Attila

Attila - hunský velkokrál v letech 435 - 453


(asi 395 - 453)



Legendární hunský král Attila se narodil na blíže neurčeném místě poblíž řeky Istru (Dunaje). Svým původem patřil k hunské aristokracii. Jeho strýcové Ruga (Rugilas) a Octar byli nejmocnějšími hunskými kmenovými náčelníky. Attilu zplodil jejich bratr Mundiuch s některou z žen ze svého harému, snad původem Číňankou. Okolo Attily, nebylo to jeho hunské jméno (Attilou "tatíčkem" ho nazývali gótští historikové), je mnoho nejasností a většina dat je příbližná, protože jednotliví historikové, Gót Jordanes, Říman Ammianus Marcellinus nebo Řek Priskos se v datování různých událostí liší.


Mundiuch zemřel když bylo Attilovi asi šest let, jeho poručníkem se poté stal strýc Ruga. V době Attiova dětství nepanovaly mezi Západořímskou říší a Huny dobré vztahy, protože Hunové podnikali loupeživé nájezdy na území Západořímské říše. Postupem času se vztahy zlepšily. Hunští válečníci se nechávali najímat do služeb Západního Říma a bojovali proti germánským kmenům usazeným uvnitř západořímského území. Ke stvrzení dobrých vztahů si obě strany vyměňovaly urozená rukojmí.


Attila se tak, pravděpodobně v letech 408 - 412, ocitá jako rukojmí na dvoře západořímského císaře Honoria v Ravenně. Attila se zde spřátelí se svým budoucím osudovým protivníkem Flaviem Aetiem, který se nedlouho před tím vrátil od Hunů, kam by jako rukojmí poslán Flaviem Stilichonem. Mladý Attila se v Ravenně učí latinsky, seznamuje se s řeckou a římskou kulturou a poznává křesťanské náboženství. Na jeho osobnost nemá pobyt v Ravenně výraznější vliv. Později Attila trestá hunské křesťanské konvertity.


V roce 430 umírá hunský král Octar a v roce 434 nebo 435 skoná po neúspěšném tažení proti hunským kmenům na východořímském území i Ruga. Od roku 435 tak nejsilnějším hunským kmenovým svazům vládnou společně bratři Attila a Bleda. Rozdělení sféry vlivu mezi Attilou a Bledou není příliš jasné, podlé jedné teorie vládne Attila hunským kmenům na západě hunského teritoria rozprostírajícího se od Rhenu (Rýna) až k Pontu Euxinu (Černému moři).


Zásluhou Attilova přátelství k Flaviovi Aetiovi, vrchnímu veliteli západořímské armády (magister utriusque militae), jsou vztahy se Západním Římem lepší než s Východořímskou říší. Hunové zasahují proti vzpurným západořímským federátům (např. proti Burgundům, Vizigótům obléhajíícm Narbo (Narbonne) nebo proti vzbouřeným Bagaudům). Východořímská říše musí platit tribut, aby se vyhnula loupeživým nájezdům Hunů. Attila s Bledou dosahují na jednání v Margu (u Singiduna, Bělehradu) zvýšení tributu z 350 liber zlata (asi 114,5 kg), které od Východořímské říše dostával už Ruga, na dvojnásobek.


Ani poplatky nechrání Východořímskou říši před hunskými nájezdy. V letech 440 - 441 zaútočí na Arménii patřící pod svrchovanost Východořímské říše perští Sásánovci. Magister militum císaře Theodosia II., Aspar, zase svádí marné boje s Vandaly v severní Africe. Attila a Bleda zaútočí na slabě chráněné hranice Východořímské říše. Cílem nájezdu jsou evropské provincie v thrácké a dácké diecézi. Vojevůdce Aspar je povolán zpět, ale proti Hunům neuspějě a Theodosius II. je nucen přistoupit na zvýšení tributu na 1 400 liber zlata a musí se zavázat, že nevstoupí do spojenectví s protivníky Hunů.


V zimě 445 / 446 dochází k rozhodujícímu mocenskému zvratu v hunské říši. Attila nechá zavraždit svého bratra Bledu a stává se hunským velkokrálem. Dochází k upevnění centrální moci. Moc kmenových náčelníků nebo králů Attila oklešťuje. Opírá se o odborníky ( logades , vyvolené ) často cizince. Významnou pozici na Attilově dvoře zaujímá Řek Onégésios, konstruktér, stavící pro Attilovu armádu mohutné obléhací stroje, které jí umožní dobýt i velká opevněná města. V Attilově blízkosti se pohybuje i Říman Orestes, budoucí otec posledního západořímského císaře Romula Augusta a paradoxně i náčelník kmene Skirů Edikas, jehož syn Odoakar Romula Augusta sesadí trůnu a definitivně ukončí existenci Západořímské říše. Na nižších postech obklopují Attilu tzv. epitedeioi ( stoupenci, přátelé ). Mezi Attilovy věrné vazaly patří gótští Gepidové krále Ardaricha nebo ostrogótský král Laudarich. Obrovská mnohonárodnostní říše je protkána poštovními stanicemi, které dodávají strategické zprávy a umožňují tak rychle reagovat na možná rizika.


Posílení Attilovy moci nenechává nikoho v klidu. Obě části římského impéria si snaží Attilu zavázat. Pocty, úřady, území, tributy, to vše má Attilu naklonit k přátelským vztahům. Attila je jmenován magistrem militum západořímské armády a dostává celou Pannonii (část Pannonie dostali Hunové už v roce 425). Východořímský dvůr zase Attilu jmenuje magistrem equitum (velitelem jezdectva). Pro své Huny i vazalské krále je Attila bohy vyvoleným panovníkem, který má vládnout světu. Vlastní totiž meč ( pravděpodobně starý skythský meč ) nalezený jakýmsi rolníkem, o kterém Attila prohlašuje, že je to meč boha války Marta.


V roce 447 ničí zemětřesení část hradeb Konstantinopole. Attila cítí přípežitost, svolává vazaly a útočí na východořímskou metropoli. Útoku na Konstantinopol se nakonec neodváží, ale zpustošení Balkánu je strašlivé. Nakonec se začne jednat o nových mírových smlouvách. Tribut je zvýšen na 2 100 liber zlata plus jednorázová pokuta 6 000 liber za úadajné nedoplatky. Východořímská říše musí na dolním Dunaji vyklidit 150 až 200 kilometrů široký pás území od Singiduna (Bělehradu) až k Novae (Šistovu v Bulharsku).


Mírovové podmínky se Attilovi zdají být plněny poněkud liknavě a do Konstantinopole putuje v roce 449 delegace, kterou vedou Edikas a Orestes. Nejvlivnější muž na dvoře císaře Theodosia II. kancléř (magister officiorum) eunuch Chrysofios se rozhodne Attilu zlikvidovat. Attilu má otrávit Edikas, ale ten buď přímo odmítne a nebo ztratí odvahu a plán selže. Edikas o vražedném úkladu informuje Attilu. Ten žádá vydání Chrysofia, ale je odmítnut. Vztahy mezi Attilou a Východořímskou říší se horší. Přesto právě tato mise nám podává zprávy o životě na Attilově dvoře a hunském velkoráli samotném. Poselstvo, které se vracelo z Konstantinopole, doprovázel k Attilovi Theodosiův vyslanec Maximinus v jehož doprovodu cestoval i historik Priskos z Pania.


Priskos popisuje Attilovo sídlo, které se pravděpodobně nalézalo v okolí dnešního maďarského Szegedu. Attila sídlil v dřevěném hradišti obehnaném kolovou palisádou s dřevěnými věžěmi. Attilova osoba líčená Priskem se nám jeví vcelku příznivě. Priskos mimo jiné píše : ...svou hrdou moc projevoval i pohyby těla. Třebaže nade vše miloval boj, jednal uvážlivě. Vůči prosícím projevoval soucit a byl milostivý k těm, kteří se mu vzdali. Byl bystrý a chytrý a vždy útočil jinak než hrozil. Attila, podle gótského historika Jordana, muž tmavé pleti nevelké postavy s širokou hrudí a velkou hlavou, vlastnil početný harém žen ze všech ras podmaněných národů. Priskos uvádí, že měl mnoho synů, ale až na nejmladšího Érnacha, podle věštců Attilova dědice, se k nim choval přezíravě a arogantně. Mezi Attilovy syny podle starověkých historiků patří např. Ellac, Giesmus, Uzindur, Dengizich a Emnedza. Priskos si všímá i Attilova neokázalého chování na hostině. Na rozdíl od svých šlechticů stolujících ze zlatého nádobí, používá Attila prostý dřevěný talíř a lžíci a pije z dřevěných džbánů.


V roce 448 došlo k rozporu mezi Aetiem a Attilou. Mezi rýnskými Franky došlo ke sporům o nástupnictví a Attila protěžoval jiného kandidáta než Aetius. Blížila se doba, kdy se měly psát dějiny. Attila obracel svoji pozornost stále více na západ. Vyplundrované východní provincie mu už naposkytovaly dostatek kořisti a i tributy od východořímského císaře se zpožďovaly.


Vhodnou záminkou se pro Attilu stala prosba Iusty Graty Honorie, sestry západořímského císaře Valentiniana III. Ta měla údajně otěhotnět s majordomem Eugeniem. Honoria byla dána do domácího vězění. Prostřednictvím eunucha Hyacintha se s prosbou o pomoc obrátila na Attilu, slibovala peníze a snad i sňatek (Hyacinthus předal Attilovi Honoriin prsten). Attila vyslal na západořímský dvůr dvě poselstva a žádal Honoriino propuštění a navrácení titulu augusty. Argumentoval jejím prstenem a prohlašoval se za jejího snoubence, jako věno nežádal nic menšího než Galii. Honoria byla urychleně provdána za senátora Flavia Herculana a Attila byl odmítnut s tím, že je Honoria už provdána.


Attila se začal připravovat na velké tažení do Galie. Spoléhal na pomoc Geiserichových Vandalů a Theoderichových Vizigótů, ale neuspěl a ani se mu nepodařilo protivníky ukolébat diplomatickými jednánímí, při kterých Vizigóty informoval, že jeho útok bude veden jen proti západořímskému císaři a Valentiniana III. zase ujišťoval, že jeho cílem je Toloská říše Vizigótů. Aby si uvolnil ruce k tažení na západ, učinil ústupky směrem k východořímské říši. Uzavřel s Theodosiem smlouvu, ve které snížil tribut a slíbil vyklidit část území získaného v roce 447. Ještě než mohla smlouva vstoupit v platnost Theodosius II. umírá. Jeho nástupce císař Marcianos Attilovi nehodlá ustoupit, napříště už Hunové nedostanou nic. Attila zuří, ale přednost má tažení do Galie.


Velký útok Hunů a jejich vazalů na území Západořímské říše končí po počátečních úspěších porážkou. V létě 451 utrpí Attilovo vojsko těžké ztráty v bitvě na Mauriackých polích poblíž města Tricassis (Troyes) v Galii. Tato bitva je díky špatné interpretaci historiků stále známá spíše jako bitva na Katalaunských polích. Attila využívá Aetiovy nedůvěry v západořímské federáty (Aetius si nepřeje Attilovu totální porážku) a s bojeschopným vojskem z Galie ustupuje.


Hned na jaře 452 vpadne Attila do severní Itálie. Po rozpuštění vojsk federátů nemá Aetius síly k jeho zastavení. Attila plení severoitalská města. Jeho armáda však trpí morem a Aetius očekává posily od císaře Marciana. Attila proto přistoupí na jednání. Na řece Mincio se setkává s papežem Lvem I., Attila si může ponechat kořist včetně otroků (podle dohody má propustit pouze zajaté římské vojáky) a opouští Itálii.


Na podzim 453 chystá Attila výpravu proti císaři Marcianovi, který opětovně odmítá platit jakýkoli tribut. Během příprav k tažení se Attila žení s germánskou dívkou Ildico (Hildico). Ráno po svatební nocí naleznou stráže Attilu mrtvého v tratolišti krve, která se mu spustila z nosu uší a úst. Attilův hrob nebyl dodnes nalezen. Podle mnoha legend byl Attila pohřben v trojité rakvi ze stříbra, zlata a železa. Historické spisy hovoří o tom, že bylo Attilovo mrtvé tělo pokryto stříbrem a zlatem ( tyto drahé kovy měly symbolizovat tributy placené podmaněnými národy ) a železem, které mělo symbolizovat Attilovy válečné úspěchy.


Attila byl spojovacím článkem hunské říše. Jeho synové ho nedokázali nahradit. Říše se tak zanedlouho po Attilově smrti rozpadla. V roce 454 nebo 455 jsou Hunové poraženi Ardarichem, králem Gepidů, v bitvě na řece Nedao na blíže neupřesněném místě v Pannonii a hunská říše se začíná hroutit.
URL : https://www.valka.cz/Attila-t34684#125759 Verze : 0
Vintarov referat je squely.
Snad len jedna drobna polemika.
Podla mojich zdrojov bola Ildiko alebo Hildico burgundanka alebo dokonca gotka, inak dobre.


Pridavam zopar vyobrazeni Attilu, su zarazajuco rozdielne. Niektore ho vyobrazuju ako stelesneneho diabla.
Ja som sa docital ze Attila bol celkom fesak.


Pripajam aj mapku attilovej rise.
URL : https://www.valka.cz/Attila-t34684#173225 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více