M551 Sheridan (2) - Vylepšení reputace

Autor: Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔︎︎ 👁︎ 51.263

Bojový debut s M551 odbyl navzdory všem varováním ve Vietnamu, kam byly tanky odeslány i přesto, že vykazovaly řadu závad a konstrukce vyžadovala množství úprav k tomu, aby mohla být považována operačně způsobilou.


Sheridan s přezdívkou Hard Core z výzbroje 3./4. ACR si klestí cestu mezi nízkým porostem vietnamské džungle, únor 1969 (US Army)

Vietnam - hodnocení kladná…

Reklama

V lednu 1969 dorazilo do Vietnamu prvních 64 vozidel, která tvořila výzbroj dvou jednotek. Jednou z nich byla 3. squadron 4. Armoured Cavalry Regiment (3./4. ACR), druhou 1. squadron 11. Armoured Cavalry Regiment (1./11. ACR). Vozidla ve Vietnamu nebyla vybavena střelami MGM-51A Shillelagh.

Hodnocení obou jednotek byla naprosto rozdílná a vycházelo to z historie a charakteru jednotek a především z toho, jakou měly předtím výzbroj. Zatímco 1./11.ACR rekvalifikovala na tankisty část osádek obrněných transportérů M113, 3./4. ACR byli tankisté, kteří na „podměrečné“ M551 přešli z bytelných M48A3 s těžkým ocelovým pancířem.

Příslušníci 11. ACR, kteří přidělovali M551 jako podporu obrněným transportérům oceňovali velkou palebnou sílu svého nového vozidla, o jaké se jim s M113 ani nesnilo. Při jedné akci u Bien Hoa padlo jen střelám Beehive za oběť přes osmdesát příslušníků Viet-congu.

Kromě toho měly M551 dobrou pohyblivost, vysokou průchodivost a ani při sebedivočejších manévrech se jim nesvlékaly pásy, což se o M113 nedalo říct. Pochvaly se dostalo také zavěšení pojezdových kol, které zajišťovalo pohodlné svezení a kromě mazání prakticky nevyžadovalo údržbu. Noví „tankisté“ museli projít důkladným 9týdenním rekvalifikačním kurzem. Spousta věcí včetně všech specifik obsluhy M551 pro ně byla úplně nová. Protože neměli s čím srovnávat, brali to jako věc, se kterou je potřeba se vypořádat a snažili se to zvládnout.


Záběr z vojenského cvičení v Západním Německu poblíž hranice s NDR, jehož se účastnily i Sheridan a M113A1 z výzbroje 11. Armoured Cavalry Regiment, květen 1979 (US Army)

…i záporná

Naproti tomu u 3./4. ACR „Black horse“ se dívali na M551 od začátku s nedůvěrou. Vedle téměř 50 t M48 vypadal jako hračka a komplikovaná elektroinstalace, na hony vzdálená jednoduchému vybavení M48, také nebudila důvěru. Kromě toho ostřílení tankisté absolvovali jen zrychlený výcvik.

Staré M48 byly pravý opak M551. Bytelné vozidlo, které i v džungli vystačilo s minimální údržbou. Není tedy divu, že cokoli na novém M551 z nějakého důvodu nefungovalo (mnohdy i z důvodu nesprávné obsluhy) bylo předmětem nekonečné řady stížností a nadávek. Všeobecné mínění asi nejlépe zformuloval jeden ze seržantů: Why they took away our real tanks and gave us damn paper weight piles of junk is beyond me!(Nechápu, proč nám sebrali opravdové tanky a dali nám tuhle zatracenou papírovou veteš).

Vrcholem bylo, když jeden z tanků najel v únoru 1969 na minu, která prorazila dno vozidla a iniciovala vezenou munici. Výbuch zabil řidiče a zbytek osádky utrpěl těžká zranění. Tankisté tvrdili, že na M48 se nic takového stát nemohlo. To byla na jednu stranu pravda, na druhou byla pravda to, že M551 byl lehký tank, který v žádném případě nemohl suplovat roli MBT a podle toho s ním bylo nutné zacházet.

Reklama

Každopádně všechny M551 postupně dostaly na dno korby téměř tunu vážící přídavné titanové pláty, které měly pro příště podobným nehodám zabránit. Do té doby si osádky pomáhaly jak uměly. Řidiči si obkládali sedadlo pytli s pískem a zbytek osádky seděl v otevřených příklopech, aby dokázali vozidlo včas opustit a tlaková vlna jim nepotrhala cévy v mozku.

M551 si u regimentu „Black horse“ trochu vylepšil reputaci, když jeho tankisté 10. března 1969 u města Tay Ninh za pomoci protipěchotních střel XM625 zdecimovali jednotku Viet-congu.

Do konce roku stoupl počet tanků Sheridan nasazených ve Vietnamu na 200.

Ačkoli bylo výsledné hodnocení přinejmenším rozpačité, byly Sheridany jedny z posledních tanků, které Vietnam opouštěly. Během bojů bylo ztraceno přibližně 100 vozidel, z nichž většina bylo opuštěna a zničena vlastními osádkami pro poruchy nebo nemožnost vyproštění z bažinatého terénu.


Sheridan z výzbroje 82. výsadkové divize vyjíždí z vyloďovacího plavidla LCU 1674 na ostrově Viegues během cvičení Ocean Venture '84 (US Army)

Služba v Evropě

Souběžně s nasazením ve Vietnamu začalo vyzbrojování amerických obrněných jednotek a ACR v Německu. Služba v mírném klimatu svědčila tankům mnohem lépe a většina problémů s municí známá z Vietnamu se neobjevovala, jediný větší problém byl příliš silný zákluz při střelbě HE(AT) municí. Tanky si získaly oblibu především díky značné pohyblivosti a vcelku rychle byla vypracována obstojně fungující taktika „udeř a uteč“, při které Sheridany využívaly možnost zahájit boj na větší vzdálenost než MBT.

Osádky M551 provedly první palebný přepad, odpálily jednu, maximálně 2 střely Shillelagh a střelbu ukončily vždy předtím než se zmatený „protivník“ dostal na dostřel. Potom využily zmatku, kdy napadená jednotka přecházela z pochodové sestavy na bojovou a přesunuly se z dosahu tankových kanonů blížícího se „protivníka“ do záložních postavení, aby mohly palebný přepad zopakovat.

Poměrně dobře přitom osádky hodnotily funkci stabilizátoru hlavně kanonu. Mířená střelba za jízdy byla sice možná jen na relativně dobrém terénu (ujetá rovná cesta) ale významně usnadňoval veliteli udržet za jízdy (hlavně v náročném terénu) vzdálené cíle v zaměřovači. Palba se potom vedla z krátkých zastávek.

Reklama


Sheridan na výsadkové paletě krátce před naložením do letounu C-5B Galaxy ze sestavy 436th Military Airlift Squadron,... (US Army)


...který ho posléze svrhne nad vojenským výcvikovým prostorem ve Fort Bragg v Severní Karolíně (US Army)

M551A1 s laserovým dálkoměrem

V roce 1971 dostaly Sheridany laserový dálkoměr AN/VVG-1 s rubínovým laserem. Ten byl umístěn na stanovišti velitele tanku a nebyl nijak propojen se systémem řízení palby. Velitel změřil vzdálenost cíle a hodnotu ohlásil střelci, který ji nastavil na zaměřovači. Přesto byla tato metoda mnohem pohotovější a přesnější než stará dílcová. Laser nesplňoval podmínky „safeeye“, ale v té době se to nepovažovalo za závažnější vadu, protože to vadilo pouze při cvičeních, kdy hrozilo poškození zraku příslušníků jednotky, která hrála „rudé“. A to se dalo vyřešit některými omezeními. Takto vybavené tanky byly označeny M551A1.

Armáda původně uvažovala o vytvoření celé „rodiny“ vozidel zahrnující vyprošťovací vozidla, vozidla palebné podpory, samohybná a protiletadlová děla, ale kvůli počátečním potížím s podvozkovou skupinou na svůj záměr rezignovala.

Od roku 1978 začalo postupné vyřazování Sheridanů z výzbroje prvosledových jednotek. Ve své úloze byly dočasně nahrazovány tanky M60A1 (resp.A3) nebo transportéry M113, do doby než je s konečnou platností nahradila nová průzkumná vozidla M2/3 Bradley CFV (Cavalry Fighting Vehicle). Důvodem byl nedostatek náhradních dílů a především munice, která se již nevyráběla a neměla skladovatelnost munice s mosaznou nábojnicí.

Sheridany zůstaly pouze ve výzbroji praporu 4./68. Armor (4. prapor 68. pluku) 82. výsadkové divize „All American“ (AA) ve Fort Bragg v Severní Karolíně, dále ve „výzbroji“ jednotek OPFOR (Opposing Force) NTC (National Training Center) ve Fort Irwin v Kalifornii a dvanáct vozidel dostala národní garda státu Arkansas. Zbytek byl uskladněn na „pohřebištích“ patřících pod Anniston Army Depot a postupně sloužil jako zdroj náhradních dílů pro udržování zbytku Sheridanů v provozuschopném stavu.


T-72 v podání Sheridanu v roli OPFOR, stroj pochází z výzbroje 177th Armored Brigade, výcvikový prostor Fort Irwin, Kalifornie, březen 1987 (US Army)

Přestavby

Technici 4./68. pluku použili v osmdesátých letech část podvozků ke stavbě dalších vozidel. Zkoušel se tank vyzbrojený dvojicí 25mm rychlopalných kanonů M242 Bushmaster, stíhač tanků vybavený odpalovacím zařízením PTŘS TOW na místě věže s jednoduchým pancéřovým krytem, ale žádné z těchto vozidel nebylo zařazeno do výzbroje ani vyrobeno ve větším počtu.

V roce 1982 probíhaly testy, jejichž cílem bylo vyzkoušet nový zbraňový systém XM274, což byl 75mm kanon ARES s vysokou úsťovou rychlostí a nabíjecím automatem, umístěný na externí výsuvné lafetě. Program byl nazván ELKE (Elevated Kinetic Energy weapon). Ale ani ten nepřekročil stádium zkoušek.

Později sloužily podvozky pro testy kanonu L7 ráže 105 mm se zkráceným zákluzem, se kterým se počítalo pro CCVL (Close Combat Vehicle, Light), což byl jeden z plánovaných nástupců M511 postavený na podvozku M2/3 Bradley. Druhým byl kolový LAV-25 Piranha používaný jednotkami námořní pěchoty.

V roce 1988 proběhly porovnávací testy jízdních vlastností strojových spodků CCVL, LAV-25 a M551 Sheridan ve výsadkové zóně St. Mere Eglis ve Fort Bragg. Sheridan prokázal nejvyšší pohyblivost a průchodivost, když ho nezastavila ani svázaná břevna, ani hluboký brod nebo kotouče ostnatého drátu, na kterých skončili jeho protivníci. Svoji nespornou převahu dokázal, když na závěr testu najel na starý 2 1/2 t náklaďák rozdrtil ho pod svými pásy. Přítomným lobbistům obou programů na náhradu M551 po ukázce poněkud zmrzly úsměvy.


Sheridan z výzbroje 82. výsadkové divize, operace Desert Shield, prosinec 1990 (US Army)

Panama

4./68. byl později přeznačen na 3./73. a v jeho řadách se M551 zúčastnil ještě dvou bojových konfliktů. Prvním byla v roce 1989 operace „Just Cause“ proti oddílům panamského diktátora Manuela Noriegy. První jednotkou, která byla nasazena do bojů, se stala rota Charlie, jejíchž osm Sheridanů bylo shozeno na plochu mezinárodního letiště Torrijos-Tocumen.

Samotné nasazení tanků Sheridan se obešlo bez obtíží, ale piloti transportních strojů měli u svých „pasažérů“ vroubek za to, že některá vozidla skončila místo na letišti v bažině na jeho okraji. Na jejich obranu je potřeba říct, že shoz byl prováděn za naprosto nemožného počasí. Takže vina padá spíše na hlavy plánovačů operace.

Při poskytování palebné podpory v ulicích Panama City prokázaly Sheridany vysokou pohyblivost mezi budovami, protože díky krátké hlavni měly i v úzkých ulicích prakticky kruhový odměr, zatímco MBT se při podobném nasazení musely kvůli dlouhé hlavni kanonu „plížit“ podle jedné strany ulice a stejně většinou nedosáhly možnosti vést boční palbu. A trhavá munice ráže 152 mm měla značný bořivý účinek, což je při boji ve městě zvláště cenné. Jinak byla vozidla upravována podobně jako ve Vietnamu. Pro zesílení pancéřové ochrany vezla pytle s pískem, které byly účinné především proti kumulativním střelám.

V roce 1990 byly tanky vybaveny pasivním zaměřovacím systémem TIS (Thermal Imaging Sight), který podstatně zvýšil bojovou hodnotu, protože umožňoval pozorovat bojiště a vyhledávat cíle bez demaskujících účinků.


Záběr ze cvičení v poušti Saudské Arábie předcházejícím vlastní pozemní invazi do Iráku (US Army)

Záliv

Druhým bojovým nasazením 3./73. byla operace „Desert Storm“. Prvních 55 tanků dopravených v roce 1991 do oblasti Perského zálivu byly právě Sheridany, které tvořily do „příletu“ Abramsů nejmohutnější palebný prostředek americké armády. Válka v Zálivu byla také jediným konfliktem, kde došlo k bojovému použití střel Shillelagh. Její obětí se stal údajně irácký tank Typ 59 (čínská kopie sovětského T-55). Zajímavé je, že ačkoli měla řada lidí z nasazení Sheridanů obavy, během nasazení v zálivu neměly M551 jedinou mechanickou závadu. Další důkaz toho, že při správném ošetřování a obsluze bylo vozidlo schopné provozu i v náročných podmínkách. Ostatně, jak potvrdily další zkušenosti z NTC, Sheridanům vždy více vyhovovalo suché a teplé klima.

Po skončení války v Zálivu začaly být Sheridany postupně vyřazované i z výzbroje 3./73. 82. divize „AA“ i přesto, že se nenašla vhodná náhrada. Samotný prapor byl v roce 1997 rozpuštěn.

To ovšem neznamenalo konec kariéry Sheridanu. V říjnu 1980 bylo aktivováno NTC ve Fort Irwin a zhruba 200 vozidel (později celkem 330 včetně těch, která byla vyřazena od 82. divize) prošlo úpravou VISMOD (Visual Modification), aby se podobala ruským tankům a další technice. Základ kádru NTC tvořily reaktivovaní příslušníci 2. praporu 58. Infantry (mechanizovaného) pluku, ze kterých byl vytvořen první motostřelecký prapor podle sovětských organizačních tabulek s tzv. trojkovou organizací. Takže každá motostřelecká rota byla vyzbrojena 9+1 BVP a posílena tankovou četou s 3 tanky T-72, případně měla k dispozici průzkumnou jednotku s dalšími dvěma BVP. Obě vozidla vznikla úpravou M551, kromě vzhledu se liší jiným systémem MILES aby byly zohledněny dostřely zbraní. Koncem roku 1981 existoval pluk OPFOR a s přestavbou další techniky byla vytvořena celá 60. gardová motostřelecká divize OPFOR. Většina příslušníků ovládala alespoň základní radiokorespondenci a povelovou techniku v ruštině a když pili, tak stylově vodku.

Protože Sheridany vybavené MILES nepotřebují nabíječe, jezdí většinou s tří, ale někdy také jen s dvojčlennou osádkou. V současnosti je zaveden modernější systém MILES II, který dokáže rozlišit, která část vozidla byla zasažena jakou zbraní (čelo, boky, věž) a zda je v dané vzdálenosti účinek „projektilu“ dostatečný na proražení pancíře. Nicméně kariéra Sheridanu se blíží k neodvratnému konci. V polovině roku 1998 bylo v NTC z 330 přestavěných M551 provozuschopných již jen 180 a kvůli stále většímu nedostatku náhradních dílů začínají procházet přestavbou VISMOD „mladší“ podvozky houfnic M-109 vyřazených pro nadbytečnost po redukci stavů ozbrojených sil.


Příslušníci 82. výsadkové divize během výcviku ve Fort Polk v Louisianě, říjen 1996 (US Army)

Velké oči

Jedním z důvodů, proč museli konstruktéři přistoupit k řadě kompromisů, byly požadavky US Army na schopnosti vozidla (viz první díl) ale jak to bylo s jejich praktickým využitím.

Tanky Sheridan dokázaly po drobných úpravách plavat. K tomu bylo potřeba vyklopit dopředu vlnolam a jeho vnitřní část s obdélníkovým průzorem sklopit zpět, aby zapadla do šestiúhelníkového výřezu a vznikla souvislá kovová přední stěna. Zároveň bylo nutné ze zaoblených horních hran korby „vybalit“ a vztyčit přídavné texgumoidní clony, kolem celého tanku, aby stoupl celkový výtlak. Ale není zdokladováno jediné operační použití tohoto vybavení, na kterém armáda původně tak lpěla a výcvik v „plavbě“ probíhal také poměrně sporadicky.

Podobně to dopadlo s možností vysazovat tanky na padácích. Tato metoda, kterou poměrně často cvičily sovětské jednotky, byla záhy zavržena, protože se stávalo, že se neotevřel některý (nebo vůbec žádný) ze tří padáků, na kterých se vozidlo snášelo k zemi a tím došlo k jeho poškození. Přesněji řečeno těžká ocelová věž při dopadu prorazila horní pancéřovou desku a „propadla“ dovnitř korby.

Místo toho se cvičilo vysazování metodou LAPES (Low Altitude Parachute Extraction System), při které byl tank upevněn na paletě vybavené padákem. Ten nesloužil ke zmírnění dopadu, ale pouze k vytažení palety z letounu v nízkém průletu (řádově desítky metrů). Většinou se jednalo o taktický C-130 Hercules, ale certifikovány pro shoz byly i strategické C-140 a C-5. Sílu nárazu absorbovaly deformační členy v paletě. Osádka potom vyskočila z jiného letounu na vlastních padácích. Po uvolnění kotev a přeřezání nylonových popruhů mohla s vozidlem odjet. Velkou předností je systému LAPES se přesnost s jakou může být náklad (nemusí to být jen bojová technika) vysazen, ovšem vyžaduje to dokonale vycvičené letové osádky.

Organizační struktura útvarů vyzbrojených M551

Bojovým útvarem, u kterého vydržely Sheridany nejdéle byla 82. výsadková divize, konkrétně její 3./73. Armor (3. obrněný prapor 73. pluku), který měl tabulkově celkem 54 tanků, protože základní jednotky (četa) používaly „pětkovou“ organizaci, běžnou u amerických obrněných jednotek. Proti tomu jednotky bývalé Varšavské smlouvy používaly „trojkovou“ organizaci (četa=3 tanky). Z toho důvodu nelze jednoduše srovnávat bojové možnosti jednotek bývalých protivníků. Vždy je potřeba brát do úvahy organizační struktury v daném období. U amerických útvarů vyzbrojených MBT vydržela „pětková“ organizace do zavedení Divize 86 respektive do přezbrojení útvaru na tanky M1 (viz M1 Abrams - Šeptající smrt) ale 3./73. měl stejnou organizační strukturu až do svého rozpuštění v roce 1997.

Dalšími útvary, které měly Sheridany ve výzbroji, byly ACR (Armored Cavalry Regiment). Zde je třeba zmínit, že názvy jednotek jsou historické a doslovný překlad, o který se občas pokoušejí někteří „překladatelé“ vojenské literatury a „amatérští tvůrci nového vojenského názvosloví“ je naprosto scestný. Existují sice ekvivalentní české výrazy z dob, kdy armáda měla ve výzbroji jezdecké jednotky, ale mluvit o švadroně nebo jezdeckém pluku v souvislosti s tankovou jednotkou je přinejmenším divné. Totéž platí o Infantry plucích, které jsou dávno mechanizované a pěšky se pohybují jen naprosto výjimečně.

Za nejschůdnější lze asi považovat ponechání označení jednotek v původním anglickém tvaru s případným ekvivalentem na stejném organizačním stupni.

ACR Armored Cavalry Regiment (což je útvar odpovídající průzkumnému pluku) měl tabulkově ve výzbroji 84 Sheridanů. Po 27 v každé Squadron, plus tři velitelská vozidla štábu pluku. Squadrony jsou organizačně na úrovni praporu, troops na úrovni roty. Dokonce byly značeny velkými písmeny a podle anglické hláskovací tabulky (Alfa, Bravo, Charlie...), jako roty u obrněných jednotek.

Zvláštností je silná organizace průzkumných čet, které měly po šesti tancích M551 Sheridan, kromě toho byly vybaveny transportérm M113A1 ACAV (Armored Cavalry Assault Vehicle) pro průzkumné družstvo a samohybným minometem M106A1 ráže 105 mm na stejném podvozku pro poskytování palebné podpory. S příchodem M551A1 došlo k drobné organizační změně, když byly průzkumné čety posíleny o další družstvo s transportérem M113.

Posledními útvary, které měly ve výzbroji Sheridany byly standardní obrněné divize vyzbrojené klasickými MBT, v případě US Army M48 nebo M60 Patton. Každá jejich obrněná brigáda (o stupeň výš než prapor) měla ve své sestavě samostatnou průzkumnou rotu, podřízenou přímo veliteli brigády (nikoli praporu) vyzbrojenou devíti Sheridany ve třech četách.

Všechny organizační struktury jsou tabulkové a mnohdy doházelo z různých důvodů k organizačním změnám, takže skutečnost ne vždy odpovídala přáním důstojníků na štábech.

 

Vyšlo v časopise ATM 2005/04

 

Prameny:
Hunnicutt R.P.: Sheridan history of the american light tank ISBN 0-89141-570-X
Chant Chris: Encyklopedie tanků ISBN 80-7191-226-3
Mesko Jim: M551 Sheridan In action ISBN 0-89747-253-5
Zaloga Steven: US Light tanks 1944-1984 ISBN 0-85045-541-3
Periodika: Nuts and bolts, HPM, ATOM, ATM, Tankograd

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více