Bitva v Korálovém moři - III.díl

Autor: Luky / luky 🕔︎︎ 👁︎ 24.513

Souboj 8.5. 1942

TF-17 8.5. ráno plul pod jasnou oblohou a viceadmirál Fletcher ihned vyslal v 6.25 hod leteckou hlídku. Z paluby LEXINGTONU odstartovalo 18 SBD (14 z VS-2 a 4 z VB-2) na ranní průzkum do sektoru 200mil severně a 150mil východně od TF-17. Viceadm. Takagi provedl to samé a tak byli obě strany přesně lokalizovány.

Americký svaz v 8.28hod a Japonský v 8.38hod. Bohužel SBD npor. Smitha , který Úderný svaz objevil, měl problémy s radiostanicí a tak byla zachycena jen část hlášení. Naštěstí byl poblíž korv.kapitán Dixon, který převzal sledování Japonských lodí a upřesnil jeho pozici. Toto hlášení již bylo zachyceno na LEXINGTONU v 9.10hod.

Reklama

V 8.40hod byla vyslána japonská útočná vlna pod velením korv.kapitán Takahašiho ve složení 16 A6M, 33 D3A a 18 B5N, které unikly americkému průzkumu.

Ani Američané nespali a v 09.15hod odstartovala útočná vlna z YORKTOWNU o síle 17 F4F (VF-42, korv.kapitán Fenton), 7 SDB (VS-5, korv.kapitán Burch), 17 SDB (VB-5, npor. Short) a 9 TBD (VT-5, korv.kapitán Taylor). O 10min později vyslal vlnu i LEXINGTON složenou z 4 SDB (VS-2, fregat.kapitán Ault ), 18 SDB (VB-2, korv.kapitán Hamilton), 12 TBD (VT-2, korv.kapitán Brett) a 9 F4F (VF-2, npor. Gayler). Všechny SDB z VB-2 vzhledem k rychlosti akce měli doplněno pouze 88% paliva. Jelikož ještě nebyly zavedeny žádné standardní postupy pro tvoření útočných vln, měla každá skupina jiný postup pro odlet od svazu. Skupina z YORKTOWNU se rozdělila na dvě skupiny, SDB a 7 F4F letěly zvlášť a TBD také, ale za vzájemného dohledu a krytí. Skupina z LEXINGTONU se zformovala a odlétla jako celek. Tento postup byl pomalejší, poněvadž rychlost se podřídila pomalým TBD.

Někde uprostřed se Japonci minuli s Američany bez povšimnutí poněvadž oba protivníci již měli určené cíle.

Americká vlna se blížila k Údernému svazu , bohužel ten se nacházel v oblasti frontální oblačnosti a bylo těžké pro průzkumníky z LEXINGTONU udržet s ním kontakt. V 10.32hod dorazila na scénu VS-5 a měla štěstí poněvadž dírou v mracích zahlédl korv.kapitán Burch oba japonské nosiče. Na nic nečekal a dal signál k útoku na ŠÓKAKU, protože ZUIKAKU mu zmizela v dešťové přeháňce.

Ani Japonci nespali a měli na hlídce 6 A6M a dalších 7 stihlo odstartovat těsně před útokem. Během střemhlavého letu měli piloti VS-5 problémy se zaměřením, poněvadž během sestupu se jim zamlžily kabiny i teleskopické zaměřovače. V klesání byla skupina napadena A6M, které pronikly přes stíhací kryt VF-42 a sestřelily ppor. Jorgensona. Oba členy posádky později zachránil americký torpédoborec. Bohužel piloti z VS-5 nedocílili žádného zásahu , ale to již do útoku nastupovala VB-5. Z 13 svržených pum zasáhla pouze jediná jako čtrnáctý šel do útoku SDB npor. Powerse a byl pevně rozhodnut , že zasáhne za každou cenu, což se mu nakonec povedlo. Jeho čísla viděla jak byl zasažen protiletadlovou palbou,nicméně SDB pokračoval v náletu.Ve výšce asi 650m již znatelně hořel a v pouhých 100m odhodil pumu která zasáhla ŠÓKAKU. O 5 vteřin později SDB npor Powerse rozčísl hladinu Korálového moře a zahynul i se svým střelcem. Za tento čin byl vyznamenán nejvyšším americkým vyznamenáním Kongresovou Medailí Cti. Zbytek SDB vyšlo se zásahy naprázdno. Jelikož TBD korv.kapitána Taylora byli pomalejší, nepovedlo se zkoordinovat nálet s SDB.

Reklama

Japonská A6M, která pronásledovala střemhlavé bombardéry, sestoupila do nižších letových hladin a zahlédla VT-5 a neprodleně zaútočila. Stíhací kryt VF-42 ovšem nespal a směle se A6M postavil. Po krátké potyčce se nepodařilo Japoncům k TBD proniknout a ppor. Wollen s por. McCuskeyem ohlásili po jednom sestřelu A6M. Poté provedla VT-5 ničím nerušený odhoz torpéd, bohužel bez jediného zásahu, takže tento útok vyšel naprázdno.

O 10min později dorazila i vlna z LEXINGTONU. Naneštěstí 3 F4F por. Vorse ztratily kontakt s VB-2 vrátily se zpět. Jelikož fregat.kapitán Ault neměl přesné informace, začala skupina prohledávat mořskou hladinu. Když VS-2 zahlédla kýžený cíl byla VB-2 značně vzdálena, protože její velitel korv.kapitán Hamilton dal před 10min rozkaz k návratu pro nedostatek paliva. Těch 12% (35 galonů), které SDB chyběly, se projevilo v nejméně vhodnou chvíli.

V 11.36hod se fregat.kapitán Ault se vrhnul do útoku pouze s 4 SDB. Okamžitě na ně zaútočilo 5 A6M, ale byli odehnáni dvojicí F4F (por. Bull, ppor. Bain). Mezitím SDB klesaly k vyhlédnutému cíli , kterým byla opět ŠÓKAKU. Třem letounům se podařilo odhodit pumu napoprvé a dokonce zpozorovali zásah (ppor. Wood), zatímco ppor. Wingfield neodhodil a pokusil se o druhý odhoz. Od té doby ho nikdo nikdy nespatřil. Po vybrání útoku se na 4 SDB vrhlo asi 12 A6M. Do cesty se jim postavila dvojice F4F a v nastalém kolotoči se bránila 5 A6M. Lt. Bull byl sestřelen a zahynul, kdežto ppor. Bain byl úspěšnější a dokonce ohlásil i nárok na sestřel jednoho A6M. Mezitím zbytek A6M dotíral na roj fregat. kapitána Aulta. Letoun ppor. Wooda byl poškozen a zamířil k nejbližší pevnině, kterou byla ostrov Tagula kde byli později zachráněni. Po chvíli se na rádiu ozval sám fregat.kapitán Ault, že je raněn, ale to bylo naposledy co ho někdo slyšel i viděl. Zato VT-2 již začala manévrovat k odhozu torpéd, když se na ně sesypala všudypřítomná A6M. Roj F4F npor. Gaylera měl plné ruce práce s odrážením těchto útoků. Jeden F4F byl ihned sestřelen, ostatní se rozprchli do blízkých mraků s A6M za ocasy. Jediný F4F ppor. Baina poskytující ochranu TBD byl sestřelen a zahynul. VT-2 odletěla beze ztrát, zato VF-2 ztratila 3 F4F a 2 piloty. Útok VT-2 byl stejně neúspěšný jako útok VT-5, piloti sice ohlásili 5 zásahů, bylo to však jen zbožné přání. To je vše co letadla z TF-17 předvedla a počala se formovat na zpáteční cestu domů.

Mezitím se nad svazem viceadm. Fletchera začala stahovat mračna v podobě japonského útoku. V 10.55hod se na radaru LEXINGTONU objevil silný odraz, který byl vyhodnocen jako nepřítel, o němž měl viceadm. Fletcher zprávu od vlastní útočné vlny. Ačkoliv radarový operátor předal zprávu včas, důstojník stíhací kontroly tento čas promarnil špatným navedením F4F proti nepříteli. Stíhači byli vysoko proti torpédovým B5N a nízko proti D3A. 17 F4F ( 9 VF-42, 8 VF-2) bylo podporováno 23 SDB, které měly teoreticky ničit nízkoletící B5N. 69 japonských letounů (16 A6M , 33 D3A a 18 B5N ) se neúprosně blížilo a piloti F4F z VF-2 zjistili, že střemhlavé bombardéry nestihnout přestoupat a vrhli se na nízkoletící B5N. Úspěšný byl pouze prap. Sellstrom a po jeho útoku zapadla do vln jedna B5N, bohužel ihned se něj přilepily 3 A6M. Z nastalého souboje vyšel vítězně žokej F4F, poté co poslal na věčnost další 2 A6M. Ve skutečnosti všechna A6M vyvázla. B5N se rozdělila na dvě skupiny a pokračovala v útoku na LEXINGTON a YORKTOWN. O 5min později dorazily na scénu i D3A a ve dvou skupinách se vrhly do útoku. 19 se jich vrhlo na LEXINGTON a proti nim zasáhly 4 F4F z VF-42 pod velením npor. Boriese. Než se stihly přiblížit k bombardérům napadla je všudypřítomná A6M. V nastalém kolotoči byl jeden D3A sestřelen por. Brassfieldem. Na druhou skupinu bombardérů o 14 letounech zaútočil roj F4F z VF-42 pod velením npor. Browna. Stíhači sice žádný sestřel neohlásili, ale povedlo se jim rozrušit formaci a tak se Japoncům zdařil pouze jediný zásah YORKTOWNU. Do tohoto souboje nečekaně zasáhl i roj 3 F4F por. Vorse, který zabloudil při náletu na japonský svaz a vrátil se zpět k lodi. Roj si vedl výborně a por. Vorse ohlásil sestřel jednoho D3A.

Japonci však útok dokončili ( jeden zásah YORKTOWNU 360kg pumou, 2 zásahy torpédy LEXINGTON a jeden zásah 450kg a jeden 60kg pumou). Při odletu se však američtí stíhači řádně pomstili. Ohlásili 9 sestřelů, z toho 2x B5N ( por. Haynes VF-2 a jeden z VF-42), 6x D3A ( 2x npor. Gayler, 1x prap. Haas, 1x por. Vorse, 1x por. Leonard a 1x VF-42) a 2x A6M npor. Crommelin z VF-42. S největší pravděpodobností se podařilo por. Leonardovi sestřelit vedoucího útoku korv.kapitán Takahašiho v D3A. Stíhačům také pomáhalo 23 SDB, které měly být nasazeny proti B5N. Tato taktika vyplývala z parametrů amerických TBD. Piloti ovšem s hrůzou zjistili, že parametry B5N vysoce převyšují výkony TBD i SDB. Na obranu YORKTOWNU se postavilo 7 SDB z VB-5 a byly ihned napadeny A6M. Výsledek této šarvátky byl víceméně jasný, 4 SDB se poroučely do mořských vln a zbylé 3 ohlásily 7 sestřelených A6M. Ve skutečnosti však všechna A6M odlétla. Jeden z přeživších pilotů byl npor. Vejtasa (dokázal vzdorovat A6M celých 17min), který se stal později úspěšným pilotem F4F. To piloti 10 SDB z VS-2 byli úspěšnější. Npor. Leppla ohlásil 2 sestřely A6M a por. Hall byl ještě lepší. Na počátku boje sestřelil 2 B5N a později i 2 A6M. Za tento čin byl jako druhý pilot oceněn Kongresovou Medailí Cti. VS-2 v boji ztratila pouze jeden SDB pilotovaný por. Halem. VB-2 se s 5 SDB dostala k výstřelu a podařilo se jí zneškodnit jeden D3A a jeden B5N ( por. Buchanan).Celkem piloti SDB sestřelily 1 D3A a 5 B5N výměnou za ztrátu 5 vlastních SDB.

Obě strany nárokovaly přehnané množství sestřelů. Američané ohlásili 32 sestřelů, které byly po válce redukovány na 14. Zato Japonci vykázali 56 sestřelů, ve skutečnosti 9 a potopení obou letadlových lodí.

Ve skutečnosti situace okolo LEXINGTONU a YORKTOWNU nebyla tak jednoznačná, jak se Japonci domnívali. Jako první zaútočilo 17 B5N. 12 směřovalo k LEXINGTONU a 5 k YORKTOWNU. Stroje mířící k LEXINGTONU se rozdělily na dvě skupiny po 6 strojích a vzali loď do kleští zprava i zleva. Tento výtečně koordinovaný útok slavil úspěch. Kapitán lodi F.Sherman nařídil plný obrat doleva, ale stopy torpéd se objevily i zprava. Zpočátku měl nosič štěstí, poněvadž dvě torpéda loď podplula, nicméně v 11.20-21hod zaduněly dva výbuchy na levoboku. Jedno zasáhlo trup lodi pod levoboční dělovou galerií na přídi a druhé o něco dále k zádi, přibližně na úrovni předního výtahu. Explozi částečně pohltily protitorpédové obšívky nicméně se poškodily benzínové nádrže. Voda prosakovala i do kotelen 2,4 a 6.

Vzápětí začalo nosič ohrožovat 19 D3A a v 11.27hod jedna 60kg puma zasáhla nástavbu mezi komínem a můstkem, druhá 450kg puma trefila pohotovostní zásobu nábojů do 127mm děl na levoboku na přídi. Naštěstí neexplodovala. Ty to zásahy nebyly nijak závažné, ale přece jenom způsobily starosti a ztráty na životech. Ihned se rozběhly záchranné a požární práce. Po hodině prací dostal kapitán Sherman hlášení o nouzových opravách a dostání ohně pod kontrolu. Vše vypadalo optimisticky až do 12.47hod kdy se z nitra lodi ozval ohromný výbuch. To vybuchly benzínové výpary z nádrží ze kterých se tankovala letadla. Příčinou výbuchu byl elektrický generátor, který běžel v blízkosti. Naštěstí letová paluba byla nepoškozena a začala přijímat útočnou vlnu v počtu 39 strojů. Poslední letoun přistál v 14.14hod. Záchranné práce stále pokračovaly a opět to vypadalo, že se podaří loď opravit. V 14.45hod zazněly z podpalubí další série menších explozí a začínalo být jasné, že nosič bude těžké udržet na hladině. V 15.45hod bylo odesláno 14 SDB a 6 F4F na YORKTOWN. Mezitím se začal oheň vymykat kontrole. K nosiči přirazil torpédoborec MORISS, který pomáhal hasit na méně přístupných místech. Bohužel požáry postupovaly vpřed a musela být vyklizena i strojovna a tak se loď ocitla bez elektrického proudu. Hasící zařízení z torpédoborce na tak velkou loď nestačila a v 16.15hod dorazila na můstek zpráva že torpéda na hangárové palubě dosahují kritické teploty a hrozí jim výbuch. Tím bylo rozhodnuto a v 16.15hod vydal kapitán Sherman rozkaz k opuštění lodě. V 18.30hod opustil loď viceadm. Fitch a za ním jako poslední kapitán Sherman.

Reklama

V 18.45hod se z opuštěné lodě ozvaly ohromné detonace, ale loď se kupodivu stále držela na hladině, v 19.10hod byl vydán rozkaz viceadm. Fletcher k potopení LEXINGTONU. Zachráněné námořníky odvážely torpédoborce MORRIS, ANDERSON a HAMMAN, smutný úkol dostal torpédoborec PHELPS. Ten vypálil v 19.15hod do pravoboku 5 torpéd a v 19.52hod zmizela loď pod hladinou. Spolu s nosičem dosedlo na dno Korálového moře 36 letounů a 216 těl mrtvých námořníků. 2735 jich bylo zachráněno.

To YORKTOWN dopadl lépe. Na nosič zaútočilo 5 B5N s podobnou taktikou jako u LEXINGTONU. YORKTOWN byl menší a pohyblivější loď, kterou vedl mistrně kapitán Buckmaster tak, že ani jedno torpédo nezasáhlo. Zato 15 D3A bylo úspěšnějších. V 11.24hod byla loď zarámována 7 pumami které způsobily lehká poškození střepinami na obšívce trupu. V 11.27hod zasáhla loď 360kg puma 7m od výtahu č.2 a 15m od nástavby palubu. Ta pronikla přes další tři paluby a až poté explodovala ve skladišti. Vybuchla nad strojovnou č.3. Zároveň otřásla kotelnou č.7,8,9, kde uhasila oheň pod kotli a přerušila parovod, přičemž omezila rychlost lodě na maximálně 20 uzlů. V 11.45hod byly kotle a parovod provizorně opraveny a v 12.45 hod mohla loď plout plnou rychlostí. Dále byla poškozena anténa radaru CXAM, která 9.5. upadla a byla ztracena.

Ztráty na životech činily 40 mrtvých, 26 těžce raněných (z toho 3 později zemřeli) a 40 lehce raněných. Poté co se japonská letadla vrátila zpět, mohl napočítat viceadm. Takagi pouze 25 letadel. 14 strojů sestřelili američtí piloti a plných 31 strojů (6 A6M, 15 D3A, a 10 B5N) přistálo poblíž Úderného svazu pro nedostatek paliva či poškození na mořskou hladinu. Nadnesený úspěch přiměl viceadm. Takagiho odeslat optimistickou depeši viceadm. Inouyemu. Ten na základě „dosažených úspěchů“ odvolal svaz okolo 18.00hod zpět do Truku.Poškozená ŠÓKAKU odplula již dříve a invaze do Port Moresby byla odložena na 3.7.1942. Na základě této informace adm. Nimitz odvolal z akce i zbytek TF-17 do Pearl Harboru se zastávkou v Tongabatu v souostroví Tonga. Jakmile se adm. Jamamoto dozvěděl o zrušení operace MO, vydal okamžitý rozkaz ke zničení zbytku TF-17 přímo viceadm. Takagimu. Ten poslušně obrátil a do 11.5. pronásledoval americký svaz. Tato marná snaha byla ukončena rozkazem adm. Jamamota o konečném zrušení operace MO.


Zásahy Šóho


Poškozený Lexington


Potápějicí se Lexington

Závěr

Z taktického hlediska to byla prohra US Navy. USA ztratily letadlovou loď LEXINGTON, tanker NEOSHO, torpédoborec SIMS a poškozenou letadlovou loď YORKTOWN. K tomu 66 letadel a 543 mrtvých. Japonci odepsali lehkou letadlovou loď ŠÓHÓ, torpédoborec KIKUZUKI, minolovku TAMA MARU, minonoskou OKUNIŠIMA, 2 výsadkové lodě a poškodily letadlovou loď ŠÓKAKU s torpédoborcem JUKUZUKI. Ze stavu odepsali též přes 80 letadel a 1057 mužů.

Z hlediska strategického ty byla však pro Japonce prohra. Museli zrušit vylodění v Port Moresby a u Midwaye jim chyběli dvě letadlové lodě. Chyby, které rozhodly bitvu udělaly obě strany, ale jak už to bývá Japonci jich udělali více. Jako hlavní příčina je uváděna komplikovanost plánu, neexistující jiné varianty boje a hlavně selhání velení viceadm. Inouye. Poté co bylo ohlášeno potopení obou letadlových lodí, měla být tato informace prověřena. Invazní svaz se měl okamžitě otočit zpět k Port Moresby, zvlášť poté co TF-44 odplul z Jomardova průlivu. Bohužel japonští byli vyvedeni z rovnováhy tím, že se nepřítel objevil tam kde neměl a nevyvinuli dostatečnou iniciativu aby tuto situaci řešili.

Američané si zase nevzali ponaučení z rozmístění letadlových lodí ve svazu. Navenek operovali jako jeden svaz, ale každá letadlová loď měla svoji vlastní skupinu s vlastním velením. Tento systém se vymstil u Midwaye. Dále bylo nutné zavést koordinaci leteckých skupin, zajistit zefektivnění stíhací obrany svazu , zavést identifikaci letadel cizí-vlastní a především zvýšit stavy letadel u stíhacích perutí. Dále byli američtí piloti nemile překvapeni výkony japonských palubních letounů. Bohužel nové a výkonnější stroje byli v nedohlednu a tak si žokejové US Navy museli poradit s tím co měli. Dále bylo třeba výrazně zlepšit činnost požárních a záchranářských družstev. Díky chodu jednoho jediného generátoru byla zbytečně ztracena letadlová loď. Odstranili se snadno hořlavé materiály a výstroj, palivové nádrže se začaly plnit CO2, který snižoval riziko výbuchů. Jako hasební látka se začala používat pěna. Jelikož 6.5.1942 kapitulovalo poslední ohnisko odporu na Filipínách (Corregidor), byla toto první jiskřička naděje v boji proti „říši vycházejícího slunce“.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více