Velký pruský transport

Autor: Alneder 🕔︎︎ 👁︎ 11.833

Na jaře 1758 byl Friedrich II. opět připraven zaútočit na habsburskou monarchii. Ale jestliže o rok dříve ohrozil svým riskantním postupem na Prahu samotné základy habsburské monarchie, tentokrát si na nic podobného netroufal. Vycházel ze zkušenosti z roku 1742, kdy se mu bez většího úsilí podařilo ovládnout Olomouc, ale sotva mohl od tažení očekávat víc než možnost pevného uchycení k obraně hranice mezi Pruským a Rakouským Slezskem. Nicméně Moravu tou dobou hájil pouze dvanáctitisícový sbor císařsko-královské armády, a tak pruskému králi nestálo v cestě téměř nic a 31. května jeho armáda začala ostřelovat Olomouc, kterou hájilo kolem osmi a půl tisíce mužů. Na pomoc se jim vydal sám maršál Daun. Jeho plán byl prostý – obklopit Prusy u Olomouce pevnou sítí létacích oddílů, zabránit jim v zásobování a vyčerpat je do té míry, až sami odtáhnou.


Pruský král Fridrich II. Veliký

Reklama

Olomoucká pevnost se statečně bránila, zato situace v pruském táboře se stávala kritickou, docházely zásoby potravin i střeliva. Friedrich proto nařídil, aby se v Nise soustředil velký transport čtyř tisíc vozů plných dělostřeleckého materiálu, munice, zákopnického nářadí, stanových celt, uniforem, potravin, léků, nápojů, hygienických potřeb a doprovázelo jej dva a půl tisíce vykrmených polských volů pod velením plukovníka Mosela. Dne 22. 6. o něm ostal od agenta z Vidnavy zprávu c. k. generálmajor von Buccov, který se o cennou informaci rychle podělil s maršálem Daunem. O nedostatečném utajení zásobovací akce svědčí fakt, že 24. 6. se o ní dozvěděl i velitel obležené olomoucké pevnosti.


Maršál Leopold Joseph Maria von Daun

Maršál Daun se tedy rozhodl zpečetit osud pruského vojska. Major Anmelunxen měl dále sledovat pohyb pruského transportu a podávat zprávy o jeho zastávkách a případných změnách trasy. Generálmajor Josef svobodný pán Siskowitz se měl spojit se sborem generálmajora de Saint-Igon, vyrazit z Přerova přes Lipník nad Bečvou, projít Oderskými vrchy a přepadnout pruský transport ze zálohy u města Libavá. To, co by po jeho útoku uniklo, měli zachytit generálmajor Laudon a plukovník hrabě Lanius se svými vojáky u Šternberka. Protože podle důvěrných zpráv měl být transport v pruském táboře očekáván 28. 6., měli velitelé přepadových oddílů vyrazit nejpozději 26. června.

Laudon se tedy dal na pochod od Konice. Měl s sebou: 5 praporů fyzilírů, 14 setnin granátníků, 1500 Chorvatů, pluk dragounů, pluk husarů a lehké dělostřelectvo. Ke Šternberku se vydal velkou oklikou přes Újezd a Mladějovice, aby se vyhnul pruským strážím. V pět hodin ráno byl u Nového mlýna u Šternberka, kde dostal právu, že předvoj pruského transportu u včera – 26. 6. – zastavil u Budišova, na další cestu se vydá pravděpodobně až zítra a k Olomouci pak dorazí bez přestávky, ale hlavně, že Prusové očekávají silnou pomoc od Dolan (zpráva přišla od plk. Laniuse, který stál u od 25. 6. ve Šternberku s 240 granátníky, 600 Chorvaty a 240 husary). Laudon se rozhodl táhnout transportu naproti. Podal o tom zprávu gen. Buccovu a dal se na pochod kolem čtvrté odpoledne směrem na Těkovice, večer už byl v Domašově. Odtamtud vyslal stráže, aby pátraly po Siskewitzovi, ale ty hledaly celou noc marně. Laudon byl nemile překvapen. Aby se za těchto okolností nedostal mezi transport a pruskou pomoc od Olomouce, nechal v Domašově majora Göesse s 300 husary a 300 Chorvaty, aby ozorovali blížící se pruskou pomoc a dal se znovu na pochod – kolem půlnoci – a táhl až do rána. Za úsvitu měl před sebou Dolní Guntramovice. Rozestavil svá vojska po návrších východně od vesnice, obsadil úvoz a blízká křoví, jízdu postavil vpravo na rovinu a se silným oddílem táhl až ke Guntramovicím. Ve vchodu do vesnice ale narazil na předvoj pruského transportu.


Gideon Ernst von Laudon

Pruský transport po částech opustil Nisu už 21. června a soustředil se v Opavě. Ochranné vojsko plk. Mosela se skládalo z 2 granátnických praporů, 3000 rekrutů mezi 17 a 19 lety, 4 prapory rekonvalescentů a 1100 jezdců. Současně nařídil pruský král, aby gen. Zieten se svým zborem a třeba i několika prapory sboru gen, Retzova táhl transportu vstříc a chránil jej před přepady. Proto detašoval Zieten 27. června plk. Wernera s praporem granátníků, 200 kyrysníky a 300 husary, ale Werner se nedostl dál než k Jílové, kde narazil na rakouské hlídky a domníval se Bůh ví jaká je jejich síla a čekal na pomoc. Laudonem rozvinutý řetězec stráží bránil Friedrichovi, aby dostával zprávy o blížícím se transportu. Když plk. Mosel sestavil v Opavě průvod, dal se 26. června na cestu. Ještě toho dna se dostala přední část průvodu na návrší nad Budišov. Celý další den tam Mosel zůstal stát, aby čekal na ostatní vozy, které zůstávaly pozadu, protože cesty byly rozjeté a rozbahněné. Ale čekal až do večera a přesto nadal dohromady víc jak dvě třetiny vozů, zbytek byl rozptýlený na silnici až k Opavě. Tím poskytl Laudonovi možnost, aby dosáhl Domašova. Dne 28. června časně ráno se začal proud vozů rozjíždět, aby se podle úmluvy spojil u Domašova s gen. Ziethenem. Ale sotva se předvoj objevil v Dolních Guntramovicích, narazil na nepřítele.

Laudon byl předčasným objevením transportu nemile překvapen, protože se v cizím kraji neorientoval, a tak nemohl využít výhod krajiny. Ale ještě nepříjemnější bylo překvapení Moselovo. Laudon neváhal ani okamžik a s oddílem, který měl u sebe se vrhl na předvoj. Několik Prusů zajal, ostatní se stáhli zpět. Avšak transport se nezastavil, ale pokračoval dál dlouhou vsí, zatímco obranné zástupy táhly po obou stranách a postupně obsadili výšiny nad silnicí. Rozpoutal se boj. Laudon musel své síly rozdělit, aby mohl nepříteli čelit vhodně postavenými prapory.U silnice jižně od vsi stála jeho jízda, dále na návrší a ve křoví byli Chorvati, to bylo jeho pravé křídlo. Na levém křídle, na návrší severovýchodně od Guntramovic, stál plukovník Lanius, který postoupil od Rejchartic.

Reklama

Nepřítel zatím nechal vjet vozy do Guntramovic a vesnici obsadil je jedním praporem předvoje. Zbylé dva prapory předvoje poslal proti Chorvatům jižně od vsi spolu s třemi eskadronami jezdectva. Jedním praporem obsadil Mlžný kopec jihovýchodně od vsi, zatímco děla rozmístil na severním konci. To už ale duněla Laudonova děla, která ostřelovala vesnici, nejvíce o sobě dávala vědět baterie 16 dělech proti Mlžnému kopci, která řádila v řadách pruského levého křídla. Současně Laudonova jízda podnikla náhlý a prudký útok a oba pruské prapory postavené jižně od vsi zahnala až za Guntramovice pod ústí rakouských děl. Laudon nenechal Prusy nikde se uchytit, museli návrší a výšiny opustit. Ale Mosel poslal dopředu ještě několik praporů a zaútočil znovu. Opět zaujal postavení po obou stranách silnice a zesílil je tak, že měl pohromadě asi 10 000 mužů, kdežto Laudon asi 4000 unavených nočním pochodem. Měl tak značnou přesilu u vchodu do Guntramovic a podnikl s prapory pěchoty včetně rekrutů útok na Laudonovu velkou baterii a na postavení plk. Lania. Pětkrát byl Rakušany odražen, ale nepříteli, který zezadu dostával posily nemohli odolat. Prusové se zmocnili malého lesíka pod rakouskými pozicemi, zahájili odtud palbu a hned nato se v sevřených šicích drali nahoru. Nejprudší boj se rozpoutal u děl, plk. Lanius byl nakonec donucen ustoupit a Prusové obrátili děla proti jejich bývalým majitelům. Laudon sice rozkázal Kolovratovu pluku zaútočit na ztracené návrší, ale Prusové jej dvakrát odrazili, les na úpatí kopce bránil v použití dělostřelectva. Laudon znovu rozkázal útok na výšinu a současně napadl i Guntramovice, když dostal zprávu, že gen, Ziethen přitáhl do Domašova. Na rozdíl od Prusů ale nemohl počítat s posilou, a tak ustoupil přes Červenou horu k Moravskému Berounu.

Zatímco se bojovalo o výšiny, vpadly menší Laudonovy oddíly do vsi a odvedli 2000 volů a mnoho vozů – ty s penězi vzali s sebou, ostatní rozbili.Peníze se Laudonovi do rukou nedostaly, byly vojáky a sedláky rozkradeny. Rakušané ztratili 51 mužů 2 důstojníky mrtvé, 399 padlo do zajetí, 4 důstojníci a 110 mužů bylo raněno. Laudon sebou odváděl 120 zajatých Prusů. Po mravní stránce byl pro Prusy výsledek bitvy žalostný. Jakmile padly první výstřely, dali se vyděšení vozkové na útěk. Někteří přeťali postraňky a zachraňovali holý život, ti odvážnější odjeli i s vozy a skryli se v lesích.

Plukovník Mosel sice vyhrál bitvu, ale mnoho příčin k radosti neměl.Někde byly vozy těsně na sobě se zlámanými oji, jinde byly převráceny, rozbity nebo vypleněny Chorvaty a mnoho se jich hnalo zpátky k Opavě. Mosel tak nemohl pronásledovat Laudona, což by bylo nejrozumnější, ale snažil se dát transport do pořádku. Současně poslal zprávu o vítězství králi Friedrichovi. Když trochu uspořádal vozy, dal se na pochod až k Nové vsi, nechal vozy vyjet na výšinu mezi Novou vsí a Libavou, utvořil z nich hradbu a zůstal stát. Mezitím se Zieten spojil s Wernerem a k večeru se rozložil pod vozovou hradbou. V noci se k němu přidaly dva prapory granátníků od Bystrova. Když se Ziethen na všechno doptal a všechno zkontroloval, ujal se velení. Ale dne 29. 6. nepokračoval v pochodu, nýbrž odpočíval a čekal na rozprchlé vozy. A tím rozhodl o osudu výpravy. Kdyby ihned pokračoval k Olomouci, zachránil by alespoň to, co měl, protože Laudon mu nemohl uškodit a Siskewitz by přišel pozdě.

Generál Siskewitz opustil tábor u Dobromělic 26. června, jeho oddíly se měly sejít v Přerově. Ale některé z nich po cestě zabloudily a Siskewitz ještě neměl potřebné informace – nevěděl ani, kde Laudon je a kdy vytáhne –, a proto byl nucen vyčkat na další instrukce od maršála Dauna. Takže se mohl vydat na cestu teprve kolem desáté hodiny ráno 27. června. Disponoval 1200 jezdci, praporem granátníků, 2 prapory řadové pěchoty, tisícovkou Chorvatů. Vykonal namáhavý noční pochod a 28. června zastavil poblíž Olejovic, zatímco roztrpčený Laudon se stáhl k Moravskému Berounu, kde přebýval v domě Maxe – koželuha, který byl důležitým Daunovým vyzvědačem (první zjistil, že Prusové táhnou na Moravu, a že přijede transport). Tam jej také zastihl dopis od gen. Siskewitze a dotaz, co míní teď podniknout. Prusové, kteří nechali Laudona v klidu asi hodinu cesty od svého tábora, neměli o Siskewitzově příchodu ani tušení. Podle domluvy obou rakouských generálů měl Siskewitz transport zastavit a Laudon měl z druhého boku útočit. Generál Ziethen zatím čekal 29. června na kopci za Starou Libavou, řadil vozy do vozového tábora a tím ztratil celý den.

Siskewitz se po krátkém pochodu přiblížil 29. června na hodinu cesty k Domašovu a utábořil se na výšinách u Hučovic. Zůstal tam až do jedné hodiny ranní, v dešti a větru, aniž zpozoroval nepřítele. Pak se dal znovu na pochod a zastavil se v lese zvaném Široké křoví, kde zůstal celé dopoledne. V 10 hodin prošel křovím a narazil na mýtinu oddělující Široké křoví od Malého křoví. Zastavil se v úkrytu a spatřil pruský transport. Před sebou měl údolí, kterým se podél potoka vinula silnice k východnímu konci Domašova. Malé křoví se táhlo až k silnici, zatímco Široké křoví bylo souběžné s údolím ve vzdálenosti asi třetinu kilometru. Údolí se za Malým křovím dělilo na tři, prostředním projížděly vozy od Staré Libavy. Cesty byly rozmoklé a rozježděné, vozy se jen pomalu draly kupředu, po jejich pravé straně jela pruská jízda, z druhé strany šla pěchota. Siskewitz zaútočil kolem půl dvanácté.

Pruský předvoj pod gen. Krokowem už minul úvoz a vjížděl do Domašova, asi120 vozů už také zahýbalo do městečka, když padly první rány z baterie, která pálila na východ z údolí a tím zastavila vozy. Nastal zmatek. Vozkové vystrašení ještě ze včerejška nechali potahy i koně být a prchali z dosahu nebezpečí. Siskewitz dále pálil z baterie umístěné mezi Malým a Širokým křovím, jeho pěchota pak vyrazila z Širokého křoví po celé jeho délce. Malé křoví bylo obsazeno oddílem Chorvatů, jiné rotě bylo nařízeno lesík obejít a vpadnout nepříteli do zad.

Ziethen neztratil hlavu a rozkázal, aby se vozy vrátily zpět na návrší za Starou Libavou a tam utvořily znovu vozovou hradbu. Nato seřadil 2 prapory granátníků pod gen. Puttkammerem a 200 husarů k útoku na rakouské levé křídlo. Útok byl příliš prudký, aby jej mohli Rakušané vydržet. Prusové se zmocnili několika děl. Ale saská jízda prince Karla, která se nepozorovaně skryla v keřích za zády nepřítele, vyrazila na Prusy tak, že zem nestačila pít krev padlých. Prusové byli zahnáni k Domašovu. Současně se Prusové snažili vyhnat Chorvaty z lesa, ti útok odrazili a útočníky zatlačili až k vozové hradbě. Nyní postavil Ziethen 3 nové prapory a pluk jízdy na levou stranu údolí, aby kryli levý pluk transportu, ale pluk rakouských dragounů, který se skrýval v hustém křoví, je úplně rozprášil. Pak Siskewitzova pěchota podnikla útok na Domašov a úplně přerušila pohyb vozů. Zmocnil se ztracených děl a zahájil palbu na vozovou hradbu. Boj trval déle jak hodinu.

Laudon zatím čekal v Berouně. Když zaslechl střelbu z pušek, což bylo důkazem, že se jedná o smluvený přepad, dal se na pochod. Postavil se do čela své jízdy a dostal se s ní na návrší nad Novou véskou asi půl hodiny před svou pěchotou. Hned dal rozkaz k útoku na pruské jezdectvo. Současně začala jeho děla pálit na vozový tábor Prusů. Rakouská jízda posílená neohrožeností svého velitele rozprášila bez větších potíží Prusy. Laudon se při tom dostal tak daleko, že byl málem nepřáteli zajat. Zatím se k nim dostala i císařská pěchota. Zdrcení pruského vojska bylo takové, že jednomu husarovi se vzdávalo 10 Prusů naráz, ačkoliv pruská jízda byla četnější. Laudon vedl svou pěchotu k útoku na odjíždějící řadu vozů a na Novou vésku, která byla obsazena praporem granátníků. Po dlouhém boji, kdy se vyznamenali pruští nováčkové, byli Prusové z Nové vésky vyhnáni, vozy na cestě v úvozu převráceny a celá transport se ocitl v ještě větším zmatku.

Reklama

Laudonovo pravé a Siskewitzovo levé křídlo se pak spojily a utvořily půlkruh, v němž zůstal vězet Ziethen s vozovým táborem. Tomu nezbylo než se omezit na hájení hradby, kde bylo několik jezdců, 3 prapory pěchoty a 6 děl. Boj o vozovou hradbu zuřil ještě dvě hodiny, Prusové zahájili vražednou palbu a urputně se bránili. Rakouští dělostřelci ale zapálili několik vozů a laudon dal rozkaz k všeobecnému útoku. Ziethen se nejprve chtěl prosekat k Olomouci, ale to bylo nemožné, a tak se organizovaný odpor brzy změnil na neorganizovaný útěk. S žalostnými troskami vojska a bez vozů, na kterých záviselo dobytí Olomouce, prchal k Opavě, v zádech měl plukovníka Laniuse a majora Amelunkena. Někteří vojáci prchali přes Polzerberg k Domašovu, jiní chtěli využít zmatku a odnést si něco z nákladu vozů. Houf prchajících Prusů se zastavil na kopci Hausbergu a začal střílet do zástupu gen. Siskewitze, ale bez výsledku, protože Siskewitz měl po ruce děla a zahnal je i z posledního opěrného bodu. Bitva skončila kolem třetí hodiny odpoledne.

Celý transport zůstal na bojišti až na asi 250 vozů, se kterými utekl gen. Krokow k Olomouci. Laudon zajal gen. Puttkammera, 2 majory, 7 důstojníků, 650 mužů a 7 děl. Po bitvě přeběhlo na rakouskou stranu 300 mužů. Siskewitzem byli zajati 2 štábní důstojníci, 29 řadových důstojníků, 8 děl a celé 2 prapory granátníků. Celkem Prusové ztratili 1500 zajatých, 300 zběhů a přes 2000 mrtvých a raněných, celý transport a 2000 volů odvedených už u Guntramovic. Z rakouské strany padli 2 důstojníci, 4 byli raněni a 600 mužů bylo padlých a raněných.

Zdroj: Zpravodaj ZO SVAZARMU 40009/942; září 1988

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více