Bitva u Matapanu

Autor: Valeccom / valeccom 🕔︎︎ 👁︎ 38.206

Dne 13. února 1941 začala dvoudenní schůze velitelů loďstev Německa a Itálie. Konference se mimo jiné účastnili velkoadmirál Erich Raeder a admirál Arturo Riccardi. Němci vytýkali Italům malou aktivitu hladinového loďstva a neúspěchy při dobývání Malty. Ovšem nálety na Maltu pokračovaly každý den za přispění německého X. leteckého sboru. Italské námořnictvo bylo v tu dobu silnější a početnější nežli britské. Velkoadmirál Raeder navrhoval Italům zaútočit na britské vojenské konvoje plující z Alexandrie do Řecka, neboť operace MARITA (německý útok na Řecko) se blížila a zvyšování obranyschopnosti Řecka dělalo Němcům starosti. Supermarina (vrchní velení italského námořnictva) tedy rozhodla o operaci hladinového loďstva proti britským konvojům ve východní části Středozemního moře. Akce, které měl velet admirál Angelo Iachino, měla zbavit Italy nálepky zbabělce, jenž se bojí zaútočit.


Vittorio Veneto

Reklama

Podle plánu se měly akce, naplánované na 28. března 1941, zúčastnit 3 svazy později pojmenované štábem admirála Cunninghama jako "X", "Y" a "Z". Svazu "X" velel viceadmirál Luigi Sansonetti a obsahoval těžké křižníky Trieste, Trento a Bolzano, patřící do 3. divize křižníků. Dále byly ve svazu "X" ještě torpédoborce Corazziere, Carabiniere a Ascari, patřící do 12. divize torpédoborců. Do svazu "Y", jehož velitelem a velitelem celé akce byl Angelo Iachino, patřila bitevní a vlajková loď Iachina, Vittorio Veneto a torpédoborce z 13. divize Granatiere, Fuciliere, Bersagliere a Alpino. Ve svazu "Z" Carla Cattanea pluly těžké křižníky Zara, Fiume a Pola, zařazené do 1. divize křižníků, dále lehké křižníky Luigi di Savoia Duca Degli Abruzzi a Giuseppe Garibaldi, zařazené do 8. divize křižníků. Do svazu "Z" patřily i torpédoborce z 9. divize, Vincenzo Gioberti, Vittorio Alfieri, Alfredo Oriani, Giosue Carducci a torpédoborce 6. divize, Nicoloso Da Recco, Emanuele Pessagno.


Trieste

Před devátou hodinou večerní dne 26. března vyplula z Taranta 1. divize těžkých křižníků v čele se Zarou, vlajkovou lodí viceadmirála Cattanea. Ve stejnou dobu vyplula z Neapole bitevní loď Vittorio Veneto s doprovodem torpédoborců Maestrale, Libeccio, Scirocco a Grecale patřící do 10. divize. Krátce před setkáním se svazem "X" v Messinském průlivu se skupina s Vittorio Venetem setkala s torpédoborci 13. divize. Ty nahradily torpédoborce 10. divize, které se vrátily do Neapole. Hodinky na Iachinově ruce ukazovaly 6:30, když hlídky zahlédly svaz "X". Oba svazy měly operovat západně od Kréty, na rozdíl od svazu "Z", který měl operovat v oblasti mezi ostrovem Antikythéra a mysem Spada, na severozápadním konci Kréty. Konec akce byl naplánován na večer 28. března. Vzhledem k blízkosti Řecka, a tudíž i ohrožení britským letectvem, mělo dostat italské loďstvo vzdušnou podporu od italského letectva a také od německého X. sboru. Byla to první akce, kde mělo spolupracovat německé letectvo a italské loďstvo. Avšak plán měl vážné trhliny. Italské letouny nebyly tak výkonné a neměly takový dosah, aby mohly poskytnout italským lodím dostatečnou ochranu.


Sunderland Mk.I 

V dopoledních hodinách 27. března měla být odzkoušena funkčnost spojení s německými stíhačkami, ale pro špatné počasí se nepovedlo zkoušku provést. Německé letouny, díky mlze, měly problém italské lodě vůbec najít. Zato je našel ve 12.20 britský průzkumný letoun Short Sunderland z 230. perutě RAF. Téměř okamžitě odeslal depeši o svém nálezu. Naštěstí však zpozoroval jen jeden křižník, ale Iachino netušil, že admirál Cunningham na něj již čeká. Díky informacím z britské informační služby ULTRA věděl, že se chystá akce italského loďstva ve východním Středomoří. Proto měl v Alexandrii připravený svaz "A". V tomto svazu byly zařazeny bitevní lodě Warspite (vlajková loď admirála Cunninghama), Barham, Valiant, letadlová loď Formidable a 14. flotila torpédoborců (Jervis, Janus, Mohawk, Nubian). V Alexandrii kotvil také svaz "C" ve složení Greyhound, Griffin, Hotspur, Havoc a australský Stuart.Tyto lodě patřily do 10. flotily torpédoborců. Cunningham měl také k dispozici svaz "B", kotvící v přístavu Pireus v Řecku. Svazu, do něhož byly zařazeny lehké křižníky Orion, Ajax, Gloucester, australský Perth a 2. flotila torpédoborců (Ilex, Hasty, Hereward a australská Vendetta), velel viceadmiral lehkých sil H. D. Pridham-Wippell. Na rozdíl od Iachina měl Cunningham daleko lepší podporu letectva. Bylo to zejména proto, že Iachino, pokud chtěl leteckou podporu, musel vznést požadavek na Supermarinu, a ta až jednala se Superaereem (vrchní velení italského letectva), které mohlo vydat rozkaz určitému útvaru. Cunningham mohl svůj požadavek vznést přímo útvaru. Britský admirál měl k dispozici 37 letounů britského námořnictva a dalších 30 ve službách RAF. Dne 27. března večer přišla na Vittorio Veneto zpráva o změně plánu akce. Svaz "Z" Carla Cattanea se měl připojit ke zbývajícím dvěma svazům a pokračovat v cestě s nimi.


Warspite

Ve 13:00 27. března vypluly z Pirea křižníky Pridhama-Wippella, v 15:30 vyplula z Alexandrie letadlová loď Formidable a v 19:00 se z Alexandrijského přístavu odplížily zbývající lodě admirála Cunninghama i se svazem "C". Pridham-Wippel a jeho svaz se měl setkat s Cunninghamem 28. března jižně od Kréty. Brzy ráno 28. března začal letecký průzkum na britské straně. Konkrétně průzkum prováděly 3 letouny Swordfish s torpédy na palubě. Ani jeden však nepřítele nezahlédl. Okolo šesté začaly startovat průzkumné letouny i z paluby Formidable. Italové také vyslali své letouny (hydroplán Ro.43 startující z katapultu) na průzkum. V 6:43, po několika nepřesných hlášeních na britské i italské straně, došla depeše z italského letounu, že vidí 4 křižníky a 4 torpédoborce. Byl to svaz křižníků Pridhama-Wippella, vzdálený od Vittoria Veneta 50 mil. Iachino vydal rozkaz 1. a 3. divizi křižníků britské lodě hledat. Vittorio Veneto obě divize sledoval pro případ, že by potřebovaly palebnou podporu. Pridham-Wippel se po objevení italského průzkumného letounu začal stahovat k hlavním silám admirál Cunninghama, vzdáleným od jeho svazu 150 mil.

Reklama


Formidable

V 8:12 zahájil viceadmirál Sansonetti palbu na objevené britské křižníky Pridhama-Wippella. Italská děla měla značný rozptyl a během 43 minut nezasáhl ani jeden granát britskou loď. Během italské palby se od britské skupiny odpojil torpedoborec Vendetta, kvůli technickým problémům, a odplul do Alexandrie. V 8:29 začala střílet i britská děla. Ta měla rozptyl značně menší, ale i tak se jim nepovedlo zasáhnout italské lodě. V 8:55 Sansonettiho skupina zastavila palbu a nechala pronásledování Pridhama-Wippella. Viceadmirál Sansonetti chtěl nalákat Brity blíže k Vittoriu Venetu a tak na dostřel jeho děl. Britové pronásledovali stahující se Italy a netušili, do jakého se blíží nebezpečí. V 9:56 odstarovala z Formidable první vlna bombardérů, s cílem zaútočit na svaz viceadmirala Sansonettiho a pomoci tak lehkým křižníkům Pridhama-Wippella. V 10:45 zahlédli na můstku Orionu italskou bitevní loď, která po něm začala po 10 minutách střílet. Admirál Iachino se přibližoval stále blíže britským lodím. Nyní mezi nimi byla vzdálenost okolo 27 000 yardů. Iachino začal opět střílet. Sansonettiho skupina dostala rozkaz zahradit ústupovou cestu britským lodím a zaútočit na ně. Všechny britské lodě začaly vyrábět hustou kouřovou clonu a začaly se ztrácet italským dělostřelcům z dohledu. Nebýt právě přilétajících bombardérů z Formidable, jistě by byla nějaká britská loď zasažena. Britské letouny se objevily krátce před 11. hodinou. Během manévrů italské bitevní lodě před britskými torpédy z bombardérů se dokázala skupina Pridhama-Wippella ztratit Iachinovi z dohledu. Ten zanechal pronásledování a stejně jako skupina viceadmirala Cattanea a skupina viceadmirala Sansonettiho se dal na ústup a plul domů.


Fairey Swordfish Mk.I

Během náletu se italským lodím nic nestalo. Na italské loďstvo narazily ještě 3 Swordfishe startující z Maleme v 10:50. I ty nesly torpéda, avšak žádné z nich nezasáhlo žádnou italskou loď. Dopolední střetnutí briského a italského loďstva zůstalo na obou stranách beze ztrát. Ve 12:24 se Pridham-Wippellovy křižníky připojily k bitevní eskadře admirála Cunninghama a pokračovaly s ním.

Ve 12:22 začaly startovat letouny druhé vlny. Hned po odletu všech 7 letadel začaly přistávat letouny první vlny. Už ve 12:44 byla všechna letadla první vlny na palubě. Admirál Cunningham věděl, že pokud chce dostihnout Italy, musí italské loďstvo zpomalit, a bombardéry z Formidable měly být onou příčinou zpomalení. Ve 14:00 vzlétly 3 letouny z Formidable, určené k pozorování nepřítele. Pozorovatelé navázali kontakt s nepřítelem již krátce před 15. hodinou. Admirál Iachino vůbec netušil, jak blízko jsou britské lodě jeho loďstvu. Podle výpočtů z došlých depeší měla být bitevní eskadra od něj vzdálená na 170 mil. Tento údaj se ale dosti lišil od skutečnosti. Admirál Cunningham byl vzdálen od Italů okolo 70 mil. Druhá vlna bombardérů našla eskadru Vittoria Veneta v 15:25 a připravovala se k útoku. Letouny zaútočily na překvapené Italy. Italové se těžko vyhýbali svrženým torpédům a jedno torpédo, z letounu pilotovaným Daleellem-Steadem, zasáhlo záď Vittoria Veneta. Krátce před výbuchem torpéda byl však jeho letoun sestřelen a jak pilot, tak i pozorovatel zahynuli v jeho troskách. Kromě tohoto jediného torpéda všechna ostatní svůj cíl minula.V 16:51 se od bitevní eskadry admirála Cunninghama vyčlenily lehké křižníky Pridhama-Wippella, určené k navázání vizuálního kontaktu s nepřítelem.


Andrew Browne Cunningham

Bitevní loď Vittorio Veneto se úplně zastavila. Mechanici museli rychle pracovat na obnově chodu strojů, protože aniž by to kdokoli tušil, 65 mil za nimi se nacházela bitevní eskadra britského Středomořského loďstva. Mechanikům se podařilo rozběhnout šrouby na pravoboku, ale na levoboku, kde dostala loď zásah, byly stroje na moři neopravitelné. Už v 17 hodin mohlo Vittorio Veneto plout rychlostí 19 uzlů. Italské loďstvo mohlo dále plout domů. Iachino měl v plánu plout do Taranta, které bylo vzdáleno 420 mil od jeho nynější pozice. Admirál Iachino seskupil své síly do obranné formace chránící bitevní loď. Nyní tedy pluly lodě v 5 kolonách, přičemž uprostřed plula poškozená bitevní loď.

V 17:15 odlétly z letiště Maleme na Krétě 2 Swordfishe ozbrojené torpédy, s úkolem napadnout bitevní loď. Ve stejnou dobu se na Formidable připravovala 3. vlna k odletu.To již byla 2. vlna zpátky. V 17:45 se 3. vlna bombardérů odlepila od letové paluby Formidable a letěla k dalšímu útoku na italské válečné lodě. Ve stejnou dobu byl z Warspite katapultován pozorovací letoun s účelem sledovat Italy. Poté co z leteckého průzkumu došla zpráva o přesném složení italského loďstva a jeho stavu, admirál Cunningham rozdělil svou eskadru do dvou divizí. V jedné plul Warspite a Valiant a v druhé Barham a Formidable. V 18:45 bylo již britské loďstvo rozděleno a pokračovalo ve stíhání nepřítele. Admirál Cunningham byl připraven napadnout Iachina ještě v noci, kdy nebude pod ochranou německých stíhaček z X. leteckého sboru.


Valiant

V 19:21 začal nálet 3. vlny britských bombardérů a také 2 Swordfishů z Maleme a na italských lodích se opět rozezněly protiletadlové kanony. Byla už dostatečná tma a bombardéry byly těžko vidět. Po svržení torpéd odlétly letouny na Krétu, neboť přistání v noci na letadlové lodi bylo dosti nebezpečné. Po náletu byla zasažena jediná loď. Byla jí Pola. Těžký křižník patřící do 1. divize viceadmirala Cattanea. Pola se zastavila a nebyla schopna pohybu. Po chvíli si toho všimli i na ostatních lodích. Iachino vyslal k Pole celou skupinu viceadmirala Cattanea. Iachino stále předpokládal, že britské loďstvo je 170 mil daleko. V 19:10 zahlédl Pridham-Wippell Cattaneovu skupinu a okamžitě to hlásil Cunninghamovi. Ve 20:37 byly vyslány 14. a 2. flotila torpédoborců, aby zaútočily na bitevní loď. Osm torpédoborců vyrazilo 30 uzlovou rychlostí pátrat po Vittoriu Venetu.

Reklama


Pola

Ve 21:11 dostal admirál Cunningham zprávu o stojící italské lodi a okamžitě zamířil k ní. Britové měli oproti Italům výhodu, neboť některé britské lodě již měly instalovaný na svých palubách radar. Ten jim v tuto dobu hodně pomohl. Když se vzdálenost mezi stojící Polou a britskými loděmi zmenšila na 4,5 míle, objevila se na levoboku ve vzdálenosti asi 2 mil neznámá plavidla. Byla to Cattaneova skupina, která o Britech vůbec nevěděla. Britové se postavili do palebného postavení a připravovali se k útoku. Ten začal ve 22:27. Na torpédoborci Greyhound se rozsvítil světlomet, který ozářil italský křižník Fiume. Krátce poté se ozvala první salva z děl bitevní lodi Warspite. Střelba byla přesná a křižník byl po chvíli v plamenech.  Po druhé salvě se palba přenesla na Zaru. Krátce po první salvě se spustila děla i na Valiantu. Formidable se ještě před útokem stáhl a pozoroval palbu opodál. Barham zautočil na torpédoborec Alfieri, který plul před Zarou a Fiume jako první. Vzdálenost mezi torpédoborcem a bitevní lodí byla 3 100 yardů. Poté co italský torpédoborec dostal pár přesných zásahů, se střelba Barhamu přenesla na již ostřelované křižníky Zara a Fiume. Italové byli útokem tak překvapení, že nevystřelili na Brity ani jednu střelu. Ve 22:31 se všechny zbývající 3 italské torpédoborce vydaly velkou rychlostí k Warspite. Torpédoborec Gioberti vyslal na bitevní loď torpédo, ale Warspite se mu úspěšně vyhnul. Britská vlajková loď spustila palbu na italský torpédoborec, ale ten stihl utéct. Britské bitevní lodě po neúspěšném útoku italského torpédoborce zamířily na severovýchod a odplouvaly pryč. Ve 22:38 nařídil Cunningham 10. flotile torpédoborců dokončit práci a potopit poškozené italské lodě.


Zara

Britským torpédoborcům se podařilo potopit i italský torpédoborec Carducci. Z noční bitvy unikly jen 2 torpédoborce. Oriani Gioberti. Ve 23.12 vydal Cunningham rozkaz se stáhnout. Tento příkaz neplatil jen pro kapitána Macka, velícího 14. a 2. flotile torpédoborců, ženoucích se za italskou vlajkovou lodí a také pro Pridhama-Wippella, který taktéž pátral po zbytku hlavních sil Italů. Pridham-Wippell ale příkaz špatně pochopil a stáhl se také. V této době byl od Iachinových lodí vzdálen 35 mil. V 0:30 kapitán Mack přerušil neúspěšné pronásledování Iachina, kterého vůbec nenašel a vracel se zpět. Mackovy torpédoborce se vrátily na místo boje a pomáhaly zachraňovat italské námořníky. Během zachraňování vypálil torpédoborec Jervis na Zaru několik torped a potopil ji. Ve 3:11 zanechal kapitán Mack záchranných prací a odplul potopit Polu. Ta se potopila okolo 4. hodiny ráno po zásazích torpédy. Obě flotily torpédoborců se pak připojily k bitevní eskadře admirála Cunninghama.


Oriani

Výsledky bitvy byly pro Italy zdrcující. Ztratili 3 těžké křižníky a 3 torpédoborce. Navíc jejich vlajková loď byla těžce poškozena. Italové se už do konce války z této porážky nevzpamatovali. Britové ztratili pouze 3 letadla. Italové za celou dobu operace neměli dostatečnou leteckou podporu. Po této operaci nařídil Mussolini stavbu letadlové lodi, ale do konce války nebyla postavena. První Italskou letadlovou lodí byl až NMM Giuseppe Garibaldi postavený v letech 1977-1983.


Mapa bitvy u mysu Matapan, 28. března 1941

Poznámky:

X. německý letecký sbor byl přemístěn z Norska do jižní Itálie a na Sicílii 8. ledna 1941. Toho dne přilétlo do nového působiště 96 bombardérů a 10. ledna přilétlo 25 stíhaček. Dne 23. března již bylo na italských letištích dislokováno 520 letounů a 350 bylo v operačním stavu.

1 yard = 91,4 cm

Zdroje:
Miloš Hubáček - Bitva u Matapanu
commons.wikimedia.org
en.wikipedia.org
commons.wikimedia.org
commons.wikimedia.org
commons.wikimedia.org
commons.wikimedia.org
commons.wikimedia.org
en.wikipedia.org
commons.wikimedia.org
 

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více