Válka o Gran Chaco (Bolívie - Paraguay 1928-1935)

Autor: Karl Schlange / Schlange 🕔︎︎ 👁︎ 44.903

Územní spor o Chaco Boreal (severní), konflikt mezi Paraguají a Bolívií, následoval po ztrátě území, kterou tyto dvě země utrpěly v předcházejících konfliktech. Ve válce mezi Bolívií a Chile, Bolívie ztratila své pacifické pobřeží a začala osidlovat Chaco Boreal z důvodu jeho splavného toku do Atlantického oceánu. Paraguay chtěla Chaco z důvodu územních ztrát během války s „Trojdohodou“ (Brazílie, Argentina a Uruguay). Paraguay nahlížela na Chaco jako na prostředek národní obnovy a jako na zdroj ekonomického růstu.


Chaco

Reklama

Konflikt začal v létě roku 1928 zajetím bolivijské milice Paraguayskou kavalerií 22. srpna 1928. Boje pokračovaly v průběhu celého léta, než opadly, kulminujíce dobytím pevnosti Vanguardia v Paraguayi 6. prosince 1928. Paraguay podala stížnost Společenství národů, ta ale byla zamítnuta Bolívií a Společenství národů přenechalo řešení sporu místní organizaci.

Oběma stranami byl nakonec přijat návrh Panamerické konfederace, zprostředkovat a vyšetřit konflikt.

Téměř o rok později, 12. září 1929, Paraguay a Bolívie podepsaly smlouvu o diplomatickém řešení konfliktu. V dubnu následujícího roku, Paraguay a Bolívie souhlasily, že si vymění dobyté pevnosti. 1. května 1930 obě strany pokračovaly v diplomatických stycích a 23. července 1930 byly dobyté pevnosti vyměněny. Každopádně nebyla podepsána žádná dohoda o konečném míru.

Válka o Chaco (1932-1935), nákladný konflikt mezi Bolívií a Paraguayí. První projevy nepřátelství začaly již v roce 1928 spory o Chaco Boreal, divokou krajinu o rozloze přibližně 100 000 čtverečních mil (259 000 km2) severně od řeky Pilcomayo a západně od řeky Paraguay.

Vypadalo to, že se Bolívie těší všem výhodám, kterými měla navrch nad Paraguayí: měla třikrát více obyvatel, armádu dobře trénovanou německým generálem Hansem von Kundtem a hojné dodávky zbraní, zakoupených pomocí úvěrů amerických a kanadských bank i ze Zbrojovky Brno v ČSR (jednalo se cca o 100 000 pušek a kulometů ZB 26 a VZ 24). Morálka indiánských branců v bolívijské armádě však byla velice nízká, navíc Paraguayci byli lépe přizpůsobeni pro boj v nížinatých bažinách a džunglích, ve kterých umírala spousta Bolívijců nejen na následky palby, ale i na následky nejrůznějších nemocí a hadích uštknutí, protože indiánští branci Bolivie pocházeli z náhorní plošiny Altiplano a nebyli zvyklí džungli. Obě země si udržovaly vojenská stanoviště ve sporném území.


Paraguayské jednotky na cestě z přístavu Puerto Casado na frontu

5. prosince 1928 Paraguay iniciovala sérii střetů, které vedly k válce v plném měřítku navzdory „vnitroamerickému“ smírčímu úsilí. Obě válčící strany přesunuly více jednotek do Chaca, takže v roce 1932 byla válka s konečnou platností v plném proudu. V červnu Bolívijci obsadili paraguayské pozice v severním Chacu a podnikli úspěšný útok ve středním Chacu proti pevnosti Boquerón. V srpnu Paraguay nařídila mobilizaci a poslala vojsko pod vedením generála José Estigarribia do jejich prvního většího útoku proti pevnosti Boquerón, která padla na konci září. Bolívie povolala generála von Kundta, který soustředil své vojenské síly na jihu, aby zaútočil na pevnost Nanawa, která byla svědkem těžkých bojů po následujících několik měsíců.

Reklama

Paraguay oficiálně vyhlásila válku 10. května 1933. Koncem října Estigarribia podnikl sérii útoků podél rozsáhlé fronty po celé její délce a dosáhl tak strhujících úspěchů, že bolívijský prezident Daniel Salamanca nahradil von Kundta generálem Enrique Peñaranda.

Koncem třítýdenního příměří, 9. ledna 1934, Estigarribia obnovil nápor na vojenské stanoviště Ballivián, kde se od března do července odehrávaly nejtěžší boje války.

Ballivián padl 17. listopadu a Salamanca byl nucen se vzdát. V lednu 1935 paraguayský postup pokračoval bez odporu dále na bolívijské území.


Pohled do paraguayských zákopů

Po bolívijských protiútocích, které donutily paraguayské vojenské jednotky k obraně, bylo 12. června 1935 dohodnuto příměří. V této válce přišlo o život téměř 100 000 mužů. Příměří bylo dojednáno na mírové konferenci v Chaco, které se zúčastnily Argentina, Brazílie, Chile, Peru, Uruguay, a Spojené Státy. Tato smlouva byla podepsána 21. července 1938 v Buenos Aires. Paraguay získala nárok na většinu sporného území, ale Bolívii byl přidělen přístup k řece Paraguay a k přístavu Puerto Casado. Válka zapříčinila rozvrácení bolívijské ekonomiky a vyprovokovala tak davy sociálně slabých Bolivijců, kteří se domáhali ekonomické reformy. Argentině byla dána hlavní zásluha na osídlení a argentinští investoři značně profitovali na paraguayských územních ziscích. V podstatě to byla i válka mezi dvěma ropnými koncerny o naleziště v Chaco Boreal, kdy Bolivii financoval ze strany USA Standart Oil of New Jersey. Paraguay naopak peněžně podporovaly společně Argentina a Velká Británie zastoupená firmou Royal Dutch Shell. Obě země byly velmi chudé, Bolívie těžila cín a ropu na vývoz do ciziny, kdežto Paraguay měla čistě agrární ekonomiku. V paraguayské armádě sloužilo mnoho bílých Rusů jako důstojníci.

Jedny z nezajímavějších kapitol celé války se týkají použití stíhacího letectva k ostřelování a bombardování vojenských útvarů. Bolívijci měli převahu leteckých sil a v prvních dnech války toho dokázali náležitě využít. Nicméně, jak se válka blížila k rozhodujícímu bodu, bylo letectvo využíváno pouze pro pozorovací účely a shazování vzkazů velením. Zásoby a munice byly občas shazovány obklíčeným obráncům, ale bez pomoci padáků, což většinou vedlo k poškození munice a dělalo ji tak nepoužitelnou. Bolívijské letectvo mohlo využít své letecké síly k provedení strategického bombardování, ale rozhodlo se, že k žádnému bombardování nedojde. Když totiž toto letectvo provedlo bombardování pevnosti Puerto Casado, důležitého místa, kde bojující jednotky doplňovaly zásoby a kde se zdržovaly, argentinská vláda, zástupce místní moci, pohrozila Bolívii odvetou, pokud by byl zabit jakýkoliv zde žijící argentinský občan. Bolívie si nemohla dovolit probudit hněv Argentiny, takže strategické bombardování ustalo.


Bolívijská armáda během bojů používala tanky Vickers E Type 6

Použití letectva jako navigačního prostředku evidentně zaujalo německé atašé a pozorovatele, protože si našlo své uplatnění v Rommelově pouštní válce za méně než deset let.

Problém biologické války se dostal na povrch právě během války o Chaco. Bolívijské jednotky byly očkovány proti choleře před tím, než šly do války, zatímco paraguayské zřejmě nebyly. Během jednoho ústupu bolivijské armády hlavní důstojník zdravotnického sboru, Dr. Albelardo Ibanez Benavente, obdržel souhlas k umístění živých kultur cholery do studen a nádrží vody v cestě postupující paraguayské armády.
Ačkoliv experiment selhal, Bolívijci se k němu plně přiznávali jednak se smyslem pro hrdost ale také s trochou frustrace, jelikož experiment nedosáhl požadovaných výsledků.

Reklama

Nepovšimnutá ponaučení z První světové války zahrnovala rozdělení těžkých kulometů bojovým jednotkám. Například použití jednoho těžkého kulometu na jeden prapor, evidentně zapomenutá zkušenost z jatek První světové války, byla opětovně získána během války o Chaco. Jako novinka přišlo první masovější bojové nasazení samopalů. Jako vždy získávání zkušeností v zásobování přišlo na ohromné náklady. Nákladní doprava použitá na zásobování rychle se pohybujících bojových jednotek a dělostřelectva byla bolivijskou Achillovou patou. Na vyřešení tohoto problému Bolívijci zavedli systém konvojů podobný tomu, čím se stal americký „Red Ball Express“ během Druhé světové války.

Fotografie: Latin-american studies

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více