1. punská válka I

Autor: Radim Kapavík / kapa 🕔︎︎ 👁︎ 53.324

Příčiny války

Když se pod římskou nadvládu dostal celý Apeninský poloostrov, protnuly se sféry zájmů Říma a Kartága, které opanovalo prakticky celé západní Středomoří a přilehlá pobřeží. Mocenský boj těchto dvou starověkých státních celků trval přes sto let, během nichž došlo ke třem válkám zvaným punské. Příběh první z nich začíná u Mamertinů, poněkud zvláštní skupiny obyvatel Sicílie, kteří neměli s Římem ani Kartágem nic společného - až na to, že zatáhli tyto velmoci do vzájemné vleklé války.

Mamertinové (v originále Mamertini) byla skupina kampánských (nebo samnitských) válečníků - žoldnéřů. Podle legendy vznikla poté, co byly všechny děti mužského pohlaví narozené během určitého (jarního) období jistého roku zasvěceny Apollónovi. Není jasné, odkud přesně pocházeli, ale Memertinové používali oskánský jazyk, kterým se běžně mluvilo v Kampánii (nejvýznamnější města Capua, Nola), a jejich komunitu vedli dva ročně volení úředníci, což je běžná praxe italických měst. Jejich název je odvozen od boha Mamerta (1. pád Mamers), což je jeden z italických výrazů pro boha války nazývaného Římany Mars.

Reklama

Mamertinové se původně usídlili na Sicílii poblíž Tauromenia. Na Sicílii se pravděpodobně stali významnou vojenskou silou, která zasáhla do zde probíhajících konfliktů. Sicílie byla touto dobou dějištěm vleklých punsko-řeckých válek (většina měst na Sicílii jsou řecké kolonie). Kromě toho v důležitém sicilském hellénském městě Syrakusy vrcholila roku 289 př.n.l. občanská válka po smrti samovládce Agathokla I., který ve městě Mamertiny usadil a najal si je jako vojenskou sílu. Mamertinové se přidali k demokratickému režimu, který po smrti samovládce Agathokla I. v Syrakusách zavládl, a pravděpodobně se podíleli na odražení pokusu jeho vnuka zmocnit se města. Poté se však nepohodli se Syrakusany ohledně volebního práva, které požadovali, a z města odešli směrem do Itálie. Cestou byli podle některých zdrojů přátelsky přijati v Messaně, strategicky výhodně položenému městu na severovýchodním cípu Sicílie, která byla od roku 314 př.n.l. pod nadvládou Syrakus. Jisté však je, že Mamertinové do Itálie nedošli - buď ještě roku 289, nebo až roku 288 př.n.l. se Messany zmocnili, obyvatelstvo pobili nebo vyhnali a vyplenili okolí města. Z Messany si pak udělali svoji základnu pro výboje na Sicílii (roku 282 př.n.l. například zničili dvě sicilská města patřící pod nadvládu Syrakus - Camarinu a Gelu).

To vše se Římanů dosud nijak netýkalo. Roku 281 př.n.l vypukla válka s Pyrrhem, v jejímž průběhu byla roku 279 př.n.l. uzavřena spojenecká smlouva Říma s Kartágem proti Pyrrhovi, který operoval v jižní Itálii a ohrožoval především punské zájmy na Sicílii, kam ho někteří hellénští vládci měst zvali právě na pomoc proti jejich odvěkému soupeři, Kartágu. Diplomatické úsilí vedené Kartágem nakonec roku 278 př.n.l. vyústilo v toto rozdělení sil - na jedné straně stála hellénská města v jižní Itálii a na Sicílii společně s Pyrrhovou armádou, na straně druhé pak Římané bojující s Pyrrhem v Itálii a Kartaginci snažící se ovládnout hellénská města na Sicílii, ale dělající si zálusk i na hellénská města v jižní Itálii. Kartaginci na jaře 278 př.n.l. navíc uzavřeli spojenectví právě s Mamertiny a společně s nimi oblehli Syrakusy, které byly vůdčí silou hellénských měst na Sicílii.

Pyrrhos poté opustil Itálii, ačkoliv válka s Římany nebyla ukončena, a přeplavil se na Sicílii. Tam spojil svoji armádu se silami dalších hellénských samovládců a vyprostil Syrakusy z obklíčení (kartáginská armáda odtáhla bez boje). Všechna hellénská sicilská města kromě Messany se postavila za Pyrrha, který obnovil Spolek Sikeliótů namířený proti Kartágu, jenž kdysi založil Agathoklés, a postavil se v jeho čelo. Následujícího roku se vydal dobývat kartáginská města ležící na západě Sicílie (Hérákleiu, Selínús, Halikyai, Segestu, Eryx, Iétai, Panormos). Roku 276 př.n.l. se však Spolek Sikeliótů začal rozpadat a Pyrrhos se následujícího roku vydal zpět do Itálie, kam ho volali jeho spojenci zle tísnění Římany. Po dalším neúspěchu v boji ho však přestala podporovat i místní hellénská města a on se zklamaně vrací do svého království épeirského.

Na Sicílii se vše vrátilo do starých kolejí, válka nevedla vůbec k ničemu - Kartaginci se opět zmocnili "své" části ostrova, Spolek Sikeliótů se víceméně rozpadl, vnitřní rozbroje v Syrakusách vyústily ve vládu Hieróna II., který vládl Syrakusám následujících dlouhých 55 let. Roku 272 př.n.l. se vlivem mocenských změn na jihu Itálie a na Sicílii, které znamenaly posílení Kartága a jeho spojenců, definitivně rozdělily cesty bývalých spojenců - Kartága a Říma. Roku 270 př.n.l. dobyli Římané poslední města na Apeninském poloostrově na jih od Pádu (řeka Padus), která nepodléhala jejich vlivu - Krotón a Rhegium. Messana stále vedla válku se Syrakusami a po sérii neúspěchů se obrátila na Kartágo, které se proti svým odvěkým hellénským nepřátelům ochotně angažovalo a do města vyslalo (dočasně) posádku. Karty byly rozdány.

Roku 265 př.n.l. došlo k incidentu, který se stal rozbuškou mezi dvěma dominantními mocnostmi západního Středomoří, Římem a Kartágem. Má poněkud spletité diplomatické pozadí. Roku 265 př.n.l. se syrakuský vládce Hierón rozhodl, že je nejvyšší čas definitivně se vypořádat s Mamertiny ovládajícími nejen Messanu a její okolí, ale i důležitou Messanskou úžinu. Mamertinové se chovali spíše jako piráti než jako spořádaný městský stát a ohrožovali obchodní cesty řeckých a italských měst. Hierón byl už od svého nástupu k moci v roce 270 př.n.l. váženým římským spojencem (pomohl tehdy Římanům vypořádat se s kampánskou rebelií a bojoval proti Mamertinům, kteří kromě dalšího ještě navíc podporovali Kampánce). V Messaně pod hrozbou nebezpečí ze strany Syrakus došlo k roztržce politického vedení, kdy se část Mamertinů obrátila se žádostí o pomoc opět na Kartágo, druhá část chtěla přivolat Římany.

Reklama

Senát stál před složitým rozhodováním. Pokud by vyhověl žádosti o pomoc, znamenalo by to porušit či spíše přímo zradit spojenectví s Hieronem, navíc podpora Mamertinů, kteří, jak již bylo řečeno, ohrožovali plavbu Messanskou úžinou, by jistě nevyvolala ani nadšení spojeneckých řeckých měst na jihu Itálie; byli to koneckonců povstalci a s podobnými povstalci vzešlými z vlastních řad se Římané jen před pěti lety krutě vypořádali v Rhegiu. Mají je nyní podporovat proti Hieronovi, svému spojenci? A navíc podpora Mamertinů by vyvolala jistě velmi negativní reakci Kartága. Na druhou stranu Mamertinové byli přece jenom italického původu a Řím po válkách s Pyrrhem zastupoval zájmy celé Itálie. V případě odmítnutí reálně hrozilo, že město padne do rukou právě Kartagincům - kteří by například italský obchod Messanskou úžinou mohli ohrozit mnohem více, než mamertinovští piráti, získali by ovládnutím Messany velmi výhodnou pozici nejen proti Syrakusám (a tak by Římané možná svému spojenci ublížili víc, než kdyby podpořili Mamertiny v boji proti němu...), ale i k případnému proniknutí do Itálie.

A tak zatímco římský senát pečlivě zvažoval všechna pro a proti, Kartaginci nelenili a do Messany vyslali posádku, která dorazila právě včas, aby zabránila oblehnutí města Syrakusany. Část Mamertinů však opět naléhala na Římany, aby zasáhli a zbavili Messanu Kartaginců, kteří ji prakticky okupovali - vlastně své město Římanům nabídli (římská nadvláda nad jednotlivými městy v Itálii byla zcela jiného druhu než kartáginská nadvláda nad svými državami - Římané oficiálně uzavírali s ovládanými městy spojenectví, které však ve skutečnosti zajišťovalo každému městu určitou, někdy i dost značnou, autonomii a svobodu; v případě, že město samo o ochranu požádalo, dalo se reálně počítat s římskou velkomyslností). Senát si pod tlakem veřejného mínění a obchodních zájmů (Messana nyní byla v podstatě pod kartáginskou nadvládou, takže hrozilo, že řecká města na jihu Itálie přijdou o své obchodní cesty; v tom případě by mohly i odpadnout od Říma a obrátit se se žádostí o ochranu na Kartágo) nedovolil odmítnout, ale na druhou stranu si nedovolil ani rozhodnout ve prospěch Mamertinů, až nakonec celou záležitost rozhodlo lidové shromáždění. To pod vlivem zastánců intervence dospělo k víceméně kompromisnímu rozhodnutí - vyslat intervenční vojsko, které se zasadí o to, aby Messana byla vrácena Mamertinům, nicméně nevyhlašovat Kartágu válku. Bylo to z římského pohledu rozumné rozhodnutí, které mělo odstranit hrozbu kartáginské nadvlády nad Messanskou úžinou, ale nezatáhnout Řím do další velké války. Zároveň byli na rok zvoleni noví konsulové - jako první konsul byl zvolen Appius Claudius, nejhorlivější zastánce intervence v Messaně, kterého lidové shromáždění následně pověřilo provedením svého rozhodnutí.

V popisu následujících událostí se různé zdroje trochu liší; nejpravděpodobněji vypadá tento scénář: do Syrakús byl po moři z Rhegia pod rouškou noci vyslán vojenský tribun (vyšší důstojník) Gaius Claudius (možná příbuzný konsula). Ten ve městě oznámil záměr Říma vyslat do Messany vojsko, a protože se setkal s nadšením Mamertinů, vrátil se do Rhegia a vydal se do Messany znovu, tentokrát s několika loděmi naloženými vojenskou posádkou. Lodě byly však Kartaginci zajaty. Kartaginci v Messaně (pod vedením vojevůdce Hannóna) se však nechtěli pouštět do otevřené konfrontace, a tak zajatá plavidla i muže vrátili Římanům jako gesto dobré vůle a zároveň symbolické upozornění na svoji jednoznačnou nadvládu na moři. Gaius Claudius však s typickou římskou zarputilostí svoji výpravu zopakoval, tentokrát úspěšně - vylodil se v messanském přístavu a rychle ho obsadil. Jakmile se objevili Římané, Mamertinové donutili kartáginskou posádku stáhnout se do citadely a její místo zaujala posádka římská. Kartáginský vojevůdce Hannón se nechal římským konsulem Appiem Claudiem na jednání v Rhegiu přesvědčit k odjezdu, nalodil se a i se svou posádkou odplul do Kartága. (Římané v této době rok začínali 1. červencem, kdy nastupovali noví magistráti - to způsobuje určité nejasnosti v datování; římské obsazení Messany se pravděpodobně odehrálo během jara a léta 264 př.n.l., konsul Appius Claudius Caudex totiž nastoupil svůj úřad 1. července 264 př.n.l.)

V Kartágu zavládlo rozhořčení nad Hannónovým ústupem a generál byl za své chování ukřižován. Byla ihned postavena armáda, která se přeplavila zpět na Sicílii, prošla podél jejího jižního pobřeží a spojila se s Akregantem (či Agrigentem) a překvapivě i se svým tradičním nepřítelem Syrakusami (podle známého hesla "nepřítel mého nepřítele je mým přítelem"). Římané totiž svoji pomoc Mamertinům prezentovali jako jejich obranu před Syrakusami a válka mezi Messanou a Syrakusami pokračovala i po příjezdu římské posádky, čímž se Římané dostali do války se svým spojencem. Spojené kartáginsko-syrakuské síly nato oblehly Messanu. To byl poslední okamžik, ve kterém se dala římsko-kartáginská válka odvrátit.

Římané nečekali, že Kartaginci vezmou tuto záležitost natolik vážně, aby kvůli tomu vypukla mezi bývalými spojenci regulérní válka. Jejich záměrem bylo pravděpodobně Kartágu uštědřit políček a upozornit ho, že Řím má nyní na Sicílii také své zájmy, nikoliv pustit se do otevřené vojenské konfrontace. Velitel římské posádky v Messaně se proto přikláněl ke stažení a tím prakticky vydání města Kartagincům a Syrakusanům, ale konsul Appius Claudius vyslal k obléhatelům posla se žádostí, aby se od města stáhli. Když neuspěl, vyhlásil Kartágu válku.

Prameny:
Polybios (online verze např. http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Polybius/home.html)
www.kleio.cz
www.roman-empire.net
www.barca.fsnet.co.uk

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více