USS Johnston (DD-557)

Autor: Petr Pršal 🕔︎︎ 👁︎ 21.100

John Vincent Johnston z Cincinnati v Ohiu vstoupil do námořnictva v září roku 1861 jako poddůstojníkna dělový člun ST. LOUIS. 6. února se účastnil útoku dělových člunů, při kterém byla obsazena strategicky důležitá pevnost Fort Henry na řece Tennessee. V noci 1. dubna 1862 se jako námořní velitel účastnil kombinované armádně námořní výsadkové akce, při které se podařilo zaklínovat děla v pevnosti Fort No. 1 nad konfederační pevností Ostrovem č. 10. Za tuto akci byl povýšen do hodnosti záložního poručíka. Po ostřelování Vicksburgu převzal velení na lodi FORREST ROSE a hlídkoval na Mississippi a jejích přítocích. 15. února jeho dělový člun rozprášil útok konfederace a zachránil město Waterproof a jeho vojenskou posádku. Poručík Johnston vystoupil z námořnictva 23. června 1864 a zemřel 23. dubna 1912 v St Louis.

DD – 557 JOHNSTON

Reklama

Torpédoborec třídy Fletcher

Výtlak:  2325t – 2924t
Rozměry:  114,73m x 12,7m
Stroje, rychlost:  2 x turbína General Electric; 4 x kotel Babcock & Vilcox 60 000 koní; 38 uzlů
Výzbroj:   5 x 127 ( 5 x 1 ); 10 x 40 (5 x 2 ); 7 x 20 ( 7 x 1 ); 10 x 533 ( 2 x 5 ) 6 x vrhač hl. Pum; 2 x skluzavka hl. pum;
Posádka:  273 mužů

Stavba torpédoborce DD-557 JOHNSTON začala 6. května 1942 v docích Seattle Tacoma Shipbuilding Co. Ve státě Washington, loď byla spuštěna na vodu 25. března 1943 patronem lodi byla paní Marie S. Klinger, praneteře poručíka Johna Johnstona. Torpédoborec vstoupil do služby 27. října 1943 pod velením fregatního kapitána Ernesta E. Evanse.
 
V den, kdy torpédoborec vstoupil do služby měl kapitán lodi proslov k posádce při kterém řekl: Toto bude válečná loď a já hodlám jít po nebezpečné cestě, kdo nechce jít se mnou, ať odejde teď hned.
 
O tři měsíce později, 1. února 1944 během kampaně na Marhallových ostrovech JOHNSTON ostřeloval pláže na ostrově Kwajalejn. Od  17 do 22. února 1944 se účastnil pětidenního ostřelování ostrova Eniwetok. Poskytoval přímou palebnou podporu invazním jednotkám, zničil několik pevnůstek a protiinvazních zdí kolem invazních pláží. Při cestě na hlídkovou plavbu v Šalamounech ostřeloval dne 28.3. 1944 atol Kapingamarangi v Karolínách. Bylo  postřelována pozorovatelna, několik budov, pevnůstek a zákopů na plážích. O dva dny později vplouvá do ústí řeky Maririrca jihovýchodně od zátoky císařovny Augusty na Bougainville v Šalamounových ostrovech. Po poskytnutí palebné podpory pozemním jednotkám v této oblasti nastupuje protiponorkovou hlídku v okolí ostrova Bougainville. V průběhu této hlídky napadne hlubinnými pumami a potopí japonskou ponorku I-16.
 
Tři měsíce po hlídkování v Šalamounech JOHNSTON připlouvá k Marshallovým ostrovům a připravuje se na invazi a obsazení Guamu v Marianách. 21. července spolu s „duchem z Pearl Harboru“ BB-38 PENNSYLVANIA ostřeluje Guam. Do 29. července vystřelil při plnění úkolů více než 4000 granátů. Jeho přesná palba zničila japonskou baterii čtyřpalcových děl, řadu pevnůstek a budov.

Poslední akcí před filipínským tažením bylo ostřelování ostrovů v západních Karolínách od 6. září do 14. října 1944.

Poté JOHNSTON pomáhal chránit eskortní letadlové lodě a poskytoval protivzdušnou podporu při vylodění a invazi na Palauských ostrovech.
 
Další na řadě byly Filipíny a JOHNSTON u toho opět neměl chybět. Po doplnění střeliva, materiálu a proviantu v přístavu Seeadler na ostrově Manus na Admiralitních ostrovech odplouvá 12. října 1944 poskytovat palebnou podporu eskortním letadlovým lodím, které zajišťovaly vzdušnou převahu v prostoru východní části ostrova Leyte a Leytského zálivu, ostřeluje místní japonská letiště, od 20. října 1944 poskytuje palebnou podporu jednotkám na invazních plážích. Podílí se rovněž na zničení konvoje nákladních automobilů na  ostrově Leyte. JOHNSTON operoval v rámci „Taffy 3“ ( operační skupina eskorních letadlových lodí 77.4.3 ). Taffy 3 operoval ve složení: CVE-70 FANSHAW BAY, CVE-66  WHITE PLANS, CVE-71 KITKUN BAY, CVE-73 GAMBIER BAY, CVE-63 ST. LO,CVE-68 KALININ BAY,  Velitelem Taffy 3 byl kontraadmirál Clifton A. F. Sprague na vlajkové lodi CVE-70 FANSHAW BAY. Eskortu tvořily tři torpédoborce třídy Fletcher: DD-533 HOEL ( vlajková loď velitele eskorty ), DD-532 HEERMAN a DD-557 JOHNSTON. Tuto trojici doplňovaly čtyři eskortní torpédoborce třídy John C. Butler: DE-339 JOHN C. BUTLER, DE-341 RAYMOND, DE-405 DENNIS a DE-413 SAMUEL B. ROBERTS.
 
Po úderech amerických ponorek, opakovaných náletech letounů z rychlých letadlových lodí a poté co ztratil bitevní loď, dva křižníky a poškození dalších dvou těžkých křižníků, které s těžkými poškozeními vracely na základny a díky chytrému úhybnému manévru Takea Kurity americké velení předpokládalo, že střední svaz akci přerušil a pluje zpět na základnu. Operační svaz rychlých  letadlových lodí se obrátil na sever a vydal se stíhat Severní svaz admirála Ozawy u Mysu Engano. Tento manévr ponechal Taffy 3 osamocenou, bez ochrany těžkých lodí v severní části Leytského zálivu.  

Střední svaz pod velením víceadmirála Takea Kurity v noci z 24. na 25 října proplul průlivem San Bernardino do Filipínského moře.

06:45 jeden z pilotů na protiponorkové hlídce, poručík Willam C. Brooks objevil japonský střední svaz. Okamžitě podal o tom hlášení, nicméně jeho nadřízení usoudili, že se nemůže jednat o japonce a dostal nařízeno důkladně identifikovat objevenou skupinu lodí.

06:48 pilot hlášení potvrdil a na jeden z křižníků zaútočil hlubinnými pumami, japonci se bránili protiletadlovou palbou a v této chvíli bylo jasné, že poručíkovo první hlášení bylo správné.

06:58 Bitevní loď JAMATO vypálila první salvu na Taffy 3. Bitva u ostrova Samar začala. Přímo proti Taffy 3 směřovaly 4 bitevní lodě, 7 křižníků a 12 torpédoborců.
Ihned po spatření japonského svazu velitel JOHNSTONU vyhlásil fregatní kapitán Evans poplach a loď se připravila k boji.
 
Dělostřelecký důstojník JOHNSTONU poručík R. C. Hagen později prohlásil: „Cítili jsme se jako malý David bez praku“. Za méně než minutu JOHNSTON kličkoval mezi japonskými loděmi a Taffy 3 a pokládal kouřovou clonu ve snaze skrýt eskortní letadlové lodě před japonskými dělostřelci a ztížit jim zamíření. Poručík Hagen to později komentoval: „ byli jsme první lodí, která začala pokládat kouřovou clonu, první jsme zahájili palbu na nepřítele a první jsme provedli torpédový útok“.

07:10 Japonské lodě se přiblížili na přibližně deset mil a dostali se na dostřel pětipalcovek JOHNSTONU. Torpédoborec zahájil palbu na nejbližší japonský těžký křižník KUMANO, vlajkovou loď 7. divize těžkých křižníků, který plul v čele linie těžkých křižníků. Dvě, nebo tři japonské lodě začaly torpédoborec ostřelovat ze svých děl. JOHNSTON kličkoval mezi dopadajícími granáty a během deseti minut vypálil na 200 granátů na KUMANO a několikrát ho zasáhl.

Asi v 7:20 JOHNSTON plující rychlostí asi dvacet pět uzlů zkrátil vzdálenost na šest mil a provedl torpédový útok, za cíl si vybral opět KUMANO a odpálil na něj všech deset torpéd. Okamžitě po provedení torpédového útoku provedl obrat a začal ustupovat do kouřové clony. Podle poručíka Hagena dvě až tři torpéda našla svůj cíl ( ve svém hlášení poručík Hagen uvedl, že třetí torpédo mohlo zasáhnout jednu z bitevních lodí, které pluly v další koloně ) a když se vynořili zpět z kouřové clony viděli, že křižník plující v čele linie křižníků má celou záď zahalenou v plamenech.  Japonský těžký křižník KUMANO se později potopil.

07:30 Torpédoborec byl zasažen salvou třech čtrnácti nebo šestnáctipalcových granátů následovaných v krátkém čase třemi šestipalcovými projektily. Následky byly katastrofální: Zásahy zdemolovaly zadní kotelnu a strojovnu, hlavní kormidelní stroj přestal reagovat na povely z můstku, bylo přerušeno elektrické vedení pro tři zadní pětipalcová děla, zásahy byl zničen gyrokompas a anténa  S.C. radaru se zřítila ze stožáru na můstek. Paluba lodi byla proděravěna a poškozena zásahy, loď měla první mrtvé a zraněné. Fregatnímu kapitánovi Evansovi výbuchy roztrhaly sako a utrhly dva prsty na levé ruce. Když se ho zdravotníci snažili ošetřit, odmítl je a poslal za vážněji zraněnými. Ruku si ovázal kapesníkem a pokračoval ve velení lodi. Loď se stáhla do bouřkové přeháňky a záchranná a opravárenská družstva se snažila opravit nejvážnější škody. Podle poručíka Hagena si připadali jako štěně, které převálcuje náklaďák.

07:50 Kontraadmirál Sprague nařídil torpédoborcům provést torpédový útok. Tento rozkaz se ovšem netýkal JOHNSTONU, který už byl bez torpéd. To ovšem neznamenalo, že se ho loď nezúčastní: torpédoborec provedl obrat a podpořil útočící torpédoborce HOEL, HEERMAN a eskortní torpédoborec SAMUEL B. ROBERTS palbou svých pětipalcovek. V průběhu tohoto útoku se dělostřelcům JOHNSTONU podařilo svými pětipalcovkami nejméně desetkrát zasáhnout japonský těžký křižník Po obratu se torpédoborec plul skrýt do kouřové clony. Při výstupu z kouřové clony málem došlo ke kolizi s torpédoborcem HEERMAN, díky úsilí obou kapitánů se plavidla minula ve vzdálenosti asi deset stop.  

08:10 Další zásahy zdemolovaly skladiště, místnost s nouzovou vysílačkou a čelo dělové věže číslo 4 hlavního dělostřelectva. Mnoho mužů, majících svá bojová stanoviště v těchto místech padlo, nebo bylo zraněno, tyto zásahy nesnížily palebnou kapacitu lodě.

08:20 se před JOHNSTONEM objevila na vzdálenost asi 7000 yardů před přídí bitevní loď třídy KONGO, při pohledu na její pagodovité nástavby poručík Hagen poznamenal: jsem si jistý, že peklo vypadá stejně jako japonská bitevní loď. Torpédoborec vypálil asi třicet granátů ráže 127mm a asi jedna polovina z nich bitevní loď zasáhla. Poručík Hagen  prohlásil:“bylo to jako kdybychom mlátili roličkou papíru do ocelové helmy, ale zabili jsme pár japonců a vyřadili několik jejich lehkých děl.“ Bitevní loď odpověděla svými hlavními děly, naštěstí nedocílila žádného zásahu.

08:30 se JOHNSTON přiblížil asi na tři míle k eskortní letadlové lodi GAMBIER BAY, kterou měl „v prádle“ japonský těžký křižník ČIKUMA. Když kapitán JOHNSTONU viděl v jakém stavu je letadlová loď vydal jeden z nejodvážnějších rozkazů, které poručík Hagen kdy slyšel:“Zahajte palbu na ten křižník Hagene, přilákáme jeho palbu na sebe a odlákáme ho od GAMBIER BAY.“ Johnston zkrátil vzdálenost na 6000 yardů a zahájil palbu na křižník a docílil pěti zásahů. Japonský kapitán reagoval úplně stupidně a nevěnoval jim pozornost. To umožnilo JOHNSTONU o pět minut později zmařit útok japonských torpédoborců.

08:40 Torpédoborec přerušil marný boj – pro GAMBIER BAY už nebylo záchrany a kapitán si všimnul mnohem většího nebezpečí – japonský lehký křižník JAHAGI následován čtyřmi torpédoborci se vysokou rychlostí přibližoval k letadlovým lodím. Jednalo se zřejmě o jediný pokus napadnout TAFFY 3 organizovanou skupinou lodí Kapitán Evans si rychle uvědomil hrozící nebezpečí a i když neměl žádnou podporu, pouze dvě z jeho hlavních děl byla plně bojeschopná s jedním fungujícím strojem, který mu umožňoval dosáhnout rychlost pouze 17 uzlů a se všemi torpédy vystřelenými se odvážně se postavil japonské 10. eskadře torpédoborců ( velitel kontraadmirál Susukumu Kimura ) a napadl ji palbou svých děl. Dělostřelci se zaměřili na čelní loď lehký křižník JAHAGI a dvanáctkrát ho zasáhli, k jejich velkému překvapení loď provedla obrat o 90° a jeho děla se odmlčela. JOHNSTON okamžitě přenesl palbu na další loď v řadě a pětkrát ji zasáhl. Všechny lodě provedly obrat a do 09:20 vypustily všechna svoje torpéda na letadlové lodě. Naštěstí bezvýsledně a to především díky sebevražednému útoku JOHNSTONU. Japonský admirál později odůvodňoval svůj postup následovně: torpédoborec, který se před námi vynořil z kouřové clony provedl torpédový útok a já jsem nařídil provést úhybný manévr a zaútočit torpédy. Teď se japonské lodě zaměřily na JOHNSTON, kroužili kolem něj v kruhu a zasypávaly ho přívalem palby. Poručík Hagen  situaci popsal následovně: „připadali jsme si jako osadníci s nákladním vozem, kolem kterých krouží smečka divokých indiánů“

Mezi 09:20 - 09:40 se torpédoborec zoufale snažil zabránit křižníkům na jeho levoboku a torpédoborcům na jeho pravoboku přiblížit k letadlovým lodím, ale žádná odvaha ani mistrovství už nemohlo JOHNSTON zachránit.   

09:10 Torpédoborec inkasoval tři zásahy pěti nebo šestipalcovými granáty. Pětipalcové dělo číslo 2 bylo zničeno a celá obsluha byla zabita nebo zraněna, věž číslo 1 hlavního dělostřelectva byla poškozena, část připravené protiletadlové munice ráže 40mm byla zasažena a explodovala.

09:20-09:30 byly uvolněny všechny hlubinné pumy v zásobnících na zádi lodě.

09:20 Vzhledem k poškozením lodě a požárům bylo velitelské stanoviště přemístěno na záď a loď byla řízena přímo kapitánem Evansem, který křičel povely otevřeným poklopem na obsluhu kormidla, které bylo ovládáno ručně.

09:40 byla zasažena poslední funkční strojovna a kotelna. Komunikační systém vypadl a loď znehybněla.

09:45 Kapitán lodě vydává povel „opustit loď“. Japonské torpédoborce nepřestávaly pálit na potápějící se loď a mnoho mužů bylo zabito nebo zraněno právě v těchto chvílích.

10:10 JOHNSTON se převrátil a přídí napřed se potopil.

Z posádky čítající 327 mužů se zachránilo pouze 141, asi 50 jich zahynulo během boje, 45 zraněných zemřelo po potopení lodě na záchranných vorech a 91 mužů včetně velitele, kterým se podařilo loď opustit zmizelo beze stopy. Někteří na následky zranění nebo vyčerpání, někteří se utopili nebo je dostali žraloci. Kapitán lodi byl naposledy viděn v záchranném člunu společně s dalšími důstojníky a muži JOHNSTONU. Nikdo neví co se s nimi stalo, zasáhli je japonci? To už se asi nedozvíme.
 
Jeden z nejstatečnějších zápasů, který vybojoval torpédoborec za celou dobu války v tichomoří byl u konce. Čest JOHNTONU vzdal i kapitán jednoho z japonských torpédoborců: jeden ze zachráněných mužů viděl, jak salutoval, když se JOHNSTON potápěl.

Hold složil i velitel 7. loďstva viceadmirál Kinkaid: „Tato loď nešla ke dnu zbytečně, útok japonského svazu byl zpomalen a odvrácen především díky jí a ostatním plavidlům. To o čem byli japonci přesvědčeni, že se stane americkou námořní katastrofou se změnilo v jejich porážku. A role, kterou sehrál JOHNSTON nemůže být doceněna."

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více