Horatio Nelson - II. díl

Autor: Radek Enžl / Rad 🕔︎︎ 👁︎ 23.105

Dobrodružství v San Juan

K opravdovému bohatství, slávě a povýšení mohla Nelsonovi dopomoci účast na velkorysé akci plánované na rok 1780. Šlo o pokus zvrátit rozložení koloniálních sil v Jižní Americe na úkor Španělska. Podle tohoto plánu se měla britská vojenská expedice vydat proti proudu řeky San Juan, dobýt pevnost San Juan, zbudovat zde základnu a s její podporou postupovat  po řece dále do vnitrozemí až na jezero Nikaragua. Odtud pak měli být Španělé také vytlačeni, následně pak měla být dobyta města Granada a León a obsazen úzký pás pevniny dělící jezero od Tichého oceánu.

Kdyby se tento plán zdařil, znamenalo by to odříznutí Severní a Jižní Ameriky a Angličané by krom obrovské kořisti z dobytých měst získali též potencionální spojení mezi Atlantským a Tichým oceánem. Součástí plánu byl i Nelson a jeho fregata . Nelsonovým úkolem bylo doprovodit konvoj transportních plavidel do ústí řeky San Juan a pak se ihned vrátit na Jamajku. Flotila vyplula 3. 2. 1780 s fregatou Hinchinbroke v čele.

Reklama

Brzy se však bohužel ukázalo, že skvělá myšlenka byla těžce poznamenána řadou chyb v praktické realizaci. Předně byla podceněna síla Španělů, k akci bylo vyčleněno jen 500 vojáků a námořních pěšáků, což bylo málo. Dále její termín byl stanoven v nevhodnou roční dobu, kdy v řece bylo málo vody a tak byla zčásti nesplavná a čluny bylo třeba na mnoha místech přetahovat přes mělčiny. Pochodová trasa pak vedla hustou džunglí, kde mezi vojáky řádily nejen choroby, ale též jedovatí hadi. Zklamal také předpoklad, že Angličanům budou ve velké míře pomáhat místní Indiáni, kteří budou fungovat jako nosiči a průvodci.

Nelson zřejmě rychle pochopil hrozící nebezpečí nezdaru. Jakmile se dozvěděl o cíli expedice, poznamenal: „Jen Bůh ví, jak to všechno skončí.“

Když konvoj doplul do ústí San Juan, poprvé (nikoli však naposledy) ve své námořnické kariéře Nelson porušil rozkazy nadřízených. Místo aby se vrátil na základnu, rozhodl se vyčlenit z posádky Hinchinbroke 200 mužů a s nimi na dvou člunech podpořit celou akci. Těžko říci, co jej k tomu vedlo. Zřejmě dospěl k závěru, že reálnost provedení operace je na vážkách a bez jeho pomoci je vyloženě odsouzena k porážce. Navíc se během plavby spřátelil s některými armádními důstojníky a nyní, když viděl do jakého jdou nebezpečí, je nechtěl opustit. Možná jej také motivovaly zištné důvody, protože v případě úspěchu by na něj čekala sláva, bohatství a povýšení.

Na úspěch to však zatím rozhodně nevypadalo. Desítky Angličanů už zahubila epidemie žluté zimnice, která brzy propukla. Nelson a jeho muži šli příkladem, pro ostatní byli vzorem houževnatosti a odvahy. Byl to právě Nelson, který v čele svých mužů dobyl pevnost San Bartolomeo, kterou Španělé ve zmatku opustili, když viděli prudkost anglického útoku. Jakmile Angličané dorazili k pevnosti San Juan, chtěl opět Nelson, věrný námořnickým tradicím, vzít pevnost útokem. Armádní důstojníci se však rozhodli pevnost oblehnout. Během obléhání se řádění nemocí ještě zhoršilo. Sám Nelson onemocněl úplavicí a 23. 4. byl dopraven zpět na loď. Den nato se pevnost vzdala, avšak Britové ji ovládali jen 5 měsíců. Pokoušeli se sice dopravovat její posádce posily a zásoby, ale situace byla neudržitelná. Z 1800 mužů, kteří se celkově (včetně posil) akce zúčastnili, jich zahynulo nebo bylo zraněno 1420. Z 200 námořníků z Hinchinbroke jich přežilo jen 10 včetně Nelsona, který byl nemocí tak oslaben, že po přistání na Jamajce jej museli z lodi vynést v síti.

Těžce nemocného Nelsona ošetřovala manželka sira Parkera, ale když se jeho zdravotní stav nelepšil, požádal nakonec Nelson admirála Parkera 30. srpna o odeslání do Anglie. Jeho žádosti bylo neprodleně vyhověno, bezpochyby také pro vynikající dojem, který Nelson zanechal svým jednáním u San Juan. Velitel expedice armádní plukovník Paulson k tomu dodal: „Nenacházím slov, abych dostatečně vyjádřil, jak jsem tomuto gentlemanovi zavázán. Dnem i nocí byl v každé akci první.“

Ministr kolonií pak na žádost jamajského guvernéra o Nelsonových zásluhách informoval samotného krále.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více