Neutrální nebe Švýcarska za II. sv. války

Autor: Karl Schlange / Schlange 🕔︎︎ 👁︎ 50.163

Průlety strojů bojujících stran nad švýcarským územím začaly záhy po vypuknutí války. Vesměs šlo o letouny, jejichž osádky zabloudily, či si letem nad neutrálním územím zkracovaly cestu. Od září 1939 do konce dubna 1940 bylo zaznamenáno 222 průletů. Ve 22 případech Švýcaři letouny identifikovali jako spojenecké, v 79 případech jako německé, zbytek letounů nebylo možné určit. Docházelo i k nouzovým přistáním na švýcarském území, především díky špatné navigaci a nedostatku pohonných hmot – prvním se stal 21. dubna 1940 Do-17 Z-3 ze štábu III/KG 2, který přistál u Basileje.

Na obranu svého vzdušného prostoru mohli Švýcaři nasadit 86 stíhaček z nichž většinu tvořily hornoplošníky Dewoitine D 27. Mezi kvalitnější stíhačky patřilo 10 kusů Bf 109 D zakoupených v roce 1938 a 30 kusů Bf 109 E z června 1939, které byly ve výzbroji tří Fliegerkompanien.

Reklama

V průběhu podivné války na západní frontě do dubna získali dalších 50 strojů Bf 109 E a v licenci začali výrobu licenčních Moranů 406 pod označením D.3800, kterých do dubna 1940 vyprodukovali kolem 80. Na začátku roku 1940 díky těmto akvizicím nahradily Bf 109 E u dalších tří leteckých rot a D.3800 na jaře vyzbrojily další čtyři letecké roty.


EKW D-3800​. Licenční verze vycházející z francouzského vzoru MS.406H

Situace se vyhrotila po vypuknutí německé ofenzívy na západní frontě. Mnohonásobně zvýšená bojová aktivita Luftwaffe přinesla velké množství narušení. Během května protivzdušná obrana zaznamenala 113 průletů. I švýcarská obrana přitvrdila – již 10. května Bf 109 E z FL.Kp. 21 zasáhly Do 17, který nouzově přistál nedlouho po přelétnutí hranic zpět do Německa. 16. května byl po útoku Bf 109 E téže jednotky napaden He 111 P (1G-HT) z 9./KG 27, který následně nouzově přistál na švýcarském území u Dübendorfu. 1. června německé bombardéry využily švýcarské území k přeletu při náletu na železnici v Rivers. Při letu k cíli přišla Staffel 4./KG 53 o He 111 H (A1-DM) sestřelený Bf 109 z Fl.Kp.6 v prostoru Lignieres. Během zpátečního letu zaútočily Bf 109 D a Bf 109 E z Fl.Kp.15 a Fl.Kp.6. Jeden zasažený He 111 H nouzově přistál až mimo švýcarské území. 2. června švýcarští stíhači vážně poškodili He 11 P-2 (G1-HS) ze 8./KG 55 a donutili jej k přistání u Ursins.

Rozhořčení Němci se rozhodli švýcarské stíhače ztrestat. 4. června vyslala nad švýcarsko-francouzské hranice formaci tvořenou návnadou – jediným bombardérem He 111 a dvaceti osmi stíhačkami Bf 110 C z II/ZG 1. Volba typu nebyla náhodná – bylo to pro jasné odlišení švýcarských Bf 109. Němci plánovali vylákat švýcarské stíhače k boji, zatáhnout je nad Francii a zde je zničit. Záměr ale nevyšel, provokace přivodila vzdušný boj, v němž Němci odepsali dva Bf 110 a He 111 musel nouzově přistát díky utrpěným poškozením. Švýcaři ztratili jeden Bf 109 D z Fl.Kp.15 jehož pilot zahynul.

8. června na odpoledne Němci naplánovali opakování provokační akce. Plán opět předpokládal vylákání Švýcarů nad Francii a jejich zničení mimo švýcarský vzdušný prostor. Souběžně s misí stodesítek ze II/ZG 1 měl proběhnout také nálet He 111 z KG 1 s eskortou Bf 110 jednotky II/ZG 76 a Besancon. Bf 110 II/ZG 1 v 11:00 vyrazily k francouzsko-švýcarské hranici. 5. Staffel ve výšce 2 000 metrů a 4. Staffel ve 4 000 metrech měly opakovaně narušovat švýcarský vzdušný prostor a vylákat Švýcary nad Francii. Kde byla v záloze 6. Staffel v 6 000 metrech.

První obětí byl dvouplošník EKW C.35 švýcarského letectva na hlídkovém letu podél hranice napaden šesti Bf 110 II/ZG 1 a sestřelen nedaleko Alle – pilot i pozorovatel padli. Nedlouho poté dorazili stodevítky Fl.Kp. 6, 15 a 21 které byly toho dne v pohotovosti. Jako první vzlétly dva Bf 109 D útvaru Fl.Kp. 15, následované dalšími – celkem sedmi dvojicemi. Souboje stíhaček uvedly Bf 109 D z Fl.Kp. 15, které se pustily do Bf 110 C. Švýcarští piloti – Oblt. R. Homberger a jeho číslo Oblt. Kuhn - zaútočili na Bf 110, který jim rychle unikl do mraků. Vzápětí se na Hombergerův Bf 109 D vrhl druhý Němec a zasáhl jej 34 zásahy. Švýcarský stíhač se odpoutal z boje a přes těžká zranění plic a stehna dokázal nouzově přistát v Beilu. Další švýcarskou dvojici tvořili Hptm. Lindecker a Lt. Egli opět na Bf 109 D. Kurs jim zkřížila Bf 110 pilotovaná Jochenem Schröderem. Oba Švýcaři na stodesítku zaútočili nad Montfauconem a zahnali ji do mraků. Schröder vyrazil z mraků na dole letící číslo, ale stal se cílem dávky švýcarského velitele. Podařilo se mu uniknout, a zpět se vrátil s padlým střelcem. Do boje poté zasáhly výkonnější Bf 109 E z Fl.Kp. 21 a 6. První z nich se podílela osmi stroji z nichž se jeden musel pro technickou závadu vrátit. Zbývajících sedm napadlo v 12:34 nedaleko Boécourtu jednu stodesítku, která se ale nenechala překvapit a tvrdě útočníky zasáhla než unikla. Švýcar Oblt. Borner musel přerušit akci a pod krytím svého velitele vyhledal letiště v Oltenu, kde přistál. Tři piloti Fl.Kp. 21 zaútočili o devět minut později na Bf 110 ze 4./ZG 1. Stodesítce se podařil únik na východ se švýcarského vnitrozemí, ale na zpáteční cestě opět narazila na Bf 109 Oblt. Streiffa který ji zasáhl dlouhou dávkou a zapálil ji. Nakonec se s útočníky utkala také čtveřice Bf 109 E z Fl.Kp. 6 z Thunu. V prostoru St. Ursane.Saignelégier napadli úspěšně formaci patnácti Bf 110 – z nichž jeden stroj skončil nouzovým přistáním na francouzském území z Réchésy.

Osmého června se Švýcary střetla také doprovodná II/ZG 76, která letěla doprovod krycí akci k vylákání kořisti pro II/ZG 1. Nad Belfortem se německá formace dostala do silné protiletadlové palby a vzápětí na ni také zaútočili francouzští stíhači. Bf 110 (2N-GN) inkasoval řadu zásahů do pravého motoru, který začal hořet. Pilot obrátil svůj stroj a v doprovodu další stodesítky se pokoušel dosáhnout letem na jeden motor vlastního území. Díky špatnému odhadu kursu vlétly mezi Basilejí a Delément do švýcarského vzdušného prostoru, kde pokračovaly východním směrem. U Breitenbachu se dostaly do palby 75mm protiletadlových děl. Pro poškozený Bf 110 to bylo poslední kapkou a stroj přistál nouzově na břicho u Oberkirchenu.

V reakci na sestřelení C 35 zavedli Švýcaři opět pětikilometrové pásmo, kde byla zapovězena letecká činnost vlastních letounů a tak se další souboje už nekonaly. V průběhu června švýcarská hlásná služba zaznamenala celkem 84 průletů cizích letounů. Dva stroje byly identifikovány jako spojenecké, třicetčtyři jako německé a u zbývajících se identifikace nezdařila. V sedmi případech došlo ke svržení pum na švýcarské území. Na svědomí je neměli Němci, ale britské posádky Bomber Command RAF při nočních náletech.

Reklama

Celkové skore čítalo sedm německých letounů, které zničili stíhači a jeden protiletadloví dělostřelci. V internaci skončilo šest německých letců. Vlastní ztráty čítaly tři stroje (EKW C.35, Bf 109 D a Bf 109 E) Padli tři letci. Po diplomatickém vyjednávání byli 19. října 1940 internovaní němečtí letci propuštěni.

Další boje na obranu švýcarského vzdušného prostoru přišly v pozdějších válečných letech až s leteckou ofenzívou Spojenců i když k bojovým střetům docházelo spíše výjimečně. Daleko častěji šlo o nouzová přistání v důsledku poškození či navigačních omylů. Zvláště vynikl 24. duben 1944. Tohoto dne provedla 8. USAAF těžký nálet na železniční nádraží Koblenz a Hamm. Tohoto pondělí dosahují američtí piloti podivného rekordu – během stopatnácti minut přistává třináct B 17G a jeden B 24J na curyšském letišti Dübendorf. Jelikož neuplynul ani týden, ve kterém by nepřistály americké bombardéry v neutrálním Švýcarsku, svolávají šokovaní šéfové amerického vojenského letectva komisi, která má zkoumat příčinu. „Ve většině případů“, konstatovala komise, „dávají posádky přednost internaci před nasazením proti nepříteli.

I druhá strana si přišla na své potíže a to o několik dní později, v noci z 27. na 28. dubna. Jelikož Britové přelétávají od Ženevy až po Lichtenštejnsko přes neutrální Švýcarsko, a tak nejsou německou leteckou hlásnou službou zachyceni. Této noci při náletu na Fridrichtshafen noční stíhačka Bf 110 G-4 (C9-EN) pilotovaná Oblt. Wilhelmem Johnem s přísně tajným radarem Lichtenstein SN-2 a Schräge Musik, u které seděl její konstruktér Ofw. Paul Mahle osobně. Poté co Oblt. Johnen sestřelil během několika minut krátce za sebou dva Lancastery. Aniž by měli přesné ponětí o pozici, vystřelili po zachycení světlomety identifikační signál, načež se rozsvítila letištní plocha a světlomety ztlumily. Letadlo bylo donuceno přistát a pokus posádky zničit tajné dokumenty a přístroje se nezdařil – byla internována. Ještě v noci po přistání, předává Švýcarsko rutinním postupem osobní data posádky, která přistály, německému vojenskému atašé, který zase podává hlášení Göringovi, ten zase zpravil Hitlera o situaci, načež následuje rozkaz Himmlerovi k likvidaci všech tří letců. Již v sobotu 29. dubna zaklepali dopoledne u rodin posádky Bf 110 úředníci Gestapa a po prohlídkách domů byli rodinní příslušníci odvezeni do vězení. Plánováním akce na švýcarském území byl pověřen Otty Skorzeny.

Mezitím i švýcarská tajná služba sděluje z Berlína alarmující zprávu, že Hitler plánuje bombardovací nálet, nebo nasazení komanda na letiště Dübendorf, ale byl letoun s tajným zařízením zničen dříve, než Spojenci odhalí jeho tajemství. Co však v Berlíně netuší, je že Švýcaři hned ráno po přistání vymontovali nejdůležitější části zvláštního zařízení a uschovali je do přísně střeženého podzemního armádního skladu Bouchs. V pátek 12. května 1944 se koná v Bernu na ministerstvu vojenství konference. Přítomni jsou generál Guisan, plukovník Rihner, velitel leteckých a protiletadlových vojsk plukovník Masson, séf švýcarské zpravodajské služby podplukovník Barey, major Primault a švýcarský vojenský atašé z Berlína major Burchardt. Diskutuje se o Hitlerových a Göringových návrzích – za navrácení Bf 110 C9-EN byli Němci ochotni dodat Švýcarsku ihned šest letadel Bf 109 G a šest dalších téhož typu po jednom týdnu – odpověď je nutná do dvou dnů. Vážnost situace byla každému jasná. Ještě 12. května se návrh na vrácení letounu zamítá jako neslučitelný s neutrálním statutem Švýcarska. Protinávrh byl – zničení letounu včetně zabudované výzbroje a výstroje. Tento byl nakonec oběma stranami přijat. Večer 17. května 1944 se na letišti sešli zástupci obou zemí, Němci provedli inspekci letouny a tajných zařízení , které byly znovu namontovány zpět a letoun byl zničen. Posádka stodesítky byla propuštěna zpět do Německa, kde byli podrobeni výslechům, ale nakonec osvobozeni a uvolněni zpět pro bojové nasazení.

V důsledku této akce dostalo švýcarské letectvo posilu 12 moderních stíhaček Bf 109 G, což se projevilo na jeho zvýšené bojeschopnosti při obraně vzdušného prostoru, a i když celkový počet vzdušných vítězství švýcarských stíhačů už nijak radikálně ke konci války nestoupal, našli své uplatnění spíše v navádění narušitelů k nuceným přistáním, což postihovalo především spojence při jejich náletech na Německo.

Závěrem lze stručně shrnout nasazení švýcarských stíhačů při obraně neutrality jako příkladné a pokud vezmeme v úvahu i počet strojů i jejich technickou zastaralost tak obdivuhodné.

Prameny:
Šnajdr, Miroslav: Pád Paříže (Letecká válka v deseti červnových dnech roku 1940)
Piekalkiewicz, Janusz: Letecká válka 1939-1945

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více