Norimberské soudy s válečnými zločinci

20.11.1945 - V Norimberku začalo přelíčení s 24 hlavními německými válečnými zločinci. Souzeny však byly i nacistické organizace - NSDAP, SS, SA, SD, gestapo a Nejvyšší velitelství branné moci (OKW). Soudní tribunál tvořili vždy dva soudci za každou z vítězných válečných mocností. Předsedou tribunálu byl britský soudce sir Geoffrey Lawrence (2.10.1880 – 28.8.1971) a Velkou Británie ještě zastupoval sir Norman Birkett (6.9.1883 – 10.2.1962). Americkými členy tribunálu byli Francis Biddle (9.5.1886 – 4.10.1968) a John Parker (20.11.1885 – 17.3.1958), francouzskými Henri Donnedieu de Vabres (8.7.1880 - 1952) a Robert Falco a Sovětský svaz zastupovali Iona Timofejevič Nikitčenko (1895 – 22.4.1967) a Alexander Volchkov. Jako žalobci vystupovali americký právník Robert Houghwout Jackson (13.2.1892 – 9.10.1954), Roman Andrejevič Rudenko za SSSR, Hartley William Shawcross z Velké Británie (4.2.1902 – 10.7.2003) a za Francii François de Menthon (8.1.1900 – 2.6.1984). Jacksonovým asistentem byl Telford Taylor (24.2.1908 – 22.5.1998), Menthonovým Auguste Champetier de Ribes a Shawcrossovým sir David Patrick Maxwell Fyfe (29.5.1900 – 27.1.1967) a sir John Wheeler - Bennett (13.10.1902 – 9.12.1975).Na úvod přelíčení přečetli želobci postupně čtyři body obžaloby: 1. spiknutí za účelem zmocnění se vlády nad světem, 2. zločiny proti míru, 3. válečné zločiny, 4. zločiny proti lidskosti. Z těchto zločinů byli obžalováni Hermann Göring, Rudolf Hess, Joachim von Ribbentrop, Wilhelm Keitel, Ernst Kaltenbrunner, Alfred Rosenberg, Hans Frank, Wilhelm Frick, Julius Streicher, Walter Funk, Hjalmar Schacht, Karl Dönitz, Erich Raeder, Arthur Seyss-Inquart, Baldur von Schirach, Alfred Jodl, Franz von Papen, Fritz Sauckel, Albert Speer, Konstantin von Neurath, Hans Fritzsche a Gustav Krupp von Bohlen und Halbach (7.8.1870 – 16.1.1950). Robert Ley (15.2.1890) spáchal před zahájením přelíčení 25.10.1945 sebevraždu, smrt Martina Bormanna pak nebyla prokázána, a proto byl souzen v nepřítomnosti. Jelikož majitel zbrojního koncernu Krupp již nebyl pro stáří schopen se přelíčení účastnit, byl proces proti němu zastaven. Obžalovaní v úvodních řečech vesměs prohlašovali, že nejsou vinni. Protest obhájců, že soudní dvůr není k procesu příslušný, protože nemá žádnou mezinárodněprávní oporu, byl odmítnut. Pozornost vzbudilo prohlášení Rudolfa Hesse, jenž z taktických důvodů předstíral "duševní chorobu". Proces trval až do října 1946.

1.10.1946 - Mezinárodní vojenský tribunál složený ze zástupců čtyř vítězných mocností protihitlerovské koalice – USA, SSSR, Velké Británie a Francie – vynesl v Norimberku rozsudek nad 22 obžalovanými, označenými za hlavní válečné zločince. Nejprve se soud zabýval nacistickým režimem v Německu, jeho válečnými plány a porušováním mezinárodních smluv. Poté jednal o válečných zločinech a zločinech proti lidskosti. Soud vyslechl velký počet svědků, kteří líčili poměry v nacistických věznicích a koncentračních táborech a promítnuty byly i filmové dokumenty. Bylo třeba rozhodnout o čtyřech bodech obžaloby: 1./ Účast na spiknutí za účelem zmocnění se vlády nad světem a spáchání zločinů uvedených v dalších bodech obžaloby; 2./ Dokonaný zločin proti míru; 3./ Válečné zločiny; 4./ Zločiny proti lidskosti. K trestu smrti byli odsouzeni tajemník Adolfa Hitlera Martin Bormann (17.6.1900 – 2.5.1945?, souzen v nepřítomnosti), generální guvernér Polska Hans Frank (23.5.1900), říšský ministr vnitra a pozdější protektor pro Čechy a Moravu Wilhelm Frick (12.3.1877), říšský maršál a velitel Luftwaffe Hermann Wilhelm Göring (12.1.1893), náčelník operačního odděení Nejvyššího velitelství ozbrojených sil generálplukovník Alfred Jodl (10.5.1890), šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) Ernst Kaltenbrunner (4.10.1903), náčelník Nejvyššího velitelství branné moci (OKW) polní maršál Wilhelm Keitel (22.9.1882), říšský ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop (30.4.1893), říšský ministr pro okupovaná východní území Alfred Rosenberg (12.1.1893), říšský zplnomocněnec pro pracovní nasazení Fritz Sauckel (27.10.1894), říšský komisař pro Holandsko Arthur Seyss–Inquart (22.7.1892) a vydavatel listu NSDAP Stürmer Julius Streicher (12.2.1885). Všichni byli 16.10.1946 popraveni. Jediný Hermann Göring se popravě vyhnul, když se 15.10. ve vězení otrávil. Dále byli odsouzeni říšský ministr Rudolf Hess (26.4.1894), říšský ministr hospodářství a prezident Říšské banky Walter Funk (18.8.1890 – 31.5.1960, propuštěn 16.5.1957) a vrchní velitel válečného námořnictva admirál Erich Raeder (24.4.1876 – 6.11.1960, propuštěn 26.9.1955) na doživotí, vůdce říšské mládeže Baldur von Schirach (9.5.1907 – 8.8.1974) a říšský ministr zbrojního průmyslu Albert Speer (19.3.1905 – 1.9.1981) na 20 let, bývalý říšský ministr zahraničí a pozdější protektor pro Čechy a Moravu Konstantin von Neurath (2.2.1873 – 14.8.1956, propuštěn 6.11.1954) na 15 let a Hitlerův nástupce velkoadmirál Karl Dönitz (16.9.1891 – 24.12.1980) na 10 let. Zproštěni viny byli prezident říšské banky Hjalmar Schacht (22.1.1877 – 3.6.1970), bývalý říšský kancléř Franz von Papen (29.10.1879 – 2.5.1969) a vedoucí říšského rozhlasu Hans Fritzsche (21.4.1900 – 27.9.1953). Z odsouzených byli předčasně propuštěni Funk, von Neurath a Raeder. Rudolf Hess spáchal 17.8.1987 v německé věznici ve Spandau sebevraždu. Schirach, Speer a Dönitz odseděli celý trest. Za zločinecké organizace byly prohlášeny vedení NSDAP s gestapem a SD a jednotky SS (kromě jezdecké složky). Sovětský žalobce protestoval proti osvobozujícím rozsudkům – za zločinecké organizace totiž pokládal také vládu, vrchní velení Wehrmachtu a německý generální štáb. Po tomto hlavním procesu se v Norimberku konalo ještě 12 dalších, vedlejších soudních líčení s válečnými zločinci.

9.12.1946 – 20.8.1947 - Před americkým vojenským tribunálem v Norimberku se konal první vedlejší proces s válečnými zločinci. Obžalováno bylo 23 lékařů. Byli obviněni z toho, že na živých lidech zkoumali účinky podchlazení, transplantace jednotlivých orgánů aj., čímž se dopustili zločinů proti lidskosti. Soudní tribunál tvořili předseda senátu Walter B. Beals a soudci Harold L. Sebring, Johnson T. Crawford a Victor T. Swearingen, žalobu reprezentovali Telford Taylor a James M. McHaney. K trestu smrti byli odsouzeni a 2.6.1948 v Landsbergu popraveni šéf správního oddělení NSDAP a organizátor programu euthanazie SS - Oberführer Viktor Brack (9.11.1904), osobní lékař Adolfa Hitlera a šéf programu euthanazie Karl Brandt (8.1.1904), právník a osobní referent Heinricha Himmlera Rudolf Brandt (2.6.1909), osobní lékař Heinricha Himmlera a šéf německého Červeného kříže Karl Gebhardt (23.11.1897), vedoucí lékař koncentračního tábora Buchenwald Waldemar Hoven (10.2.1903), šéf Zdravotnckého institutu v rámci Waffen SS Joachim Mrugowsky (15.8.1905) a vedoucí Institutu vojenského vědeckého výzkumu Wolfram Sievers (10.7.1905). Dále byli odsouzeni lékař koncentračního tábora Ravensbrück a asistent profesora Gebharta Fritz Fischer (5.10.1912), vedoucí lékařského oddělení v rámci Waffen SS Karl Genzken (8.6.1895 – 10.10.1957), šéf lékařské služby v rámci německých ozbrojených sil generál Siegfried Handloser (25.3.1895 – 3.7.1954), odborník na tropická onemocnění a generál zdravotnictva v rámci Luftwaffe Gerhard Rose a šéf zdravotní služby v rámci Luftwaffe generál Oskar Schröder na doživotí, generál zdravotnictva v rámci Luftwaffe Hermann Becker–Freyseng a lékařka koncentračního tábora Ravensbrück Herta Oberheuser (15.5.1911 – 24.1.1978) na 20 let, internista a lékař koncentračního tábora Dachau Wilhelm Beiglböck (10.10.1905 – 22.11.1963) na 15 let a internista a šéf personálního oddělení v Úřadu říšského lékařství SS a policie Helmut Poppendick (1.6.1902) na 10 let. Osvobozeni byli zástupce šéfa říšského zdravotnictví Kurt Blome, specialista na kožní a pohlavní choroby Adolf Pokorny (26.7.1895), generál zdravotnictva v rámci Luftwaffe Georg August Weltz, generál zdravotnictva v rámci Luftwaffe Hans Wolfgang Romberg, generál zdravotnictva v rámci Luftwaffe Konrad Schäfer, generál zdravotnictva v rámci Luftwaffe Siegfried Ruff a šéf chirurgické kliniky v Berlíně Paul Rostock (18.1.1892 – 17.6.1956).

2.1. – 17.4.1947 – Před americkým vojenským tribunálem v Norimberku se konal v pořadí druhý vedlejší proces s válečnými zločinci. K doživotnímu trestu byl odsouzen jediný obžalovaný, říšský maršál Luftwafe Erhard Milch (30.3.1892 – 25.1.1972). V roce 1951 mu byl trest změně na 15 let vězení a v červnu 1954 byl předčasně propuštěn. Soudní tribunál tvořili předseda senátu Robert M. Toms a soudci Fitzroy Donald Phillips, Michael A. Musmanno a John J. Speight, žalobu reprezentovali Telford Taylor a Clark Denny. Milchovými obhájci byli Friedrich Bergold a Milchův bratr Werner Milch.

5.3. – 4.12.1947 - Před americkým vojenským tribunálem v Norimberku se konal v pořadí třetí vedlejší proces s válečnými zločinci. Obžalováno bylo 16 předních německých právníků nacistické éry. Soudní tribunál tvořili předseda senátu Carrington T. Marshall a soudci James T. Brand, Mallory B. Blair a Justin Woodward Harding, žalobu reprezentovali Telford Taylor a Charles M. LaFollette. Na doživotí byli odsouzeni státní sekretář ministerstva spravedlnosti Herbert Klemm (15.5.1903), předseda Mimořádného soudu v Norimberku do roku 1937 Rudolf Oeschey (29.5.1903), předseda Mimořádného soudu v Norimberku v letech 1937 – 43 Oswald Rothaug (17.5.1897) a státní sekretář ministerstva spravedlnosti Franz Schlegelberger (23.10.1876 – 14.12.1970), na 10 let pracovník trestněprávního oddělení ministerstva spravedlnosti Wilhelm von Ammon (17.3.1903), generální prokurátor v Hammu Günther Joel (19.4.1903), prokurátor Lidového soudu Ernst Lautz (13.11.1887) a pracovník trestněprávního oddělení ministerstva spravedlnosti Wolfgang Mettgenberg (10.10.1882), na 7 let prezident Vrchního zemského soudu v Hamburku Curt Rothenberger (30.6.1896) a na 5 let vězení prezident Říšského pracovního soudu Josef Altstötter (4.1.1892). Osvobozeni byli prokurátor Lidového soudu Paul Barnickel (4.5.1885), předseda Mimořádného soudu (Sondergericht) ve Stuttgartu Hermann Cuhorst (22.7.1899 – 5.8.1991), prezident senátu Lidového soudu Günther Nebelung (24.3.1896) a soudce z lidu u Lidového soudu Hans Petersen. Ještě před vynesením rozsudku spáchali sebevraždu bývalý ministr spravedlnosti Georg Thierack (19.4.1889 - 22.11.1946) a úředník ministerstva spravedlnosti Carl Westphal (1902), ze zdravotních důvodů nebyl souzen viceprezident Lidového soudu v Bavorsku Karl Engert (23.10.1877).

8.4. – 3.11.1947 - Před americkým vojenským tribunálem v Norimberku se konal v pořadí čtvrtý vedlejší proces s válečnými zločinci. Obžalováno bylo 18 příslušníků SS, zaměstnanců Wirtschafts- und Verwaltungshauptamt (WVHA), ekonomického a administrativního úřadu v rámci SS. Soudní tribunál tvořili předseda senátu Robert M. Toms a soudci Fitzroy Donald Phillips, Michael A. Musmanno a John J. Speight, žalobu reprezentovali Telford Taylor, James M. McHaney a Jack W. Robbins. K trestu smrti byli odsouzeni šéf WVHA a generál Waffen SS Oswald Pohl (30.6.1892), zástupce šéfa WVHA a generálmajor Waffen SS Georg Lörner, SS - Standartenführer Franz Eirenschmalz (20.10.1901) a SS - Sturmbannführer Karl Sommer (25.3.1915). Pohl byl popraven 7.6.1951, ostatním byl trest změněn na trest vězení. Dále byli odsouzeni zástupce šéfa WVHA a generál Waffen SS August Frank, SS - Obersturmbannführer Max Kiefer (15.9.1889) a SS - Obersturmbannführer Karl Mummenthey na doživotí, zástupce šéfa WVHA a brigádní generál Waffen SS Heinz Karl Fanslau (6.6.1909 – 10.3.1987) na 25 let, SS - Obersturmbannführer Hans Bobermin na 20 let a SS - Oberführer Hans Lörner, SS - Standartenführer Erwin Tschentscher (11.2.1903), Obersturmbannführer Waffen SS Hermann Pook (1.5.1901), SS - Oberführer Hans Heinrich Baier, úředník WVHA Hans Hohberg a SS - Hauptsturmführer Leo Volk na 10 let vězení. Osvobozeni byli SS - Standartenführer Josef Vogt, SS - Standartenführer Rudolf Scheide (24.12.1908) a SS - Obersturmbannführer Horst Klein.

19.4. – 22.12.1947 - Před americkým vojenským tribunálem v Norimberku se konal v pořadí pátý vedlejší proces s válečnými zločinci. Obžalováno bylo šest vedoucích činitelů průmyslového podniku Flick Kommanditgesellschaft. Velkoprůmyslník Friedrich Flick (10.7.1883 – 20.7.1972) byl odsouzen na 7 let, Otto Steinbrinck (19.12.1888 – 16.8.1949 ve vězení) na 5 let a Bernhard Weiss na dva a půl roku vězení. Odilo Burkart (29.8.1899), Konrad Kaletsch (18.12.1898) a Hermann Terberger (5.7.1892) byli osvobozeni. Soudní tribunál tvořili předseda senátu Charles B. Sears a soudci William C. Christianson, Frank N. Richman a Richard D. Dixon, žalobu reprezentoval Telford Taylor. Obžaloba kladla obviněným za vinu využívání otrocké práce zajatců a lidí nasazených do Německa na práci, rabování obsazených území a finanční podporu nacistů.

27.8.1947 – 30.7.1948 - Před americkým vojenským tribunálem v Norimberku se konal v pořadí šestý vedlejší proces s válečnými zločinci. Obžalováno bylo 24 vedoucích činitelů koncernu IG–Farben pro ekonomické rabování obsazených území, využívání otrocké práce a pro podporu NSDAP. Soudní tribunál tvořili předseda senátu Curtis Grover Shake a soudci James Morris, Paul M. Hebert a Clarence F. Merrell, žalobu reprezentoval Telford Taylor. Na 8 let vězení byli odsouzeni člen představenstva a chemik Otto Ambros (19.5.1901 – 23.7.1990) a šéf výstavby továrny v Osvětimi Walter Dürrfeld, na 7 let člen představenstva a šéf chemičky Buna u Osvětimi Fritz ter Meer (4.7.1884 – 21.10.1967), na 6 let předseda dozorčí rady koncernu Carl Krauch (7.4.1887 - 3.2.1968) a čšlen představenstva a vedoucí výrioby továrny v Osvětimi Heinrich Bütefisch (1894 – 1969), na 4 roky předseda představenstva koncernu Hermann Schmitz (1881 – 1960), na 3 roky člen představenstva Max Ilgner (28.6.1899 – 28.3.1966), na dva a půl roku člen představenstva a vedoucí ekonomického oddělní Georg von Schnitzler (29.10.1884 – 24.5.1962), na 2 roky plánovač Ernst Bürgin, šéf oddělení kovu Paul Häfliger a manažer Heinrich Oster a na jeden a půl roku vězení člen představenstva a šéfinženýr Friedrich Jähne (1879 – 1965) a šéf obchodu s barvivy pro jihovýchodní Evropu Hans Kugler. Osvobozeni byli ředitel společnosti AGFA a šéf Isekce III koncernu Fritz Gajewski (13.10.1885 – 1962), šéf chemického výzkumu Heinrich Hörlein, právní zástupce August von Knierim, šéf osobního oddělení Christian Schneider, plánovači Hans Kühne, Karl Wurster (1900 – 1974) a Carl Lautenschläger, lékař Wilhelm Mann, šéf tajné policie Heinrich Gattineau a jeho zástupce SS - Hauptsturmführer Erich von der Heyde. Ze zdravotních důvodů nebyl souzen plánovač Max Brüggemann.

8.7.1947 – 19.2.1948 - Před americkým vojenským tribunálem v Norimberku se konal v pořadí sedmý vedlejší proces s válečnými zločinci. Obžalováno bylo 12 vysokých armádních důstojníků německé armády za zločiny během balkánského tažení. Soudní tribunál tvořili předseda senátu Charles F. Wennerstrum a soudci George J. Burke a Edward F. Carter, žalobu reprezentovali Telford Taylor a Theodore Fenstermacher. Na doživotí byli odsouzeni velitel jihovýchodního úseku a zároveň velitel 12. německé armády v letech 1941 – 42 polní maršál Wilhelm List (14.5.1880 – 17.8.1971, propuštěn v prosinci 1952), jeho nástupce od 29.10.1941 generál Walter Kuntze, na 20 let velitel 2. tankové armády v Jugoslávii v letech 1943–44 generál Lothar Rendulic (23.11.1887 – 18.1.1971) a vojenský velitel v Řecku v letech 1942–44 generálmajor Wilhelm Speidel (28.10.1897 - 28.11.1984), na 15 let velitel Armádní skupiny Jižní Řecko generál Helmuth Felmy (28.5.1885 - 14.12.1965), na 12 let velící generál XXII. horského armádníoh sboru v letech 1943–45 Hubert Lanz (22.5.1896 – 12.5.1982), na 10 let velící důstojník 2. tankové armády v Jugoslávii generálmajor Ernst von Leyser (18.11.1889 – 23.9.1962) a na 7 let vězení velící důstojník 2. tankové armády v Jugoslávii generálmajor Ernst Dehner (5.3.1889 – 13.9.1970). Osvobozeni byli náčelník štábu 12. armády generálmajor Hermann Förtsch (4.4.1895 – 27.12.1961) a náčelník štábu vojenského velitelství v Srbsku a Řecku generál Kurt von Geitner (3.5.1884 – 6.9.1968). Ještě před vynesením rozsudku spáchal 29.5.1947 sebevraždu velitel 2. tankové armády v Jugoslávii v roce 1944 generál Franz Böhme (15.4.1885), ze zdravotních důvodů nebyl souzen velitel 2. armády během balkánského tažení polní maršál Maximilian von Weichs (12.11.1881 – 27.6.1954).

20.10.1947 – 10.3.1948 - Před americkým vojenským tribunálem v Norimberku se konal v pořadí osmý vedlejší proces s válečnými zločinci. Obžalováno bylo 14 vedoucích pracovníků Hlavní rasového a osidlovacího úřadu „Rasse- und Siedlungshauptamt“ (RuSHA). Úřad spadal pod říšského komisaře pro upevnění německé národnosti (Reichskommissar für die Festigung des deutschen Volkstums, RKFDV) Heinricha Himmlera. Soudní tribunál tvořili předseda senátu Lee B. Wyatt a soudci Daniel T. O'Connell a Johnson T. Crawford, žalobu reprezentoval Telford Taylor. Na doživotí byl odsouzen náčelník štábu RKFDV Ulrich Greifelt (8.12.1896 - 6.2.1949 ve vězení). Dále byli odsouzeni vedoucí RuSHA Otto Hofmann (16.3.1896 – 31.12.1982) a jeho zástupce Richard Hildebrandt (13.3.1897 - 10.3.1952 popraven v Polsku, kam byl po rozsudku vydán) na 25 let, šéf repatriačního úřadu pro etnické Němce (Volksdeutsche Mittelstelle, VoMi) Werner Lorenz (2.10.1891 – 13.3.1974) na 20 let, zástupce náčelníka štábu RKFDV Rudolf Creutz, čelný představitel VoMi Heinz Brückner a zástupce RuSHA v západním Polsku Herbert Hübner na 15 let a náčelník štábu RuSHA Fritz Schwalm na 10 let vězení. Pouze na dobu ztrávenou ve vazbě byli odsouzeni vedoucí pracovníci RKFDV Konrad Meyer - Hetling (15.11.1900 – 1973) a Otto Schwarzenberger, šéf spolku Lebensborn Max Sollmann a čelní představitelé spolku Gregor Ebner (24.6.1892 – 1974) a Günther Tesch. Osvobozen byl zástupce šéfa spolku Inge Viermetz.

29.9.1947 – 10.4.1948 - Před americkým vojenským tribunálem v Norimberku se konal v pořadí devátý vedlejší proces s válečnými zločinci. Obžalováno bylo 24 čelných představitelů speciálních pohotovostních jednotek SD, tzv. Einsatzgruppen. Tyto jednotky operovaly na východní frontě a jejich hlavním úkolem bylo systenmatické vyvražďování Židů. Soudní tribunál tvořili předseda senátu Michael A. Musmanno a soudci John J. Speight a Richard D. Dixon, žalobu reprezentovali Telford Taylor a Benjamin B. Ferencz. K trestu smrti byli odsouzeni a 7.6.1951 v Landsbergu popraveni velitel Einsatzgruppe D SS - Gruppenführer Otto Ohlendorf (4.2.1907), velitel Einsatzgruppe B SS - Brigadeführer Erich Naumann (29.4.1905), velitel speciální jednotky Sonderkommando 4a v rámci Einsatzgruppe C SS - Standartenführer Paul Blobel (13.8.1894) a velitel Sonderkommanda 11b v rámci Einsatzgruppe D SS - Obersturmbannführer Werner Braune (11.4.1909). K trestu smrti byli dále odsouzeni velitel Sonderkommanda 7a v rámci Einsatzgruppe B SS - Standartenführer Walter Blume (23.7.1906, trest změněn na 25 let vězení), velitel Sonderkommanda 1a v rámci Einsatzgruppe A SS - Standartenführer Martin Sandberger (17.8.1911, trest změněn na doživotí), zástupce velitele Einsatzgruppe D SS - Standartenführer Willy Seibert (17.6.1908, trest změněn na 15 let vězení), velitel Sonderkommanda 7a v rámci Einsatzgruppe B a Sonderkommanda 4a v rámci Einsatzgruppe C SS - Standartenführer Eugen Steimle (8.12.1909 – 9.10.1987, trest změněn na 20 let vězení), velitel Sonderkommanda 4b v rámci Einsatzgruppe C SS - Obersturmbannführer Walter Hänsch (3.3.1904, trest změněn na 15 let vězení), velitel Sonderkommanda 7b v rámci Einsatzgruppe B SS - Obersturmbannführer Adolf Ott (29.12.1904, trest změněn na doživotí), velitel Sonderkommanda 7b v rámci Einsatzgruppe B SS - Sturmbannführer Waldemar Klingelhöfer (4.4.1900 – 1980, trest změněn na doživotí), velitel Einsatzkommanda 6 v rámci Einsatzgruppe C SS - Obersturmbannführer Ernst Biberstein (15.2.1899 – 1986, trest změněn na doživotí), velitel Einsatzkommanda 2 v rámci Einsatzgruppe A SS - Obersturmbannführer Eduard Strauch (17.8.1906 – 15.9.1955 ve vězení v Belgii, kam byl po rozsudku vydán) a velící důstojník v rámci Einsatzgruppe D SS - Obersturmführer Heinz Schubert (27.8.1914, trest změněn na 10 let vězení). Na doživotí byli odsouzeni velitel Einsatzgruppe A SS - Brigadeführer Heinz Jost (9.7.1904 – 12.11.1964) a velitel Einsatzkommanda 12 v rámci Einsatzgruppe D SS - Obersturmbannführer Gustav Nosske (29.12.1902 – 1990). Dále byli odsouzeni velitel Einsatzkommanda 5 v rámci Einsatzgruppe C SS - Brigadeführer Erwin Schulz (27.11.1900 – 11.11.1981), velitel pracovního komanda Moskva (Vorkommando Moscow) v rámci Einsatzgruppe B SS - Brigadeführer Franz Six (12.8.1909 – 9.7.1975) a zástupce velitele Sonderkommanda 4a v rámci Einsatzgruppe C SS - Sturmbannführer Waldemar von Radetzky na 20 let a zástupce velitele Sonderkommanda 4b v rámci Einsatzgruppe C SS - Sturmbannführer Lothar Fendler a velící důstojník Sonderkommanda 10b v rámci Einsatzgruppe D SS - Hauptsturmführer Felix Rühl (12.8.1910). Pouze na dobu ztrávenou ve vazbě byl odsouzen velící důstojník Einsatzkommanda 6 v rámci Einsatzgruppe D SS - Untersturmführer Mathias Graf. Ještě před vynesením rozsudku spáchal 31.7.1947 sebevraždu velící důstojník Einsatzkommanda 12 v rámci Einsatzgruppe D SS - Sturmbannführer Emil Haussmann, ze zdravotních důvodů nebyl souzen velitel Einsatzgruppe C SS - Brigadeführer Otto Rasch (7.12.1891 – 1.11.1948 ve vězení).

8.12.1947 – 31.7.1948 - Před americkým vojenským tribunálem v Norimberku se konal v pořadí desátý vedlejší proces s válečnými zločinci. Obžalováno bylo 12 řídících pracovníků Kruppova koncernu. Byli obžalováni z ekonomického rabování obsazených území, využívání otrocké práce a podpory NSDAP. Soudní tribunál tvořili předseda senátu Hu C. Anderson a soudci Edward J. Daly a William J. Wilkins, žalobu reprezentovali Telford Taylor, H. Russell Thayer a Benjamin B. Ferencz. Odsouzeni byli Alfried Krupp (13.8.1907 – 30.7.1867), Friedrich von Bülow (29.11.1889 – 17.1.1984) a Erich Müller (2.11.1892) na 12 let, Eduard Houdremont (19.5.1896) a Friedrich Wilhelm Janssen (14.5.1887) na 10 let, Max Otto Ihn (25.1.1890) a Karl Adolf Ferdinand Eberhardt (23.3.1894) na 9 let, Ewald Oskar Ludwig Löser (11.4.1888) na 7 let, Heinrich Leo Korschan (24.10.1895) a Werner Wilhelm Heinrich Lehmann (12.8.1904) na 6 let a Hans Albert Gustav Kupke (18.3.1885) na 2 roky a 10 měsíců vězení. Osvobozen byl Karl Heinrich Pfirsch (30.11.1877).

6.1. – 18.11.1948 - Před americkým vojenským tribunálem v Norimberku se konal v pořadí jedenáctý vedlejší proces s válečnými zločinci. Obžalováno bylo 21 členů německé vlády a vysokých státních úředníků. Soudní tribunál tvořili předseda senátu William C. Christianson a soudci Robert F. Maguire a Leon W. Powers, žalobu reprezentovali Telford Taylor a Robert M. W. Kempner. Odsouzeni byli šéf Hlavního úřadu SS a SS – Obergruppenführer Gottlob Berger (16.7.1896 – 5.1.1975) na 25 let, diplomat a vládní zplnomocněmec v Maďarsku Edmund Veesenmayer (12.11.1904 – 24.12.1977) a šéf říšského kancléřství Hans Heinrich Lammers (27.5.1879 – 4.1.1962) na 20 let, státní sekretář a zástupce Hermanna Gőringa Paul Körner, šéf koncernu Hermann – Göring - Werke Paul Pleiger (28.9.1899 – 22.7.1985) a sekretář ministerstva zbrojení Hans Kehrl (8.9.1900 – 26.4.1984) na 15 let, ministr financí a říšský kancléř Johann Ludwig Graf Schwerin von Krosigk a státní sekretář Wilhelm Keppler (14.12.1882 – 13.6.1960) na 10 let, státní sekretář ministerstva zahraničí Gustav Adolf Steengracht von Moyland (15.11.1902 – 7.7.1969), vyslanec u čínské vlády v Nankingu Ernst Wörmann, vyslanec Ernst von Weizsäcker (25.5.1882 – 4.8.1951), ministr zemědělství a výživy Richard Walther Darré (14.7.1895 – 5.9.1953), státní sekretář v ministerstvu propagandy Otto Dietrich (8.1887 – 1952) a ředitel Dresdner Bank Karl Raschke na 7 let, šéf SD a Abwehru SS - Brigadeführer Walter Schellenberg (16.1.1910 – 31.3.1952) na 6 let, víceprezident Říšské banky Emil Johann Puhl a státní sekretář v ministerstvu zahraničí Ernst Wilhelm Bohle (28.7.1903 – 9.11.1960) na 5 let, prostředník mezi ministerstvem zahraničí a nejvyšším armádním velením Karl Ritter (7.11.1888 – 7.4.1977 Argentina) na 4 roky a ministr vnitra Wilhelm Stuckart (16.11.1902 – 15.11.1953) na 3 roky a 10 měsíců. Osvobozeni byli vyslanec v Maďarsku Otto von Erdmannsdorf a státní ministr Otto Meissner (13.3.1880 – 27.5.1953). Ještě před vynesením rozsudku spáchal 6.5.1947 sebevraždu ministr zemědělství a výživy Herbert Ernst Backe (1.5.1896). Všichni odsouzení byli předčasně propuštěni v roce 1951.

28.11.1947 – 30.12.1948 - Před americkým vojenským tribunálem v Norimberku se konal dvanáctý a zároveň poslední vedlejší proces s válečnými zločinci. Obžalováno bylo 14 vysokých důstojníků německé armády. Soudní tribunál tvořili předseda senátu John C. Young a soudci Winfield B. Hale a Justin W. Harding, žalobu reprezentoval Telford Taylor. Na doživotí byli odsouzeni šéf politické propagandy v rámci Wehrmachtu generál Hermann Reinecke (1888–1973) a zástupce šéfa operačního štábu ozbrojených sil generál Walter Warlimont (3.10.1894 – 9.10.1976, propuštěn 1957), na 20 let polní maršál Georg von Küchler (30.5.1881 – 25.5.1968, propuštěn 1953), generál Hans von Salmuth (29.11.1888 – 1.1.1962, propuštěn v červenci 1953) a generál Karl von Roques (7.5.1880 – 24.12.1949 ve vězení), na 15 let generál Hermann Hoth (12.4.1885 – 26.1.1971, propuštěn 1954) a generál Georg-Hans Reinhardt (1.3.1887 – 23.11.1963, propuštěn v červnu 1952), na 8 let generál Otto Wöhler (1894 – 1987, propuštěn 1951), na 7 let generál Rudolf Lehmann (30.1.1914 – 17.9.1983), na 5 let generál Karl-Adolf Hollidt (28.4.1891 – 22.5.1985, propuštěn 22.12.1949) a na tři roky polní maršál Wilhelm von Leeb (5.9.1876 – 29.4.1956). Osvobozeni byli polní maršál Hugo Sperrle (7.2.1885 – 2.4.1953) a admirál Otto Schniewind (14.12.1887 – 26.3.1964). Ještě před vynesením rozsudku spáchal 5.2.1948 sebevraždu generál Johannes Blaskowitz (10.7.1883).
URL : https://www.valka.cz/Norimberske-soudy-s-valecnymi-zlocinci-t40597#156144 Verze : 17
Před soudními procesy prošli všichni obvinění testem IQ. Cílem bylo zjistit mentální povahu lidí, kteří spáchali všechny tyto zločiny a jestli je toho schopen racionální a zdraví člověk anebo za to může něco v jejich vědomí. Vyšetřujícími lékaři byli: pplk. Dr. Douglas McGlashan Kelley, vrchní psychiatr Norimberské věznice a maj. Gustave Mark Gilbert, tlumočník a vězeňský psycholog (pozn. syn rakouských židů, kteří emigrovali do Spojených států před 1. světovou válkou).


Testy se zkládaly z Roršachova testu (obrázek v příloze) a nakonec IQ testu jehož výsledky jsou níže.


Na závěr Kelly a Gilbert shrnuly všechny obviněné do vlastního posudku.


Kelly: "Silné, dominantní, agresivní, egocentrické osobnosti. Jejich nedostatek svědomí není vzácný. Takové dokážeme najít v každé zemi za velkým stolem, určujíc osudy národů."


Gilbert: "Nemilosrdně agresivní, emocionálně necitliví, schovaní za zástěrkou naprosté přívětivosti (laskavosti). Narcističtí sociopati."


Zde jsou výsledky jednotlivých 21 nejvýše postavených obžalovaných u Norimberského procesu (jen pro připomenutí, medián IQ je 100 bodů. V dnešní době má 70% světové populace IQ 85-115, 13% 115-130 a 2% 130+)
(jména jsou řazena od nejvyššího skóre po nejnižší):


Dr. Horace Greeley Hjalmar Schacht - 143
- ekonom, bankéř, prezident říšské banky a ministr hospodářství
Arthur Seyss-Inquart - 141
- právník, rakouský spolkový kancléř a později říšský místodržící obsazeného Rakouska a komisař Říšského komisariátu Nizozemsko
velkoadmirál Karl Dönitz - 138
- vrchní velitel německého ponorkového loďstva, vrchní velitel Kriegsmarine a po Hitlerově smrti i říšský prezident
Hermann Göring - 138
- říšský ministr letectví, vrchní velitel Luftwaffe a zástupce Hitlera
Franz von Papen - 134
- německý velvyslanec v Rakousku
velkoadmirál Erich Raeder - 134
- vrchní velitel Kriegsmarine před a v počátcích 2. světové války
SS-Obergruppenführer Dr. jur. Hans Michael Frank - 130
- generální guvernér okupovaného Polska
Hans Fritzsche - 130
- vedoucí říšského rozhlasu
Baldur Benedikt von Schirach - 130
- říšský vůdce Hitlerjugend (Hitlerova mládež) a říšský guvernér Vídně
polní maršál Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel - 129
- vrchní velitel Wehrmachtu
Ulrich Friedrich Wilhelm Joachim von Ribbentrop - 129
- ministr zahraničí
Berthold Konrad Hermann Albert Speer - 128
- Hitlerův hlavní architekt a ministr zbrojního a válečného průmyslu
generálplukovník Alfred Josef Ferdinand Jodl - 127
- náčelník operačního štábu a zástupce vrchního velitele Wehrmachtu, Wilhelma Keitela
Alfred Ernst Rosenberg - 127
- stranický ideolog NSDAP a původce nacistických teorií o rasové nadřazenosti árijců
SS-Obergruppenführer Dr. jur. Konstantin Hermann Karl svobodný pán von Neurath - 125
- předválečný ministr zahraničí a první říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava
Dr. jur. Wilhelm Frick - 124
- předválečný ministr vnitra a poslední říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava
Walter Funk - 124
- poslední ministr hospodářství
Rudolf Walter Richard Heß - 120
- vůdcův zástupce a po Göringovi byl 2. v nástupnictví po Hitlerovi
SS-Obergruppenführer Ernst Friedrich Christoph „Fritz“ Sauckel - 118
- generální zmocněnec pro pracovní nasazení, organizátor "Totálního nasazení"
SS-Obergruppenführer Ernst Kaltenbrunner - 113
- velitel Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (pod něj spadalo Gestapo, Kriminální policii a SD)
Julius Streicher - 106
- vydavatel antisemického týdeníku Der Stürmer


Zdroj:
seanjkernan.medium.com
Norimberské soudy s válečnými zločinci - Roršachův test, který byl předkládán obžalovaným. Každý na něj reagoval jinak.
Hans Frank viděl své dva medvědy, jak drží láhev a nádhernou primabalerínu tančící mezi nima. Celé s červeným podsvícením
Rudolf Hess viděl dva muže mluvíc o zločinu. S krví v myslích.
Hermann Göring viděl dvě tančící postavy, které tleskají, s červenými čepicemi a bílými tvářemi.

Roršachův test, který byl předkládán obžalovaným. Každý na něj reagoval jinak.
Hans Frank viděl své dva medvědy, jak drží láhev a nádhernou primabalerínu tančící mezi nima. Celé s červeným podsvícením
Rudolf Hess viděl dva muže mluvíc o zločinu. S krví v myslích.
Hermann Göring viděl dvě tančící postavy, které tleskají, s červenými čepicemi a bílými tvářemi.

URL : https://www.valka.cz/Norimberske-soudy-s-valecnymi-zlocinci-t40597#726966 Verze : 12
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více