Možná šlo o jistou formu pomsty za manželčinu nevěru. Emma byla každopádně zvyklá na nákladný způsob života. Utrácela spoustu peněz, což ji brzy uvrhlo do dluhů. Ty hradil Nelson, jenž ovšem sám nikdy příliš mnoho peněz neměl.

V květnu 1803 opět vypukla válka mezi Francií a Anglií. Nelson byl jmenován velitelem středomořské eskadry a 18. 5. vyplul na palubě řadové lodi Victory. Anglické loďstvo se soustředilo na blokádu francouzských přístavů, přičemž blokádní síly se dělily na tři eskadry – Nelsonova operovala v západním Středomoří, druhá zajišťovala blokádu severofrancouzských přístavů a  třetí hlídkovala v průlivu La Manche.

Anglie byla v této válce zatím osamocena a Napoleon cítil, že nyní má jedinečnou možnost k invazi. K tomu však potřeboval silné loďstvo. Anglie měla převahu, disponovala celkem 202 válečnými loděmi, z čehož 60 bylo řadových a 70 fregat . Proti nim zatím stálo jen 23 francouzských řadových lodí , 25 fregat a 107 korvet. Část francouzských sil ovšem operovala v karibském prostoru, mnohé lodě byly ve špatném stavu a také chybělo mužstvo, zejména důstojníci.

Bonaparte začal horečně pracovat na vytvoření invazní flotily. Opravovaly se lodě, v přístavech na lamanšském pobřeží se usilovně stavěla invazní plavidla. Napoleonův plán předpokládal přepravit přes kanál 150 000 mužů pomocí 2000 malých transportních lodí.

Napoleonovy přípravy neunikly Angličanům, kteří nepochybovali, že se opět zabývá plány na vylodění v Anglii. Anglické eskadry byly proto všechny staženy do Atlantiku. Nelsonova eskadra nyní operovala u Cádizu.

Reklama

Tehdy obdržel francouzský admirál Pierre de Villeneuve rozkaz k provedení velkorysé klamné operace. Jeho úkolem bylo vyplout z Toulonu do Karibského moře, kde se měla jeho flotila spojit s eskadrou z Rochefortu. To mělo vyvolat zdání příprav k rozsáhlým francouzským akcím na západní polokouli. Cílem operace bylo odlákat značnou část anglických sil z průlivu La Manche, přičemž francouzské loďstvo se mělo neprodleně vrátit a podpořit následnou invazi na anglické pobřeží.

V březnu 1805 tedy využilo Villeneuvovo loďstvo mlhy, proplulo Gibraltarem ze Středozemního moře do Atlantiku, proklouzlo blokádou a zamířilo do Karibiku. Bohaté anglické kolonie se rázem ocitly v nebezpečí.

Nelsona o vyplutí nepřítele informoval vyzvědač, což ovšem francouzský plán předpokládal. Nelson neváhal a okamžitě vyrazil za nimi. Také Admiralita obdržela informaci o vyplutí nepřátelské flotily. Nařídila tedy admirálu Collingwoodovi, aby se svojí eskadrou začal protivníka pronásledovat. Collingwood vyrazil, cestou však víceméně jen náhodou narazil na kurýrní loď, od jejíhož kapitána se dozvěděl, že nepříteli je už v patách Nelson. Překvapený Collingwood proto zareagoval naprosto správně. Informoval Admiralitu a zaujal původní Nelsonovu pozici u Cádizu.

Nelson se zatím hnal za nepřátelskou flotilou. Opět se projevila převaha anglických námořníků. Francouzské i španělské  loďstvo kvůli anglické blokádě vyplouvalo na moře jen zřídka a na omezenou dobu. Jejich námořníci proto neměli ani tak dokonalý výcvik jako jejich angličtí soupeři, ani takovou odolnost – velmi brzy se o ně pokoušely různé nemoci apod.

To byl zřejmě jeden z hlavních důvodů, proč Nelson doplul do Karibiku za pouhých 24 dní - o celých deset dní dříve než Villeneuve. Nelson bleskově prověřil všechna klíčová místa a přístavy v oblasti a ujistil se, že nepřátelská flotila tu skutečně ještě není. Rozhodl se proto na ni počkat a vybojovat rozhodnou bitvu. Jeho loďstvo však objevily francouzské průzkumné lodi a Villeneuve se raději rozhodl pro návrat do Evropy.

Tuto skutečnost zase zjistila Nelsonova průzkumná plavidla. Nelson znovu vyrazil za protivníkem a do Anglie vyslal rychlou brigu, aby informovala Admiralitu. Ta neprodleně nařídila admirálu Calderovi, aby se svojí flotilou přehradil Francouzům cestu, napadl je a zničil. Calder sice 22. 7 . na nepřátelskou flotilu zaútočil, avšak zcela bez důrazu. Obě loďstva si v podstatě jen vyměnila několik salv, Calder zajal dvě nepřátelské lodi, ale potom se francouzsko-španělské loďstvo bez problémů odpoutalo, čemuž pomalý Calder nedokázal zabránit. Ačkoli byl později Calder za svoji pasivitu kritizován, hlavní bylo, že Villeneuve nepronikl do průlivu La Manche.

Mezitím přišel srpen. Napoleon počátkem tohoto měsíce umístil svůj štáb do přístavu Boulogne–sur-Mer, soustředil zde 80 000 mužů a čekal na Villeneuveův návrat. Zatím se změnila jedna věc – anglická diplomacie slavila úspěch, když v dubnu Anglie uzavřela spojenectví s Ruskem. Nyní v srpnu se k nové koalici připojilo i Rakousko.

27. srpna dostal Bonaparte dvě špatné zprávy. Villeneuve nedorazí a spojené rusko-rakouské vojsko vyrazilo proti Francii. Napoleon se rozhodl okamžitě.

Nebudu-li za dva týdny v Londýně, musím být v listopadu ve Vídni,“ řekl svým důstojníkům, rozpustil bouloňské ležení a vytáhl s vojskem k pochodu přes Rýn.  Bezprostřední hrozba vylodění byla zažehnána.

Nelson mezitím doplul 18. 8. do Anglie a navzdory silnému dešti jej přišly přivítat davy lidí. Jeho zásah ochránil anglické državy v Karibiku (i když Villeneuve útok na ně ve skutečnosti neplánoval) a zabránil zničení konvoje 200 obchodních lodí naložených cukrem, který se soustřeďoval v karibských  přístavech. Prostí Angličané jej uctívali jako hrdinu a považovali jej za jediného, kdo dokáže Francouze porazit a ochránit Anglii před invazí. (Obzvláště, když jej srovnávali např. s Calderem, jenž měl jedinečnou možnost rozdrtit francouzské loďstvo a navždy tak zažehnat hrozbu vylodění.)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více